ČR-Společensko-ekonomicko-právní nerovnost, krize a nespravedlnost

Existuje v ČR především od roku 1993. Byla vyvolána chybným vývojem odměňování za práci a chybami při dělbě práce, chybami v rozvrhu vertikálním a horizontálním, vytvářením kasty právníků, především nepostižitelných doživotních funkcí v justici, nekontrolovatelností ministrů a jejich náměstků, parlamentních politiků, BIS, NKÚ, ÚOOÚ, Pozemkového fondu ČR, Katastrálních úřadu, PGRLF a.s. a politiků velkých měst, neodbornou, případně nedůvodnou velkou privatizací hospodářských monopolů a bankovních institucí, oligarchizací v parlamentních politických stranách, absencí zákonných norem, či ustanovení, která by umožňovala ochranu před zlatými padáky, před zvyšováním platů vrcholným manažerům, před korupcí, která by znemožňovala dlouhodobý či dokonce trvalý výkon draze placené politické funkce, absencí zákonných ustanovení, která by chránila správní rady, představenstva, dozorčí rady před personálním obsazováním lidmi bez příslušné odborné kvalifikace a před projevy sobectví a neúctou k pravdě.

Vytvořila se justiční oligarchie, která na nás vzhlíží povýšeně, s patřičnou arogancí, nechápající, jak mohou existovat nemajetní a nezaměstnaní vysokoškoláci, kydž přeci právníci své platy a majetek mají. Platy soudců několikanásobně převyšují průměrné příjmy v ČR. Ústavou jim totiž od roku 1993 byla přiznána doživotní pracovní funkce soudce a soudcem nesmí být nikdo jiný, než absolvent vysoké školy právnické, přičemž dle zákona postačuje tříleté bakalářské studium. Jiným vysokoškolským profesím, například inženýrům vodohospodářům, programátorům anebo pedagogickým pracovníkům právo na doživotní výkon zaměstnání v Ústavě přiznán nebyl, stejně tak nemají zákonem zaručeny mnohonásobně vyšší platy než průměr v ČR, ačkoli z hlediska duševní náročnosti a pestrosti pracovního výkonu a potřebné odborné šíře jsou tyto profese mnohem náročnější, než práce soudců. Také nejsou chráněna příslušná vedoucí pracovní místa. Do správních a dozorčích a jiných rad jsou politicky protlačováni lidé příslušným profesím zcela vzdálení.

Tomuto nepříznivému vývoji předcházel před rokem 1990 také nepříznivý normalizační a totalitní vývoj pod vedoucí silou KSČ, úpadek v hospodářství i v morálce lidí, zejména soudců a vedoucích veřejných institucí, lhostejnosti k útrapám jednotlivců, kteří byli neprávem a nedůvodně vyčleňováni na pokraj společnosti, odháněni od svých profesí, nebo dokonce zavíráni do vězení v důsledku zášti či zlomyslnosti některých preferovaných členů KSČ nebo politických důvodů, v průběhu od konce února 1948. Podle dokumentaristiky Konfederace politických vězňů zahynulo ve věznicích přes 1300 politických vězňů, přes 80 tisíc lidí bylo neprávem vězněno. Dle výpovědi samotných funkcionářů KSČ bylo od svých profesí odehnáno přes půl milionů lidí, přičemž však tento počet je ještě vyšší v důsledků vlastních iniciativ lidí z kádrových pracovišť, zřízených v každém podniku.

Zlo nebylo po roce 1989 pojmenováno, ti, kdo ho páchali, ve svých draze placených funkcích setrvali, či povýšili, důchod se jim vypočítal z vyšších příjmů, o jakých se lidem postiženým v minulém režimu ani nezdá. Lidem poškozeným před rokem 1989 v mnohých případech zůstalo neprávem místo odvržených, sociálně níže postavených. Dlouhodobé nízké příjmy se odrážejí i v nižších důchodech, vypočítávaných dle důchodového zákona z nižší výše příjmu. Někteří lidé, kteří byli psanci odháněnými od profesí v minulém režimu, se stali psanci, případně nezaměstnanými i v současném novodobém režimu, zejména díky skutečnosti, že bývalá mocenská sociální skupina, která neměla čisté svědomí, na vedoucí místa dosazovala a protlačovala mladé sociálně nevyzrálé a skutečné historie neznalé lidi, aby s nimi mohla z pozadí manipulovat, což jim tito lidé z „vděčnosti“ rádi umožňují. Úcta k pravdě zcela vymizela.

Docházelo tak a dochází k diferenciaci v příjmech a nesprávnému obsazování pracovních míst, zejména vedoucích, t.j. nikoli na základě odborných a morálních kvalit a potřeby odborného výkonu práce, nikoli s cílem ocenit správně práci, nýbrž na základě klamného řečnění a schopnosti vydávat klamy za pravdu a na základě toho, zda u přijímaného je dostatečný předpoklad loajálního postoje k vládnoucím politickým machinacím, dostatečná slepota. Do zákonů, týkajících se mezd a funkčního postavení zaměstnanců veřejné správy bylo vneseno mnoho nadbytečných stupňů vertikální stratifikace, ale také chyby a nepoměry v horizontální stratifikaci, například nízké odměňování odborníků na informační technologie anebo vyučujících zejména na základních školách, či pečujících o děti v mateřských školkách. Přitom tyto práce ve školách jsou mnohem náročnější než například práce vyučujících na vysokých školách. Právnické profese a „metodické“ profese naopak jsou přepláceny, přičemž do zákonů byla vetknuta nedůvodně povinnost si drahé právnické služby odebírat. Například profese advokátů anebo notářů.

Jsou také lidé, i nezaměstnaní, kterým šance a právo na lepší pracovní postavení bylo odebráno po celou dobu pracovního procesu třeba 30 let, ačkoli jde o vysokoškolsky vzdělané, inteligentní osoby, s pevných charakterem a morálním kreditem, kteří museli projít deseti nebo dvaceti zaměstnáními, nevyjímaje úklidové profese. Poctivost se v našem prostředí veřejné moci nenosí. Soudy v ochraně občanů nefungují, hermeticky uzavřené společenství soudů si vytvořilo nerealistické prředstavy o okolním světě, poškozené umlčují. Zákony občany nechrání před pracovními poměry na dobu určitou nebo před propouštěním ve zkušební době činěným bez udání důvodu, avšak se skrytým politickým podtextem. Ve vedení parlamentních politických stran (před vládou pana premiéra Fišera) převládla morálka v duchu hesla „trhej, kde se dá, dokud jsme u moci“.