Největším problémem v řadách soudců, státních zástupců, vedoucích policistů, právníků MV ČR, GIBS je asi lenost, zlozvyk lhaní, mlžení, lhostejnost k cizímu utrpení.
Paní soudkyně a spol. z Krajského soudu Hradec Králové v soudním řízení proti bachařovi Vondruškovi si zřejmě vůbec neuvědomuje destruktivní dopady svého rozsudku na celospolečenskou morálku a následky není schopna domýšlet. Soudci a státní zástupci nebyli vedeni k tomu, aby logicky mysleli a k pracovitosti, k zájmu o pravdu, a ani částečně většina z nich nepoznala, co je to skutečná práce (jen slova, slova, slova), některým činí problém sečíst tři čísla.
Nejde jen o to, že byla do Ústavy v roce 1993 nevhodně přiřčena doživotnost funkcí soudcům, ale také o zcela nemístné heslo, které začala prosazovat paní Vesecká (když se dostala přes Unii svobody do funkce Nejvyšší státní zástupkyně) "Nejsme jako oni", kterým se snažila mimo jiné docílit od roku 2007, aby bývalá prokurátorka Polednová- Brožová nebyla odsouzena za spoluúčast na vraždě paní Horákové. (Soudce Zelenka z Vrchního soud v Praze to obhajoval v rozsudku tehdy, když zastavoval řízení, že "to systém vraždil, ne prokurátoři, ne soudci)".
Když za cca dalších 1300 úmrtí-zřejmě vražd, ať již bez soudu při vyšetřování, nebo v lágrech, nebo přímo na základě rozsudku nebyl nikdo potrestán a zejména na ÚDV nebyl zájem, aby se o tom mluvilo, naopak, jak někdo na nějakou vraždu upozornil, tak se na něj sesypali, aby vytáhli informace odkud co ví, případně aby zničili důkazy a aby umlčeli oznamovatele), nebyl zájem, aby byli viníci postaveni před soud (vždyť přeci Rumlovi, Hance Marvanové a další hrstce již bylo v Parlamentu a ve vládě dobře, nebyl to jen pan Havel, kdo rezignoval na odpor proti hledání zla a jeho potrestání), tak o to hůř se prosazuje potrestání bezpráví páchané kdysi ve věznicích nyní.
Nezbývá než důsledněji a účinněji argumentovat proti šiřitelům takových hloupých názorů, že „zlo nemá být potrestáno“ a proti šiřitelům myšlenek "nehas, co tě nepálí" do posledních sil. Jedním z takových šiřitelů, že je třeba za každou cenu zachovávat loajálnost vládě, a hájícím se, že oni nemohou nic dělat v řadách soudců je pan soudce Podolka (nyní na VS v Praze).
Právě tím, že se zlo netrestá, zájem o odhalování korupce v řadách státní moci nebyl a není, se chovali a chovají, policisté, lidé z řad vnitra, státní zástupci a soudci stejně jako tenkrát před rokem 1989, vyrábějí tak nové oběti politické moci, případně dodělávají ty, kterým nestihli nekalé živly u moci zničit životy před rokem 1989. Ničí lidi ekonomicky, se všemi nepříznivými dopady na zdraví. To, že neexistuje žádný zápis z doby věznění s žádným vězněm, že by byl nějak týrán v Minkovicích z doby, kdy byl vězněn, je přímý důkaz proti p.Vondruškovi. To, jaké jsou společenskomajetkové poměry bachaře Vondrušky a jeho výhledové ekonomické doživotní výhody (skvěle placené funkcičky v Parlamentu a žádná práce pro lidi, výlety do zahraničí na útraty státu, a z toho všeho výhody vysokého doživotního důchodu) ve srovnání s politickými vězni z Minkovic, ale i s jinými lidmi postiženými hloupými a zlými lidmi z řad politické moci a personalisty a funkcionáři z bývalých státních podniků, například lidé, kteří byli odsouzeni mimosoudně k roli psance, opakovaně vydíráni, aby opustili svou práci, aby opustili republiku, takže mají na triku třeba 20 zaměstnání (takže z toho mají podlomená zdraví, žádné možnosti cestování, žádné dlouhodobé přátele, některým nevznikne ani nárok na důchod podle zdeformovaného důchodového zákona) je nepřímým důkazem proti Vondruškovi a proti dalším lidem z řad těch, kteří páchali zla druhým za odlišný názor, za projevy svobody slova. Vedle paní JUDr. Vesecké, dalšími osobami, kterým není cizí úmyslné lhaní (i o mrtvých), je pan manekýn Oldřich Martinů. Když ho vyháněl Radek John z funkce Policejního ředitele (zřejmě také proto, protože zlomyslně lhal v roce 2007 o mrtvém rehabilitovaném politickém vězni R.Š., vymýšlel si neexistující soudní rozhodnutí, aby zmařil dokončení rehabilitace ve prospěch pozůstalých, vzdor pravomocným rehabilitačním rozsudkům), tak se pomocí ODS a NBÚ tlačil výš - jako zástupce do EUROPOLu. Tam určitě návyky lhaní a lenosti nezmění. (Nevím, zda tam je, pokud ne, tak určitě je v nějakých jiných "službách", ze kterých nám může škodit). Přestaly se stavět domy pro lidi, přestaly malochovy a pěstování potravin pro lidi doma, média jsou zneužívána převážně k zábavě a k profesím, kde se slova přetloukají slovy (právníci, neekonomičtí ekonomové atp.) Pro některé politiky to byla a je "jenom hra", nechápou, že svými zdeformovanými zákony a do sebe zahleděností a omezeným pohledem na život, zasahují nepříznivě do života mnoha lidí do některých více, do některých méně. Na Policejní fakultě na Lhotce v Praze, se vyučovalo a vyučuje filosofické heslo "nechat být". Znamená to, kdyby třeba vedle vás ležel na ulici umírající chudák, zdvihající prosebně oči, tak podle nich je správné přejít na druhou stranu ulice, nechat ho být. Lhostejnost, případně alibistické lhaní, nemyslet a poslouchat nadřízeného, i kdyby říkal sebevětší hlouposti, a chlastat, k tomu vychovával minulý režim, i ten současný. A proti tomu je třeba vystupovat, a nenechat to být, podle možností, jak kdo může. Útěk není řešení, pro mladé to může být dobrá zkušenost, ale je třeba, aby se měli také kam vrátit.