Školní masakr se uskutečnil se ve městech Winnenden a Wendlingen v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko, v nichž 17letý Tim Kretschmer zastřelil 15 lidí, z toho 9 studentů a 3 učitele na střední škole Albertville, kde dříve studoval. Po činu spáchal sebevraždu poté, co byl zraněn při přestřelce s policií.
Přibližně v 9.30 vstoupil Kretschmer do budovy střední školy Albertville ve Winnendenu. Byl oblečen v černé vojenské maskovací uniformě. Vstoupil postupně do dvou učeben, v nichž začal střílet po žácích i učitelích. Celkem usmrtil 9 studentů, z toho 8 dívek, a 3 učitelky. Dalších 7 dětí bylo zraněno, některé tím, jak v panice vyskočily z okna. V 9.33 jeden z žáků zavolal policii na tísňovou linku. O několik minut později policie dorazila do školy. Celou školu evakuovala a studenty i učitele odvedla k plaveckému bazénu. Kretschmerovi se však podařilo ze školy uprchnout a venku zastřelit zaměstnance nedaleké psychiatrické léčebny
Odehrál se na kampusu Virginia Polytechnic Institute and State University v Blacksburgu ve Virginii. Útočník,
jihokorejský student školy Čo Sung-hü, při něm zabil 32 lidí a desítky zranil, sám pak spáchal sebevraždu. Masakr na
Virginia Tech je jedním z největších masakrů na území Spojených států a druhým největším masakrem na americké škole.
Bylo zavražděno celkem 32 osob, jak studentů, tak i učitelů, mezi nimi Profesor Liviu Librescu (*18. srpen 1930 Ploieşti,
Rumunsko – 16. duben 2007 Blacksburg, Virgínie, USA) byl izraelsko-americký vědec rumunsko-židovského původu,
zabývající se výzkumem převážně v oblasti aeroelasticity a aerodynamiky.
Do úřadu palestinského premiéra Ismáila Haníji, lídra hnutí Hamas, dorazil dopis. Odesílatel ho napustil prudce jedovatou látkou. Sedm lidí pracujících v úřadu premiéra skončilo v nemocnici poté, co otevřeli obálku s listem papíru napuštěným neznámou látkou. Dopis byl odeslán z Tel Avivu. Haníja však v Ramalláhu na západním břehu Jordánu nesídlí, protože bydlí v Gaze a Izraelci mu nepovolují cestování přes své území ani svým vzdušným prostorem. "Nemůžeme vyloučit, že se někdo pokusil o útok na některého z vládních představitelů, ale nemůžeme to ani potvrdit," řekl náměstek ministra zdravotnictví Anan Masrí. Izrael se v minulosti pokoušel některé palestinské vedoucí představitele otrávit. Někteří Palestinci tvrdí, že také bývalý prezident Jásir Arafat byl otráven. Izraelci to popírají.
Šlo o hromadné vyvraždění příslušníků
nepálského královského rodu v královském paláci v Káthmándú. Za masakr byl zodpovědný korunní princ Dípéndra, který zastřelil několik členů své rodiny a na konec i sebe. Následkem střelby zemřelo 10 lidí a 4 byli zraněni. Mezi zabitými byl i tehdejší nepálský král Biréndra se svou chotí královnou Aišvarjou.
Toho dne se v královském paláci v hlavním nepálském městě Káthmándú konal večírek, na kterém se korunní princ Dípéndra dostal do podnapilého stavu a choval se nezdvořile k hostům, načež mu jeho otec král Biréndra řekl, aby večírek opustil. Opilý Dípéndra byl odveden do svého pokoje svým bratrem, princem Nirájánem, a bratrancem, princem Párasem.
O hodinu později se korunní princ na večírek vrátil se samopalem Heckler & Koch MP5 a puškou M16. Nejdříve vystřelil do stropu a poté obrátil zbraň proti svému otci, králi Biréndrovi. O několik okamžiků později Dípéndra zastřelil jednu ze svých tet. Když se Dípéndrovi v další střelbě snažil zabránit jeho strýc princ Dhíréndra, Dípéndra jej střelil do hrudi. Během střelby utrpěl drobná zranění i princ Páras, jemuž se podařilo zachránit nejméně tři členy královské rodiny včetně dvou dětí tím, že před ně strhl gauč.
Královna Aišvarja přišla do pokoje, kde se masakr odehrával, těsně po prvních vystřelených kulkách, proto urychleně pokoj opustila a jala se vyhledat pomoc.
O něco později byla královna s Dípéndrovým bratrem Nirájánem zastřelena v zahradě paláce. Dípéndra poté vyšel na malý můstek nad palácovým potůčkem, obrátil zbraň proti sobě a postřelil se. Pravděpodobným motivem princových činů byl nesouhlas s výběrem jeho budoucí manželky. Těžce raněný Dípéndra byl převezen v komatu do nemocnice, kde po třech dnech, 4. června 2001, zemřel. Novým králem Nepálu se po oblíbeném Biréndrovi stal Dípéndrův bratr Gjánéndra.
Dva studenti, Eric Harris (18 let) a Dylan Klebold (17 let) ve škole zastřelili dvanáct studentů ve věku 14 až 17 let a jednoho učitele 47 a zranili dalších dvacet čtyři lidí. Po útoku oba spáchali sebevraždu. Masakr na Columbine High School je čtvrtým největším masakrem na americké škole v dějinách. Masakr rozproudil debatu o kontrole zbraní, jejich dostupnosti ve Spojených státech a o násilí mezi mládeží. Dalšími tématy, která byla díky masakru otevřena, šikana, vliv násilných počítačových her, filmů a hudby (kritizovaným byl zejména Marilyn Manson), vliv internetu a nadměrné užívání antidepresiv náctiletými (Kleboldova pitva potvrdila efektivní dávku léčiva Luvox). Některé oběti, zavražděné údajně kvůli jejich náboženství, se staly vzorem pro ostatní, zatímco jiní poukazovali na úpadek role náboženství ve společnosti a svalovali vinu za tragédii na vládu, která nedostatečně prosazuje náboženství do škol. Masakr také vyústil ve zvýšení bezpečnostních opatření na školách a vzniku morální paniky namířené proti gotické subkultuře.
Poblíž knihovny, kde došlo k masakru, byl posléze vybudován památník, který má tragédii připomínat.
O masakru a o problematice držení zbraní ve Spojených státech natočil americký filmař Michael Moore film Bowling for Columbine
43letý bývalý nespokojený vedoucí skautů Thomas Watt Hamilton, kterého vypudila Skautská asociace po dvaceti letech působení, zastřelil 16 dětí a jejich učitelku, Gwen Mayor, v tělocvičně Dunblane Primary School. Použil svou legálně drženou zbraň a střelivo před tím než se zabil výstřelem do úst z revolveru ráže 357.
Na počest sedmnácti obětí byl na místním hřbitově vybudován památník a v katedrále kenotaf.
Střelbě osmadvacetiletého mentálně postiženého Martina Bryanta v Port Arthuru v Austrálii podlehlo 35 lidí; 23 osob navíc zranil. Bryant byl odsouzen na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění.
Při svatební hostině v ugandské Kampale postřílel jediný voják 26 hostů poté, co mu jedna z dívek odmítla tanec a byl pro vyvolávání randálu vykázán ze slavnosti. Útočníka zabil otec jedné z obětí.
Dvaačtyřicetiletý židovský osadník Baruch Goldstein z osady Kirjat Arba ležící nedaleko Hebronu na západním břehu Jordánu postřílel v mešitě při modlitbě 29 Arabů a 100 jich zranil; poté byl ubit k smrti rozlícenými věřícími.
V kavárně v texaském Killeenu postřílel pětatřicetiletý George Hennard 23 lidí a 18 zranil. Pachatel - nezaměstnaný bývalý voják, kterého sousedé považovali za nevypočitatelného a nebezpečného, se po činu zabil.
Odehrál se na École Polytechnique v Montrealu v provincii Québec v Kanadě.
Pětadvacetiletý Marc Lépine, vyzbrojený legálně drženou poloautomatickou zbraní a loveckým nožem, zastřelil čtrnáct osob, dalších čtrnáct zranil a následně spáchal sebevraždu. Útok zahájil v univerzitní učebně, kde studenty rozdělil podle pohlaví, prohlásil, že "bojuje proti feminismu" a následně zastřelil šest žen a další tři zranil. Ve střelbě pokračoval na chodbách, v jídelně a další učebně, kde se snažil zastřelit další ženy. Během necelých dvaceti minut mu padlo za oběť čtrnáct žen, zraněno bylo deset žen a čtyři muži a Lépine následně spáchal sebevraždu.
Lépinova matka byla francouzská Kanaďanka a otec, který jej v dětství týral, byl alžírského původu. Lépinův dopis na rozloučenou obsahoval politické proklamace, obviňoval v něm feministky ze zničení svého života. Dopis obsahoval seznam devatenácti žen z Québeku, které Lépine pravděpodobně považoval za feministky a měl v plánu je zavraždit.
V kanadské společnosti se následně vedla o útoku, jeho interpretaci a Lépinově motivu debata. Mnoho feministických skupin a politických představitelů charakterizovalo masakr jako antifeministický útok, který zapadá do kontextu širšího společenského násilí na ženách.Výročí masakru je připomínáno jako "Národní den vzpomínek a boje proti násilí na ženách". Lépinův akt byl jinými interpretován jako čin šíleného a v dětství týraného jednotlivce bez vazby na aktuální společenské problémy. Někteří komentátoři svalovali vinu na násilí v médiích a rostoucí chudobu, izolaci a odcizení ve společnosti, především v přistěhovaleckých komunitách.
Dvaapadesátiletý Campo Elias Delgado, inženýr a bývalý účastník vietnamské války, v kolumbijské Bogotě zastřelil na několika různých místech včetně luxusní italské restaurace celkem 28 lidí. Mezi obě»mi byla také jeho matka, přítelkyně, její dcera a pět sousedek. Delgadův život ukončila policejní kulka.
V bistru u kalifornského San Diega zastřelil jednačtyřicetiletý nezaměstnaný veterán z vietnamské války James Huberty zřejmě po hádce se svou ženou 21 lidí a 19 zranil; asi hodinu po činu ho zneškodnila policie.
Sedmadvacetiletý opilý jihokorejský policista U Pun-kon se pohádal se svou ženou. V amoku pak proběhl pět vesnic, přičemž postřílel celkem 55 osob a 35 zranil. Nakonec se vyhodil ručním granátem do vzduchu a kromě sebe zabil ještě tři další lidi.
Došlo k tehdy největšímu masakru na americké škole ve městě Bath v Michiganu. Zabiják Andrew Kehoe odpálil dynamitem školu a zabil 45 dětí.