Informatika

181/2014 Zákon o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) 127/2005 Zakon o elektronickych komunikacich ve zneni platnem 181/2014, 250/2014 od 1.1.2015
101/2000 Zákon o ochraně osobních údajů ve znění 250_2014 od 1.1.2015
365/2000 Zákon o informačních systémech veřejné správy od 23.10.2000 ve znění 64/2014 od 1.5.2014
148/1998 Zákon o ochraně utajovaných skutečností znění platné i 2015od 1.11.2008 ve znění novely 255/2012
zákon o rozhlasových a televizních poplatcích 348/2005
483/1991 Zákon o České televizi
499/2004 Zákon o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů novela od 7.4.2014 do 1.1.2015
259/2012 Vyhláška o podrobnostech výkonu spisové služby od 1.8.2012 do 31.12.2014 pak nov. 283/2014
125/2011 NV o informační povinnosti příjemců živočišných produktů v místě u KVS ve znění novel od 4.10.2014
25/2014 mění 339/2002 zrušeno
339/2002 o postupech při poskytování informací

 další
484/1991 Sb.	Zákon o Českém rozhlasu
111/2009 Sb. - Zákon o základních registrech
529/2006 Sb. - Vyhláška o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy
528/2006 Sb. - Vyhláška o informačním systému o informačních systémech veřejné správy
469/2006 Sb. - Vyhláška o informačním systému o datových prvcích
252/2013 Sb. - Vyhláška o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, uk
52/2007 Sb. - Vyhláška o postupech atestačních středisek při posuzování způsobilosti k realizaci vazeb informačníc
53/2007 Sb. - Vyhláška o referenčním rozhraní
530/2006 Sb. - Vyhláška o postupech atestačních středisek při posuzování dlouhodobého řízení informačních systémů v
594/2006 Sb. - Nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné spr
414/2013 Sb. - Vyhláška o vodoprávní evidenci
296/2009 Sb. - Zákon o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011
187/2006 Sb. - Zákon o nemocenském pojištění
254/2001 Sb. - Vodní zákon
133/2000 Sb. - Zákon o evidenci obyvatel
304/2013 Sb. - Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob
153/2005 Sb.	Nařízení vlády o stanovení způsobu a výše tvorby prostředků radiokomunikačního účtu a způsobu jejich čerpání
154/2005 Sb.	Nařízení vlády o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel
155/2005 Sb.	Vyhláška o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány
156/2005 Sb.	Vyhláška o technických a provozních podmínkách amatérské radiokomunikační služby
157/2005 Sb.	Vyhláška o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání odborné způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů odborné způsobilosti a době jejich platnosti
158/2005 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví minimální náležitosti návrhu smlouvy o přístupu nebo o propojení veřejných komunikačních sítí
159/2005 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví vzor průkazu k výkonu státní kontroly elektronických komunikací
160/2005 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví forma Telekomunikačního věstníku, způsob uveřejňování údajů a způsob jejich předávání k uveřejnění
161/2005 Sb.	Vyhláška o stanovení charakteristik funkcí speciálně vybavených telekomunikačních koncových zařízení pro různé druhy zdravotního postižení
162/2005 Sb.	Vyhláška o stanovení parametrů kvality univerzální služby a jejich mezních hodnot
336/2005 Sb.	Vyhláška o formě a rozsahu informací poskytovaných z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby a o technických a provozních podmínkách a bodech pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv
430/2005 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví kritéria pro posuzování, zda má více subjektů společnou významnou tržní sílu na relevantním trhu elektronických komunikací
485/2005 Sb.	Vyhláška o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání
486/2005 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví výše a způsob úhrady efektivně vynaložených nákladů na zřízení a zabezpečení rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv, na uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů a na poskytování informací z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby
327/2006 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví charakteristiky přiměřených požadavků na připojení v pevném místě k veřejné telefonní síti a na přístup v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě a podmínky přístupu k internetu v rámci univerzální služby
336/2006 Sb.	Nařízení vlády o podmínkách poskytování zvláštních cen veřejně dostupných telefonních služeb
388/2006 Sb.	Vyhláška o čistých nákladech univerzální služby v elektronických komunikacích
117/2007 Sb.	Vyhláška o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací
238/2007 Sb.	Vyhláška o předávání údajů pro účely tísňových volání
290/2007 Sb.	Vyhláška o úhradě nákladů na databázi údajů pro potřeby tísňového volání
109/2008 Sb.	Nařízení vlády o podmínkách poskytování zvláštních cen veřejně dostupné telefonní služby
163/2008 Sb.	Vyhláška o způsobu stanovení pokrytí signálem zemského televizního vysílání
105/2010 Sb.	Vyhláška o plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka)
318/2010 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví forma evidence provozních a lokalizačních údajů a způsob jejího předávání ČTÚ
360/2010 Sb.	Vyhláška, kterou se stanoví vzor elektronického formuláře návrhu na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění a technické náležitosti jeho užívání
22/2011 Sb.	Vyhláška o způsobu stanovení pokrytí signálem zemského rozhlasového vysílání šířeného ve vybraných kmitočtových pásmech
134/2012 Sb.	Vyhláška o stanovení rozsahu položkového vyúčtování ceny
135/2012 Sb.	Vyhláška o stanovení rozsahu vyúčtování ceny podle druhu služby
228/2012 Sb.	Vyhláška o stanovení kritérií pro posuzování, zda má více subjektů společnou významnou tržní sílu na relevantním trhu elektronických komunikací
241/2012 Sb.	Vyhláška o stanovení náležitostí technicko-organizačních pravidel k zabezpečení bezpečnosti a integrity veřejné komunikační sítě a interoperability veřejně dostupných služeb elektronických komunikací za krizových stavů
242/2012 Sb.	Vyhláška o stanovení rozsahu a formy předávané informace o narušení bezpečnosti a ztrátě integrity sítě
357/2012 Sb.	Vyhláška o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů
462/2013 Sb.	Vyhláška o stanovení výše a způsobu úhrady efektivně vynaložených nákladů na odposlech a záznam zpráv, na uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů a na poskytování informací z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby

Je dotčen nálezem Ústavního soudu 94/2011 Sb.	Nález ÚS ČR o zrušení návrhu na zrušení § 97 odst. 3 a 4 č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích

Přechodná ustanovení zavedena předpisy 235/2006 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
261/2007 Sb.	Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů
304/2007 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání
Je měněn 290/2005 Sb.	Zákon o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o Vojenském zpravodajství
361/2005 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
186/2006 Sb.	Zákon o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění
235/2006 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
310/2006 Sb.	Zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem
110/2007 Sb.	Zákon o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy, souvisejících se zrušením Ministerstva informatiky
261/2007 Sb.	Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů
304/2007 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání
124/2008 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
189/2008 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
384/2008 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony
227/2009 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech
281/2009 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu
94/2011 Sb.	Nález ÚS ČR o zrušení návrhu na zrušení § 97 odst. 3 a 4 č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích
137/2011 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
341/2011 Sb.	Zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů
375/2011 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě
420/2011 Sb.	Zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
457/2011 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Finanční správě České republiky
458/2011 Sb.	Zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů
468/2011 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
18/2012 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky
19/2012 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
142/2012 Sb.	Zákon o změně některých zákonů v souvislosti se zavedením základních registrů
167/2012 Sb.	Zákon, kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
303/2013 Sb.	Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva
234/2014 Sb.	Zákon o státní službě
250/2014 Sb.	Zákon o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě
358/1992 Sb. - Notářský řád
15/1998 Sb. - Zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu
159/2006 Sb. - Zákon o střetu zájmů
48/2004 Sb. - Zákon o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce
95/2004 Sb. - Zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu povolání lékařů a farmaceutů
256/2004 Sb. - Zákon o podnikání na kapitálovém trhu
76/2002 Sb. - Zákon o integrované prevenci
63/2000 Sb. - Zákon o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků
133/2000 Sb. - Zákon o evidenci obyvatel
256/2000 Sb. - Zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu
258/2000 Sb. - Zákon o ochraně veřejného zdraví
168/1999 Sb. - Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla
325/1999 Sb. - Zákon o azylu
329/1999 Sb. - Zákon o cestovních dokladech
359/1999 Sb. - Zákon o sociálně-právní ochraně dětí
252/1997 Sb. - Zákon o zemědělství
21/1992 Sb. - Zákon o bankách
141/1961 Sb. - Trestní řád
268/2014 Sb. - Zákon o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č
137/2001 Sb. - Zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením
361/2000 Sb. - Zákon o provozu na pozemních komunikacích
166/1999 Sb. - Veterinární zákon

Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích

348
ZÁKON
ze dne 5. srpna 2005
o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon stanoví předmět poplatků, poplatníka, základ, výši a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků a evidenci poplatníků. Rozhlasový poplatek slouží k financování veřejné služby Českého rozhlasu1). Televizní poplatek slouží k financování veřejné služby České televize2).

§ 2
Předmět poplatků
(1) Rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "rozhlasový přijímač"). Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.
(2) Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.
(3) Ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek.
(4) Rozhlasovému nebo televiznímu poplatku nepodléhají
a) telekomunikační zařízení vyrobená výhradně k technické kontrole rozhlasového a televizního vysílání,
b) rozhlasové nebo televizní přijímače, které tvoří součást sbírek muzejní povahy zapsaných v centrální evidenci sbírek 3),
c) televizní přijímače, které jsou užívány výlučně pro účely soudního řízení,
d) zařízení technicky způsobilá k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání pouze v případě, je-li šířeno prostřednictvím přenosového systému uvedeného v § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů,
e) rozhlasové nebo televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení.

§ 3
Poplatník
(1) Poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží4) nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
(2) Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží4) nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
(3) Je-li rozhlasový nebo televizní přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku.
(4) Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě5), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.
(5) Práva a povinnosti právnické osoby, stanovené tímto zákonem, se vztahují na organizační složku státu a územního samosprávného celku obdobně.

§ 4  Osvobození od rozhlasového a televizního poplatku
(1) Od rozhlasového a televizního poplatku jsou osvobozeni
a) zastupitelské úřady České republiky v zahraničí a osoby, které požívají výsad a imunit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána6),
b) cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu7),
c) provozovatel vysílání ze zákona,
d) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
e) držitelé licence8) opravňující k rozhlasovému vysílání, jde-li o rozhlasový poplatek,
f) držitelé licence8) opravňující k televiznímu vysílání, jde-li o televizní poplatek,
g) osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou9), pokud jsou osaměle žijící; osvobozeny jsou tyto osoby rovněž v případě, kdy žijí společně v jedné domácnosti,
h) školy zapsané ve školském rejstříku podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
(2) Od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba,
 a) jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima10),
 b) žije-li v téže domácnosti s dalšími osobami a součet jejího čistého příjmu a čistých příjmů těchto osob za uplynulé kalendářní čtvrtletí 
    je nižší než 2,15násobek životního minima osob žijících v této domácnosti10).
   Při zjišťování příjmů se postupuje podle zvláštního zákona10).
(3) Účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 1 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž důvod pro toto 
    osvobození vznikl. Účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, 
    v němž poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona, nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí (dále jen "pověřená osoba"), 
    okolnosti odůvodňující osvobození; účinky tohoto osvobození končí posledním dnem měsíce, v němž zanikly okolnosti odůvodňující toto osvobození, nejpozději však uplynutím 
    6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození. Fyzická osoba, na kterou se osvobození podle odstavce 2 vztahuje, je povinna na výzvu provozovatele 
    vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osoby písemně doložit kopií rozhodnutí nebo oznámení úřadu státní sociální podpory11) okolnosti prokazující osvobození.

§ 5 Základ poplatků
(1) Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.
(2) Rozhlasový poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti12) s poplatníkem rozhlasového poplatku, který splnil oznamovací 
    povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti12) s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2.
(3) Poplatník, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem13), platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého rozhlasového nebo televizního přijímače, 
    který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním; tím není dotčena povinnost platit poplatky podle ustanovení odstavce 1.
(4) Poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a televizní poplatek z každého televizního přijímače.
(5) Poplatník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která je podnikatelem13) a v rámci podnikání vyrábí, opravuje nebo prodává rozhlasové nebo 
    televizní přijímače, neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek z těchto rozhlasových nebo televizních přijímačů; má-li taková osoba provozovny určené 
    k výkonu této činnosti, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z počtu rozhlasových nebo televizních přijímačů, který odpovídá počtu těchto provozoven. 
    Tím není dotčena povinnost platit poplatky podle odstavců 1 až 4.
(6) Změny v základu rozhlasového nebo televizního poplatku jsou účinné od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona.

§ 6
Měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.
§ 7 Placení poplatků
(1) Poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby.
(2) Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.
(3) Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce.
(4) Poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok.
(5) Odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Případné přeplatky provozovatel vysílání ze zákona, popřípadě pověřená osoba vrátí.

§ 8 Evidence poplatníků
(1) Správcem14) evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je provozovatel vysílání ze zákona. Provozovatel vysílání ze zákona vede evidenci poplatníků, pokud k tomu nezmocní pověřenou osobu, která je v takovém případě zpracovatelem 14) evidence poplatníků.
(2) Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené 
    od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek.
(3) Poplatník je v oznámení podle odstavce 2 dále povinen uvést
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu a datum narození, jde-li o fyzickou osobu,
b) jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání, identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) a předmět podnikání, jde-li o fyzickou osobu, která je podnikatelem,
c) obchodní firmu nebo název, právní formu, sídlo, identifikační číslo a předmět činnosti, jde-li o právnickou osobu,
d) název, sídlo a identifikační číslo, jde-li o organizační složku státu nebo územního samosprávného celku.
(4) Poplatník podle § 5 odst. 3 a 4 je v oznámení podle odstavce 2 povinen vedle údajů uvedených v odstavci 3 uvést počet rozhlasových nebo televizních přijímačů, které jsou základem rozhlasového nebo televizního poplatku, a adresu, kde jsou umístěny.
(5) Poplatník podle § 5 odst. 5 je v oznámení podle odstavce 2 povinen vedle údajů uvedených v odstavci 3 uvést počet a adresu provozoven určených k výrobě, opravě nebo prodeji rozhlasových nebo televizních přijímačů.
(6) Poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala.
(7) Je-li poplatníkem fyzická osoba, u které nastaly účinky osvobození od rozhlasového a televizního poplatku podle § 4 odst. 2, je povinna oznámit zánik okolností odůvodňujících osvobození do 15 dnů ode dne jejich vzniku.
(8) Z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který
a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona,
b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1,
c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2,
a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti12) a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.
(9) Provozovatel vysílání za zákona je za účelem kontroly dodržování tohoto zákona oprávněn zjišťovat údaje o neevidovaných poplatnících a vést jejich evidenci v rozsahu stanoveném v odstavci 10.
(10) Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům15) je povinen na požádání sdělit provozovateli vysílání ze zákona, se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům předá do 30 dnů ode dne doručení žádosti vedle adresy odběrného místa následující údaje: jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu odběratele, který je fyzickou osobou, jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání a identifikační číslo odběratele, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem, obchodní firmu nebo název, právní formu, sídlo a identifikační číslo odběratele, který je právnickou osobou, název, sídlo a identifikační číslo odběratele, který je organizační složkou státu nebo územního samosprávného celku. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům je oprávněn požadovat po provozovateli vysílání ze zákona úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v přímé souvislosti se splněním jeho žádosti. Provozovatel vysílání ze zákona může takto získané údaje užít pouze za účelem a způsobem uvedeným v odstavci 9.
(11) Provozovatelé vysílání ze zákona jsou oprávněni předávat si navzájem údaje z evidence poplatníků za účelem jejich zjištění nebo ověření.

§ 9 Přirážka k poplatkům
(1) Poplatník, který
a) nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě,
b) při plnění oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 4 nepravdivě uvedl nižší počet rozhlasových nebo televizních přijímačů nebo neoznámil zvýšení jejich počtu,
c) při plnění oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 5 nepravdivě uvedl nižší počet provozoven,
d) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného osvobození od povinnosti platit rozhlasový nebo televizní poplatek,
e) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného odhlášení z evidence poplatníků,
je povinen zaplatit Českému rozhlasu kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5 000 Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku. Pokud tak učinil v souvislosti s placením televizního poplatku, je povinen zaplatit České televizi kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 10 000 Kč. Přirážka se platí za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, za který nebyla splněna povinnost platit rozhlasový nebo televizní poplatek.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník splnil všechny své povinnosti včetně zaplacení dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků ještě před tím, než byl provozovatelem vysílání ze zákona vyzván k zaplacení přirážky.
(3) Poplatník, který ve stanovené lhůtě nesplnil povinnost podle § 8 odst. 7 nebo některou z povinností uložených v § 8 odst. 8, a současně přestal platit rozhlasový nebo televizní poplatek, je povinen zaplatit provozovateli vysílání ze zákona přirážku ve výši 1 000 Kč za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, ze kterého je povinen platit rozhlasový nebo televizní poplatek.

§ 10 Vymáhání dlužných poplatků a přirážky k poplatkům
Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

§ 11 Pověřená osoba
(1) Provozovatel vysílání ze zákona může smlouvou pověřit jinou osobu výkonem činností podle tohoto zákona, pokud si je provozovatel vysílání ze zákona nezajišťuje sám.
(2) Pověřená osoba je povinna poukázat poplatníky zaplacené rozhlasové poplatky Českému rozhlasu a poplatníky zaplacené televizní poplatky České televizi. Pověřená osoba je dále povinna předávat provozovateli vysílání ze zákona údaje z evidence, kterou pro něj vede na základě pověření podle odstavce 1, a poskytovat mu součinnost nezbytně nutnou pro jeho postup podle § 9 a 10.

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 12
Ustanovení přechodná a závěrečná

(1) Účinky osvobození od rozhlasového a televizního poplatku podle § 2 odst. 4 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., zanikají uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 až 5 se považuje za splněnou, pokud před dnem účinnosti tohoto zákona byl poplatník přihlášen k evidenci podle dosavadních právních předpisů.

(3) Držitel poštovní licence16) je pověřenou osobou až do uplynutí doby 3 měsíců ode dne, kdy mu provozovatel vysílání ze zákona písemně sdělí, že uzavřel smlouvu s pověřenou osobou podle § 11 odst. 1, popřípadě že činnosti pověřené osoby bude vykonávat sám. Odměna držitele poštovní licence za vedení evidence poplatníků a za vybírání rozhlasových a televizních poplatků se stanoví podle zvláštních právních předpisů17).

(4) Zpracování osobních údajů podle tohoto zákona se řídí zákonem o ochraně osobních údajů14), pokud není stanoveno jinak.

§ 13
Zrušovací ustanovení

Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se zrušuje.

ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání

§ 14

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 341/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 82/2005 Sb. a zákona č. 127/2005 Sb., se mění takto:

1. V § 50 odst. 1 větě první se číslo "1" nahrazuje číslem "0,5" a číslo "10" se nahrazuje číslem "5".

2. V § 50 odstavec 1 zní:

"(1) Provozovatel televizního vysílání ze zákona nesmí do vysílání zařazovat reklamu a teleshopping s výjimkou reklamy zařazované do vysílání programu v přímém spojení s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události. Je-li do vysílání programu provozovatele ze zákona zařazována reklama podle věty prvé, nesmí čas vyhrazený takové reklamě přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, přičemž v době od 19.00 hodin do 22.00 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny. Přímým spojením reklamy s vysíláním sportovní či kulturní události se rozumí zařazení reklamy do programu bezprostředně před vysíláním sportovní či kulturní události, bezprostředně po jejím odvysílání a zařazování do přestávek takové události.".

3. V § 50 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:

"(5) Provozovatel televizního vysílání ze zákona nesmí denní vysílací čas vyhrazený reklamě a teleshoppingu, který nevyužil na některém ze svých programů, využít k vysílání reklamy a teleshoppingu nad rámec časových omezení vysílání reklamy a teleshoppingu na jiném svém programu. Toto ustanovení se nevztahuje na programy podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.".

Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 6 až 8.

4. V § 51 odst. 3 se za slova "ze zákona nesmí" vkládají slova "denní vysílací".

5. Část čtrnáctá se zrušuje.

ČÁST TŘETÍ
Změna zákona č. 135/1997 Sb.

§ 15

V zákoně č. 135/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, se čl. I zrušuje.

ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 192/2002 Sb.

§ 16

V zákoně č. 192/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů, se část třetí zrušuje.

ČÁST PÁTÁ
Účinnost

§ 17
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, s výjimkou § 14 bodu 3, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006, § 14 bodu 1, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007 a § 14 bodu 2, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008.
Zaorálek v. r. Klaus v. r.  Paroubek v. r.
1) Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4) § 129 občanského zákoníku.
5) Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
6) Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, ve znění sdělení č. 37/1999 Sb., vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
7) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8) § 12 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 341/2004 Sb.
9) Příloha k vyhlášce č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, kapitola IV. - Smyslové orgány, oddíl A - Zrak, oddíl B - Sluch a ústrojí rovnováhy, ve znění vyhlášky č. 156/1997 Sb.
10) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
11) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
12) § 115 občanského zákoníku.
13) § 2 obchodního zákoníku.
14) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
15) Zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
16) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
17) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

O České televizi 483/1991 ve zněni k 23.1.2015

483 ZÁKON České národní rady ze dne 7. listopadu 1991 o České televizi
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1) Zřizuje se Česká televize se sídlem v Praze.
(2) Česká televize je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československé televize.1) Česká televize vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se.
(3) Stát neodpovídá za závazky České televize a Česká televize neodpovídá za závazky státu.
§ 2
(1) Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (dále jen "veřejná služba v oblasti televizního vysílání").

(2) Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky,

c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti,

d) rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin,

e) výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

§ 3

(1) Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že

a) provozuje analogové televizní vysílání dvou televizních programů prostřednictvím zemských vysílacích rádiových zařízení, popřípadě jiných technických prostředků tak, aby v součtu území pokrytého signálem zemského analogového nebo zemského digitálního televizního vysílání a území pokrytého signály souběžného zemského analogového a zemského digitálního televizního vysílání byla pro obyvatele České republiky zajištěna možnost příjmu těchto televizních programů v rozsahu podle odstavce 3, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem1a),

b) provozuje zemské digitální televizní vysílání televizních programů uvedených v písmenu a) a dalších alespoň dvou televizních programů zahrnutých v souhrnném datovém toku složeném z dílčích datových toků náležejících televizním a rozhlasovým programům, multimediálnímu obsahu a doplňkovým službám veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, upravených pro společné šíření prostřednictvím zemské sítě vysílacích rádiových zařízení s plánovaným pokrytím alespoň 95 % obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu1b) (dále jen "multiplex veřejné služby"),

c) jako provozovatel multiplexu veřejné služby sestavuje společně s Českým rozhlasem souhrnný datový tok a odpovídá za jeho správu a jeho předání k šíření zemskou sítí vysílacích rádiových zařízení,

d) zřizuje síť vlastních zpravodajů,

e) v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů zajišťuje regionální vysílání prostřednictvím televizních studií České televize (dále jen "televizní studia") pro území jejich působnosti. Regionální vysílání každého televizního studia musí vyváženě obsahovat příspěvky z celého území jeho působnosti,

f) vytváří archivní fondy, udržuje je a podílí se na jejich využívání jako součásti národního kulturního bohatství,

g) podporuje českou filmovou tvorbu a kulturní projekty,

h) vysílá díla domácí a zahraniční tvorby,

i) poskytuje alespoň na jednom vysílaném programu 24hodinovou programovou službu, včetně aktuálního zpravodajství,

j) poskytuje teletextové služby,

k) opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrábí v českém znakovém jazyce nebo opatřuje simultánním tlumočením do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a dále alespoň 10 % vysílaných pořadů zpřístupňuje pro osoby se zrakovým postižením,

l) vyvíjí činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb,

m) poskytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání,

n) poskytuje veřejnosti informace a obsah podle § 2 odst. 1 prostřednictvím internetových stránek a aplikací České televize.

(2) Státní orgán, který vykonává správu kmitočtového spektra podle zvláštního právního předpisu1c), vyhradí v součinnosti s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání pro Českou televizi rádiové kmitočty umožňující provozování vysílání v rozsahu stanoveném v odstavci 1 písm. a) a b). Pro účely multiplexu veřejné služby se práva k vyhrazeným rádiovým kmitočtům udělují na žádost České televizi přídělem bez předchozího výběrového řízení podle zákona o elektronických komunikacích. Pokud Česká televize do 90 dnů ode dne, kdy byly rádiové kmitočty vyhrazeny podle věty první, o příděl nepožádá, státní orgán, který vykonává správu kmitočtového spektra podle zvláštního právního předpisu, postupuje při udělování práv k vyhrazeným rádiovým kmitočtům podle zákona o elektronických komunikacích.

(3) Celoplošným televizním vysíláním se pro účely tohoto zákona rozumí vysílání, v jehož rámci může určitý televizní program a s tímto programem související povinné doplňkové služby přijímat alespoň 95 % obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu1b).

§ 3a

(1) V multiplexu veřejné služby musí být alespoň 80 % souhrnného datového toku vyhrazeno šíření televizních a rozhlasových programů. Zbývající část souhrnného datového toku multiplexu veřejné služby lze využít k šíření doplňkových služeb.

(2) Česká televize je povinna umístit v multiplexu veřejné služby vysílání programů Českého rozhlasu v rozsahu, jímž Český rozhlas naplňuje veřejnou službu v oblasti zemského digitálního rozhlasového vysílání podle zvláštního právního předpisu1d). Náklady spojené s provozováním multiplexu veřejné služby Česká televize účtuje Českému rozhlasu, popřípadě poskytovatelům doplňkových služeb, podle výše jejich podílu na souhrnném datovém toku multiplexu veřejné služby.

(3) Televizní programy, pořady a jejich části šířené prostřednictvím multiplexu veřejné služby může Česká televize digitálně šířit rovněž prostřednictvím družic a sítí elektronických komunikací.

(4) Česká televize nesmí umísťovat obchodní sdělení na své internetové stránky, pokud nejsou součástí audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.
Rada České televize

§ 4

(1) Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize je Rada České televize (dále jen "Rada"). Rada má 15 členů. Členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.

(2) Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Návrhy lze předložit ve lhůtě 15 dnů ode dne zveřejnění výzvy předsedy Poslanecké sněmovny k předložení návrhů způsobem stanoveným usnesením Poslanecké sněmovny.

(3) Členem Rady může být zvolen občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) má trvalý pobyt na území České republiky, a

c) je bezúhonný; za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, pokud jeho odsouzení pro tento trestný čin nebylo zahlazeno nebo se na něho z jiného důvodu nehledí jako by nebyl odsouzen, a ten, kdo nesplňuje požadavky podle zvláštního zákona.1e)

(4) Členové Rady jsou voleni z kandidátů navržených podle odstavce 2, a to na funkční období 6 let, přičemž každé 2 roky je volena jedna třetina členů; mohou být zvoleni opětovně. Na místa uprázdněná z jiného důvodu než pro uplynutí funkčního období jsou voleni noví členové na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo; je-li tato doba kratší než 1 rok, omezení možnosti opětovného zvolení neplatí. V případě odvolání Rady podle § 6 odst. 3 a následném zvolení všech členů Rady Rada na své první schůzi losem určí 5 členů Rady s funkčním obdobím 2 roky, 5 členů Rady s funkčním obdobím 4 roky a 5 členů Rady s funkčním obdobím 6 let.

(5) Rada je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně.

(6) Členství v Radě je veřejnou funkcí.2) V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům Rady odměna, jejíž výši určí svým usnesením Poslanecká sněmovna.

(7) Rada volí ze svého středu předsedu a odvolává ho.

§ 5

(1) Členství v Radě je neslučitelné s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora, člena vlády, soudce, státního zástupce, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, člena bankovní rady České národní banky, s jakoukoli funkcí ve veřejné správě, s funkcí člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena Rady Českého rozhlasu, člena Rady České tiskové kanceláře, s funkcí generálního ředitele Českého rozhlasu a s funkcí člena dozorčí komise České televize nebo člena dozorčí komise Českého rozhlasu.

(2) Člen Rady nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách, politických hnutích nebo občanských sdruženích, ani nesmí při výkonu své funkce v Radě jejich jménem vystupovat nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů; dále se nesmí podílet na podnikání v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, ani nesmí zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly ohrozit důvěru v nezávislost nebo nestrannost jeho rozhodování v Radě. Člen Rady nesmí v České televizi zastávat jinou funkci nebo vykonávat výdělečnou činnost, ani nesmí mít od České televize jiné příjmy, než peněžitá plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce podle tohoto zákona nebo příjmy z užití předmětů ochrany podle autorského zákona2a).

(3) Předpoklady pro výkon funkce člen Rady nesplňuje, je-li osobou blízkou3) osobě, která v České televizi zastává placenou funkci nebo vykonává výdělečnou činnost, popřípadě má od České televize jiné příjmy, než příjmy z užití předmětů ochrany podle autorského zákona, anebo která se podílí na podnikání v oblasti hromadných sdělovacích prostředků nebo zastupuje obchodní zájmy, které by mohly ohrozit důvěru v nezávislost nebo nestrannost rozhodování člena Rady v Radě.

§ 6

(1) Členství v Radě zaniká:

a) uplynutím funkčního období,

b) dnem bezprostředně následujícím po dni doručení písemně učiněného vzdání se funkce předsedovi Poslanecké sněmovny,

c) odvoláním z funkce,

d) dnem, kdy člen Rady přestal splňovat předpoklady pro zvolení do funkce člena Rady stanovené v § 4 odst. 3,

e) úmrtím.

(2) Poslanecká sněmovna člena Rady z funkce odvolá

a) přestal-li splňovat předpoklady pro výkon funkce člena Rady stanovené v § 5,

b) narušil-li závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady nebo dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena Rady,

c) nezúčastňuje-li se po dobu více než 3 měsíců schůzí Rady.

(3) Poslanecká sněmovna může Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize nebo Výroční zprávu o hospodaření České televize.

§ 7

(1) Činnost Rady se řídí jednacím řádem, který Rada přijme do třiceti dnů od své první schůze.

(2) Rada je způsobilá se usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů, je-li přítomen předseda Rady nebo některý z místopředsedů Rady. Rozhodnutí Rada přijímá nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů, s výjimkou rozhodnutí podle § 8 odst. 1 písm. b), e), f), g), j), k) a l), která přijímá nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů, a rozhodnutí o jmenování nebo o odvolání generálního ředitele České televize (dále jen "generální ředitel"), k němuž je zapotřebí alespoň 10 hlasů členů Rady.

(3) Jednání Rady je veřejné. Veřejnost může být na základě usnesení Rady z celého jednání nebo z jeho části vyloučena, jsou-li projednávány skutečnosti chráněné podle zvláštních právních předpisů.3a) Osobu, která narušuje veřejné jednání, může předsedající napomenout a za opakované narušování veřejného jednání vykázat z jednacích prostor.

(4) Z jednání Rady pořizuje předsedající zápis. Zápis z jednání Rady, schválené dokumenty podle § 8, popřípadě usnesení Rady o vyloučení veřejnosti z jejího jednání musí být nejpozději do 3 dnů ode dne jednání Rady uveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup, s výjimkou těch částí uvedených písemností, které obsahují skutečnosti chráněné podle zvláštních právních předpisů.

§ 8

(1) Do působnosti Rady náleží:

a) jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií; rozhodnutí o odvolání generálního ředitele musí být písemně odůvodněno a nejpozději do 7 dnů ode dne jeho doručení generálnímu řediteli uveřejněno Radou způsobem umožňujícím dálkový přístup,

b) schvalovat rozpočet České televize, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku České televize podle zvláštního právního předpisu4), ověřenou auditorem podle zvláštního právního předpisu5); do doby schválení rozpočtu hospodaří Česká televize podle svého dlouhodobého plánu ekonomického rozvoje,

c) kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize podle schváleného rozpočtu, plnění povinností České televize převádět a používat výnosy z vysílání reklam v souladu s tímto zákonem a zvláštním právním předpisem5a) a na zjištěné nedostatky písemně upozorňovat generálního ředitele,

d) sledovat naplňování požadavků práva Evropských společenství na transparentnost finančních vztahů v České televizi6),

e) schvalovat na návrh generálního ředitele Statut České televize,

f) předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex České televize, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání; porušení Kodexu České televize je kvalifikováno jako porušení pracovní kázně podle zvláštního zákona,3b)

g) schvalovat návrhy generálního ředitele na zřizování nebo zrušení televizních studií (§ 9 odst. 9) a návrhy podle § 9 odst. 8,

h) rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele,

i) dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky,

j) schvalovat dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje,

k) zřizovat dozorčí komisi (§ 8a), schvalovat její kontrolní řád (§ 8a odst. 7) a stanovit výši odměn členů dozorčí komise (§ 8b odst. 4),

l) určovat mzdu generálního ředitele.

(2) Rada předkládá současně Poslanecké sněmovně Výroční zprávu o činnosti České televize do 31. března bezprostředně následujícího kalendářního roku a Výroční zprávu o hospodaření České televize do 31. srpna bezprostředně následujícího kalendářního roku. Výroční zpráva o hospodaření České televize musí v samostatné části obsahovat informaci o naplňování požadavků práva Evropských společenství6). Obě výroční zprávy předseda Rady nejpozději do 3 dnů ode dne jejich předložení Poslanecké sněmovně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Náklady na činnost Rady a na odměny jejích členů, jakož i náklady na činnost dozorčí komise a na odměny jejích členů se hradí ze zvláštní výdajové položky rozpočtu České televize.

(4) Rada ani její členové nesmějí přímo zasahovat do výroby a vysílání televizních pořadů.

§ 8a
Dozorčí komise

(1) Dozorčí komise je poradním orgánem Rady ve věcech kontroly hospodaření České televize. Jejím úkolem je sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek České televize účelně a hospodárně využívány podle schváleného rozpočtu České televize v souladu s právními předpisy a s požadavky práva Evropských společenství6). Dozorčí komise je povinna upozorňovat Radu na zjištěné nedostatky a předkládat jí návrhy na jejich odstranění.

(2) Dozorčí komise má 5 členů, kteří jsou voleni a odvoláváni Radou z občanů České republiky s odbornými předpoklady pro výkon funkce člena dozorčí komise.

(3) Členové dozorčí komise jsou voleni na funkční období 4 let, a to i opětovně, ne však na více než 4 po sobě jdoucí funkční období. Pro zvolení do funkce člena dozorčí komise a pro výkon této funkce platí předpoklady stanovené v § 4 odst. 3 a § 5 obdobně. Pro zánik funkce člena dozorčí komise platí přiměřeně § 6 odst. 1 a 2.

(4) Dozorčí komise ze svých členů volí a odvolává svého předsedu a místopředsedu, který zastupuje předsedu včetně řízení schůzí dozorčí komise. Dozorčí komise rovněž přijímá svůj jednací řád.

(5) Dozorčí komise se schází vždy, požádají-li o to písemně alespoň 2 z jejích členů, nejméně však jednou v každém kalendářním měsíci. Jednání dozorčí komise jsou neveřejná a předsedající je povinen pořídit z každého jednání zápis.

(6) Dozorčí komise je způsobilá se usnášet za přítomnosti předsedy nebo místopředsedy a alespoň 2 dalších členů; usnesení přijímá většinou hlasů přítomných členů, v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího.

(7) Členové dozorčí komise mohou s vědomím generálního ředitele nahlížet do všech účetních dokladů, účetních záznamů7) a dalších písemností České televize, které mají vypovídací schopnost o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech, a o těchto skutečnostech požadovat ústní nebo písemné informace od příslušných zaměstnanců České televize. Zaměstnanci České televize jsou povinni poskytnout členům dozorčí komise kopie vyžádaných písemností, účetních dokladů nebo účetních záznamů České televize, jakož i požadované informace. Podmínky a způsob provádění kontrol stanoví kontrolní řád dozorčí komise, který schvaluje Rada.

(8) O skutečnostech zjištěných při výkonu funkce jsou členové dozorčí komise povinni zachovávat mlčenlivost, pokud nebyli této povinnosti zproštěni předsedou Rady. Povinnost mlčenlivosti trvá i po ukončení výkonu funkce v dozorčí komisi.
(9) Dozorčí komise podává Radě písemnou zprávu o své činnosti za každé kalendářní čtvrtletí vždy do desátého dne druhé měsíce po skončení čtvrtletí. Jako podklad pro Výroční zprávu o hospodaření České televize je dozorčí komise povinna předat Radě svůj rozbor hospodaření České televize vždy do 30. června bezprostředně následujícího kalendářního roku.

§ 8b
Odměny a další náležitosti spojené s výkonem funkce člena Rady a s výkonem funkce člena dozorčí komise
(1) Členu Rady náleží měsíční odměna ve výši, která je od 1. ledna do 31. prosince příslušného kalendářního roku určena jako součin průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců České televize dosažené za předcházející kalendářní rok (dále jen "průměrná měsíční mzda") a koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce člena Rady (dále jen "koeficient odměn"). Odměna se zaokrouhluje na 100 Kč nahoru.
(2) Výši průměrné měsíční mzdy zveřejňuje Česká televize vždy do 31. ledna příslušného kalendářního roku způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(3) Koeficient odměn podle odstavce 1 se stanoví
a) členu Rady ve výši 0,80,
b) místopředsedovi Rady ve výši 1,03,
c) předsedovi Rady ve výši 1,27.
(4) Výši odměn členů dozorčí komise stanoví Rada.
(5) Členu Rady a členu dozorčí komise přísluší náhrada cestovních výdajů souvisejících s výkonem funkce ve stejném rozsahu jako zaměstnancům podle zvláštního právního předpisu8). Cesta z místa pobytu na jednání Rady, jednání Rady a cesta z jednání Rady do místa pobytu se pro účely poskytování cestovních náhrad považují za pracovní cestu.
(6) Výkon funkce člena Rady a výkon funkce člena dozorčí komise je překážkou v práci z důvodu obecného zájmu podle zvláštního právního předpisu9). Zaměstnavatel poskytne členu Rady a členu dozorčí komise pracovní volno bez náhrady mzdy.
(7) Odměny a další náležitosti spojené s výkonem funkce člena Rady a s výkonem funkce člena dozorčí komise poskytuje členům Rady a členům dozorčí komise Česká televize. Odměny a další náležitosti podle věty první jsou splatné ve dni pravidelného termínu výplaty mzdy zaměstnanců České televize.

§ 9  Generální ředitel
(1) Statutárním orgánem České televize je generální ředitel. V době nepřítomnosti zastupuje generálního ředitele jím pověřený zástupce.
(2) Ze své činnosti je generální ředitel odpovědný Radě a má právo se zúčastňovat jejích jednání.
(3) Na generálního ředitele se vztahují ustanovení zákoníku práce, nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) Generálního ředitele jmenuje Rada z kandidátů splňujících předpoklady podle § 4 odst. 3 na základě výsledků výběrového řízení na funkční období 6 let.
(5) Pro výkon funkce generálního ředitele platí předpoklady stanovené v § 5 odst. 1 a 2 obdobně.
(6) Výkon funkce generálního ředitele zaniká
a) uplynutím funkčního období,

b) dnem bezprostředně následujícím po dni doručení písemně učiněného vzdání se funkce generálního ředitele Radě,

c) dnem bezprostředně následujícím po dni, kdy bylo generálnímu řediteli doručeno rozhodnutí Rady o odvolání z funkce,

d) dnem nabytí právní moci rozsudku, jímž byl generální ředitel zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo jímž byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

e) dnem nabytí právní moci rozsudku, jímž byl generální ředitel odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s provozováním televizního vysílání,

f) smrtí.

(7) Rada může odvolat generálního ředitele z funkce,

a) neplní-li Česká televize úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání podle tohoto zákona (§ 2 a 3) nebo povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů10) nebo nenaplňuje-li svými programy zásady Kodexu České televize, jestliže byl generální ředitel na tuto skutečnost Radou v době posledních 12 měsíců písemně upozorněn,

b) poruší-li generální ředitel své povinnosti stanovené zákonem nebo Statutem České televize, jestliže byl generální ředitel na porušení svých povinností Radou v době posledních 12 měsíců písemně upozorněn,

c) přestane-li generální ředitel splňovat předpoklady pro výkon funkce (§ 5 odst. 1 a 2), nebo

d) nevykonává-li generální ředitel po dobu 6 měsíců svou funkci.

(8) K uzavření smlouvy o pronájmu nemovitostí nebo jejich částí v majetku České televize na dobu delší než 3 měsíce nebo smlouvy o převodu, popřípadě zatížení nemovitostí nebo jejich částí v majetku České televize potřebuje generální ředitel předchozí souhlas Rady, jinak je právní úkon neplatný.

(9) Televizní studia, s výjimkou Televizního studia Brno a Televizního studia Ostrava, může generální ředitel zřizovat a zrušovat s předchozím souhlasem Rady.

(10) V případech stanovených Statutem České televize generální ředitel jmenuje a odvolává vedoucí zaměstnance České televize po projednání s Radou.

(11) Ředitelé televizních studií a osoby uvedené v odstavci 10 musí splňovat předpoklady podle § 4 odst. 3 písm. c) a § 5 odst. 1 a 2.

(12) Zanikne-li výkon funkce generálního ředitele podle odstavce 6, do doby jmenování nového generálního ředitele řídí Českou televizi vedoucí zaměstnanec určený Statutem České televize (dále jen "zástupce generálního ředitele"). Nového generálního ředitele je Rada povinna jmenovat nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy se uvolní funkce generálního ředitele.

(13) Na zástupce generálního ředitele se v době do jmenování nového generálního ředitele vztahují obdobně odstavce 1 až 11.

§ 10 Financování České televize
Finančními zdroji České televize jsou zejména:
a) televizní poplatky vybírané podle zvláštního právního předpisu,3d)
b) příjem z vlastní podnikatelské činnosti.

§ 11
(1) Česká televize je oprávněna vykonávat za podmínek stanovených právními předpisy podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem její činnosti a která nesmí ohrozit její úkoly (§ 2 a 3).
(2) Finanční zdroje používá Česká televize k plnění svých úkolů stanovených zákonem; finanční zdroje podle § 10 písm. a) lze použít pouze k plnění úkolů podle § 2, 3 a 3a.
(3) Česká televize čtvrtletně převádí výnos z reklam vysílaných na programu ČT 2 Státnímu fondu kultury České republiky, a to vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního čtvrtletí za předchozí kalendářní čtvrtletí. Z výnosu z reklam vysílaných na tomto programu si Česká televize odečte prokázané účelně vynaložené náklady spojené s výběrem a se správou výnosu z reklam vysílaných na něm. Výnos z reklam vysílaných na programu ČT 4 použije Česká televize na výrobu a vysílání pořadů se sportovní tematikou.

§ 11a
Oddělené účtování
(1) Česká televize vede účetnictví podle zvláštního právního předpisu4).
(2) Česká televize je povinna organizačně oddělit činnosti spočívající v poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) od podnikatelských činností (§ 11 odst. 1). Za každou z těchto činností je Česká televize povinna účtovat tak, aby účetnictví umožňovalo rozlišení nákladů a výnosů souvisejících s poskytováním veřejné služby v oblasti televizního vysílání a nákladů a výnosů souvisejících s podnikatelskými činnostmi. Metody rozlišování nákladů a výnosů a jejich přiřazování k činnostem podle § 2 a 3 nebo podle § 11 odst. 1 stanoví Česká televize vnitřním předpisem (dále jen "Účetní standardy České televize"), který musí naplňovat požadavky práva Evropských společenství6).
(3) Česká televize je povinna uchovávat údaje o naplňování povinnosti podle odstavce 2 po dobu stanovenou právem Evropských společenství6) a na výzvu tyto údaje předávat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže11), a to spolu s Účetními standardy České televize a dalšími podklady nezbytnými k posouzení naplňování povinnosti podle odstavce 2.

§ 12 Televizní studia
(1) Součástí České televize jsou Televizní studio Brno, Televizní studio Ostrava a televizní studia zřízená na základě § 9 odst. 9.
(2) Ředitel televizního studia je oprávněn činit jménem České televize právní úkony týkající se televizního studia, s výjimkou uzavírání smluv o převodu, popřípadě o zatížení nemovitostí nebo jejich částí v majetku České televize. Ředitel televizního studia je za činnost televizního studia odpovědný generálnímu řediteli.
(3) Televizní studia mají v rámci své činnosti oprávnění obdobná podle § 3 odst. 1 s výjimkou písmen a) a g). Časový rozsah regionálního vysílání zpravodajských a publicistických pořadů podle § 3 odst. 1 písm. c) činí u Televizního studia Brno a Televizního studia Ostrava alespoň 25 minut denně; u televizních studií zřizovaných generálním ředitelem podle § 9 odst. 9 může být doba takového vysílání kratší.
(4) Podíl vysílání televizních studií na celostátních vysílacích okruzích musí činit minimálně 20 % celkového vysílacího času České televize v měsíčním úhrnu.

§ 13
Česká televize může využívat svoji technickou a výrobní základnu pouze v souladu s tímto zákonem (§ 2 a 3).

Ustanovení společná a závěrečná
§ 14
(1) Česká národní rada zvolí do jednoho měsíce ode dne účinnosti tohoto zákona Radu. Rada jmenuje do jednoho měsíce ode dne svého zvolení ředitele.
(2) Do doby jmenování ředitele řídí Českou televizi prozatímní ředitel, kterého volí Česká národní rada. Prozatímnímu řediteli nepříslušejí oprávnění podle § 8 odst. 1 tohoto zákona.

§ 15
Tento zákon nabývá účinnosti, s výjimkou § 11 odst. 2, dnem 1. ledna 1992. Ustanovení § 11 odst. 2 tohoto zákona nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 39/2001 Sb. Čl. II
1. Členům Rady České televize zvoleným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaniká členství v Radě České televize dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti. Poslanecká sněmovna zvolí nové členy Rady České televize do 60 dnů po uplynutí lhůty pro předkládání návrhů. Ze zvolených členů Rada České televize na svém prvním zasedání losem určí, kteří z nich mají funkční období 2, 4 a 6 let.
2. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do zvolení alespoň 10 členů Rady České televize je Poslanecká sněmovna oprávněna odvolat generálního ředitele České televize.
3. V době od odvolání generálního ředitele České televize podle bodu 2 do jmenování nového generálního ředitele České televize Radou České televize vykonává působnost generálního ředitele České televize prozatímní ředitel České televize zvolený Poslaneckou sněmovnou.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 82/2005 Sb. Čl. II
(1) Pro účely určení výše odměny členů Rady České televize se v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 za průměrnou měsíční mzdu zaměstnanců podle § 8b odst. 1 zákona č. 483/1991 Sb., ve znění tohoto zákona, považuje částka 21 326 Kč.
(2) Česká televize je povinna přizpůsobit svůj statut zákonu č. 483/1991 Sb., ve znění tohoto zákona, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 127/2005 Sb. § 176
(1) Digitální vysílání televizních programů uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, Česká televize zahájí do 60 dnů ode dne, kdy s podnikatelem zajišťujícím síť elektronických komunikací uzavře smlouvu o šíření multiplexu veřejné služby. Digitální vysílání dalších alespoň dvou televizních programů Česká televize zahájí postupně podle své ekonomické, organizační a technické připravenosti.
(2) Podmínky šíření programů, popřípadě doplňkových služeb, Českého rozhlasu prostřednictvím multiplexu veřejné služby sjedná Česká televize s Českým rozhlasem smlouvou. Oběma stranami ověřený návrh této smlouvy předloží generální ředitel České televize k informaci Radě České televize alespoň 30 dnů před dohodnutým dnem zahájení zemského digitálního rozhlasového vysílání Českého rozhlasu.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 304/2007 Sb. Čl. VI
Lhůta k podání žádosti o příděl podle § 3 odst. 2 zákona č. 483/1991 Sb., ve znění tohoto zákona, ve vztahu k rádiovým kmitočtům, které byly vyhrazeny České televizi přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, počíná běžet dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 302/2011 Sb. Čl. II
1. V období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne 30. června 2012 převádí Česká televize z výnosu z reklam zařazených do vysílání na programech ČT 2 a ČT 4 částku 1250000 Kč na zvláštní účet pro rozvoj zemského digitálního televizního vysílání spravovaný Českým telekomunikačním úřadem, a to vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce za předchozí kalendářní měsíc; částku 1250000 Kč Česká televize uhradí rovným procentním podílem z výnosu z reklam zařazených do vysílání na každém z obou programů. Zbylou část výnosu z reklam zařazených do vysílání na programech ČT 2 a ČT 4 v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne 30. června 2012 Česká televize použije způsobem stanoveným v § 11 odst. 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Na informační kampaň pro územní oblasti, ve kterých nastane vypnutí zemského analogového televizního vysílání v roce 2012, Česká televize vyčlení v rámci svého účtu pro užití výnosu z reklam zřízeného podle čl. VI bodu 2 zákona č. 304/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, k tomu účelu vytvořenou finanční rezervu ve výši 18000000 Kč a zajistí vynaložení těchto finančních prostředků na uvedený účel.
Burešová v. r.
 Pithart v. r.

1) § 4 zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků.
1a) Čl. VIII zákona č. 153/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
1b) § 12 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
1c) Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).
1d) § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.
1e) Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
2a) Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
3) § 116 občanského zákoníku.
3a) Například § 17 až 20 obchodního zákoníku, zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb.
3b) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
3c) Například zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 258/2000 Sb.
3d) Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb.
4) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5a) Čl. II body 1 a 2 zákona č. 302/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
6) Směrnice Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, ve znění směrnice Komise 93/84/EHS a směrnice Komise 2000/52/ES.
7) § 4 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.
9) § 124 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.
10) Například zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
11) § 2 písm. c) zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Zakon o elekronickych komunikacich

Obsah
ČÁST PRVNÍ - ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE(§ 1 - § 151)
ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o vodovodech a kanalizacích(§ 152)
ČÁST TŘETÍ - Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního(§ 153)
ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona, kterým se mění zákon o technických požadavcích na výrobky(§ 154)
ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím služebního zákona(§ 155)
ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona, kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony(§ 156)
ČÁST SEDMÁ - Změna zákona, kterým se mění zákon o telekomunikacích(§ 157)
ČÁST OSMÁ - Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky(§ 158)
ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona, kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel(§ 159)
ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona, kterým se mění živnostenský zákon(§ 160)
ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o živnostenském podnikání(§ 161)
ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen(§ 162)
ČÁST TŘINÁCTÁ - Změna krizového zákona(§ 163)
ČÁST ČTRNÁCTÁ - Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání(§ 164)
ČÁST PATNÁCTÁ - Změna rozpočtových pravidel(§ 165)
ČÁST ŠESTNÁCTÁ - Změna zákona o správních poplatcích(§ 166)
ČÁST SEDMNÁCTÁ - Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky(§ 167)
ČÁST DEVATENÁCTÁ - Změna zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv(§ 169)
ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ - Změna soudního řádu správního(§ 171)
ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ - Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže(§ 172)
ČÁST DVACÁTÁ TŘETÍ - Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců(§ 173 - § 27b)
ČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ - Změna zákona č. 427/2003 Sb.(§ 174)
ČÁST DVACÁTÁ PÁTÁ - Změna zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů(§ 175 - § 176)
ČÁST DVACÁTÁ ŠESTÁ - Změna zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů(§ 177 - § 178)
Přechodná ustanovení
127

ZÁKON

ze dne 22. února 2005

o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE

HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1
Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje na základě práva Evropské unie1) podmínky podnikání a výkon státní správy, včetně regulace trhu, v oblasti elektronických komunikací.

(2) Tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele.

(3) Tímto zákonem nejsou dotčeny předpisy na ochranu hospodářské soutěže.

§ 2
Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) účastníkem každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb,

b) uživatelem každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací,

c) koncovým uživatelem uživatel, který nezajišťuje veřejné komunikační sítě nebo veřejně dostupné služby elektronických komunikací,

d) spotřebitelem každá fyzická osoba, která využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely mimo rámec její podnikatelské činnosti,

e) operátorem podnikatel, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat veřejnou komunikační síť nebo přiřazené prostředky,

f) zajišťováním sítě elektronických komunikací zřízení této sítě, její provozování, dohled nad ní nebo její zpřístupnění,

g) přiřazenými prostředky přiřazené služby, prostředky fyzické infrastruktury a jiná zařízení nebo prvky související se sítí elektronických komunikací nebo službou elektronických komunikací, které umožňují nebo podporují poskytování služeb prostřednictvím této sítě nebo služby nebo jsou toho schopny, a zahrnují mimo jiné budovy nebo vstupy do budov, kabelové rozvody v budovách, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce, kabelovody, potrubí, stožáry, vstupní šachty a rozvodné skříně,

h) sítí elektronických komunikací přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně prvků sítě, které nejsou aktivní, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace,

i) elektronickým komunikačním zařízením technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln,

j) veřejnou komunikační sítí síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě, nebo síť elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím je poskytovaná služba šíření rozhlasového a televizního vysílání,

k) veřejnou telefonní sítí síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb a která umožňuje mezi koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace, jako je faksimilní a datový přenos,

l) rozhraním

1. koncový bod veřejné komunikační sítě,

2. rozhraní pro propojování veřejných komunikačních sítí nebo přístup k nim, nebo

3. rádiové rozhraní pro cestu rádiových vln mezi rádiovými zařízeními,

a jejich technické specifikace,

m) koncovým bodem sítě fyzický bod, ve kterém je účastníkovi poskytován přístup k veřejné komunikační síti; v případě sítí zahrnujících komutaci nebo směrování je tento bod určen konkrétní síťovou adresou, která může být spojena s číslem nebo jménem účastníka,

n) službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,

o) veřejně dostupnou službou elektronických komunikací služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen,

p) veřejně dostupnou telefonní službou veřejně dostupná služba elektronických komunikací umožňující přímo nebo nepřímo uskutečňování národních nebo mezinárodních volání,

q) univerzální službou soubor služeb stanovený v § 38, které jsou dostupné ve stanovené kvalitě všem koncovým uživatelům na celém území státu za dostupnou cenu; dostupnou cenou se rozumí cena zohledňující úroveň spotřebitelských cen a příjmy obyvatel,

r) radiokomunikační službou komunikační činnost, která spočívá v přenosu, vysílání nebo příjmu signálů prostřednictvím rádiových vln,

s) voláním spojení uskutečněné prostřednictvím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, které umožňuje obousměrnou hlasovou komunikaci,

t) neúspěšným pokusem o volání se rozumí takové volání, které bylo úspěšně spojeno, ale zůstalo bez odezvy nebo došlo k zásahu právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací,

u) škodlivou interferencí rušení, které ohrožuje funkčnost radionavigační služby nebo jiných bezpečnost zajišťujících radiokomunikačních služeb, nebo které jinak vážně zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje radiokomunikační služby provozované v souladu s tímto zákonem se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, a se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii nebo mezinárodních organizacích, dalšími právními předpisy,

v) integritou sítě funkčnost a provozuschopnost propojených sítí elektronických komunikací, ochrana těchto sítí vůči poruchám způsobeným elektromagnetickým rušením nebo provozním zatížením,

w) interoperabilitou služby takové nastavení přenosových parametrů služby a rozhraní, které umožňuje komunikaci mezi koncovými uživateli nebo mezi koncovým uživatelem a podnikatelem poskytujícím službu prostřednictvím technologicky různých sítí elektronických komunikací,

x) regulací usměrňování komunikačních činností a vztahů za účelem dosažení a udržení konkurenčního prostředí, ochrany trhu elektronických komunikací, včetně ochrany uživatelů služeb elektronických komunikací, vydáváním rozhodnutí, opatření obecné povahy a stanovisek podle tohoto zákona a v jeho mezích,

y) porušením ochrany osobních údajů porušení bezpečnosti, které vede k neoprávněnému přístupu nebo k neoprávněné nebo nahodilé změně, zničení, vyzrazení či ztrátě osobních údajů zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupné služby elektronických komunikací,

z) vertikálně integrovaným podnikem podnikatel, který provozuje síť elektronických komunikací a který zároveň poskytuje služby elektronických komunikací na maloobchodním nebo velkoobchodním trhu, nebo skupina podnikatelů, pokud jejich vzájemné vztahy odpovídají přímo použitelnému předpisu Evropské unie53), a které zajišťují síť elektronických komunikací a zároveň poskytují služby elektronických komunikací na maloobchodním i velkoobchodním trhu,

aa) přiřazenými službami služby související se sítí elektronických komunikací nebo službou elektronických komunikací, které mohou umožnit, umožňují nebo podporují poskytování služeb prostřednictvím této sítě nebo služby a zahrnují zejména systémy převodu čísel, či systémy nabízející rovnocenné funkce, systémy podmíněného přístupu a elektronické programové průvodce, jakož i jiné služby, například služby určení totožnosti, místa nebo přítomnosti uživatele.

§ 3

(1) Zřizuje se Český telekomunikační úřad (dále jen "Úřad") jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb2).

(2) Sídlem Úřadu je Praha.

(3) Úřad je účetní jednotkou. Úřad má samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu České republiky.

HLAVA II
CÍLE A ZÁKLADNÍ ZÁSADY REGULACE

§ 4

Regulace je prováděna za účelem nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže, vytvářet předpoklady pro řádné fungování hospodářské soutěže a pro ochranu uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí.

§ 5

(1) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen "Ministerstvo") a Úřad podporují hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených prostředků podnikateli zejména tím, že při rozhodování ve své působnosti

a) zajišťují, aby uživatelé, včetně zdravotně postižených uživatelů a osob, u kterých lze mít s ohledem na jejich věk nebo sociální potřeby za to, že vyžadují zvláštní přístup, získali maximální výhody z hlediska možnosti volby služby, ceny a kvality,

b) zajišťují, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací, včetně služeb přenosu obsahu, a

c) zajišťují účinnou správu a účelné využívání rádiových kmitočtů a čísel.

(2) Ministerstvo a Úřad přispívají k rozvoji vnitřního trhu Evropské unie zejména tím, že

a) při svém rozhodování odstraňují překážky pro zajišťování sítí elektronických komunikací, přiřazených prostředků a poskytování služeb elektronických komunikací mezi členskými státy Evropské unie (dále jen "členský stát"),

b) při svém rozhodování podporují zřizování a rozvoj transevropských sítí a interoperabilitu celoevropských služeb mezi členskými státy, a

c) spolupracují v souladu se zásadou transparentnosti s národními regulačními úřady jiných členských států, Evropskou agenturou pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), Sdružením evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací BEREC (dále jen „Sdružení BEREC“) a s Komisí Evropské unie (dále jen „Komise“) na zajištění jednotné regulační praxe při aplikaci příslušných směrnic Evropské unie.

(3) Úřad dále prosazuje zájmy koncových uživatelů zejména tím, že při své činnosti

a) zajišťuje, aby všichni koncoví uživatelé měli přístup k univerzální službě podle § 38,

b) zajišťuje v souladu s ustanoveními tohoto zákona vysokou úroveň ochrany spotřebitelů,

c) přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí,

d) podporuje poskytování jasně formulovaných informací, zejména prosazováním transparentnosti cen a podmínek pro používání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací,

e) řeší v souladu s ustanoveními tohoto zákona potřeby zdravotně postižených koncových uživatelů nebo osob, u kterých lze mít s ohledem na jejich věk nebo sociální potřeby za to, že vyžadují zvláštní přístup, a

f) podporuje zachování integrity a bezpečnosti veřejných komunikačních sítí,

g) podporuje možnost přístupu koncových uživatelů k informacím a možnost koncových uživatelů šířit informace a využívat aplikace a služby podle svého výběru,

h) zajišťuje harmonizaci využívání rádiových kmitočtů v souladu s potřebou zajistit jejich účelné využívání a za účelem získání výhod pro spotřebitele, jako jsou úspory z rozsahu a interoperabilita služeb elektronických komunikací.

(4) V rámci naplňování cílů uvedených v odstavcích 1 až 3 se Ministerstvo a Úřad řídí zejména zásadami nediskriminace, objektivity, technologické neutrality, transparentnosti a proporcionality uvedenými v § 6. Přitom zejména

a) prosazují předvídatelnou regulaci zajišťováním jednotného regulačního přístupu v průběhu příslušných období přezkumu,

b) vytváří podmínky pro hospodářskou soutěž ku prospěchu spotřebitelů a v odůvodněných případech podporují hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury,

c) podporují efektivní investice do inovace stávající infrastruktury nebo výstavby nové infrastruktury, a to i tím, že zajišťují, aby jakákoli povinnost spojená s přístupem k infrastruktuře řádně zohlednila rizika, která nese investující podnikatel, a vytváří podmínky pro uzavírání dohod o spolupráci mezi ním a stranou, která usiluje o přístup, aby se investiční rizika rozložila, a přitom zajišťují zachování hospodářské soutěže na trhu a dodržování zásady nediskriminace,

d) zohledňují různé podmínky týkající se hospodářské soutěže a spotřebitelů, které existují v různých geografických oblastech České republiky,

e) při svém rozhodování zajišťují, aby za srovnatelných podmínek nedocházelo k diskriminaci mezi podnikateli zajišťujícími sítě elektronických komunikací nebo poskytujícími služby elektronických komunikací.

(5) Ustanovení tohoto zákona týkající se regulačních činností Úřadu v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací je třeba v pochybnostech o jejich významu vykládat v souladu se zásadami uvedenými v odstavci 4.

§ 6

(1) Ministerstvo a Úřad nesmí svým jednáním a rozhodováním poskytnout výhodu jednomu podnikateli nebo uživateli, nebo skupině podnikatelů nebo uživatelů, na úkor ostatních podnikatelů nebo uživatelů, aniž by jednaly na základě tohoto zákona a toto jednání bylo odůvodněné rozdíly v postavení dotčených osob. Jakýkoliv rozdíl v zacházení musí být v souladu s tímto zákonem.

(2) Úřad je povinen průběžně sledovat a vyhodnocovat účinky uložených nápravných opatření na jednotlivé relevantní trhy i v období mezi jejich analýzami prováděnými podle tohoto zákona. Zjistí-li, že uložené nápravné opatření má na trhy nežádoucí účinek, neúměrně je deformuje, pominul důvod k jeho uložení, nebo na relevantním trhu existuje účinná a udržitelná hospodářská soutěž, neprodleně uložené nápravné opatření změní nebo zruší.

(3) Ministerstvo a Úřad jsou povinny zohlednit potřebu technologicky neutrální regulace; technologicky neutrální regulací se rozumí regulace, která neukládá povinnost použít konkrétní druh technologie a ani žádný druh technologie nezvýhodňuje.

(4) V rámci naplňování zásady transparentnosti je Úřad, nestanoví-li tento zákon jinak, povinen

a) poskytovat podnikatelům poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací a uživatelům s předstihem všechny informace, které jsou rozhodující pro posouzení věci a jejichž poskytnutí nebrání ustanovení zvláštního právního předpisu3), aby byla umožněna předvídatelnost jednání Úřadu v případech, kde tento zákon s určitým stavem spojuje právo nebo povinnost Úřadu konat,

b) náležitě odůvodnit opatření obecné povahy a rozhodnutí, včetně rozhodnutí o ceně.

HLAVA III
REGULACE KOMUNIKAČNÍCH ČINNOSTÍ

Díl 1
Komunikační činnosti a podnikání

§ 7

(1) Komunikačními činnostmi jsou

a) zajišťování sítí elektronických komunikací,

b) poskytování služeb elektronických komunikací,

c) provozování přístrojů (§ 73).

(2) Zajišťování veřejné komunikační sítě, poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a zajišťování sítí elektronických komunikací pro účely bezpečnosti státu se uskutečňují ve veřejném zájmu.

§ 8

(1) Předmětem podnikání v elektronických komunikacích je

a) zajišťování veřejných komunikačních sítí,

b) poskytování služeb elektronických komunikací.

(2) Podnikat v elektronických komunikacích na území České republiky mohou za podmínek stanovených tímto zákonem fyzické a právnické osoby, které splňují obecné podmínky. Oprávnění k podnikání vzniká těmto osobám dnem doručení oznámení podnikání, které splňuje náležitosti podle § 13, nestanoví-li tento zákon jinak.

(3) Obecnými podmínkami pro podnikání v elektronických komunikacích se rozumí

a) u fyzických osob dosažení věku nejméně 18 let,

b) u fyzických osob plná způsobilost k právním úkonům,

c) bezúhonnost fyzické nebo právnické osoby,

d) předložení dokladu o tom, že fyzická nebo právnická osoba nemá nedoplatky na daních nebo odvodech, poplatcích, úhradách, úplatách, pokutách a penále, včetně nákladů řízení, které vybírají a vymáhají finanční úřady. Doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad,

e) skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením splátek. Tuto skutečnost fyzická nebo právnická osoba doloží čestným prohlášením.

(4) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin související s vykonáváním komunikačních činností podle § 7.

(5) U právnické osoby musí podmínku bezúhonnosti podle odstavce 4 splňovat rovněž osoba oprávněná jednat jejím jménem.

(6) Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů. Úřad si za účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle zvláštního právního předpisu53) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předává v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, dokládá bezúhonnost výpisem z evidence obdobné Rejstříku trestů vydaným státem, jehož je fyzická osoba občanem, jakož i doklady vydanými státy, ve kterých se déle než 3 měsíce nepřetržitě zdržovala v posledních 3 letech. Právnická osoba, která má sídlo mimo území České republiky, dokládá bezúhonnost výpisem z evidence obdobné Rejstříku trestů vydaným státem, v němž má sídlo, pokud tento stát takovéto doklady vydává, jakož i doklady vydanými státy, ve kterých podnikala déle než 3 měsíce v posledních 3 letech, pokud tyto státy takovéto doklady vydávají. Výpisy dokladující bezúhonnost nesmí být starší 3 měsíců. Nevydává-li stát výpisy nebo doklady podle věty čtvrté a páté, předloží Úřadu fyzická nebo právnická osoba čestné prohlášení o své bezúhonnosti.

Díl 2
Všeobecné oprávnění

§ 9
Vydání všeobecného oprávnění

(1) Všeobecné oprávnění je opatření obecné povahy Úřadu, které stanoví podmínky výkonu komunikačních činností vztahující se na všechny nebo na určité druhy sítí a služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů a na využívání rádiových kmitočtů a které je závazné pro fyzické a právnické osoby vykonávající činnosti podle § 7.

(2) Úřad je oprávněn vydat všeobecné oprávnění k zajišťování sítí elektronických komunikací a přiřazených prostředků, k poskytování služeb elektronických komunikací, k provozování přístrojů a k využívání rádiových kmitočtů, pro které není třeba udělit individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů (§ 17).

§ 10
Podmínky stanovené všeobecným oprávněním

(1) Úřad všeobecným oprávněním stanoví konkrétní podmínky týkající se

a) interoperability služeb a propojení sítí,

b) zajištění dostupnosti a využívání čísel z číslovacího plánu pro koncové uživatele včetně podmínek jejich využívání,

c) ochrany životního prostředí, územního plánování, přístupu na nemovitosti včetně jejich užívání, společného umístění nebo sdílení zařízení, včetně, kde je to aplikovatelné, jakýchkoliv finančních nebo technických záruk nutných pro provedení prací,

d) povinnosti poskytovat službu šíření určeného rozhlasového nebo televizního programu a s tímto programem související služby podle § 72,

e) ochrany osobních údajů a soukromí,

f) ochrany spotřebitelů,

g) omezení ve vztahu k přenášení takového obsahu, který představuje porušování právních předpisů,

h) informací, které subjekty oznamují na základě tohoto zákona, zvláštního právního předpisu nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie65),

i) zajišťování sítí elektronických komunikací za stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu6) a válečného stavu7) (dále jen "krizové stavy"),

j) ochrany občanů před škodlivými účinky elektromagnetického záření způsobeného sítěmi elektronických komunikací8),

k) zajištění integrity veřejných komunikačních sítí a prevence elektromagnetického rušení mezi sítěmi nebo službami elektronických komunikací,

l) ochrany veřejných komunikačních sítí vůči neoprávněnému přístupu podle § 89 odst. 1,

m) využívání rádiových kmitočtů s ohledem na účelné využívání rádiového spektra a zabránění škodlivé interferenci,

n) plnění povinnosti podle § 62,

o) plnění povinností podle § 97, nebo

p) oznamování zahájení využívání rádiových kmitočtů podle písmene m).

(2) Podmínky podle odstavce 1 Úřad stanoví ve všeobecném oprávnění pouze tehdy, nestanoví-li je tento zákon nebo zvláštní právní předpis.

§ 11
Zvláštní povinnosti

(1) Zvláštními povinnostmi se rozumí

a) povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby podle dílu 6 této hlavy,

b) povinnosti uvedené v § 51 odst. 5 až 7, 11 a 12,

c) povinnosti týkající se přístupu k síti podle § 79 a 84,

d) povinnosti týkající se systému podmíněného přístupu (§ 83),

e) povinnosti uvedené v § 69a a v § 69b.

(2) Úřad je oprávněn uložit zvláštní povinnost podle odstavce 1 za podmínek stanovených zákonem odděleně od podmínek uvedených ve všeobecném oprávnění a po konzultaci podle § 130 a popřípadě i podle § 131. Pokud Úřad zvláštní povinnost uložil, přechází tato povinnost na právního nástupce povinné osoby. V případě pochybností o tom, zda a v jakém rozsahu přešla zvláštní povinnost na právního nástupce, rozhodne o těchto skutečnostech Úřad.

(3) Informace o uložení zvláštních povinností Úřad uveřejní.

§ 12
Změna a zrušení všeobecného oprávnění

Úřad změní nebo zruší v souladu s postupem podle § 130 a popřípadě i podle § 131 všeobecné oprávnění v odůvodněných případech. Odůvodněnými případy se rozumí

a) změna skutečností, na základě kterých bylo všeobecné oprávnění vydáno,

b) dodržení závazků vyplývajících z členství České republiky v mezinárodních organizacích,

c) zajištění obrany a bezpečnosti státu9).

§ 13
Oznámení podnikání

(1) Fyzická a právnická osoba, která hodlá vykonávat komunikační činnost, která je podnikáním v elektronických komunikacích, je povinna předem tuto skutečnost písemně oznámit10) (dále jen "oznámení") Úřadu. Oznámení je učiněno dnem jeho doručení Úřadu.

(2) Fyzická osoba v oznámení uvede jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firmu, adresu místa podnikání, adresu místa trvalého pobytu nebo přechodného pobytu nad 90 dnů na území České republiky, popřípadě adresu bydliště v zahraničí (dále jen „bydliště“) a identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“), bylo-li přiděleno.

(3) Právnická osoba v oznámení uvede obchodní firmu, název, adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby.

(4) Fyzická a právnická osoba dále v oznámení uvede

a) vymezení druhu a územního rozsahu veřejné komunikační sítě, kterou hodlá zajišťovat, a popis služby elektronických komunikací, kterou hodlá poskytovat, včetně údajů o síti, jejímž prostřednictvím bude služba poskytována, s odkazem na příslušné všeobecné oprávnění,

b) datum předpokládaného zahájení zajišťování veřejné komunikační sítě nebo poskytování služby elektronických komunikací,

c) způsob zajištění povinnosti stanovené v § 97,

d) připravenost přednostně poskytovat služby podle § 99 odst. 3.

(5) Fyzická a právnická osoba dále při oznámení doloží splnění obecných podmínek podle § 8 odst. 3 a zaplacení správního poplatku. Právnická osoba dosud nezapsaná v obchodním rejstříku při oznámení předloží též ověřenou kopii smlouvy nebo listiny o zřízení nebo založení právnické osoby.

(6) Fyzická a právnická osoba, která splnila oznamovací povinnost podle odstavců 2 až 5, je povinna Úřadu písemně neprodleně sdělit změny údajů uvedených v oznámení. To neplatí v případě, kdy změna údajů byla oznámena prostřednictvím jiného agendového místa10a).

(7) Fyzická a právnická osoba, která ukončila nebo přerušila vykonávání komunikační činnosti podle všeobecného oprávnění, je povinna ve lhůtě 1 týdne ode dne ukončení nebo přerušení výkonu komunikační činnosti oznámit tuto skutečnost Úřadu; odstavec 1 se použije obdobně.

(8) Podnikatel žádající o přístup nebo propojení není povinen oznámit Úřadu vykonávání komunikačních činností, neposkytuje-li na území České republiky službu elektronických komunikací nebo nezajišťuje-li síť elektronických komunikací.

(9) Fyzická a právnická osoba, která přerušila vykonávání komunikační činnosti podle odstavce 7, je povinna v případě opětovného zahájení vykonávání této činnosti, tuto skutečnost Úřadu oznámit; odstavec 1 se použije obdobně.

§ 14
Osvědčení a evidence podnikatelů

(1) Do 1 týdne od doručení oznámení Úřad vydá osobě uvedené v § 13 odst. 1 osvědčení potvrzující, že tato osoba předložila oznámení podle § 13. Současně fyzické osobě přidělí identifikační číslo, pokud jí dosud nebylo přiděleno; identifikační číslo poskytne Úřadu správce základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci10a). Nesplňuje-li oznámení náležitosti podle § 13, Úřad neprodleně vyzve dotčenou osobu k jeho doplnění ve lhůtě ne menší než 14 dnů. Nesplňuje-li oznámení náležitosti ani po uplynutí této lhůty, Úřad osvědčení nevydá, řízení zastaví a tuto skutečnost dotčené osobě sdělí.

(2) V osvědčení podle odstavce 1 Úřad uvede

a) tyto identifikační údaje:

1. u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firmu, adresu bydliště a identifikační číslo,

2. u právnické osoby obchodní firmu, adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, identifikační číslo,

b) vymezení druhu a územního rozsahu sítě elektronických komunikací, nebo služby elektronických komunikací, jejíž zajišťování nebo poskytování bylo oznámeno, a skutečnost, zda oznamovateli vzniklo oprávnění podle § 79 a 104.

(3) Úřad vede v elektronické podobě databázi fyzických a právnických osob, které splnily oznamovací povinnost podle § 13 odst. 1. Databáze obsahuje údaje nejvýše v rozsahu údajů uvedených v odstavcích 2 a 4. Databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Oznámí-li osoba uvedená v databázi Úřadu připravenost poskytovat služby podle § 99 odst. 3, Úřad v databázi tuto skutečnost vyznačí.

(5) Na žádost osoby uvedené v § 13 odst. 6 vydá Úřad osvědčení o sdělení změny oznámených údajů v rozsahu odstavce 2. Vydání tohoto osvědčení je podmíněno zaplacením správního poplatku.

Díl 3
Správa rádiového spektra

§ 15
Povinnosti Úřadu

(1) Úřad vykonává k zajištění správy a účelného využívání rádiových kmitočtů správu rádiového spektra, která je v souladu s harmonizačními záměry Evropské unie. Rádiovým spektrem se rozumí elektromagnetické vlny o kmitočtu od 9 kHz do 3 000 GHz šířené prostorem bez zvláštního vedení.

(2) Správou rádiového spektra se rozumí sestavování návrhu plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) a jeho změn, sestavování plánu využití rádiového spektra, udělování individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, udělování přídělu rádiových kmitočtů, udělování souhlasu k převodu přídělu rádiových kmitočtů nebo jeho části, přidělování volacích značek a identifikačních čísel a kódů, koordinace rádiových kmitočtů a kmitočtových pásem a kontrola využívání rádiového spektra. Úřad v rámci správy rádiového spektra odpovídá za jeho účelné využití.

(3) Využíváním rádiových kmitočtů se rozumí jejich používání pro radiokomunikační službu nebo k zajišťování sítě elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím jsou poskytovány služby elektronických komunikací nebo radiokomunikační služby.

(4) Využívání rádiových kmitočtů musí probíhat v souladu se zákonem, plánem přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka), plánem využití rádiového spektra, přídělem rádiových kmitočtů, individuálním oprávněním k využívání rádiových kmitočtů a krátkodobým oprávněním k využívání rádiových kmitočtů, popřípadě všeobecným oprávněním.

(5) Pro účely výkonu správy rádiového spektra a kontroly elektronických komunikací, vyhledávání a odstraňování zdrojů rušení rádiových kmitočtů a pro kontrolu a vyhodnocení plnění podmínek, které byly uloženy držiteli přídělu rádiových kmitočtů podle § 22 ve výběrovém řízení podle § 21, Úřad vede databázi přidělených rádiových kmitočtů s informacemi zejména o číslech rozhodnutí, kterými byly rádiové kmitočty přiděleny, a době, na kterou byly přiděleny. Databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veřejný přístup není k údajům o osobě držitele individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 18 a o rádiových kmitočtech přidělených

a) Ministerstvu vnitra pro účely bezpečnosti státu,

b) Policii České republiky pro účely bezpečnosti státu,

c) Bezpečnostní informační službě,

d) Vězeňské službě a justiční stráži České republiky,

e) Hasičskému záchrannému sboru České republiky,

f) Ministerstvu obrany pro vojenské účely.

(6) Úřad poskytuje informace do Informačního systému o rádiovém spektru10b).

(7) Úřad je povinen provádět systematické monitorování efektivního využívání rádiového spektra držiteli individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 18 a systematické monitorování dodržování závazků vyplývajících držitelům přídělů rádiových kmitočtů z výběrových řízení podle § 21. Za tím účelem je oprávněn shromažďovat příslušné údaje od dotčených držitelů individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, kontrolovat věrohodnost poskytnutých údajů, vyhodnocovat plnění podmínek, které byly uloženy držiteli přídělu rádiových kmitočtů podle § 22 odst. 2 ve výběrovém řízení podle § 21.

(8) K realizaci úkolů podle odstavců 1, 2, 5 až 7 Úřad provozuje příslušné informační systémy a automatizovaný systém monitorování kmitočtového spektra.

§ 16
Kmitočtové plány

(1) Plán přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) stanoví Ministerstvo vyhláškou.

(2) Plán využití rádiového spektra, popřípadě jeho části, Úřad vydává jako opatření obecné povahy.

(3) Plán přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo z členství v mezinárodních organizacích obsahuje kmitočtová pásma pro jednotlivé radiokomunikační služby, popřípadě rádiová zařízení a obecné podmínky pro využívání kmitočtů.

(4) Úřad v plánu využití rádiového spektra stanoví technické parametry a podmínky využití rádiového spektra radiokomunikačními službami, včetně uvedení, zda mají být rádiové kmitočty využívány na základě všeobecného oprávnění nebo na základě individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, zda je počet práv k využívání rádiových kmitočtů omezen, nebo zda došlo k omezení práv k využívání rádiových kmitočtů a omezení zásad uvedených v § 16a.

(5) Úřad je oprávněn upřednostnit ve veřejném zájmu využívání rádiového spektra pro poskytování univerzální služby a poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací.

(6) Plán využití rádiového spektra a informace o právech, podmínkách, postupech a poplatcích týkajících se využívání rádiového spektra Úřad uveřejní. Úřad tyto informace průběžně aktualizuje. Údaje o kmitočtových pásmech vyhrazených v plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) Ministerstvu obrany pro vojenské účely se v plánu využití rádiového spektra neuveřejňují.

(7) Způsob tvorby volacích značek a identifikačních čísel a kódů, jejich používání a druhy radiokomunikačních služeb, pro něž jsou vyžadovány, stanoví prováděcí právní předpis.

(8) Technické a provozní podmínky amatérské radiokomunikační služby stanoví prováděcí právní předpis.

§ 16a

(1) Při správě rádiového spektra Úřad jedná v souladu se zásadou technologické neutrality a neutrality vůči službám elektronických komunikací.

(2) Úřad v plánu využití rádiového spektra může omezit zásadu technologické neutrality tím, že stanoví technické podmínky využívání daného kmitočtového pásma určitým typem technologie, je-li to nezbytné pro

a) zabránění škodlivé interferenci,

b) ochranu veřejného zdraví proti škodlivým účinkům působení elektromagnetického pole,

c) zajištění technických podmínek kvality služby elektronických komunikací,

d) zajištění maximálního sdílení rádiových kmitočtů,

e) zajištění účelného využívání rádiových kmitočtů, nebo

f) plnění cílů veřejného zájmu, jimiž jsou ochrana života a zdraví, podpora sociální, regionální nebo územní soudržnosti nebo podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, například poskytování služeb rozhlasového a televizního vysílání.

(3) Úřad v plánu využití rádiového spektra může omezit zásadu neutrality vůči službám elektronických komunikací tím, že stanoví využívání kmitočtového pásma konkrétní službou elektronických komunikací a podmínky tohoto využívání, je-li to nezbytné pro

a) splnění závazků vyplývajících z členství České republiky v Mezinárodní telekomunikační unii, nebo

b) plnění cílů veřejného zájmu, jimiž jsou ochrana života a zdraví54), podpora sociální, regionální nebo územní soudržnosti nebo podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, například poskytování služeb rozhlasového a televizního vysílání.

(4) Úřad může v plánu využití rádiového spektra zakázat poskytování služby elektronických komunikací v konkrétním kmitočtovém pásmu, a to pouze v případě, jsou-li v daném kmitočtovém pásmu provozovány služby, které slouží k ochraně života a zdraví.

(5) Úřad provádí pravidelně, nejméně jednou za pět let, přezkum nezbytnosti omezení podle odstavců 2 až 4 a výsledek tohoto přezkumu uveřejní. Zjistí-li Úřad, že důvody pro omezení podle odstavců 2 až 4 již nejsou dány, plán využití rádiového spektra změní.

§ 17
Individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů

(1) Rádiové kmitočty, které nelze využívat na základě všeobecného oprávnění podle § 9, je možné využívat pouze na základě individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů (dále jen „oprávnění k využívání rádiových kmitočtů“), nestanoví-li tento zákon jinak. Úřad udělí žadateli oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v případě, je-li to nezbytné k

a) zabránění škodlivé interferenci,

b) zajištění technických podmínek kvality služby elektronických komunikací,

c) zabezpečení účelného využívání rádiového spektra,

d) plnění cílů veřejného zájmu, jimiž jsou ochrana života a zdraví54), podpora sociální, regionální nebo územní soudržnosti nebo podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, například poskytování služeb rozhlasového a televizního vysílání, nebo

e) experimentálním účelům.

(2) V případech, kdy je nezbytné udělit oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, Úřad rozhodne o jejich udělení kterémukoli podnikateli zajišťujícímu síť elektronických komunikací nebo poskytujícímu službu elektronických komunikací podle všeobecného oprávnění nebo podnikateli užívajícímu tyto sítě nebo služby, anebo nepodnikající osobě v souladu s podmínkami zajišťujícími účelné využívání rádiových kmitočtů, a to na základě jeho písemné žádosti podané Úřadu.

(3) Žádost o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů musí obsahovat

a) je-li žadatelem

1. podnikající právnická osoba, obchodní firmu nebo název, adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby,

2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, adresu místa podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

3. nepodnikající osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, bydliště a datum narození fyzické osoby, nebo název a adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, popřípadě identifikační číslo právnické osoby,

b) údaje o rádiových kmitočtech, které jsou požadovány, včetně jejich technických parametrů, a účel jejich využívání, nejsou-li tyto kmitočty a jejich technické parametry závazně stanoveny mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,

c) číslo jednací a datum vydání rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů v případě žádosti o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, ke kterým právo k využívání bylo tímto přídělem uděleno,

d) typ vysílacího rádiového zařízení, pokud je to vyžadováno mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo to vyplývá z členství České republiky v Evropské unii anebo v mezinárodních organizacích,

e) návrh požadované volací značky, identifikačního čísla nebo kódu, jsou-li pro daný druh radiokomunikační služby nezbytné,

f) vymezení předpokládaného území využívání rádiových kmitočtů, je-li pro jejich využívání nezbytné,

g) požadovanou dobu využívání rádiových kmitočtů.

(4) Rozsah požadovaných údajů podle odstavce 3 písm. b) pro jednotlivé druhy radiokomunikačních služeb stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

(5) Žádost o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů musí být doložena

a) v případě žádosti o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro rozhlasové analogové vysílání licencí k provozování rozhlasového vysílání šířeného analogově podle zvláštního právního předpisu11), nebo smlouvou s držitelem takové licence, s výjimkou případu, kdy se jedná o žádost o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, ke kterým právo k využívání bylo uděleno přídělem rádiových kmitočtů, nebo případu, kdy jsou rádiové kmitočty vyhrazeny podle zvláštního právního předpisu16),

b) souhlasem držitele přídělu v případě žádosti o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, ke kterým právo k využívání bylo uděleno přídělem rádiových kmitočtů, pokud o oprávnění nežádá držitel tohoto přídělu,

c) u osob dosud nezapsaných v obchodním rejstříku ověřenou kopií smlouvy nebo listiny o zřízení nebo založení právnické osoby,

d) osvědčením o zápisu do leteckého rejstříku České republiky, nebo osvědčením o přidělení poznávací značky, požaduje-li žadatel udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů na palubě letadla,

e) potvrzením Ministerstva dopravy o provedení kmitočtové koordinace v rámci leteckých mezinárodních organizací, požaduje-li žadatel udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů letecké pohyblivé služby12),

f) osvědčením o zápisu do plavebního rejstříku České republiky, požaduje-li žadatel udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů na vnitrozemském plavidle13), nebo do námořního rejstříku České republiky, požaduje-li žadatel udělení oprávnění k využívání kmitočtů na námořním plavidle14); zápis plavidla do plavebního rejstříku České republiky je možno rovněž doložit lodním osvědčením14).

(6) Úřad rozhodne o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů bezodkladně. Jedná-li se o rádiové kmitočty vyhrazené pro zvláštní účely v rámci plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) a plánu využití rádiového spektra, rozhodne Úřad ve lhůtě 6 týdnů ode dne podání úplné žádosti. Tuto lhůtu je Úřad oprávněn prodloužit, je-li to nezbytné z důvodu výběrového řízení (§ 21), nejdéle však o 8 měsíců. Lhůty vyplývající z mezinárodních dohod týkajících se využívání rádiových kmitočtů nebo orbitálních pozic nejsou tímto dotčeny.

(7) Je-li více žadatelů o udělení oprávnění k využívání stejných rádiových kmitočtů, Úřad rozhodne o udělení oprávnění podle pořadí došlých žádostí; tento postup se neuplatní u žadatelů o povolení k provozu stanic amatérské radiokomunikační služby. Žádá-li žadatel pro účely dokrytí území, na kterém je oprávněn šířit a přenášet rozhlasové nebo televizní vysílání, o udělení dalšího oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, Úřad si před vydáním rozhodnutí vyžádá od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání stanovisko. Neobdrží-li Úřad toto stanovisko do 30 dnů od požádání, platí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s udělením oprávnění souhlasí.

(8) Oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro jiné radiokomunikační služby v části rádiového spektra vyhrazené výhradně pro rozhlasovou službu může Úřad vydat jen se souhlasem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání podle zvláštního právního předpisu11).

(9) Úřad přednostně rozhodne o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nezbytných k zajištění činnosti orgánů Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Policie České republiky, Vězeňské služby a justiční stráže České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek požární ochrany, poskytovatelů zdravotnické záchranné služby a celních orgánů15).

(10) Kmitočtová pásma vyhrazená v plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) Ministerstvu obrany pro vojenské účely mohou být využívána pro vojenské účely bez rozhodnutí o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.

(11) Úřad neudělí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, jestliže

a) to vyžaduje bezpečnost státu,

b) to vyžaduje dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,

c) to vyžaduje dodržení závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo v mezinárodních organizacích,

d) využívání požadovaných rádiových kmitočtů neumožňuje plán přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) nebo plán využití rádiového spektra; to neplatí v případě využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely podle § 19b,

e) žadatel ani na opakovanou výzvu Úřadu a v jím stanovené lhůtě nepředložil úplnou žádost o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů,

f) požadované rádiové kmitočty nejsou k dispozici nebo je nelze zkoordinovat,

g) oznámil záměr omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů, jejichž využívání je požadováno, nebo

h) došlo k omezení práv k využívání rádiových kmitočtů, jejichž využívání je požadováno, a o rádiové kmitočty žádá osoba, která není držitelem přídělu rádiových kmitočtů uděleného na základě omezení nebo osobou, které byl udělen souhlas držitele přídělu rádiových kmitočtů.

(12) Úřad přeruší řízení o žádosti o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, jestliže hodlá oznámit záměr omezit počet práv podle § 20 odst. 2, které jsou předmětem žádosti, a to nejdéle na 3 měsíce od doručení žádosti.

(13) Úřad může rozhodnout, že neudělí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů také žadateli, který má nedoplatky po lhůtě splatnosti na pokutách nebo poplatcích uložených podle tohoto zákona.

(14) Podání opravného prostředku proti rozhodnutí podle odstavce 6 nemá odkladný účinek.

§ 18
Vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů

(1) Úřad v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů uvede

a) byla-li žadatelem

1. podnikající právnická osoba, obchodní firmu nebo název, adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, místo podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

3. jiná nepodnikající osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, bydliště a datum narození fyzické osoby, nebo název a adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, popřípadě identifikační číslo právnické osoby,

b) údaje o rádiových kmitočtech nebo kmitočtovém pásmu včetně jejich technických parametrů,

c) označení radiokomunikační služby nebo druhu sítě nebo technologie, pro které bylo oprávnění k využívání rádiových kmitočtů uděleno,

d) typ vysílacího rádiového zařízení, pokud je to vyžadováno mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo to vyplývá z členství České republiky v mezinárodních organizacích,

e) přidělené volací značky, identifikační čísla a kódy, jsou-li pro daný druh radiokomunikační služby nezbytné,

f) výši poplatků podle § 24, nestanoví-li tento zákon jinak,

g) dobu platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů,

h) případná omezení změny držitele oprávnění nebo pronájmu práv vyplývajících z oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.

(2) Úřad může v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů uložit podmínky týkající se

a) zamezení škodlivé interference a ochrany občanů před škodlivými účinky elektromagnetického záření8),

b) povinností vyplývajících z příslušných mezinárodních dohod o využívání rádiových kmitočtů,

c) dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nebo

d) dodržení závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo v mezinárodních organizacích anebo povinností souvisejících se zajištěním bezpečnosti státu.

Tyto podmínky Úřad může stanovit, nestanoví-li je tento zákon, všeobecné oprávnění nebo zvláštní právní předpis.

(3) Doba platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle odstavce 1 písm. g) může být stanovena nejdéle na 5 let, a to tak, aby byla v souladu s plánem přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka), plánem využití rádiového spektra, harmonizačními záměry Evropské unie, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, a bezpečností státu, pokud tento zákon nestanoví jinak. V případě udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů na základě práv vyplývajících z přídělu rádiových kmitočtů podle § 22, může být doba platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů stanovena delší, nesmí však přesáhnout dobu platnosti přídělu rádiových kmitočtů podle § 22 odst. 2 písm. f).

(4) Bylo-li využívání rádiových kmitočtů harmonizováno na úrovni Evropské unie a byly-li stanoveny podmínky jejich využívání, rozhodne Úřad o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podnikateli určenému podle pravidel Evropské unie nebo v souladu s mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. Jsou-li splněny podmínky spojené s oprávněním k využívání rádiových kmitočtů stanovené podle tohoto zákona nebo na jeho základě, nestanoví Úřad v oprávnění žádné další podmínky, které by omezovaly nebo opožďovaly využívání rádiových kmitočtů.

(5) Držitel oprávnění k využívání kmitočtů je povinen Úřadu neprodleně oznámit změnu skutečností, na základě kterých mu bylo toto oprávnění uděleno.

§ 19
Změna, prodloužení, odnětí a pozbytí platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů

(1) Úřad může rozhodnout o změně oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, vyžaduje-li to

a) dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nebo

b) dodržení závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo v mezinárodních organizacích,

c) nezbytně bezpečnost státu a není-li možné ji zajistit jiným způsobem,

d) změna skutečností, na základě kterých bylo uděleno individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, nebo změna výše poplatků podle § 24,

e) držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů; žádost o změnu přiděleného kmitočtu nebo jeho technických parametrů se považuje za žádost o udělení nového oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 17.

S výjimkou případu uvedeného v písmenu e) Úřad musí o záměru učinit takové změny informovat dotčené osoby a poskytnout jim lhůtu 1 měsíc k vyjádření. V případech uvedených v písmenech a) až d) může Úřad tuto lhůtu zkrátit, nejméně však na 7 dnů. Zkrácení lhůty Úřad odůvodní.

(2) Dojde-li ke změně podle odstavce 1 písm. a) až c), hradí efektivně a účelně vynaložené náklady vyvolané touto změnou držiteli oprávnění nebo Ministerstvu obrany prostřednictvím radiokomunikačního účtu Úřad podle § 27.

(3) Na žádost držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů Úřad rozhodne o prodloužení doby platnosti tohoto oprávnění. Pokud tomu nebrání skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) nebo pokud nejsou dány důvody pro neudělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 17 odst. 11, Úřad dobu platnosti prodlouží, nejvýše však o dobu uvedenou v oprávnění. Pokud jsou předmětem prodloužení doby platnosti takové rádiové kmitočty, na něž byl vydán příděl rádiových kmitočtů, nesmí být tato doba delší než doba platnosti příslušného přídělu. Dobu platnosti lze prodloužit opakovaně. Žádost o prodloužení doby platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů musí být Úřadu doručena nejpozději jeden měsíc přede dnem uplynutí jeho platnosti.

(4) Úřad rozhodne o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, jestliže

a) držitel oprávnění přestal splňovat některou z podmínek, na jejichž základě mu bylo oprávnění uděleno, nebo podmínky stanovené zvláštním právním předpisem16),

b) držitel oprávnění nesplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím o udělení oprávnění nebo o změně oprávnění, a nápravu nezjednal ani ve lhůtě stanovené Úřadem podle § 114, ačkoliv byl na možnost odnětí oprávnění z tohoto důvodu Úřadem písemně upozorněn,

c) je to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo mezinárodních organizacích, anebo vyžaduje-li to bezpečnost státu,

d) držitel oprávnění nevyužíval přidělené kmitočty nepřetržitě po dobu 6 měsíců nebo opakovaně přerušil využívání přidělených kmitočtů na souhrnnou dobu 12 měsíců v průběhu 2 let anebo je využíval k jiným účelům, než pro které mu byly přiděleny; do doby přerušení využívání kmitočtů se nezapočítávají doby nutné pro opravy a údržbu vysílacích rádiových zařízení, nebo doba, kdy účelnému využívání kmitočtů bránily odůvodněné technické překážky; lhůta pro posouzení nevyužívání rádiových kmitočtů se počítá ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo oprávnění k využívání rádiových kmitočtů držiteli oprávnění nebo jeho právnímu předchůdci uděleno poprvé; doba využívání rádiových kmitočtů se nesleduje u provozovatelů amatérské radiokomunikační služby,

e) držitel oprávnění o odnětí požádal, nebo

f) jsou splněny podmínky uvedené v § 20 odst. 3.

(5) Rozhodne-li Úřad o odnětí oprávnění podle odstavce 4 písm. b) nebo d), může žadatel požádat znovu o udělení oprávnění nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí oprávnění nabylo právní moci.

(6) Oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pozbývá platnosti

a) uplynutím doby, na kterou bylo oprávnění k využívání rádiových kmitočtů uděleno,

b) dnem zániku právnické osoby, která je držitelem oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, pokud tato nemá právního nástupce,

c) dnem úmrtí držitele oprávnění, pokud v jeho podnikání nepokračuje dědic16b) nebo správce dědictví16c),

d) dnem, kdy rozhodnutí Úřadu podle odstavce 4 nabylo právní moci, nebo

e) dnem převodu přídělu rádiových kmitočtů podle § 23,

f) dnem pozbytí platnosti přídělu podle § 22c, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 20 odst. 3), nebo

g) dnem nabytí právní moci nového oprávnění podle § 19a odst. 2.

(7) Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo jeho právní nástupce je povinen zajistit, aby bezprostředně po skončení platnosti oprávnění k využívání rádiových kmitočtů byl ukončen provoz vysílacích rádiových stanic provozovaných na základě tohoto oprávnění.

§ 19a
Změna držitele oprávnění a pronájem práva plynoucího z oprávnění k využívání rádiových kmitočtů

(1) Ke změně držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů může dojít, není-li v rozhodnutí o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů stanoveno jinak.

(2) Změna držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů se uskutečňuje prostřednictvím udělení nového oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 18 na základě společné žádosti budoucího držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a dosavadního držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Pro vydání nového oprávnění se obdobně použijí § 17 a 18. Oprávnění dosavadního držitele k využívání rádiových kmitočtů pozbude platnosti dnem nabytí právní moci nového oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.

(3) Úřad průběžně provádí přezkum udělených oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v kmitočtových pásmech, v nichž uděluje oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, jejichž doba platnosti je delší než 10 let a u kterých nelze změnit držitele oprávnění, ani je pronajmout. Pokud po konzultaci podle § 130 a na základě přezkumu Úřad zjistí, že kritéria pro udělování oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v daném pásmu v této podobě již nejsou relevantní, zruší na žádost držitele oprávnění omezení změny držitele oprávnění nebo pronájmu práv vyplývajících z oprávnění k využívání rádiových kmitočtů jiným osobám, nebo vydá všeobecné oprávnění, kterým umožní využívat rádiové kmitočty v daném pásmu na základě a za podmínek tohoto oprávnění.

(4) Podnikatel může jinému podnikateli, který splňuje podmínky pro držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, pronajmout práva vyplývající z oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, není-li v rozhodnutí o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů stanoveno jinak. Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, který pronajal práva vyplývající z tohoto oprávnění jinému podnikateli, nadále odpovídá za plnění podmínek uvedených v tomto oprávnění. Uzavření smlouvy podle věty první, jakož i ukončení její platnosti, oznamuje držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů Úřadu s uvedením údajů podle § 13 odst. 2 nebo 3.

§ 19b
Individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely

(1) Úřad rozhodne o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely (dále jen „oprávnění pro experimentální účely“) na základě písemné žádosti.

(2) Experimentálním účelem se rozumí využívání rádiových kmitočtů pro výzkum, vývoj a provozní ověřování nových vysílacích rádiových zařízení, nebo ověřování a zjišťování fyzikálních vlastností šíření rádiových vln.

(3) Při využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely nesmí docházet k poskytování služby elektronických komunikací za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Subjekty, pro které držitel oprávnění pro experimentální účely zajišťuje využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely, se podílejí na nákladech vzniklých v souvislosti s tímto využíváním, přičemž souhrn přiměřených nákladů hrazených těmito subjekty nesmí přesáhnout celkové náklady držitele oprávnění pro experimentální účely na využívání rádiových kmitočtů pro příslušný experimentální účel.

(4) Pro podání žádosti o udělení oprávnění pro experimentální účely se použije obdobně § 17 odst. 3 a 4. Žadatel je povinen na výzvu Úřadu předložit podrobnější informace o využití kmitočtů pro experimentální účely.

(5) Pro vydání oprávnění pro experimentální účely se použije obdobně § 17 odst. 6 a § 18 odst. 1 a 2. Úřad udělí oprávnění pro experimentální účely nejvýše na dobu 12 měsíců. Dobu platnosti lze prodloužit jedenkrát maximálně o 6 měsíců.

(6) Úřad neudělí nebo neprodlouží oprávnění pro experimentální účely z důvodů uvedených v § 17 odst. 11 písm. a) až c) a písm. e) a f) a v případě, pokud způsob využití požadovaných rádiových kmitočtů pro experimentální účely neodpovídá odstavci 2.

(7) V případě udělení nebo prodloužení oprávnění pro experimentální účely v kmitočtovém pásmu vyhrazeném výhradně pro rozhlasovou službu Úřad informuje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

(8) Držitel oprávnění pro experimentální účely nemá nárok na ochranu před škodlivou interferencí způsobovanou rádiovými zařízeními ostatních radiokomunikačních služeb a zároveň nesmí způsobovat škodlivou interferenci vůči rádiovým zařízením ostatních radiokomunikačních služeb.

(9) V případě že dojde ke vzniku škodlivé interference způsobované držitelem oprávnění pro experimentální účely vůči rádiovým zařízením ostatních radiokomunikačních služeb, je držitel oprávnění pro experimentální účely povinen bezprostředně podniknout takové kroky, které této škodlivé interferenci zabrání, v krajním případě využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely na vlastní náklady ukončit.

(10) Oprávnění pro experimentální účely pozbývá platnosti

a) uplynutím doby, na kterou bylo uděleno,

b) v případě, že je uděleno k využívání rádiových kmitočtů v kmitočtovém pásmu, ve kterém je omezen počet práv k využívání rádiových kmitočtů a ve kterém došlo v době platnosti oprávnění pro experimentální účely k udělení práv k využívání rádiových kmitočtů na základě výběrového řízení podle § 21. To neplatí v případě, že držitel oprávnění pro experimentální účely, se stal držitelem tohoto práva,

c) dnem zániku právnické osoby, která je držitelem oprávnění, pokud tato nemá právního nástupce,

d) dnem úmrtí držitele oprávnění, pokud v jeho podnikání nepokračuje dědic16b) nebo správce dědictví16c),

e) dnem, kdy rozhodnutí Úřadu podle odstavce 13 nabylo právní moci.

(11) Držitel oprávnění pro experimentální účely je povinen bezodkladně oznámit Úřadu změnu skutečností, na základě kterých mu bylo toto oprávnění uděleno.

(12) Úřad je oprávněn rozhodnout o změně oprávnění pro experimentální účely z důvodů uvedených v § 19 odst. 1.

(13) Úřad je oprávněn rozhodnout o odnětí oprávnění pro experimentální účely z důvodů uvedených v § 19 odst. 4 písm. a) až c) a písm. e).

(14) Držitel oprávnění pro experimentální účely je povinen poskytnout Úřadu na jeho žádost informace o výsledcích využívání rádiových kmitočtů k experimentálním účelům.

(15) Podání opravného prostředku proti rozhodnutí o udělení oprávnění pro experimentální účely nemá odkladný účinek.

§ 20
Omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů

(1) Úřad může omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů v plánu využití rádiového spektra pouze z důvodů zajištění účelného využívání rádiových kmitočtů a není-li to v rozporu se zájmem uživatelů nebo zájmem na rozvíjení hospodářské soutěže.

(2) Při konzultaci podle § 130 Úřad vždy uvede

a) údaje o rádiových kmitočtech nebo kmitočtovém pásmu, jichž se omezení týká,

b) předpokládaný počet práv, která by měla být udělena,

c) podmínky, které Úřad zamýšlí stanovit v souvislosti s využíváním rádiových kmitočtů,

d) důvody, které vedou k záměru omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů.

(3) Úřad je povinen sledovat a v přiměřených intervalech nebo na základě důvodného požadavku osoby dotčené omezením počtu práv k využívání rádiových kmitočtů přezkoumávat, zda důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů stále trvají. Má-li Úřad za to, že důvody omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pominuly nebo že vzhledem k zájmu uživatelů nebo zájmu na rozvíjení hospodářské soutěže je třeba omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů zrušit, Úřad omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v plánu využití rádiového spektra zruší a následně rozhodne o zrušení přídělu uděleného v tomto kmitočtovém pásmu. Rozhodnutí o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydaná na základě zrušeného přídělu a podmínky stanovené v těchto rozhodnutích nadále zůstávají v platnosti, pokud Úřad z důvodů, pro které došlo ke zrušení omezení počtu práv, nerozhodne o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Pokud Úřad rozhodl o zrušení přídělu a o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydaných na základě zrušeného přídělu, náleží držiteli přídělu náhrada za odnětí přídělu. Při stanovení výše náhrady Úřad zohlední aktuální zůstatkovou cenu přídělu a efektivní a účelně vynaložené náklady podle § 27 odst. 5 vzniklé držitelům v důsledku případného vyklizení kmitočtového pásma.

(4) V případě, že je v daném kmitočtovém pásmu udělen příděl rádiových kmitočtů, je Úřad povinen provést přezkum podle odstavce 3 ve lhůtě 18 měsíců před koncem platnosti tohoto přídělu. V tomto přezkumu Úřad posoudí zejména

a) nutnost zachování omezení počtu práv,

b) účelné využívání přidělených rádiových kmitočtů dosavadním držitelem přídělu,

c) technické podmínky dalšího využívání rádiových kmitočtů,

d) zájem dosavadního držitele přídělu o předmětné rádiové kmitočty,

e) fungování hospodářské soutěže v oblasti elektronických komunikací.

(5) V případě, že na základě výsledků přezkumu bude mít Úřad za to, že je třeba i nadále zachovat omezení počtu práv, zajistí ocenění dotčeného přídělu rádiových kmitočtů na základě znaleckého posudku, a to nejpozději 12 měsíců před koncem platnosti tohoto přídělu. Po konzultaci podle § 130, která zahrne výsledky přezkumu a ocenění přídělu, Úřad vyzve dotčeného držitele přídělu k podání žádosti o udělení nového přídělu podle závěrů přezkumu. Tuto výzvu Úřad učiní nejpozději 6 měsíců před skončením doby platnosti přídělu. O žádosti Úřad rozhodne bez výběrového řízení podle § 21.

(6) V případě, že držitel přídělu nepodá žádost o udělení nového přídělu ve lhůtě stanovené Úřadem, která nesmí být kratší než 1 měsíc, nebo žádost neodpovídá závěrům přezkumu, Úřad přistoupí k výběrovému řízení podle § 21.

§ 21
Výběrové řízení pro příděl rádiových kmitočtů

(1) Je-li počet práv k využívání rádiových kmitočtů plánem využití rádiového spektra omezen, vyhlásí Úřad výběrové řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů57a) a stanoví, zda budou žádosti o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů hodnoceny podle kritérií uvedených v odstavci 3, nebo zda budou jediným kritériem hodnocení žádostí výsledky aukce. Před vyhlášením výběrového řízení Úřad konzultuje podmínky účasti, kritéria a způsob hodnocení žádostí a podmínky výběrového řízení podle § 130.

(2) Podmínky účasti ve výběrovém řízení stanoví Úřad s přihlédnutím ke splnění cílů obsažených v § 5 odst. 2 až 4 a v souladu se zásadami uvedenými v § 6. Podmínky účasti mohou zahrnovat zejména finanční, technické a odborné předpoklady podnikatele pro využívání přidělených rádiových kmitočtů. Pokud žadatel nesplní podmínky účasti ve výběrovém řízení, Úřad rozhodne o jeho vyřazení z další účasti na řízení. Podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(3) Kritéria hodnocení žádostí o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů v případě výběrového řízení formou hodnocení žádosti stanoví Úřad s přihlédnutím ke splnění cílů obsažených v § 5 odst. 2 a 3 a v souladu se zásadami uvedenými v § 6. Kritéria mohou zahrnovat zejména

a) finanční, technické a odborné předpoklady podnikatele pro využívání přidělených rádiových kmitočtů,

b) dobu zahájení využívání rádiových kmitočtů, harmonogram rozvoje využívání rádiových kmitočtů v závislosti na pokrytí území nebo obyvatel a způsob využívání rádiových kmitočtů,

c) předpokládanou výši investičních nákladů na výstavbu a rozvoj sítě elektronických komunikací.

(4) Úřad je oprávněn po žadateli požadovat, aby předložil nezbytné informace, kterými prokáže, že může podmínky spojené s udělením práv splnit; neposkytne-li žadatel informace ve stanovené lhůtě, je Úřad oprávněn žádost o udělení práv zamítnout.

(5) Vyhlášení výběrového řízení Úřad uveřejní v Telekomunikačním věstníku a na elektronické úřední desce Úřadu včetně

a) informace, pro které služby mají být práva k využívání rádiových kmitočtů udělena,

b) předpokládaného počtu práv, která by měla být udělena,

c) údajů o rádiových kmitočtech, které jsou předmětem výběrového řízení,

d) podmínek spojených s udělením práva k využívání rádiových kmitočtů, včetně doby, na kterou budou příděly rádiových kmitočtů uděleny,

e) určení, zda žádosti o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů budou hodnoceny podle kritérií uvedených v odstavci 3 nebo zda jediným kritériem hodnocení žádostí o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů budou výsledky aukce,

f) výše ceny za udělení práva k využívání rádiových kmitočtů, kritérií hodnocení žádostí a pravidel výběrového řízení v případě, že žádosti o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů budou hodnoceny podle kritérií uvedených v odstavci 3,

g) aukčního řádu obsahujícího úplná pravidla aukce v případě, že jediným kritériem hodnocení žádostí o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů budou výsledky aukce,

h) podmínek účasti výběrového řízení,

i) lhůty pro podávání žádostí,

j) výše a podmínek složení peněžité záruky55), je-li vyžadována pro zajištění průběhu a účelu výběrového řízení, a dále vymezení případů, kdy peněžitá záruka propadá.

(6) Po vyhlášení výběrového řízení nelze podmínky výběrového řízení měnit. Úřad je oprávněn vyhlášené výběrové řízení zrušit a řízení zastavit, a to i po uplynutí lhůty stanovené pro předkládání žádostí. V případě, že se účastník výběrového řízení dopustí jednání, které by ohrožovalo nebo mařilo průběh nebo výsledek tohoto výběrového řízení, Úřad rozhodne o jeho vyřazení z další účasti na výběrovém řízení.

(7) V případě, že jediným kritériem hodnocení žádostí o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů budou výsledky aukce, jsou z práva nahlížet do spisu vyloučeny ty části spisu, u nichž by v důsledku nahlížení mohlo dojít k poškození oprávněných zájmů žadatelů nebo by tím mohlo dojít k ohrožení nebo zmaření průběhu nebo výsledku výběrového řízení. Toto omezení se týká i informace o žadatelích, kteří podali žádosti o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů, a jejich počtu. Jsou-li jediným kritériem hodnocení žádostí o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů výsledky aukce, jsou účastníci výběrového řízení povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se týkají jejich účasti v daném řízení.

(8) Na základě výsledku výběrového řízení Úřad zamítne žádosti neúspěšných žadatelů, a to do dvou měsíců po skončení výběrového řízení. Po právní moci rozhodnutí podle věty první a zaplacení ceny za udělení práva k využívání rádiových kmitočtů podle výsledků výběrového řízení, vydá Úřad rozhodnutí podle § 22. Nezaplatí-li úspěšný žadatel cenu za udělení práv k využívání rádiových kmitočtů podle výsledků výběrového řízení, Úřad jeho žádost zamítne. Rozhodnutí podle § 22 se doručuje pouze úspěšnému žadateli.

(9) Úřad zprávu o průběhu a výsledcích výběrového řízení včetně odůvodnění uveřejní nejpozději do 1 měsíce od jeho ukončení.

§ 22
Příděl rádiových kmitočtů

(1) Přídělem rádiových kmitočtů se rozumí udělení práva k využívání rádiových kmitočtů podle podmínek, které budou Úřadem stanoveny v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Předseda Rady Úřadu (dále jen „předseda Rady“) rozhodne o udělení přídělu rádiových kmitočtů žadateli, který byl vybrán postupem podle § 21, nebo byl vybrán k využívání rádiových kmitočtů rozhodnutím Komise.

(2) Předseda Rady v rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů uvede

a) specifikaci rádiových kmitočtů,

b) označení služby nebo druhu sítě nebo technologie, pro které byla práva k využívání rádiových kmitočtů udělena, popřípadě výhradního využívání rádiových kmitočtů pro přenos specifického obsahu nebo specifických audiovizuálních služeb,

c) podmínky účelného využívání rádiových kmitočtů, popřípadě pokrytí území nebo obyvatelstva,

d) podmínky převodu přídělu rádiových kmitočtů v souladu s § 23,

e) taxativní výčet závazků, které žadatel převzal v průběhu výběrového řízení na udělení práva k využívání rádiových kmitočtů,

f) dobu platnosti přídělu rádiových kmitočtů a

g) povinnosti vyplývající z příslušných mezinárodních dohod o využívání rádiových kmitočtů.

(3) Doba platnosti přídělu rádiových kmitočtů podle odstavce 2 písm. e) musí být přiměřená dané službě elektronických komunikací a v souladu s kmitočtovými plány, harmonizačními záměry Evropské unie, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, a bezpečností státu.

(4) Příděl rádiových kmitočtů lze udělit jen podnikateli zajištujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak16).

(5) Příděl rádiových kmitočtů nenahrazuje oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a neopravňuje podnikatele k využívání rádiových kmitočtů pro provoz vysílacích rádiových zařízení. Oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, na něž byl vydán příděl rádiových kmitočtů, může být uděleno držiteli tohoto přídělu nebo s jeho souhlasem podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

§ 22a
Změna přídělu rádiových kmitočtů

(1) Předseda Rady rozhodne po konzultaci podle § 130 o změně přídělu rádiových kmitočtů na žádost držitele přídělu.

(2) Předseda Rady může rovněž rozhodnout o změně přídělu rádiových kmitočtů, jestliže

a) oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, na které se příděl vztahuje, bylo odňato podle § 19 odst. 4 písm. b) nebo d) a držitel přídělu byl držitelem odňatého oprávnění, nebo

b) jde o převod přídělu podle § 23.

(3) Při rozhodování podle odstavců 1 a 2 předseda Rady posoudí plnění všech podmínek a povinností stanovených v přídělu a zohlední zejména plnění podmínek podle § 22 odst. 2 písm. d), rozsah služeb, pro které byla práva k využívání rádiových kmitočtů udělena, potřeby zajištění hospodářské soutěže a plnění podmínek účelného využívání rádiových kmitočtů. Postupem podle odstavce 1, odstavce 2 písm. b) a odstavce 5 lze změnit příděl rádiových kmitočtů pouze v případě, že je to nezbytné k naplnění harmonizačních záměrů Evropské unie nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv.

(4) Předseda Rady rozhodne o změně přídělu rádiových kmitočtů, jestliže je to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo to vyplývá z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo v mezinárodních organizacích, vyžaduje-li to bezpečnost státu, anebo je to nezbytné pro zajištění naplnění harmonizačních záměrů Evropské unie na využívání rádiového spektra16a).

(5) Změnu přídělu rádiových kmitočtů lze provést rovněž, pokud na základě postupu podle § 21 má dojít k udělení dalších práv k využívání rádiových kmitočtů držiteli přídělu a takové změně nebrání obsahové náležitosti přídělu podle § 22 odst. 2.

§ 22b
Odnětí přídělu rádiových kmitočtů

(1) Předseda Rady rozhodne o odnětí přídělu rádiových kmitočtů nebo jeho části (dále jen „odnětí přídělu rádiových kmitočtů“), jestliže

a) držitel přídělu přestal splňovat některou z podmínek, na jejichž základě mu byl příděl udělen, nebo podmínky stanovené zvláštním právním předpisem11),16) a nápravu nezjednal ani ve lhůtě stanovené Úřadem podle § 114, ačkoliv byl na možnost odnětí přídělu z tohoto důvodu Úřadem písemně upozorněn,

b) držitel přídělu nesplnil podmínku nebo povinnost stanovenou tímto zákonem nebo rozhodnutím o udělení přídělu a nápravu nezjednal ani ve lhůtě stanovené Úřadem podle § 114, ačkoliv byl na možnost odnětí přídělu z tohoto důvodu Úřadem písemně upozorněn,

c) oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, na které se příděl vztahuje, bylo odňato podle § 19 odst. 4 písm. b) nebo d) a držitel přídělu byl držitelem odňatého oprávnění, nebo

d) držitel přídělu nesplnil povinnost uloženou v § 23 odst. 5.

(2) Pokud lhůta pro zahájení využívání rádiových kmitočtů není stanovena přídělem rádiových kmitočtů, je držitel přídělu povinen začít využívat přidělené rádiové kmitočty do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí o udělení přídělu. Pokud držitel přídělu nezačal využívat rádiové kmitočty ve stanovené lhůtě, předseda Rady rozhodne o odnětí přídělu rádiových kmitočtů.

(3) Při rozhodování podle odstavců 1 a 2 předseda Rady posoudí plnění všech podmínek a povinností stanovených v přídělu a zohlední zejména rozsah poskytovaných služeb, pro které byla práva k využívání rádiových kmitočtů udělena, potřeby zajištění hospodářské soutěže a plnění podmínek účelného využívání rádiových kmitočtů.

(4) Předseda Rady rozhodne o odnětí přídělu rádiových kmitočtů, jestliže

a) je to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo mezinárodních organizacích, anebo vyžaduje-li to bezpečnost státu,

b) držitel přídělu o odnětí požádal, nebo

c) v případě přechodu přídělu v důsledku skutečností podle § 22c odst. 1 písm. b) a c) by došlo k porušení podmínek stanovených v § 23 odst. 1.

§ 22c
Pozbytí platnosti přídělu rádiových kmitočtů

(1) Příděl rádiových kmitočtů pozbývá platnosti

a) uplynutím doby, na kterou byl udělen,

b) dnem zániku právnické osoby, které byl udělen, pokud tato nemá právního nástupce, který splňuje podmínku podle § 22 odst. 4,

c) v případě úmrtí fyzické osoby, které byl udělen,

1. dnem jejího úmrtí, pokud v jejím podnikání nepokračuje dědic16b) nebo správce dědictví16c), který splňuje podmínku podle § 22 odst. 4, nebo

2. marným uplynutím lhůty uvedené v § 23 odst. 4, pokud dědic nesplňuje podmínku podle § 22 odst. 4,

d) dnem, kdy rozhodnutí předsedy Rady podle § 22a a 22b nabylo právní moci,

e) marným uplynutím lhůty podle § 23 odst. 3, nebo

f) nabytím právní moci rozhodnutí podle § 20 odst. 3.

(2) V případě, kdy má dojít k zániku právnické osoby, která je držitelem přídělu rádiových kmitočtů, s právním nástupcem, a tím k přechodu přídělu rádiových kmitočtů na právního nástupce, Úřad vydá na základě žádosti držitele přídělu vyjádření, zda přechodem přídělu rádiových kmitočtů nedojde k porušení podmínek stanovených v § 23 odst. 1.

(3) V případě zániku právnické osoby, která byla držitelem přídělu rádiových kmitočtů a která má právního nástupce, je právní nástupce povinen o svém nástupnictví písemně informovat Úřad nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy k zániku právnické osoby došlo.

§ 22d
Přechod přídělu rádiových kmitočtů

(1) Zanikne-li právnická osoba, která je držitelem přídělu rádiových kmitočtů, přechází příděl rádiových kmitočtů na jejího právního nástupce, jestliže tento nástupce splňuje podmínky podle § 22 odst. 4 a jestliže jsou současně splněny podmínky, za kterých Úřad uděluje souhlas s převodem přídělu rádiových kmitočtů podle § 23 odst. 1.

(2) Právní nástupce zaniklé právnické osoby, která byla držitelem přídělu rádiových kmitočtů, je o svém nástupnictví povinen písemně informovat Úřad bez zbytečného odkladu.

(3) Zemře-li fyzická osoba, která je držitelem přídělu rádiových kmitočtů, přechází příděl rádiových kmitočtů na jejího dědice, pokud tato osoba splňuje podmínku podle § 22 odst. 4.

(4) Dědic, na kterého přešel příděl rádiových kmitočtů podle odstavce 3, je o tom povinen bez zbytečného odkladu písemně informovat Úřad.

§ 23
Převod přídělu rádiových kmitočtů

(1) Podnikatel může na jiného podnikatele převést příděl rádiových kmitočtů nebo jeho část (dále jen „převod přídělu“) jen s předchozím souhlasem Úřadu. Úřad tento souhlas udělí, pokud

a) zamýšleným převodem přídělu nebude narušena hospodářská soutěž v oblasti elektronických komunikací z hlediska využívání rádiových kmitočtů,

b) zamýšleným převodem přídělu nedojde ke změně podmínek ve využívání rádiových kmitočtů, jejichž využívání bylo mezinárodně harmonizováno,

c) zamýšleným převodem přídělu nebude narušeno účelné využití rádiového spektra,

d) neprobíhá s držitelem dotčeného přídělu rádiových kmitočtů řízení o odnětí přídělu rádiových kmitočtů nebo jeho části,

e) žádost o udělení souhlasu Úřadu s převodem přídělu splňuje náležitosti uvedené v odstavci 2.

(2) V žádosti o udělení souhlasu s převodem přídělu podle odstavce 1 držitel přídělu rádiových kmitočtů uvede

a) své identifikační údaje v rozsahu podle § 13 odst. 2 nebo 3,

b) identifikační údaje budoucího nabyvatele přídělu rádiových kmitočtů v rozsahu podle § 13 odst. 2 nebo 3,

c) číslo jednací a den vydání rozhodnutí o přídělu rádiových kmitočtů, který je předmětem zamýšleného převodu přídělu,

d) označení služby, druhu sítě nebo technologie týkající se části přídělu rádiových kmitočtů, která má být předmětem zamýšleného převodu přídělu rádiových kmitočtů,

e) dobu zahájení a způsob využívání rádiových kmitočtů, které mají být předmětem zamýšleného převodu přídělu, budoucím nabyvatelem,

f) informace o finančních, technických a odborných předpokladech budoucího nabyvatele pro využívání rádiových kmitočtů, které mají být předmětem zamýšleného převodu přídělu.

(3) Převod přídělu musí být proveden do 60 dnů ode dne udělení souhlasu Úřadu podle odstavce 1.

(4) Příděl rádiových kmitočtů může dědic držitele přídělu rádiových kmitočtů, který nesplňuje podmínku podle § 22 odst. 4, převést na jinou osobu do 5 měsíců ode dne právní moci konečného usnesení v řízení o dědictví po zemřelém držiteli přídělu rádiových kmitočtů, na základě kterého byl určen dědicem tohoto přídělu, podle podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3.

(5) Pokud Úřad na základě přezkumu a po konzultaci podle § 130 zjistí, že v určitém kmitočtovém pásmu může na základě udělených přídělů rádiových kmitočtů dojít k narušení hospodářské soutěže v důsledku hromadění spektra, rozhodne o povinnosti převodu přídělu nebo určené části přídělu anebo poskytnutí souhlasu k jejich využívání jiným podnikatelem, a to za úplatu. Nesplní-li dotčený držitel přídělu rozhodnutí Úřadu ve lhůtě, která nesmí být kratší než 120 dnů, Úřad rozhodne o odnětí dotčeného přídělu nebo jeho části.

§ 23a

(1) Úřad uveřejní sdělení o rozhodnutí o udělení, změně nebo odnětí přídělu rádiových kmitočtů a informace o převodu nebo přechodu přídělu rádiových kmitočtů.

(2) Úřad vydá na žádost nového držitele přídělu rádiových kmitočtů osvědčení o změně v osobě držitele přídělu.

§ 24
Poplatky za využívání rádiových kmitočtů

(1) Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a držitel oprávnění pro experimentální účely jsou povinni platit za využívání rádiových kmitočtů roční poplatky.

(2) Výše ročního poplatku podle odstavce 1 se stanoví v souladu s právními předpisy podle druhu radiokomunikační služby odstupňovaně v těchto mezích:

a) v pozemní pohyblivé službě v rozmezí od 1 000 Kč do 8 000 000 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti na využívané šířce kmitočtového pásma, parametrech rádiového zařízení a velikosti obsluhované územní oblasti,

b) v pevné službě v rozmezí od 300 Kč do 1 200 000 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti využívané šířce kmitočtového pásma, druhu rádiového směrového spoje, druhu kmitočtového pásma a parametrech rádiového zařízení,

c) u šíření a přenosu rozhlasového vysílání (rozhlasová služba) v rozmezí od 375 Kč do 180 000 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti na druhu kmitočtového pásma a rozhlasového vysílání a na parametrech rádiového zařízení,

d) u šíření a přenosu televizního vysílání (rozhlasová služba) v rozmezí od 375 Kč do 18 000 000 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti na druhu kmitočtového pásma a televizního vysílání a na parametrech rádiového zařízení,

e) v družicové službě v rozmezí od 1 000 Kč do 180 000 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti na využívané šířce kmitočtového pásma a na technologii umožňující účelné využití kmitočtového pásma výběrem volného kmitočtového kanálu nebo mnohonásobným přístupem k tomuto kanálu,

f) u ostatních radiokomunikačních služeb v rozmezí od 1 200 Kč do 9 600 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti na parametrech rádiového zařízení a velikosti obsluhované územní oblasti.

(3) Povinnost platit poplatky podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů při využívání rádiových kmitočtů pro amatérskou radiokomunikační službu a pro leteckou pohyblivou službu při sportovní a rekreační činnosti.

(4) Poplatky uhrazené držitelem oprávnění k využívání rádiových kmitočtů za využívání rádiových kmitočtů pro rozhlasovou službu uhradí provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání11) bez zbytečného odkladu držiteli oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Využívá-li více provozovatelů rozhlasového nebo televizního vysílání tutéž síť elektronických komunikací, rozdělí se náklady podle výše jejich podílu na souhrnném datovém toku. Využívá-li datový tok pro jiné služby elektronických komunikací další osoba, vztahují se na ni povinnosti provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání podle tohoto ustanovení.

(5) Vláda stanoví nařízením výši, popřípadě způsob výpočtu poplatku podle odstavce 2 a dobu jeho splatnosti.

§ 25
Krátkodobé oprávnění k využívání rádiových kmitočtů

(1) Úřad udělí krátkodobé oprávnění k využívání rádiových kmitočtů na základě žádosti na dobu nezbytně nutnou, nejvýše však na dobu nepřesahující 15 dnů. Krátkodobé oprávnění je určeno pro jednorázové účely, které nelze v dostatečném předstihu předvídat, zejména k zajištění rádiové komunikace ochranného doprovodu významných osob, televizních a rozhlasových přenosů z nenadálých událostí a územně omezené rádiové komunikace při pořádání sportovních a kulturně-společenských akcí. Lze jej udělit, jsou-li požadované kmitočty k dispozici a nedojde-li jejich využíváním ke škodlivé interferenci. Dobu platnosti krátkodobého oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nelze prodloužit.

(2) Žádost musí obsahovat

a) identifikační údaje žadatele v rozsahu podle § 17 odst. 3 písm. a),

b) údaje o rádiových kmitočtech, které jsou požadovány v rozsahu podle § 17 odst. 4,

c) požadovanou dobu využívání rádiových kmitočtů.

(3) Žádost musí být doručena Úřadu nejdříve 15 dnů, nejméně však 3 pracovní dny před požadovaným termínem zahájení využívání rádiových kmitočtů.

(4) V případě, že žádost o vydání krátkodobého oprávnění byla u Úřadu podána v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu nebo prostřednictvím telefaxu, dodatečné potvrzení způsobem stanoveným správním řádem56) se nevyžaduje.

(5) Žadatel je povinen uhradit a při podání žádosti doložit uhrazení jednorázového poplatku za využívání rádiových kmitočtů ve výši 3000 Kč.

(6) Pokud se žadateli nevyhoví, vrátí mu Úřad celý poplatek za využívání rádiových kmitočtů.

(7) Pokud nelze rozhodnutí o vydání krátkodobého oprávnění žadateli včas oznámit doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí v listinné nebo elektronické podobě, vyrozumí Úřad žadatele o vydání rozhodnutí tak, že mu zašle telefaxem nebo elektronicky kopii stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí. Stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí mu Úřad doručí v nejkratším možném termínu.

(8) Podání opravného prostředku proti rozhodnutí o vydání krátkodobého oprávnění nemá odkladný účinek.

(9) Využívání rádiových kmitočtů zahraničním subjektem na principu vzájemnosti podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo vyplývající z členství České republiky v Evropské unii, Severoatlantické alianci anebo mezinárodních organizacích, anebo v zájmu bezpečnosti státu, nepodléhá jednorázovému poplatku.

(10) Udělí-li Úřad krátkodobé oprávnění pro službu šíření rozhlasového a televizního vysílání, bezodkladně o tom informuje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

§ 26
Odborná způsobilost

(1) Odborná způsobilost k využívání rádiových kmitočtů se vyžaduje pro obsluhu

a) radiotelefonních, radiotelegrafních nebo jiných vysílacích rádiových zařízení umístěných na palubách letadel a lodí zapsaných v leteckém, plavebním nebo námořním rejstříku České republiky,

b) radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení letecké pohyblivé služby a námořní pohyblivé služby a radiotelefonní služby na vodních cestách13),17),

c) radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení provozovaných v pásmu krátkých vln,

d) vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu.

(2) Obsluhu vysílacích rádiových zařízení uvedených v odstavci 1 mohou vykonávat osoby, které mají platný průkaz odborné způsobilosti k obsluze těchto zařízení. Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů je povinen zajistit, aby obsluhu vysílacích rádiových zařízení prováděla pouze osoba, která má platný průkaz odborné způsobilosti. Úřad na žádost ověřuje zkouškou způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení a vydává průkazy odborné způsobilosti. Jestliže zvláštní způsobilost žadatele nebyla Úřadem uznána podle zvláštního právního předpisu18), ověří Úřad způsobilost žadatele k obsluze vysílacích rádiových zařízení vždy.

(3) Žadatel se ke zkoušce podle odstavce 2 přihlašuje písemně u Úřadu. Úřad žadateli stanoví datum vykonání zkoušky tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od doručení přihlášky.

(4) Žadateli, který prokázal odbornou způsobilost k vykonávání obsluhy vysílacích rádiových zařízení zkouškou nebo pokud jeho zvláštní způsobilost byla Úřadem uznána podle zvláštního právního předpisu, vydá Úřad průkaz odborné způsobilosti.

(5) Náležitosti přihlášky ke zkoušce podle odstavce 3, obecné podmínky pro vykonání zkoušky, rozsah znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, způsob provádění zkoušek, druhy průkazů odborné způsobilosti a dobu jejich platnosti stanoví prováděcí právní předpis.

(6) Na žádost držitele průkazu odborné způsobilosti lze dobu platnosti průkazu odborné způsobilosti opakovaně prodloužit. Žádost o prodloužení doby platnosti průkazu odborné způsobilosti musí být držitelem průkazu podána nejméně 1 měsíc přede dnem uplynutí doby jeho platnosti.

(7) Pokud doba platnosti průkazu odborné způsobilosti uplynula, lze v období do jednoho roku ode dne pozbytí jeho platnosti vydat nový průkaz, pokud žadatel doloží žádost potvrzením, že v době platnosti průkazu nejméně dva roky vykonával obsluhu vysílacích rádiových zařízení, na niž byl průkaz odborné způsobilosti vydán.

Díl 4
Radiokomunikační účet

§ 27

(1) K úhradě efektivně a účelně vynaložených nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku změn ve využívání rádiového spektra z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 písm. a) až c) a podle § 20 odst. 3 Úřad zřídí radiokomunikační účet, který spravuje. Prostředky radiokomunikačního účtu lze použít také k úhradě nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku odstranění vzniklé technické nekompatibility, která není důsledkem nedodržení podmínek stanovených v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, ve všeobecném oprávnění nebo v plánu využití rádiového spektra.

(2) Prostředky radiokomunikačního účtu lze použít také k úhradě výdajů Úřadu v souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona spojených se zajišťováním správy rádiového spektra, a to na uhrazení nákladů vynaložených na

a) odbornou pomoc při zajištění výběrového řízení podle § 21,

b) nákup, úpravy, opravy, pravidelnou údržbu a další rozvoj programových nástrojů a výpočetní techniky nezbytné pro výkon správy rádiového spektra.

(3) Prostředky radiokomunikačního účtu podle odstavce 2 nesmí v kalendářním roce přesáhnout výši 25 % zůstatku na radiokomunikačním účtu za předchozí kalendářní rok. Úřad je oprávněn čerpat úhradu výdajů pouze, pokud tím nedojde k omezení uspokojení nároků oprávněných nároků subjektů podle odstavce 1.

(4) Radiokomunikačním účtem se rozumí účet, který není součástí státního rozpočtu. Prostředky na účtu jsou vedeny u banky a lze je použít pouze pro účely podle tohoto zákona. Zůstatek na účtu se na konci kalendářního roku převádí do roku následujícího. Úroky jsou příjmem státního rozpočtu, úhrady za bankovní služby spojené s vedením účtu jsou výdajem státního rozpočtu. Příjmy radiokomunikačního účtu tvoří část poplatků za využívané kmitočty ve výši stanovené vládou.

(5) Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvo obrany, který požaduje úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů z důvodů uvedených v odstavci 1, předloží Úřadu kvantifikaci těchto nákladů doloženou účetní evidencí. Úřad posoudí předloženou kvantifikaci na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů. Na základě výsledku svého posouzení Úřad navrženou výši efektivně a účelně vynaložených nákladů potvrdí nebo stanoví výši efektivně a účelně vynaložených nákladů jinou.

(6) Náklady podle odstavce 1 se rozumí

a) náklady na technické úpravy zařízení v případě změny přiděleného rádiového kmitočtu nebo změny jeho technických parametrů,

b) zůstatková cena zařízení používaného pro dosavadní způsob využívání rádiových kmitočtů a vyřazeného v důsledku změn ve využívání rádiových kmitočtů,

c) náklady na demontáž a vyřazení zařízení pro dosavadní způsob využívání rádiových kmitočtů z provozu,

d) náklady na montáž a uvedení do provozu zařízení nahrazujícího vyřazené zařízení a

e) náklady na zajištění služby elektronických komunikací poskytované prostřednictvím dosavadních rádiových kmitočtů jiným způsobem, a to po dobu nezbytně nutnou pro zajištění potřebných technických opatření pro provedení změny ve využívání rádiových kmitočtů.

(7) Výkaz o hospodaření s prostředky radiokomunikačního účtu za příslušný kalendářní rok je Úřad povinen uveřejnit. Tento výkaz tvoří součást výroční zprávy o činnosti Úřadu podle § 110.

(8) Vláda stanoví nařízením způsob a výši tvorby prostředků radiokomunikačního účtu z části poplatků za právo využívat kmitočty a způsob jejich čerpání v souladu s ustanovením § 133.

Díl 5
Správa čísel, číselných řad a kódů, adres a jmen

§ 28
Povinnosti Úřadu

(1) Úřad vykonává k zajištění správy a účelného využívání čísel, číselných řad a kódů, adres a jmen, s výjimkou internetových adres, (dále jen "čísla") správu čísel pro sítě a služby elektronických komunikací, která je v souladu s harmonizačními záměry Evropské unie.

(2) Správou čísel se rozumí sestavování číslovacích plánů, pravidel pro tvorbu adres a jmen s výjimkou internetových adres (dále jen "číslovací plány") a provádění jejích změn, udělování, provádění změn a odnímání oprávnění k využívání čísel, evidence a kontrola jejich využívání.

(3) Úřad vede databázi přidělených čísel, která obsahuje alespoň čísla rozhodnutí, kterými byla čísla přidělena, a dobu, na kterou byla přidělena. Databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 29
Číslovací plány

(1) Číslovací plány, v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy nebo z členství v mezinárodních organizacích, obsahují pravidla pro tvorbu a využívání čísel, včetně evropských harmonizovaných čísel18a), pro veřejně dostupné služby elektronických komunikací poskytované prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Číslovací plány dále určují výjimky z povinnosti přenositelnosti telefonních čísel (§ 34).

(2) Úřad je oprávněn rozhodnout o zavedení zvláštního režimu pro volání mezi příhraničními oblastmi České republiky a k nim přilehlými příhraničními oblastmi členských států. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen bez zbytečného odkladu o takových režimech informovat své koncové uživatele v uvedených oblastech.

(3) Držitel oprávnění k využívání čísel je povinen při změně číslovacího plánu provést na své náklady technické úpravy vyplývající z této změny. Účastník nebo uživatel nemá nárok na úhradu výdajů nebo případnou náhradu škody, která mu může vzniknout při změně čísla v důsledku změny číslovacího plánu.

(4) Číslovací plány stanoví prováděcí právní předpis.

§ 30
Oprávnění k využívání čísel

(1) Čísla z číslovacího plánu lze využívat jen na základě oprávnění k využívání čísel podle § 32, které uděluje Úřad, nevyplývá-li z práva Evropské unie něco jiného nebo pokud oprávnění k využívání čísel neuděluje Mezinárodní telekomunikační unie57). Úřad rozhoduje o udělení oprávnění k využívání čísel tak, aby byla poskytnuta odpovídající čísla pro všechny veřejné i neveřejné komunikační sítě a veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

(2) Úřad rozhodne o udělení oprávnění k využívání čísel kterémukoli podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací podle všeobecného oprávnění, anebo užívajícímu tuto síť nebo službu v souladu s podmínkami zajišťujícími účelné využívání čísel, a to na základě jeho žádosti podané Úřadu. V případě oprávnění k využívání čísel připojených k neveřejným komunikačním sítím je Úřad oprávněn udělit toto oprávnění i právnické osobě, která není podnikatelem podle věty první. V případě evropských harmonizovaných čísel Úřad rozhodne o udělení oprávnění podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, nebo též nepodnikající právnické osobě, jejíž činnost odpovídá účelu, pro který jsou tato čísla vyhrazena.

(3) Žádost o udělení oprávnění k využívání čísel musí obsahovat

a) je-li žadatelem

1. podnikající právnická osoba, obchodní firmu, adresu sídla, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby,

2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, adresu místa podnikání, popřípadě adresu sídla organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

3. nepodnikající právnická osoba, název, adresu sídla a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

b) údaje o číslech, která jsou požadována, a účel jejich využívání,

c) požadovanou dobu využívání čísel.

(4) Žádost musí být u osob doposud nezapsaných v obchodním rejstříku doložena ověřenou kopií smlouvy nebo listiny o zřízení nebo založení právnické osoby.

(5) Úřad rozhodne o udělení oprávnění k využívání čísel bezodkladně. Jedná-li se o čísla vyhrazená pro zvláštní účely v rámci číslovacího plánu, rozhodne Úřad ve lhůtě do 3 týdnů ode dne doručení úplné žádosti.

(6) Úřad přeruší řízení o udělení oprávnění k využívání čísel nejdéle na dobu 8 měsíců, nejsou-li vhodná čísla k dispozici.

(7) Úřad uveřejní sdělení o rozhodnutí o udělení oprávnění k využívání čísel.

(8) Úřad rozhodne, že neudělí oprávnění k využívání čísel, jestliže

a) využívání požadovaných čísel neumožňuje číslovací plán,

b) to vyžaduje dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v mezinárodních organizacích,

c) žadatel ani na opakovanou výzvu Úřadu a v jím stanovené lhůtě nepředložil úplnou žádost o udělení oprávnění k využívání čísel,

d) požadovaná čísla nejsou k dispozici.

(9) Úřad může rozhodnout, že neudělí oprávnění k využívání čísel žadateli, který má nedoplatky po lhůtě splatnosti na pokutách nebo poplatcích uložených podle tohoto zákona.

(10) Podnikatel, jemuž bylo uděleno oprávnění k využívání čísel, nesmí diskriminovat jiné podnikatele poskytující služby elektronických komunikací, pokud jde o číselné řady používané pro přístup k jejich službám.

(11) Podnikatel může převést své oprávnění k využívání čísel na jiného podnikatele jen se souhlasem Úřadu. Pro převod oprávnění platí ustanovení § 23 obdobně. Tímto není dotčeno využívání čísel jiným podnikatelem na základě jejich přenesení podle § 34.

(12) Podání opravného prostředku proti rozhodnutí podle odstavce 5 nemá odkladný účinek.

§ 32
Vydání oprávnění k využívání čísel

(1) Úřad v oprávnění k využívání čísel uvede

a) byla-li žadatelem

1. podnikající právnická osoba, obchodní firmu, adresu sídla, popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, adresu sídla podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

3. nepodnikající právnická osoba, název, adresu sídla a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

b) přidělená čísla,

c) označení služby, pro kterou budou čísla užívána, včetně všech požadavků spojených s poskytováním dané služby,

d) výši poplatků podle § 37, nestanoví-li tento zákon jinak,

e) dobu platnosti oprávnění k využívání čísel.

(2) Úřad dále může v oprávnění k využívání čísel uložit podmínky týkající se

a) účelného využívání čísel,

b) povinnosti zajistit přístup k operátorským službám a k informačním službám o telefonních číslech a o telefonních seznamech účastníků,

c) převodu oprávnění k využívání čísel z podnětu jeho držitele a podmínek pro takový převod, nebo

d) povinností vyplývajících z mezinárodních dohod týkajících se využívání čísel.

Uvedené podmínky Úřad může stanovit, nestanoví-li je tento zákon, všeobecné oprávnění nebo zvláštní právní předpis.

(3) Držitel oprávnění k využívání čísel je povinen neprodleně Úřadu oznámit změnu skutečností, na základě kterých mu bylo toto oprávnění uděleno.

(4) Doba platnosti oprávnění k využívání čísel podle odstavce 1 písm. e) musí být přiměřená dané službě elektronických komunikací a v souladu s číslovacím plánem, harmonizačními záměry Evropské unie, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, a bezpečností státu.

§ 33
Přístup k jednotnému evropskému číslu tísňového volání a národním číslům tísňových volání

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro originaci národních volání je povinen umožnit všem svým koncovým uživatelům, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, volání, které je bezplatné a které nevyžaduje použití jakéhokoliv platebního prostředku, na čísla tísňového volání. Čísly tísňového volání jsou jednotné evropské číslo tísňového volání (112) a národní čísla tísňového volání stanovená v číslovacím plánu. Čísla tísňového volání slouží k oznámení událostí v případech, kdy je ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro originaci národních volání prostřednictvím veřejné pevné komunikační sítě je povinen poskytovat bezodkladně a bezplatně podnikateli zajišťujícímu připojení k veřejné pevné komunikační síti subjektu, který provozuje pracoviště pro příjem volání na čísla tísňového volání, aktuální osobní údaje všech svých účastníků-fyzických osob a identifikační údaje všech svých účastníků-právnických osob pro lokalizaci, popřípadě identifikaci volajícího při volání na čísla tísňových volání. Tyto údaje je poskytující podnikatel povinen aktualizovat průběžně, nejméně však jednou za 14 dnů.

(3) Podnikatel zajišťující připojení k veřejné pevné komunikační síti subjektu, který provozuje pracoviště pro příjem volání na čísla tísňového volání, je povinen

a) zřídit a vést aktuální databázi údajů uvedených v odstavci 2 včetně údajů o svých účastnících veřejně dostupné telefonní služby a

b) zajistit subjektu, který provozuje pracoviště pro příjem volání na čísla tísňového volání, bezodkladné a bezplatné zpřístupnění jednotlivých údajů z databáze uvedené v písmenu a) způsobem umožňujícím dálkový přístup včetně bezodkladného a bezplatného zpětného přenosu údajů z této databáze.

Údaje vedené v databázi lze využívat jen pro lokalizaci, popřípadě identifikaci volajícího při volání na čísla tísňových volání.

(4) Podnikateli uvedenému v odstavci 3 náleží úhrada nákladů za zřízení a vedení databáze podle odstavce 3 písm. a) od subjektu, který provozuje pracoviště pro příjem volání na čísla tísňového volání. Výši a způsob jejich úhrady stanoví prováděcí právní předpis.

(5) Podnikatel zajišťující veřejnou mobilní komunikační síť je povinen u všech volání na čísla tísňového volání bezodkladně zpřístupnit subjektu, který provozuje pracoviště pro příjem těchto volání, lokalizační (§ 91) a jiné údaje, které umožňují identifikaci volajícího.

(6) Podnikatel uvedený v odstavci 1 je povinen zajistit informování veřejnosti o existenci a podmínkách používání čísel tísňového volání, zejména v seznamech telefonních čísel účastníků veřejně dostupné telefonní služby (dále jen „účastnické seznamy“), v místech umístění veřejných telefonních automatů a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(7) Podnikatel zajišťující síť elektronických komunikací nese veškeré náklady související s originací a přenosem volání na čísla tísňového volání a informace o tom, kde se volající nachází, ve své síti. Tato povinnost platí i pro přenos těchto volání a přenos informace o tom, kde se volající nachází, ze sítí jiných podnikatelů.

(8) V případech, kdy je ohroženo nebo přerušeno nepřetržité poskytování služby volání na čísla tísňového volání, je Úřad oprávněn rozhodnout o opatřeních nezbytných k udržení nebo obnovení tohoto poskytování a v případě potřeby uloží podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu (§ 53 odst. 1), který poskytuje veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro originaci národních volání v pevném místě, povinnost, aby zajistil další poskytování této služby.

(9) Rozsah, formu a způsob předávání údajů podle odstavce 2, formu a způsob vedení databáze podle odstavce 3 písm. a) a rozsah, formu a způsob předávání údajů podle odstavce 3 písm. b) a odstavce 5 stanoví prováděcí právní předpis.

(10) Pokud účastník, popřípadě uživatel, uskutečňuje zlomyslná volání na čísla tísňového volání, je podnikatel, v jehož síti bylo takové volání započato, povinen na žádost subjektu, který provozuje pracoviště pro příjem volání na čísla tísňového volání, znemožnit ve své síti přístup telekomunikačního koncového zařízení, ze kterého jsou tato volání uskutečňována, s výjimkou veřejných telefonních automatů, k veřejné komunikační síti. Žádost podle věty první musí být učiněna v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky nebo musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu. Subjekt provozující pracoviště pro příjem volání na čísla tísňového volání je oprávněn dočasně odmítnout komunikaci uskutečňovanou prostřednictvím telekomunikačního koncového zařízení, ze kterého bylo uskutečňováno opakované zlomyslné volání.

(11) O opětovném umožnění přístupu telekomunikačního koncového zařízení k veřejné komunikační síti rozhodne Úřad na žádost dotčeného účastníka. Při rozhodování Úřad přihlédne k závažnosti jednání, zejména ke způsobu, rozsahu a následkům zlomyslného volání.

(12) Zlomyslným voláním na čísla tísňového volání se rozumí volání na tato čísla za jiným účelem, než který je stanoven v odstavci 1.

§ 33a
Přístup k evropským harmonizovaným číslům

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen umožnit všem svým koncovým uživatelům, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, volání, které je bezplatné a které nevyžaduje použití jakéhokoliv platebního prostředku, na evropská harmonizovaná čísla18a). Právo podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu na náhradu nákladů vůči osobě, která tato harmonizovaná čísla využívá, není dotčeno.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen zajistit informování účastníků a uživatelů o existenci a podmínkách používání evropských harmonizovaných čísel, zejména způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 34
Přenositelnost telefonních čísel

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen zajistit, aby každý účastník, který o to požádá, si mohl ponechat své telefonní číslo, popřípadě čísla, z rozsahu číslovacího plánu, nezávisle na podnikateli, který službu poskytuje, v případě

a) geografických telefonních čísel na určeném území,

b) negeografických telefonních čísel kdekoli na území státu.

Tato povinnost se nevztahuje na přenositelnost telefonních čísel mezi veřejnou pevnou a veřejnou mobilní komunikační sítí. To neplatí v případě telefonních čísel, u kterých to stanoví prováděcí právní předpis podle § 29 odst. 4.

(2) Geografickým telefonním číslem se rozumí číslo z číslovacího plánu, kde část jeho číselné struktury obsahuje geografický význam užívaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu veřejné komunikační sítě.

(3) Negeografickým telefonním číslem se rozumí číslo z číslovacího plánu, které není geograficky vázaným číslem, zejména čísla pro přístup ke službám na účet volaného, služeb s vyjádřenou cenou a účastnická čísla veřejných mobilních komunikačních sítí.

(4) Technické a organizační podmínky pro realizaci přenositelnosti telefonních čísel a zásady pro účtování ceny mezi podnikateli v souvislosti s přenositelností telefonních čísel stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

(5) Doba, po kterou není účastníkovi během procesu přenesení telefonního čísla na tomto čísle poskytována veřejně dostupná služba elektronických komunikací, nesmí přesáhnout jeden pracovní den.

§ 35
Přístup k telefonním číslům a službám elektronických komunikací

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen zajistit, je-li to technicky proveditelné a ekonomicky přiměřené, s výjimkou případů, kdy se volaný účastník rozhodl z obchodních důvodů omezit přístup volajících, kteří se nacházejí v určitých geografických oblastech, aby koncoví uživatelé měli v rámci Evropské unie přístup

a) ke službám poskytovaným prostřednictvím negeografických telefonních čísel a mohli tyto služby využívat,

b) ke všem číslům používaným v Evropské unii, bez ohledu na technologii a zařízení používaná operátorem, včetně čísel z národních číslovacích plánů členských států Evropské unie, čísel patřících do Evropského telefonního číslovacího prostoru a univerzálních mezinárodních čísel pro bezplatné volání.

(2) Úřad je oprávněn uložit podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinnost informovat uživatele o ceně za volání na čísla určená pro služby s vyjádřenou cenou. Úřad může těmto subjektům současně uložit povinnost, aby uživatelé byli při přístupu ke konkrétním službám s vyjádřenou cenou informováni bezplatně automatickou hláskou o výši ceny volání, a to bezprostředně před poskytnutím takové služby.

(3) Úřad je oprávněn uložit subjektu uvedenému v odstavci 2 povinnost zablokovat přístup k telefonním číslům a službám, zjistí-li, že při přístupu k těmto číslům a službám je porušována povinnost uložená podle odstavce 2. Úřad je dále oprávněn uložit tomuto subjektu povinnost zadržet platby, které účastník za přístup k těmto číslům a službám uhradil, je-li důvodné podezření, že telefonní čísla nebo služby jsou zneužívány k podvodnému jednání. Povinnost podle věty první nebo druhé Úřad uloží na základě podnětu orgánu veřejné moci příslušného k projednání podvodného jednání. Úřad toto rozhodnutí uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen zadržet platby uvedené v odstavci 3 do doby, než o nich rozhodne orgán příslušný k projednání podvodného jednání.

§ 36
Změna, prodloužení, odnětí a pozbytí platnosti oprávnění k využívání čísel

(1) Úřad rozhodne o změně oprávnění k využívání čísel v odůvodněných případech, kterými jsou

a) dodržení závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii anebo v mezinárodních organizacích,

b) vyhlášení krizového stavu,

c) změna skutečností, na základě kterých bylo uděleno oprávnění k využívání čísel nebo změna výše poplatků podle § 37,

d) odůvodněná žádost držitele oprávnění k využívání čísel.

S výjimkou případu uvedeného v písmenech b) a d) Úřad musí o záměru učinit takové změny informovat dotčené osoby a poskytnout jim lhůtu 1 měsíc k vyjádření. V případech uvedených v písmenech a) až c) může Úřad tuto lhůtu zkrátit, nejméně však na 7 dnů. Zkrácení lhůty Úřad odůvodní.

(2) Dojde-li ke změně podle odstavce 1 písm. a) a b), hradí nezbytné náklady vyvolané touto změnou držiteli oprávnění prostřednictvím Úřadu stát. Tyto náklady stát neuhradí v případě, požaduje-li žadatel oprávnění k využívání čísel i přesto, že byl Úřadem seznámen s plánovanou změnou jejich využívání a Úřad tuto skutečnost uvedl v rozhodnutí o oprávnění k využívání čísel.

(3) Na žádost držitele oprávnění k využívání čísel Úřad rozhodne o prodloužení doby platnosti tohoto oprávnění. Pokud tomu nebrání skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo pokud nejsou dány důvody pro neudělení oprávnění k využívání čísel podle § 30 odst. 8, Úřad dobu platnosti prodlouží, nejvýše však o dobu uvedenou v oprávnění. Dobu platnosti lze prodloužit opakovaně. Žádost o prodloužení doby platnosti oprávnění k využívání čísel musí být Úřadu doručena nejpozději jeden měsíc přede dnem uplynutí jeho platnosti.

(4) Úřad je oprávněn rozhodnout o odnětí oprávnění k využívání čísel, jestliže

a) držitel oprávnění přestal splňovat některou z podmínek, na jejichž základě mu bylo oprávnění uděleno,

b) držitel oprávnění nesplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím o udělení oprávnění, nebo o změně oprávnění, a nápravu nezjednal ani ve lhůtě stanovené Úřadem podle § 114, ačkoliv byl na možnost odnětí oprávnění z tohoto důvodu Úřadem písemně upozorněn, nebo

c) držitel oprávnění k využívání evropského harmonizovaného čísla nevyužíval toto číslo nepřetržitě po dobu 6 měsíců nebo opakovaně přerušil využívání tohoto čísla na souhrnnou dobu 12 měsíců v průběhu 2 let anebo jej využíval k jiným účelům, než pro které mu bylo přiděleno; lhůta pro posouzení nevyužívání evropského harmonizovaného čísla se počítá ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo oprávnění k využívání evropského harmonizovaného čísla držiteli oprávnění nebo jeho právnímu předchůdci uděleno poprvé.

(5) Úřad rozhodne o odnětí oprávnění k využívání čísel, jestliže

a) je to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nebo z členství České republiky v Evropské unii nebo mezinárodních organizacích, anebo vyžadují-li to okolnosti po vyhlášení krizového stavu, nebo

b) držitel oprávnění o odnětí požádal.

(6) Rozhodne-li Úřad o odnětí oprávnění podle odstavce 4 písm. b), může žadatel požádat znovu o udělení oprávnění nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí oprávnění nabylo právní moci.

(7) Oprávnění k využívání čísel pozbývá platnosti

a) uplynutím doby, na kterou bylo oprávnění k využívání čísel uděleno,

b) dnem zániku právnické osoby, která je držitelem oprávnění k využívání čísel, pokud tato nemá právního nástupce,

c) dnem úmrtí držitele oprávnění, pokud v jeho podnikání nepokračuje dědic16b) nebo správce dědictví16c), nebo

d) dnem, kdy rozhodnutí Úřadu podle odstavců 4 a 5 nabylo právní moci.

(8) Držitel oprávnění k využívání čísel nebo jeho právní nástupce je povinen zajistit, aby bezprostředně po skončení platnosti oprávnění k využívání čísel bylo ukončeno využívání čísel na základě tohoto oprávnění.

§ 37
Poplatky za práva plynoucí z oprávnění k využívání čísel

(1) Držitel oprávnění k využívání čísel je povinen platit za právo využívat čísla poplatky. Využívání čísel tísňového volání se nezpoplatňuje.

(2) Výši ročního poplatku podle odstavce 1 v rozmezí 1 Kč až 150 000 Kč za jedno přidělené číslo odstupňovaného podle druhu čísla a druhu služby elektronických komunikací stanoví vláda nařízením.

Díl 6
Univerzální služba

§ 38
Oprávnění Úřadu a povinnosti podnikatelů

(1) Tímto dílem se stanoví rozsah univerzální služby, práva koncových uživatelů a povinnosti podnikatelů zajišťujících veřejně dostupné sítě a poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Cílem je zajistit pro koncové uživatele dostupnost veřejných komunikačních sítí a služeb ve stanovené kvalitě, které uspokojí přiměřené potřeby koncových uživatelů.

(2) V rámci univerzální služby je Úřad oprávněn uložit podnikatelům povinnost poskytovat následující služby (dále jen "dílčí služba")

a) připojení v pevném místě k veřejné komunikační síti,

b) přístup v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě,

c) pravidelné vydávání účastnických seznamů a přístup koncových uživatelů k těmto seznamům,

d) informační službu o telefonních číslech účastníků veřejně dostupné telefonní služby, dostupnou pro koncové uživatele,

e) služby veřejných telefonních automatů nebo jiných obdobných technických prostředků umožňujících přístup k veřejně dostupné telefonní službě,

f) přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní službě, k informační službě o telefonních číslech a k účastnickým seznamům rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní koncoví uživatelé, zejména prostřednictvím speciálně vybavených telekomunikačních koncových zařízení, nebo

g) doplňkové služby ke službám uvedeným v písmenech a) a b), kterými jsou:

1. postupné splácení ceny za zřízení připojení k veřejné komunikační síti pro spotřebitele,

2. bezplatné selektivní zamezení odchozích volání, odesílání prémiových textových nebo multimediálních zpráv nebo, je-li to technicky proveditelné, přístupu k podobným službám se zvýšenou cenou anebo volání na určené druhy čísel pro účastníka,

3. bezplatné položkové vyúčtování ceny pro účastníka,

4. poskytování informací na žádost účastníka o nižších cenách nebo výhodnějších cenových plánech a podmínkách, za nichž jsou uplatňovány, jsou-li tyto informace dostupné, a

5. kontrola výdajů účastníka spojených s využíváním veřejně dostupné telefonní služby, včetně bezplatného upozornění spotřebitele v případě neobvyklého nebo nadměrně zvýšeného využívání této služby.

Uložením povinnosti podle písmene g) bodu 3 není dotčeno ustanovení § 64 odst. 3. Služby podle písmen a) a b) musí umožnit systém předplatného pro spotřebitele (§ 44).

(3) Podnikatelům poskytujícím veřejně dostupnou telefonní službu, kteří podali přihlášku a vyhověli podmínkám účasti ve výběrovém řízení, Úřad uloží povinnost umožnit osobám se zvláštními sociálními potřebami v souladu s § 44 a 45 výběr cen nebo cenových plánů, které se liší od cenových plánů poskytovaných za normálních obchodních podmínek, tak, aby tyto osoby měly přístup a mohly využívat dílčí služby a veřejně dostupnou telefonní službu (dále jen "zvláštní ceny"). Pro výběrové řízení a určení podnikatelů se použije přiměřeně ustanovení § 39. Využití zvláštních cen nesmí tyto osoby omezovat ve využívání všech veřejně dostupných služeb elektronických komunikací poskytovaných jinými podnikateli. Zvláštní ceny se poskytují osobě se zvláštními sociálními potřebami, která se prokáže podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou telefonní službu, kterému byla uložena povinnost poskytovat zvláštní ceny, doklady podle § 43 odst. 5. Ztráty vzniklé tomuto podnikateli poskytováním zvláštních cen hradí stát prostřednictvím Úřadu. Pro výpočet ztráty a její úhradu se použijí ustanovení § 48 a § 49 odst. 1 a 4 obdobně.

(4) Osobou se zvláštními sociálními potřebami se pro účely tohoto zákona rozumí koncový uživatel, který je zdravotně postiženou osobou podle § 43 odst. 4 písm. a), b), c) nebo d).

(5) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu, který poskytuje zvláštní ceny podle odstavce 3, vede pro účely kontroly čerpání cenového zvýhodnění seznam osob, kterým byla zvláštní cena přiznána.

(6) Poskytovatelem univerzální služby se rozumí osoba, které byla uložena povinnost poskytovat jednu nebo více dílčích služeb uvedených v odstavci 2 nebo poskytovat zvláštní ceny podle odstavce 3.

(7) Osoba, které byla zvláštní cena přiznána, je povinna informovat podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu, kterému byla uložena povinnost poskytovat zvláštní ceny, o všech skutečnostech, které mají vliv na podmínky pro poskytnutí zvláštní ceny.

(8) Vláda stanoví nařízením doklady, kterými se osoby se zvláštními sociálními potřebami prokazují podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou telefonní službu, který poskytuje zvláštní ceny podle odstavce 3, výši cenového zvýhodnění pro tyto osoby, náležitosti seznamů osob podle odstavce 5 a dobu uchovávání těchto seznamů.

§ 39
Určení poskytovatele univerzální služby

(1) Úřad svůj záměr uložit nebo zrušit jednotlivé povinnosti podle § 38 odst. 2 a 3 (dále jen "povinnost poskytovat univerzální službu") na celém území státu nebo na jeho části konzultuje s dotčenými subjekty podle § 130. V oznámení uvede zejména

a) dílčí služby včetně jejich rozsahu, jež budou předmětem povinnosti poskytovat univerzální službu, a území, jehož se bude uložení povinnosti poskytovat univerzální službu týkat,

b) odůvodnění záměru uložit povinnost poskytovat univerzální službu,

c) podmínky, které Úřad zamýšlí stanovit v rámci povinnosti poskytovat univerzální službu.

(2) Po vyhodnocení výsledků konzultace podle odstavce 1 Úřad povinnost poskytovat dílčí službu neuloží, zjistí-li, že poskytování dotčené služby na celém území státu nebo na jeho části je zajištěno za podmínek srovnatelných s požadavky na zajištění univerzální služby podle tohoto dílu, aniž by bylo nutné povinnosti uvedené v § 38 odst. 2 a 3 uložit. Jinak vyhlásí výběrové řízení.

(3) Úřad rozhodnutím zruší uložené povinnosti uvedené v § 38 odst. 2 a 3, zjistí-li na základě konzultace podle odstavce 1, že poskytování dotčené služby na celém území státu nebo na jeho části bude zajištěno za podmínek srovnatelných s požadavky na zajištění univerzální služby podle tohoto dílu, aniž by bylo nutné povinnosti uvedené v § 38 odst. 2 a 3 uložit. Úřad alespoň jednou za dva roky přezkoumává, zda trvají důvody, na jejichž základě byla uložena povinnost uvedená v § 38 odst. 2 a 3. Pokud Úřad na základě přezkumu zjistí, že důvody uložení povinnosti poskytovat dílčí službu podle § 38 odst. 2 a 3 netrvají, rozhodne o zrušení této povinnosti včetně vypořádání úhrady čistých nákladů na její poskytování za dobu, kdy byla tato služba poskytována.

(4) Kritéria hodnocení žádostí o poskytování univerzální služby stanoví Úřad v souladu se zásadami uvedenými v § 6. Kritéria zahrnují zejména

a) finanční, technické a odborné podmínky podnikatele pro poskytování univerzální služby,

b) požadavek, aby náklady na poskytování univerzální služby v požadovaném rozsahu a kvalitě byly co nejnižší.

(5) Podmínky účasti ve výběrovém řízení stanoví Úřad v souladu se zásadami uvedenými v § 6. Přihláška podnikatele do výběrového řízení musí obsahovat konkrétní návrh výpočtu ročních čistých nákladů na poskytování univerzální služby, který je v souladu s § 48 odst. 2 až 4, a jejich předpokládanou celkovou výši.

(6) Úřad je oprávněn po žadateli požadovat, aby předložil nezbytné doklady, kterými prokáže, že může podmínky spojené s oprávněním splnit.

(7) Vyhlášení výběrového řízení Úřad uveřejní podle § 125, spolu se lhůtou pro podání přihlášek, se všemi podmínkami účasti, požadavky na kvalitu a rozsah poskytovaných služeb, a s kritérii hodnocení žádostí o poskytování univerzální služby.

(8) Úřad rozhodnutím uloží povinnost poskytovat univerzální službu podnikateli, který podal přihlášku ve lhůtě podle odstavce 7, vyhověl podmínkám účasti ve výběrovém řízení a nejlépe vyhověl stanoveným kritériím hodnocení žádostí. Odůvodněné rozhodnutí Úřad oznámí všem podnikatelům, kteří podali přihlášku ve lhůtě podle odstavce 7.

(9) Úřad ukládá povinnost poskytovat univerzální službu na celém území státu nebo na jeho části jednomu nebo několika podnikatelům tak, aby byla zajištěna v kterémkoliv pevném místě dostupnost všech dílčích služeb poskytovaných v rámci univerzální služby pro všechny koncové uživatele na celém území státu.

(10) Úřad zprávu o průběhu a výsledcích výběrového řízení a rozhodnutí o uložení povinnosti podle odstavce 8 uveřejní.

(11) Na výběrové řízení se přiměřeně použijí ustanovení o obchodní veřejné soutěži podle obchodního zákoníku.

(12) Úřad je oprávněn vyhlášené výběrové řízení zrušit, a to i po lhůtě stanovené pro předkládání žádostí. Zrušení výběrového řízení Úřad uveřejní.

(13) Nepodá-li žádný podnikatel přihlášku do výběrového řízení ve lhůtě podle odstavce 7 nebo nebude-li vybrán žádný subjekt pro nesplnění podmínek účasti nebo pro nevyhovění kritériím hodnocení žádostí, Úřad uloží rozhodnutím povinnost poskytovat univerzální službu podniku s významnou tržní silou nebo, neexistuje-li na relevantním trhu podnik s významnou tržní silou, uloží tuto povinnost subjektu, který nejlépe vyhovuje kritériím hodnocení žádostí. Úřad současně rozhodnutím stanoví v souladu s § 45 cenu, za jakou bude v takovém případě univerzální služba poskytována. Úřad provede kvalifikovaný odhad předběžné výše čistých nákladů.

(14) V případě, že podnikatel, kterému byla uložena povinnost poskytovat některou z dílčích služeb, hodlá převést svou síť určenou pro poskytování služeb připojení v pevném místě k veřejné komunikační síti a přístupu v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě, nebo její podstatnou část na jinou právnickou osobu, je povinen tuto skutečnost předem v přiměřené lhůtě písemně oznámit Úřadu. V oznámení Úřadu je povinen uvést

a) údaje v rozsahu podle § 13 odst. 3,

b) údaje o nabyvateli v rozsahu podle § 13 odst. 3,

c) vymezení druhu a územního rozsahu sítě, které se převod týká,

d) informace o finančních, technických a odborných předpokladech nabyvatele, zejména ve vztahu k zajištění pokračování povinnosti poskytovat univerzální službu,

e) datum, ke kterému bude síť na nabyvatele převedena.

(15) Úřad posoudí dopad převodu vlastnictví sítě, nebo její podstatné části na poskytování služeb připojení v pevném místě k veřejné komunikační síti a poskytování veřejně dostupné telefonní služby podle § 40 a po konzultaci podle § 130 vydá rozhodnutí o zachování, změně, nebo zrušení povinnosti poskytovat některou z dílčích služeb.

§ 40
Připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné telefonní službě

(1) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. a), je povinen vyhovět všem přiměřeným požadavkům uživatelů na jedno připojení v pevném místě k veřejné komunikační síti.

(2) Připojením v pevném místě k veřejné komunikační síti se rozumí zřízení a zprovoznění koncového bodu sítě v pevném místě.

(3) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. b), je povinen vyhovět všem přiměřeným požadavkům uživatelů na přístup v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě.

(4) Přístupem v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě se rozumí provozování koncového bodu sítě.

(5) Připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné telefonní službě musí umožnit koncovým uživatelům uskutečňovat národní a mezinárodní telefonní volání, faksimilní komunikaci a přenos dat rychlostmi dostatečnými pro funkční přístup k internetu, s ohledem na technologie užívané většinou účastníků a technickou proveditelnost.

(6) Nemůže-li poskytovatel univerzální služby uvedený v odstavcích 1 a 3 z důvodů na jeho straně vyhovět přiměřenému požadavku ve lhůtě stanovené podle hodnoty parametrů kvality nebo závazných výkonnostních cílů, je povinen písemně sdělit uživateli do 1 měsíce od obdržení požadavku tuto skutečnost a lhůtu, do které jeho požadavek uspokojí, a současně o této situaci informovat Úřad.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví charakteristiky přiměřených požadavků podle odstavců 1 a 3 a podmínky přístupu k internetu podle odstavce 5.

§ 41
Účastnické seznamy a informace o telefonních číslech

(1) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. c), je v souladu s § 95 a 96 povinen vést, distribuovat, vydávat a nejméně jednou ročně aktualizovat účastnický seznam všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. Tento účastnický seznam se vydává v tištěné formě nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Poskytovatel univerzální služby je povinen poskytnout tento účastnický seznam účastníkovi na jeho vyžádání.

(2) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. d), je v souladu s § 96 povinen poskytovat koncovým uživatelům, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, úplnou informační službu o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby.

(3) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen

a) předat poskytovatelům univerzální služby podle odstavců 1 a 2 bezodkladně poté, co byli tito poskytovatelé určeni, osobní údaje svých účastníků-fyzických osob a identifikační údaje svých účastníků-právnických osob, pokud k jejich uveřejnění dali účastníci souhlas. Osobní údaje fyzických osob a identifikační údaje právnických osob se uveřejní v rozsahu, v jakém dali tito účastníci s uveřejněním souhlas. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen účastníky bezplatně informovat před vyžádáním jejich souhlasu k uveřejnění jejich osobních a identifikačních údajů o účelu účastnického seznamu a o dalších možnostech využití údajů založených na vyhledávacích funkcích v elektronických verzích účastnického seznamu,

b) alespoň jednou za 3 měsíce předávat poskytovatelům univerzální služby podle odstavců 1 a 2 aktualizaci údajů uvedených v písmenu a).

Předávající strana má nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů. Poskytovatelé univerzální služby jsou povinni zacházet s těmito údaji nediskriminačním způsobem, zejména je zakázáno upřednostňovat informace o vlastních účastnících na úkor informací o účastnících ostatních podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. Pokud je poskytovatel univerzální služby podle odstavce 1 zároveň podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou telefonní službu, řídí se udělování souhlasu k uveřejnění údajů jeho účastníků podmínkami podle písmene a).

(4) Uložení povinnosti poskytovat univerzální službu podle odstavců 1 a 2 nebrání vydávání účastnických seznamů a poskytování informačních služeb o účastnických číslech jinými subjekty v souladu s § 95 a 96.

(5) Osobními údaji podle odstavce 3 jsou jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě pseudonym, adresa trvalého pobytu, telefonní číslo a adresa elektronické pošty. U podnikající fyzické osoby se osobní údaje doplňují o adresu sídla podnikání. Identifikačními údaji podle odstavce 3 jsou obchodní firma nebo název nepodnikající právnické osoby, adresa sídla, popřípadě adresa sídla organizační složky, adresa a telefonní číslo provozovny a adresa elektronické pošty.

(6) Součástí účastnického seznamu nebo databáze, podle nichž se poskytují informace o telefonních číslech účastníků, mohou být pouze osobní nebo identifikační údaje v rozsahu podle odstavce 5. Na základě smlouvy lze v seznamu uveřejnit i další údaje účastníka. Osobní a identifikační údaje o účastnících, kteří k jejich uveřejnění nedali souhlas, nesmí být uveřejněny. Neuveřejnění, oprava, ověření a odstraňování osobních nebo identifikačních údajů z účastnického seznamu je pro dotčeného účastníka bezplatné.

§ 42
Veřejné telefonní automaty a jiné obdobné technické prostředky umožňující přístup k veřejně dostupné telefonní službě

(1) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. e), je povinen ve stanovené geografické oblasti uspokojovat přiměřené potřeby koncových uživatelů týkající se počtu veřejných telefonních automatů nebo jiných obdobných technických prostředků umožňujících přístup k veřejně dostupné telefonní službě, geografického pokrytí, kvality poskytované služby a dostupnosti, včetně potřeb zdravotně postižených koncových uživatelů.

(2) Poskytovatel univerzální služby uvedený v odstavci 1 je povinen zabezpečovat bezplatný přístup koncových uživatelů

a) k veřejným telefonním automatům nebo jiným obdobným technickým prostředkům umožňujícím přístup k veřejně dostupné telefonní službě a jejich nepřetržité fungování,

b) k číslům tísňových volání (§ 33) bez nutnosti použití platebních prostředků.

§ 43
Zvláštní opatření pro zdravotně postižené osoby

(1) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. f), je povinen poskytovat zdravotně postiženým osobám přístup k veřejně dostupné telefonní službě, tak aby pro ně byla cenově dostupná a umožnila rovnocenný přístup, který využívají ostatní koncoví uživatelé, včetně přístupu k číslům tísňového volání, k účastnickým seznamům, k informační službě o telefonních číslech účastníků a možnost výběru operátora nebo podnikatele poskytujícího veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

(2) Poskytovatel univerzální služby podle odstavce 1 je povinen zdravotně postiženým osobám zejména

a) pronajmout nebo prodat, požádají-li o to, jedno speciálně vybavené telekomunikační koncové zařízení přiměřené jejich zdravotnímu postižení za cenu standardního telekomunikačního koncového zařízení,

b) zabezpečovat bezbariérový přístup k vybraným veřejným telefonním automatům, jejich dostupnost a zvláštní vybavení19).

(3) Charakteristiky funkcí speciálně vybavených telekomunikačních koncových zařízení, která jsou uvedena v odstavci 2, pro různé druhy zdravotního postižení stanoví prováděcí právní předpis.

(4) Zdravotně postiženými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí

a) držitel průkazu ZTP z důvodu úplné nebo praktické hluchoty,

b) držitel průkazu ZTP/P,

c) osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost)20) nebo, jde-li o nezletilou osobu, účastník, který o ni osobně pečuje, nebo

d) účastník, který vychovává nebo který osobně pečuje o nezletilou osobu, která mu byla svěřena do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu a která je držitelem průkazu podle písmene a) nebo b).

(5) Vláda stanoví nařízením doklady, kterými fyzická osoba prokazuje poskytovateli univerzální služby zdravotní postižení.

§ 44
Doplňkové služby

(1) Systémem předplatného se rozumí služba, jejímž prostřednictvím si spotřebitel může předplatit přístup k veřejné komunikační síti a využívání veřejně dostupné telefonní služby.

(2) Selektivním zamezením podle § 38 odst. 2 písm. g) bodu 2 se rozumí bezplatně poskytovaná služba, která účastníku umožňuje na jeho žádost zamezit odchozí volání, odesílání prémiových textových nebo multimediálních zpráv, je-li to technicky proveditelné, nebo přístup k jiným podobným službám se zvýšenou cenou anebo zamezit volání na požadované typy čísel nebo skupiny čísel.

(3) Položkovým vyúčtováním ceny se rozumí bezplatné vyúčtování ceny obsahující rozpis jednotlivých volání. Neobsahuje položky za volání, která účastník neplatí, včetně volání na čísla určená pro bezplatné volání.

(4) Poskytovatel univerzální služby je povinen umožnit účastníkovi přiměřenou úroveň kontroly jeho výdajů, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Součástí této kontroly je i bezplatné upozornění v případě neobvyklého nebo nadměrně zvýšeného využívání služby elektronických komunikací, které má vliv na výdaje spotřebitele.

(5) Rozsah vyúčtování ceny uvedeného v odstavci 3 stanoví prováděcí právní předpis.

§ 45
Cenová dostupnost

(1) Úřad na základě svého sledování a vyhodnocování vývoje úrovně cen univerzální služby s ohledem na spotřebitelské ceny, inflaci a průměrnou mzdu obyvatel posuzuje cenovou dostupnost univerzální služby, nebo dílčích služeb dostupných na trhu v případě, že k jejich poskytování nebyl žádný podnikatel podle § 39 určen.

(2) Poskytovatel univerzální služby je povinen uplatňovat jednotné ceny na území státu nebo jeho části, kde poskytuje tuto službu, a respektovat ceny stanovené Úřadem podle tohoto zákona. Úřad při zajišťování dostupnosti univerzální služby bude minimalizovat nezbytné zásahy do běžných obchodních podmínek.

§ 46
Podmínky poskytování dalších služeb

Jestliže poskytovatel univerzální služby poskytuje další služby nebo telekomunikační koncová zařízení nad rámec povinností uložených podle § 38 odst. 2 písm. a) až g) nebo povinnosti podle § 38 odst. 3, je povinen stanovit smluvní podmínky (§ 63) tak, aby účastník nemusel platit za ty služby elektronických komunikací nebo ta telekomunikační koncová zařízení, které nejsou nezbytné nebo nejsou vyžadovány pro poskytnutí požadované dílčí služby.

§ 47
Kvalita univerzální služby

(1) Poskytovatel univerzální služby je povinen plnit hodnoty parametrů kvality a výkonnostní cíle jednotlivých dílčích služeb.

(2) Poskytovatel univerzální služby je povinen každoročně uveřejňovat a současně Úřadu předkládat informace o výsledcích poskytování univerzální služby a vyhodnocení výkonnostních cílů podle stavu k 31. prosinci kalendářního roku, a to nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku.

(3) Úřad je oprávněn opatřením obecné povahy stanovit obsah, formu a způsob uveřejnění informací podle odstavce 2 s cílem, aby koncoví uživatelé měli přístup k úplným, srovnatelným a přehledným údajům.

(4) V případě důvodných pochybností ohledně přesnosti a srovnatelnosti údajů o plnění výkonnostních cílů, které poskytovatel univerzální služby předkládá Úřadu podle odstavce 2, je Úřad oprávněn rozhodnout o ověření těchto údajů třetím subjektem, u něhož je zajištěna nestrannost a nezávislost na poskytovateli univerzální služby. Náklady na ověření nese dotčený poskytovatel univerzální služby.

(5) Parametry kvality univerzální služby, jejich mezní hodnoty a výkonnostní cíle stanoví prováděcí právní předpis.

§ 48
Výpočet čistých nákladů na poskytování univerzální služby

(1) Úřad vypočítá čisté náklady na poskytování univerzální služby postupem podle odstavců 2 až 7. Byl-li poskytovatel univerzální služby vybrán ve výběrovém řízení, vychází Úřad z výpočtu čistých nákladů na poskytování univerzální služby navrženého poskytovatelem v přihlášce do výběrového řízení podle § 39 odst. 5.

(2) Čistými náklady se rozumí náklady, které se vypočítají jako rozdíl mezi efektivně a účelně vynaloženými náklady podnikatele s povinností poskytovat univerzální službu a efektivně a účelně vynaloženými náklady podnikatele bez povinnosti poskytovat univerzální službu, včetně přiměřené míry návratnosti investic a se zohledněním nákladů, kterým by se podnikatel vyhnul, kdyby neměl povinnost poskytovat univerzální službu, a se zohledněním tržních výhod, které vznikly podnikateli při poskytování univerzální služby. Čisté náklady se počítají za kalendářní rok, v němž měl poskytovatel univerzální služby povinnost poskytovat dílčí službu (dále jen "zúčtovací období").

(3) Čisté náklady mohou zahrnovat pouze náklady na plnění povinností uvedených v § 38 odst. 2. Výpočet čistých nákladů na splnění jednotlivých povinností uložených v rámci univerzální služby se provádí pro každou povinnost odděleně; je zakázáno dvojí zaúčtování jakýchkoli přímých nebo nepřímých nákladů a tržních výhod.

(4) Celkové čisté náklady na poskytování univerzální služby všemi dotčenými podnikateli se vypočítají jako součet čistých nákladů na splnění jednotlivých povinností uložených v rámci univerzální služby.

(5) Úplné podklady umožňující správný výpočet čistých nákladů za zúčtovací období předloží poskytovatel univerzální služby Úřadu do 31. července kalendářního roku následujícího po zúčtovacím období. Poskytovatel univerzální služby odpovídá za správnost a úplnost jím předloženého výpočtu a předložených dokladů a podkladů. Výpočet čistých nákladů provádí Úřad na základě výpočtu čistých nákladů, provedeného poskytovatelem univerzální služby podle odstavců 2 a 3 a účetních dokladů, popřípadě dalších podkladů poskytovatele univerzální služby, kterými musí být tyto výpočty doloženy. Pokud Úřad zjistí, že podklady poskytovatele univerzální služby jsou neúplné nebo mají nedostatky, stanoví poskytovateli přiměřenou lhůtu k jejich doplnění, popřípadě k opravě. Neprovede-li poskytovatel ve stanovené lhůtě nápravu, Úřad nezahrne náklady na splnění povinnosti uložené v rámci univerzální služby, které se neúplná či nedostatečná dokumentace týká, do čistých nákladů na poskytování univerzální služby.

(6) Úřad ověří správnost a úplnost podkladů do 6 týdnů od jejich předložení nebo doplnění podle odstavce 5, popřípadě ověřením pověří třetí subjekt, u něhož je zajištěna nestrannost a nezávislost na poskytovateli univerzální služby. Závěry ověření, výsledek a způsob výpočtu čistých nákladů na poskytování univerzální služby Úřad uveřejní. Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti Úřad opraví a bezodkladně uveřejní.

(7) Postup Úřadu při výpočtu a stanovení čistých nákladů na poskytování univerzální služby, včetně kritérií posuzování neúnosné zátěže, postupu pro výpočet čistých nákladů na poskytování dílčí služby, postup pro vymezení tržních výhod podle odstavce 2 a doklady, kterými musí být tyto výpočty doloženy, stanoví prováděcí právní předpis.

§ 49
Financování univerzální služby

(1) Žádost o úhradu čistých nákladů je poskytovatel univerzální služby povinen podat Úřadu nejpozději do 31. července kalendářního roku následujícího po zúčtovacím období.

(2) Úřad rozhodne, zda výše čistých nákladů na poskytování univerzální služby stanovená podle § 48 představuje pro jejího poskytovatele neúnosnou zátěž. V případě, že výše čistých nákladů představuje pro tohoto poskytovatele neúnosnou zátěž, Úřad současně rozhodne o výši úhrady těchto nákladů. Lhůta, ve které musí být částka poukázána poskytovateli univerzální služby, nesmí být delší než 3 měsíce ode dne právní moci rozhodnutí podle věty druhé.

(3) Čisté náklady podle odstavce 2 hradí stát prostřednictvím Úřadu.

(4) Došlo-li k čerpání úhrady nákladů na poskytování univerzální služby podle odstavce 2 na základě nesprávných nebo neúplných údajů poskytovatele univerzální služby, Úřad toto své rozhodnutí zruší a znovu ve věci výše úhrady nákladů na poskytování univerzální služby rozhodne. Poskytovatel univerzální služby je povinen neoprávněně čerpané finanční prostředky vrátit nejpozději do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí, jímž bylo Úřadem rozhodnuto o úhradě nákladů na poskytování univerzální služby v nové výši nebo úhrada nebyla přiznána. Poskytovatel univerzální služby je zároveň povinen zaplatit penále za neoprávněné čerpání finančních prostředků ve výši 1 promile denně z částky rovnající se rozdílu částky uvedené ve zrušeném rozhodnutí o výši úhrady nákladů na poskytování univerzální služby a částky uvedené v novém rozhodnutí ve věci podle věty první. Penále je příjmem státního rozpočtu. Úřad může z důvodu zamezení tvrdosti penále snížit nebo výjimečně i prominout.

§ 50
Obsah výroční zprávy univerzální služby

(1) Úřad uveřejní výroční zprávu za dané zúčtovací období, jejíž součástí je alespoň

a) výsledek výpočtu čistých nákladů na splnění jednotlivých povinností uložených v rámci univerzální služby a celkové čisté náklady na poskytování univerzální služby,

b) určení tržních výhod, které vznikly poskytovatelům univerzální služby v souvislosti s jejím poskytováním, včetně jejich peněžního vyčíslení, a

c) informace o provedených úhradách čistých nákladů,

(2) Výroční zpráva univerzální služby tvoří součást výroční zprávy o činnosti Úřadu podle § 110.

Díl 7
Analýza relevantních trhů a určení podniku s významnou tržní silou

§ 51
Analýza relevantních trhů

(1) Úřad provádí analýzu relevantních trhů stanovených podle § 52 za účelem zjištění, zda tyto trhy jsou efektivně konkurenční. Analýzu trhu Úřad vydává jako opatření obecné povahy. Efektivně konkurenčním trhem není trh, na němž působí jeden nebo více podniků s významnou tržní silou a kde nápravná opatření vnitrostátního práva nebo práva Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému. Informaci o zahájení provádění analýzy relevantního trhu Úřad uveřejní.

(2) Úřad provádí analýzu relevantních trhů v intervalu 1 až 3 roky ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým podniku s významnou tržní silou uložil povinnosti podle odstavce 5, popřípadě ode dne nabytí účinnosti opatření obecné povahy, kterým Úřad vydal analýzu relevantního trhu, kterou byl relevantní trh shledán efektivně konkurenčním. Tuto lhůtu může Úřad výjimečně prodloužit nejvýše o další 3 roky, oznámí-li to s odůvodněním Komisi a ta do jednoho měsíce od oznámení nevznese proti prodloužení lhůty námitky.

(3) V případě, že Komise vydá změnu doporučení o relevantních trzích23), Úřad provede novou analýzu relevantních trhů do dvou let ode dne vydání tohoto doporučení za předpokladu, že se jedná o trhy, které dosud nebyly Komisi Úřadem oznámeny.

(4) Výsledky analýzy Úřad po konzultaci podle § 130 a 131 uveřejní včetně stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V případě zjištění, že trh není efektivně konkurenční, Úřad jako součást výsledků analýzy uvede návrh na stanovení podniku s významnou tržní silou a návrh povinností uvedených v odstavci 5, 6 nebo 12, které hodlá uložit za účelem nápravy.

(5) Úřad podle výsledku analýzy relevantního trhu stanoví rozhodnutím podnik s významnou tržní silou a uloží mu jednu nebo zároveň několik z následujících povinností

a) průhlednosti podle § 82,

b) nediskriminace podle § 81,

c) oddělené evidence nákladů a výnosů podle § 86,

d) přístupu k specifickým síťovým prvkům a přiřazeným prostředkům podle § 84,

e) umožnění volby a předvolby operátora podle § 70 odst. 1, nebo

f) související s regulací cen podle § 56 a 57.

Účastníkem tohoto řízení je pouze podnik, o jehož právech a povinnostech má být rozhodováno.

(6) Úřad je oprávněn kromě povinností uvedených v odstavci 5 uložit rozhodnutím podnikům s významnou tržní silou jiné povinnosti týkající se přístupu nebo propojení. Úřad uloží tyto jiné povinnosti po obdržení souhlasného stanoviska Komise.

(7) V případě, že Úřad na základě analýzy relevantního trhu dojde k závěru, že uložením povinností podle odstavců 5 a 6 nebylo dosaženo účinné hospodářské soutěže a že zároveň přetrvávají významné problémy či tržní selhání v souvislosti s poskytováním služeb přístupu nebo propojení na velkoobchodním trhu, může jako mimořádné opatření uložit podniku s významnou tržní silou, který je vertikálně integrován, povinnost funkční separace podle § 86a.

(8) Pokud povinnosti podle odstavců 5, 6, 7 a 12 na relevantním trhu již existují, Úřad vydá rozhodnutí o zachování, změně nebo zrušení těchto povinností.

(9) Zjistí-li Úřad na základě zpracované analýzy, že relevantní trh je efektivně konkurenční nebo není nadále relevantním trhem podle § 52 odst. 1, rozhodne o zrušení stanovení podniku s významnou tržní silou a povinností uložených podle odstavců 5, 6, 7 a 12.

(10) Rozhodnutí podle odstavců 5 až 13 Úřad uveřejní podle § 125.

(11) V případě nadnárodních trhů Úřad postupuje v souladu s právem Evropské unie a provede společně s dotčenými národními regulačními úřady analýzu relevantního trhu a popřípadě stanoví rozhodnutím podnik s významnou tržní silou na daném trhu. Po projednání s dotčenými národními regulačními úřady Úřad rozhodne o uložení, zachování, změně nebo zrušení povinností uvedených v odstavcích 5, 6, 7 a 12. Nadnárodním trhem se pro účely tohoto zákona rozumí trh určený rozhodnutím Komise, který pokrývá území Evropské unie nebo jeho podstatnou část a nachází se v České republice a nejméně v jednom dalším členském státě.

(12) Stanovil-li Úřad podle odstavce 3 podnik s významnou tržní silou na některém relevantním trhu pro koncové uživatele a dospěl-li po provedení konzultace v souladu s § 130 a 131 k závěru, že nápravy nebude dosaženo uložením povinností podle odstavce 5, je oprávněn tomuto podniku nebo těmto podnikům rozhodnutím zakázat

a) neodůvodněné nebo nepřiměřené zvýhodňování některých koncových uživatelů,

b) nepřiměřené vzájemné vázání služeb,

c) účtování neúměrně vysokých cen, nebo

d) omezování hospodářské soutěže stanovením dumpingových cen.

(13) Podnik, který byl na jednom relevantním trhu stanoven jako podnik s významnou tržní silou, může být jako takový podnik stanoven i na jiném úzce souvisejícím relevantním trhu, pokud jsou vazby mezi těmito trhy takové, že umožňují přenesení tržní síly z jednoho relevantního trhu na druhý, čímž se posiluje tržní síla tohoto podniku. Úřad může po provedení analýzy druhého trhu uložit i na tomto trhu povinnosti podle odstavce 5 písm. a) až c) a f). Pokud není uložení těchto povinností dostatečné, může mu na tomto trhu uložit i povinnosti podle odstavce 12.

§ 52
Relevantní trh

(1) Úřad stanoví opatřením obecné povahy pro účely tohoto zákona relevantní trhy v oboru elektronických komunikací, včetně kritérií pro vymezení relevantního trhu a kritérií pro hodnocení významné tržní síly, s přihlédnutím k rozhodnutím, doporučením a pokynům Komise23). V odůvodnění opatření obecné povahy Úřad uvede kromě svého zdůvodnění i stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

(2) V případě, že Úřad hodlá vymezit další relevantní trhy, než jsou stanoveny opatřením podle odstavce 1, návrh vymezení takových trhů konzultuje podle § 130 a 131.

§ 53
Podnik s významnou tržní silou

(1) Právnická nebo fyzická osoba podnikající v oblasti elektronických komunikací, která má samostatně nebo ve spojení s jedním nebo více subjekty na relevantním trhu takové ekonomické postavení, které jí umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na konkurenci, zákaznících a spotřebitelích, je podnikem s významnou tržní silou.

(2) Podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu se považuje za podnik s významnou tržní silou i na úzce souvisejícím trhu, pokud vazby mezi těmito trhy umožňují přenesení tržního vlivu z relevantního trhu na související trh, a tím vedou k posílení celkové tržní síly tohoto subjektu.

(3) Na relevantním trhu může být označen jeden subjekt jako podnik se samostatnou významnou tržní silou nebo více subjektů se společnou významnou tržní silou.

(4) Kritéria pro posuzování, zda má více subjektů společnou významnou tržní sílu, stanoví prováděcí právní předpis.

Díl 8
Ceny a regulace cen
Ceny

§ 54

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací a poskytovatel univerzální služby je povinen

a) uveřejnit ceny služeb a jejich změny, včetně určených podmínek, podle zvláštního právního předpisu24) před nabytím platnosti těchto cen, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup,

b) předkládat v elektronické formě platné ceny služeb a jejich změny, včetně určených podmínek bezodkladně na vyžádání Úřadu.

(2) Úřad uveřejňuje srovnávací přehled o aktuálních cenách, kvalitě a podmínkách poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací jednotlivých podnikatelů, a to ve formě, která umožňuje koncovým uživatelům tyto údaje jednoduchým způsobem vzájemně porovnat.

§ 55

(1) Podnikatel, který je povinen poskytovat službu podle § 34, a podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu, který je povinen poskytovat službu podle § 70, sjedná ceny za propojení v souvislosti s poskytováním těchto služeb tak, aby tyto ceny byly nákladově orientovány.

(2) Nákladově orientovanou cenou se rozumí cena, která zahrnuje efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk. Tato cena se sjedná tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném časovém období a zohlednila příslušná rizika, včetně rizik spojených s investicemi do nových sítí.

(3) V případě, že ceny za poskytování služeb podle § 34 nebo § 70 jsou účtovány přímo účastníkovi, je dotčená osoba povinna sjednat tyto ceny tak, aby neodrazovaly účastníky od využívání těchto služeb.

§ 56
Regulace cen

(1) Při regulaci cen v oblasti elektronických komunikací postupuje Úřad podle tohoto zákona. Regulací cen se rozumí stanovení nebo přímé usměrňování výše cen bez daně z přidané hodnoty.

(2) Úřad je oprávněn uplatnit regulaci cen, včetně podmínek ovlivňujících cenu, za univerzální službu poskytovanou poskytovatelem univerzální služby a za služby poskytované podnikem s významnou tržní silou na relevantním trhu rozhodnutím o ceně.

(3) Úřad sleduje a vyhodnocuje vývoj úrovně cen, jež jsou nebo mohou být podle odstavce 2 předmětem regulace cen v oblasti elektronických komunikací.

(4) Úřad je povinen při uplatňování cenové regulace brát do úvahy ochranu zájmů subjektu, jehož ceny jsou regulovány tak, aby cena plynoucí z rozhodnutí Úřadu byla přinejmenším nákladová; to neplatí pro služby podle § 43.

§ 57
Uplatnění regulace cen

(1) V případě, že analýza relevantního trhu souvisejícího s propojením nebo přístupem provedená podle § 51 prokáže, že tento trh není efektivně konkurenční zejména tím, že by mohlo docházet k uplatňování nepřiměřeně vysoké nebo nepřiměřeně nízké ceny v neprospěch koncových uživatelů, a jestliže by opatření podle § 51 odst. 3 písm. a) až f) nevedla k nápravě, je Úřad oprávněn uplatnit regulaci cen na tomto relevantním trhu vydáním rozhodnutí o ceně.

(2) V případě, že analýza relevantního trhu pro koncové uživatele provedená podle § 51 prokáže, že tento trh není efektivně konkurenční, a jestliže by opatření podle odstavce 1 nevedlo k nápravě, je Úřad oprávněn uplatnit regulaci cen na tomto relevantním trhu vydáním rozhodnutí o ceně.

(3) Při uplatnění regulace cen podle odstavců 1 a 2 vůči podniku s významnou tržní silou je Úřad povinen v rozhodnutí o ceně zohlednit investice provedené dotčeným podnikem, příslušná rizika a umožnit mu návratnost investic v přiměřeném časovém období.

(4) Jestliže cena uplatněná podle § 55 odst. 3 odrazuje účastníka od využívání služeb podle § 34 nebo § 70, je Úřad oprávněn uplatnit regulaci cen těchto služeb vydáním rozhodnutí o ceně. Při uplatnění regulace ceny za přenositelnost telefonních čísel pro účastníky Úřad nesmí stanovit specifické nebo společné ceny.

§ 58
Způsob regulace cen

(1) Způsoby regulace cen, které je Úřad oprávněn uplatnit za podmínek stanovených v § 57, jsou

a) stanovení minimálních nebo maximálních cen,

b) usměrňování vývoje cen stanovením podmínek, kterými jsou

1. maximální rozsah možného zvýšení ceny ve vymezeném období,

2. maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období,

3. závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci, včetně povinnosti nákladové orientace, stanovení efektivně a účelně vynaložených nákladů a přiměřeného zisku, nebo

4. závazný postup při tvorbě cen na souvisejících maloobchodních trzích u vertikálně integrovaného podniku, včetně uložení zákazu stlačování marží a povinnosti zajistit replikovatelnost nabídek,

c) časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na relevantním trhu (dále jen "cenové moratorium"); cenové moratorium lze stanovit nejdéle na dobu 12 měsíců.

(2) Při regulaci ceny podle odstavce 1 písm. a) může Úřad stanovit cenu vycházející z cen srovnatelných trhů.

(3) Způsoby regulace cen lze účelně spojovat.

§ 59
Rozhodnutí o ceně

(1) Rozhodnutí o ceně musí obsahovat v odůvodnění i metodu postupu Úřadu, která byla podkladem k rozhodnutí. Úřad návrh rozhodnutí o ceně konzultuje podle § 130 a 131.

(2) Rozhodnutí o ceně Úřad uveřejní.

§ 60
Povinnosti podniku s významnou tržní silou

(1) Podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu, který má na základě rozhodnutí Úřadu povinnost nákladové orientace cen, je povinen na žádost Úřadu prokázat, že uplatněné ceny jsou nákladově orientované a jsou v souladu s metodikou oddělené evidence nákladů podle § 86. Pro kontrolu výpočtu nákladů může Úřad použít metody, které nejsou závislé na metodách používaných dotčeným podnikem s významnou tržní silou, popřípadě použít ceny srovnatelných trhů.

(2) Dojde-li Úřad na základě kontroly podle odstavce 1 k závěru, že dotčená osoba neplní povinnosti nákladové orientace cen, uloží tomuto subjektu rozhodnutím povinnost tyto ceny upravit. Toto rozhodnutí musí obsahovat odůvodnění.

HLAVA IV
PRÁVA A POVINNOSTI PODNIKATELŮ, ÚČASTNÍKŮ, SPOTŘEBITELŮ A KONCOVÝCH UŽIVATELŮ

Díl 1
Poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zajišťování veřejných komunikačních sítí

§ 61

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen poskytovat tuto službu nepřetržitě po všechny dny v roce, nestanoví-li zákon jinak, a v kvalitě stanovené podle § 71.

(2) V případech, kdy je ohroženo nebo přerušeno nepřetržité poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je Úřad oprávněn rozhodnout o opatřeních nezbytných k udržení nebo obnovení tohoto poskytování a v případě potřeby uloží podnikateli, který poskytuje dílčí službu podle § 38 odst. 2, aby zajistil další poskytování této dílčí služby těm uživatelům, u kterých je její nepřetržité poskytování ohroženo nebo přerušeno.

(3) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen zajistit nepřetržitý přístup k číslům tísňového volání, vyjma případů uvedených v § 33 odst. 10, a k evropským harmonizovaným číslům.

(4) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen vést aktuální databázi všech svých účastníků veřejně dostupné telefonní služby. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu prostřednictvím mobilní sítě elektronických komunikací v této databázi vede rovněž jemu dostupné údaje o aktivovaných předplacených kartách v jeho mobilní síti. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je oprávněn pro účely databáze účastníků získávat a používat jejich rodná čísla.

(5) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací neodpovídá při poskytování této služby za obsah přenášených zpráv.

(6) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu umožňující mezinárodní volání je povinen zajišťovat uskutečnění všech mezinárodních volání do Evropského telefonního číslovacího prostoru. Cena za tato volání musí být obdobná jako cena, kterou si tento podnikatel účtuje za volání do i z členských států Evropské unie. Právo podnikatele na úhradu nákladů za přenos těchto volání v jeho síti není tímto dotčeno.

§ 62

(1) Podnikatel zajišťující sítě elektronických komunikací, nebo poskytující služby elektronických komunikací je povinen používat pro poskytování služeb, určování technických rozhraní a síťových funkcí v míře nezbytně nutné pro zabezpečení interoperability služeb a k rozšíření možností výběru pro uživatele normy a specifikace, jejichž seznam je uveřejňován v Úředním věstníku Evropské unie jako základ pro podporu harmonizovaného zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, přiřazených prostředků a přiřazených služeb.

(2) Pokud normy nebo specifikace podle odstavce 1 nebyly uveřejněny, použijí se normy nebo specifikace přijaté evropskými organizacemi pro normalizaci. Pokud takové normy a specifikace neexistují, použijí se přiměřeně mezinárodní normy nebo doporučení přijatá Mezinárodní telekomunikační unií (ITU), Evropskou konferencí správ pošt a telekomunikací (CEPT), Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) nebo Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC).

(3) S využitím norem a specifikací uvedených v odstavcích 1 a 2 Úřad sestavuje síťové plány, které jsou podnikatelé zajišťující sítě elektronických komunikací nebo poskytující služby elektronických komunikací povinni dodržovat. Síťové plány Úřad vydává jako opatření obecné povahy.

§ 63
Náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací

(1) Ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy

a) u podnikatele poskytujícího služby nebo zajišťujícího přístup k síti jméno, popřípadě jména, příjmení, bydliště a identifikační číslo nebo obchodní firma, jde-li o fyzickou podnikající osobu, nebo obchodní firma nebo název, sídlo (místo podnikání) a identifikační číslo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby, jde-li o právnickou osobu,

b) je-li uživatelem

1. podnikající právnická osoba, obchodní firma nebo název, sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby,

2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firma, bydliště, místo podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

3. nepodnikající osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, bydliště, datum narození nebo rodné číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, nebo název a sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, popřípadě identifikační číslo právnické osoby,

c) popis poskytované služby, zejména

1. informace, zda je poskytován přístup k číslům tísňového volání, a údaje o lokalizaci volajícího na čísla tísňového volání, popřípadě o omezení přístupu k číslům tísňového volání,

2. informace o veškerých podmínkách omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání,

3. minimální nabízená a minimální zaručená úroveň kvality poskytované služby a zejména lhůta pro zahájení jejího poskytování, popřípadě datum zahájení,

4. informace o postupech zavedených s cílem měřit a řídit provoz v síti elektronických komunikací, které se využívají k zabránění naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv mohou mít tyto postupy na kvalitu poskytované služby,

5. informace o omezeních týkajících se užívání koncových zařízení,

6. informace o právech účastníka vyplývajících z § 95,

d) nabídka druhů servisních služeb a služeb zákaznické podpory, včetně způsobů, jakými lze tyto služby využívat,

e) údaje o ceně, popřípadě způsobu určení ceny, a způsobu získávání aktuálních informací o všech platných cenách služeb,

f) informace o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, a případné rozdíly v ceně u různých způsobů placení nebo při různých formách vyúčtování,

g) doba, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní doba,

h) podmínky pro obnovení a ukončení služby, včetně podmínek minimálního využívání služby, které musí být splněny, aby bylo možné využívat výhod z propagačních nabídek,

i) způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit,

j) smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka,

k) ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby nebo připojení,

l) informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení,

m) způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek,

n) druhy opatření, která může podnikatel přijmout v případě narušení bezpečnosti a integrity své sítě, bezpečnosti služby nebo při zjištění jejich ohrožení nebo zranitelnosti,

o) výše ceny za přenesení telefonního čísla a popřípadě dalších identifikátorů účastníka a podmínky přenesení,

p) v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, informace o výši úhrady, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek,

q) rozhodnutí účastníka o uvedení jeho osobních, nebo identifikačních údajů v účastnickém seznamu v souladu s § 41 odst. 3.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť uveřejní v každé své provozovně návrh smlouvy podle odstavce 1 a současně ji zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen zpřístupnit informace o svých službách. Úřad může prováděcím právním předpisem stanovit způsob a rozsah povinnosti informovat

a) účastníky o cenách platných pro všechna volání na čísla a služby, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky,

b) účastníky o jakékoliv změně přístupu k číslům tísňového volání nebo změně při lokalizaci volajícího na čísla tísňového volání,

c) účastníky o jakékoliv změně podmínek omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání,

d) o všech postupech zavedených poskytovatelem k měření a řízení provozu, aby se zabránilo naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv tyto postupy mohou mít na kvalitu služby,

e) účastníky o jejich právu rozhodnout o tom, zda mají být jejich osobní nebo identifikační údaje uvedeny v účastnickém seznamu v souladu s § 41 odst. 3, a o tom, v jakém rozsahu tyto údaje budou uvedeny,

f) pravidelně zdravotně postižené účastníky o podrobnostech stávajících produktů a služeb jim určeným.

(4) Uživatel, který požaduje připojení k veřejné komunikační síti nebo přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací, má právo uzavřít smlouvu s jedním nebo s více podnikateli, kteří takové služby poskytují. To neplatí v případě, pokud jsou dány okolnosti vylučující uzavření smlouvy podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu.

(5) Úřad může podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti uložit rozhodnutím, aby provedl změnu smlouvy nebo jejího zveřejněného návrhu pro veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo pro zajištění připojení k veřejné komunikační síti, jsou-li v rozporu s tímto zákonem nebo prováděcími právními předpisy k tomuto zákonu nebo v rozporu se zákonem obsahujícím pravidla ochrany spotřebitele, a to z důvodu nekalých, klamavých nebo agresivních obchodních praktik nebo z důvodu diskriminace spotřebitele24a).

(6) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen nejméně 1 měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň je podnikatel povinen informovat účastníka o uveřejnění. Pokud se jedná o podstatnou změnu smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez této úhrady, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat. Informaci je podnikatel povinen poskytnout účastníkovi způsobem, který si účastník zvolil pro zasílání vyúčtování. Právo ukončit smlouvu podle tohoto ustanovení nevzniká, pokud dojde ke změně smlouvy na základě změny právní úpravy nebo v případě změny smlouvy podle odstavce 5.

(7) V případě, že podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti uzavírá se spotřebitelem smlouvu na dobu určitou, nesmí tato doba při prvním uzavření smlouvy pro danou službu elektronických komunikací přesáhnout 24 měsíců. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen umožnit uživateli uzavření smlouvy i na dobu nejvýše 12 měsíců; tím není vyloučena možnost uzavření smlouvy na delší dobu v případě, že o to uživatel požádá.

(8) Smluvní ujednání, která by obsahovala takové podmínky a postupy pro ukončení smlouvy, které jsou odrazující od změny poskytovatele služeb elektronických komunikací, jsou neplatná.

(9) Uzavírá-li se, nebo mění smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti za použití prostředku komunikace na dálku, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištující připojení k veřejné komunikační sítí povinen bezodkladně po uzavření smlouvy nebo její změny poskytnout spotřebiteli informace podle odstavce 1 písemně, a to v elektronické nebo listinné formě. Lhůta pro odstoupení spotřebitele od smlouvy nebo její změny uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání62) nebo při použití prostředků komunikace na dálku63) začíná běžet dnem následujícím po dni předání těchto informací.

(10) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen informovat spotřebitele způsobem, který si zvolil pro zasílání vyúčtování, a to nejdříve 3 měsíce a nejpozději 1 měsíc před uplynutím účinnosti smlouvy obsahující ujednání o automatickém prodloužení smlouvy, o možnosti a způsobu, jak ukončit smlouvu.

(11) Smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti uzavřenou se spotřebitelem na dobu určitou je možné vypovědět za podmínek uplatňovaných podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištujícím připojení k veřejné komunikační síti podle odstavce 1 písm. g) a h) pro smlouvy na dobu neurčitou a v souladu s odstavcem 1 písm. p).

§ 64
Vyúčtování ceny, reklamace

(1) Účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen ve formě podle odstavce 5 poskytovat bezplatně podle výběru účastníka, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatele, tato vyúčtování ceny za poskytnuté služby:

a) vyúčtování ceny podle druhu služby, nebo

b) souhrnné vyúčtování ceny jednou položkou.

Vyúčtování ceny neobsahuje položky za volání nebo jiné služby elektronických komunikací, které účastník, který je koncovým uživatelem, neplatí, včetně volání na čísla pro přístup ke službám na účet volaného. U předplacených karet se vyúčtování ceny neposkytuje.

(3) Je-li podnikatel uvedený v odstavci 2 poskytovatelem univerzální služby s povinností podle § 38 odst. 2 písm. g) bodu 3, poskytne spotřebiteli jen jedno bezplatné vyúčtování ceny podle výběru spotřebitele.

(4) Podnikatel, včetně poskytovatele univerzální služby, který předkládá vyúčtování ceny obsahující rozpis jednotlivých volání, poskytne na žádost účastníka, který je koncovým uživatelem, za úplatu i vhodnou alternativu tohoto vyúčtování ceny zajišťující zvýšenou ochranu soukromí tohoto účastníka, například neuvedením části volaného čísla ve vyúčtování ceny.

(5) Po dohodě s účastníkem, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatelem, podnikatel předloží vyúčtování ceny i v jiné formě než elektronické.

(6) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen ve vyúčtování ceny vyznačit zúčtovací období, které nesmí být delší než 90 kalendářních dnů a v případě poskytování univerzální služby 35 kalendářních dnů, nedohodne-li s účastníkem, který je koncovým uživatelem, jiné období, a zajistit podání vyúčtování ceny tak, aby mohlo být tomuto účastníkovi dodáno do 15 dnů ode dne ukončení zúčtovacího období, a to způsobem stanoveným zákonem o poštovních službách nebo jiným způsobem, byl-li tento jiný způsob dodání s účastníkem, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatelem, dohodnut.

(7) Účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel má právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

(8) Reklamaci na vyúčtování ceny je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne dodání vyúčtování ceny za poskytnutou službu, jinak právo zanikne. Není-li vzhledem k druhu poskytované služby vyúčtování ceny dodáváno, je oprávněn reklamaci uplatnit do 2 měsíců ode dne poskytnutí služby. Podání reklamace nemá odkladný účinek vůči splnění povinnosti uhradit vyúčtovanou cenu, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost tohoto účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podání reklamace má odkladný účinek. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(9) Reklamaci na poskytovanou službu je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne vadného poskytnutí služby, jinak právo zanikne.

(10) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen vyřídit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytování služby bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 měsíce ode dne doručení reklamace. Vyžaduje-li vyřízení reklamace projednání se zahraničním provozovatelem, je povinen reklamaci vyřídit nejpozději do 2 měsíců ode dne jejího doručení. Doručení vyřízení reklamace musí být provedeno prokazatelným způsobem.

(11) Pokud se strany nedohodnou jinak, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinen v případě, že dojde k vyúčtování ceny za službu v neprospěch účastníka, který je koncovým uživatelem, vrátit mu rozdíl ceny způsobem a ve lhůtách stanovených všeobecnými podmínkami služby, nejpozději však do 1 měsíce od vyřízení reklamace. Po splnění těchto povinností a uspokojení těchto práv uživatele není podnikatel poskytující službu povinen uhrazovat uživatelům služby náhradu škody, která jim vznikne v důsledku přerušení služby.

(12) Pokud službu bylo možno využít jen částečně, anebo ji nebylo možno využít vůbec pro závadu technického nebo provozního charakteru na straně podnikatele poskytujícího službu, je tento povinen zajistit odstranění závady a přiměřeně snížit cenu nebo po dohodě s účastníkem, který je koncovým uživatelem, zajistit poskytnutí služby náhradním způsobem. Podnikatel poskytující službu elektronických komunikací není povinen nahradit jejím uživatelům škodu, která jim vznikne v důsledku přerušení služby nebo vadného poskytnutí služby.

(13) Rozsah vyúčtování ceny podle odstavce 2 písm. a) stanoví Úřad prováděcím právním předpisem.

§ 65
Neplacení nebo opožděné placení účtu

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen před započetím poskytování služby prokazatelně upozornit účastníka na důsledky neplacení telefonních účtů. Náklady za prokazatelné upozornění hradí podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

(2) Nezaplatil-li účastník ve lhůtě splatnosti uvedené na vyúčtování ceny za poskytnuté služby, podnikatel uvedený v odstavci 1 jej prokazatelně upozorní a stanoví náhradní lhůtu plnění ne kratší než 1 týden ode dne dodání upozornění. Po marném uplynutí náhradní lhůty může podnikatel účastníku omezit poskytování dotčené samostatně účtované služby zamezením aktivního přístupu ke službě, s výjimkou uskutečňování volání na čísla tísňového volání. Cena za prokazatelné upozornění musí být nákladově orientovaná.

(3) Podnikatel uvedený v odstavci 1 může ukončit smluvní vztah nebo nezřídit účastníkovi přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací v případech, kdy účastník úmyslně uvedl nesprávné osobní nebo identifikační údaje nebo soustavně opožděně platil nebo soustavně neplatil cenu za služby uvedené ve vyúčtování ceny, a to pouze po prokazatelném upozornění účastníka. Soustavným opožděným placením se pro účely tohoto ustanovení rozumí zaplacení nejméně 2 po sobě jdoucích vyúčtování ceny po lhůtě splatnosti. Soustavným neplacením se pro účely tohoto ustanovení rozumí existence nejméně 3 nezaplacených vyúčtování ceny.

§ 66
Informační a operátorské služby

(1) Podnikatel, který přiděluje telefonní čísla účastníkům, je povinen na žádost osoby, která poskytuje veřejně dostupné informační služby o telefonních číslech nebo poskytuje účastnické seznamy, předat jí osobní a identifikační údaje účastníků, kteří s uveřejněním vyslovili souhlas, a to za podmínek podle § 41 odst. 3 písm. b) věty poslední a v rozsahu podle § 41 odst. 5. Podnikatel podle věty první je povinen účastníky před vyžádáním jejich souhlasu k uveřejnění jejich osobních a identifikačních údajů informovat o účelu účastnického seznamu a o dalších možnostech využití údajů založených na vyhledávacích funkcích v elektronických verzích účastnického seznamu. Tyto údaje v rozsahu, v jakém dali tito účastníci s uveřejněním souhlas, předá ve smluveném formátu, za rovných a objektivních podmínek a v cenách, které jsou nákladově orientované a nediskriminační. Předávající strana u předávaných údajů rovněž vždy uvede, zda účastník sdělil, že si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu.

(2) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť je povinen umožnit všem koncovým uživatelům veřejné telefonní sítě přístup k operátorským službám a nejméně k jedné informační službě o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby.

§ 67
Identifikace zlomyslných nebo obtěžujících volání

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen na žádost svého účastníka a na jeho náklady zajistit službu identifikace účastnického čísla, z kterého byla uskutečněna zlomyslná nebo obtěžující volání, a to zpětně u konkrétních volání, která účastník označí jako zlomyslná nebo obtěžující, nejpozději však do 2 měsíců ode dne uskutečnění takového volání.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen v případě žádosti poskytnout podnikateli podle odstavce 1 údaje nezbytné pro identifikaci účastnického čísla, z kterého byla uskutečněna zlomyslná nebo obtěžující volání, a to zpětně u konkrétních volání, která účastník označí jako zlomyslná nebo obtěžující, nejpozději však do 2 měsíců ode dne uskutečnění takového volání.

(3) Službou identifikace účastnického čísla podle odstavce 1 se rozumí poskytnutí údajů o fyzických a právnických osobách uvedených v § 41 odst. 5, a to i tehdy, pokud účastník odmítl uveřejnění podle § 41 odst. 6.

§ 68
Služba televize širokého formátu

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, jejímž prostřednictvím jsou šířeny digitální televizní služby, je povinen provozovat tuto síť tak, aby umožňovala šíření služeb a programů televize širokého formátu. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, která přijímá a dále vysílá programy nebo služby televize širokého formátu, je povinen zachovat tento široký formát.

(2) Službou televize širokého formátu se rozumí služba, která se skládá zcela nebo částečně z poskytování programů vyrobených a zpracovaných tak, aby mohly být zobrazeny v širokém formátu s plnou výškou; formát 16 : 9 je referenčním formátem pro služby televize širokého formátu.

§ 69

Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu a, je-li to technicky možné, podnikatel zajišťující přístup k veřejné komunikační síti je povinen svým účastníkům bezplatně umožnit

a) hlášení poruch prostřednictvím jeho sítě,

b) informace prostřednictvím automatických hlásek, které informují volajícího účastníka o změnách účastnických čísel v jeho síti,

c) volání na čísla tísňového volání.

§ 69a

(1) Aniž je dotčeno ustanovení § 38, Úřad může po provedení veřejné konzultace podle § 130 ve všeobecném oprávnění stanovit podnikatelům poskytujícím veřejně dostupnou telefonní službu nebo zajišťujícím přístup k veřejné komunikační síti podmínky týkající se povinnosti poskytovat koncovému uživateli doplňkové služby podle § 38 a, je-li to technicky proveditelné a ekonomicky přijatelné, službu multifrekvenční tónové volby a zobrazení telefonního čísla volajícího účastníka.

(2) Úřad povinnost poskytovat povinnosti v odstavci 1 neuloží, zjistí-li, že poskytování těchto služeb je zajištěno.

§ 69b

Aniž je dotčeno ustanovení § 43, Úřad může po provedení veřejné konzultace podle § 130 ve všeobecném oprávnění stanovit podnikatelům poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací podmínky týkající se povinnosti poskytovat zdravotně postiženým osobám přístup k veřejně dostupným službám elektronických komunikací rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní koncoví uživatelé, a umožnit jim stejnou možnost výběru mezi službami, jakou mají ostatní koncoví uživatelé.

§ 70
Volba a předvolba operátora

(1) Úřad v souladu s § 51 rozhodnutím uloží podniku s významnou tržní silou v oblasti připojení účastníků k veřejné telefonní síti a jejího používání v pevném místě povinnost umožnit svým účastníkům přístup ke službám kteréhokoliv propojeného podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu

a) volbou kódu příslušného podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu při jednotlivých voláních (volba operátora) a

b) trvalým nastavením kódu podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu (předvolba operátora), který může být potlačen při jednotlivém volání volbou podle písmene a).

(2) Úřad je oprávněn na základě požadavku uživatelů rozhodnout postupem podle § 51 o zavedení služeb uvedených v odstavci 1 i v jiných sítích nebo jiným způsobem, přičemž zohlední povinnosti a podmínky uvedené v § 84.

(3) Technické a organizační podmínky pro realizaci volby a předvolby operátora a zásady pro účtování ceny mezi podnikateli v souvislosti s volbou a předvolbou operátora stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

§ 71
Kvalita služby

(1) Úřad je oprávněn po konzultaci podle § 130 uložit podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, aby uveřejňoval přehled o aktuálních cenách, kvalitě a podmínkách jím poskytovaných veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a opatřeních přijatých s cílem zajistit rovnocenný přístup i pro zdravotně postižené uživatele, a to ve formě, která umožňuje koncovým uživatelům tyto údaje jednoduchým způsobem vzájemně porovnat. Uvedený podnikatel uveřejňuje tyto informace ve všech svých provozovnách a též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podnikatel je povinen poskytnout Úřadu na jeho vyžádání tyto informace ještě před jejich uveřejněním.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen průběžně poskytovat Úřadu informace podle odstavce 1 pro účely jejich uveřejnění podle § 54 odst. 2.

(3) Parametry kvality poskytovaných služeb, které mají být měřeny, obsah, formu a způsob uveřejnění informací podle odstavce 1 a případné postupy pro vyhodnocování kvality stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

(4) Úřad je oprávněn po konzultaci podle § 130 a 131 uložit podnikateli provozujícímu veřejnou komunikační síť požadavky na zajištění minimální kvality služeb.

§ 72
Povinnost šíření určeného rozhlasového a televizního programu a služeb ve veřejném zájmu

(1) Úřad podnikateli, prostřednictvím jehož veřejné komunikační sítě je poskytovaná služba šíření rozhlasového a televizního vysílání, kterou využívají koncoví uživatelé jako hlavní prostředek příjmu rozhlasového a televizního vysílání, uloží rozhodnutím povinnost šířit určený rozhlasový nebo televizní program a s tímto programem související služby.

(2) Úřad povinnost uvedenou v odstavci 1 uloží jen na základě zvláštního právního předpisu11).

§ 72a

(1) Služba šíření rozhlasového a televizního vysílání se zajišťuje na základě písemné smlouvy uzavřené mezi provozovatelem rozhlasového a televizního vysílání11),16) a podnikatelem poskytujícím tuto službu elektronických komunikací.

(2) Podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání je povinen jednat o uzavření smlouvy podle odstavce 1 v případě, kdy je o to požádán provozovatelem rozhlasového a televizního vysílání.

(3) Podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání je povinen smlouvu podle odstavce 1 uzavřít, pokud požadavky provozovatele rozhlasového a televizního vysílání nejsou v rozporu s návrhem smlouvy podle § 72b, odpovídají technickým parametrům jeho sítě, v jejich důsledku by nemohlo dojít k narušení integrity jeho sítě a požadovaná cena není nižší než nákladově orientovaná cena.

(4) Nedojde-li k uzavření smlouvy podle odstavce 1, je Úřad oprávněn na základě návrhu kterékoliv smluvní strany rozhodnout spor. Pro rozhodnutí sporu platí obdobně § 127. Součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí.

(5) Podání opravného prostředku proti rozhodnutí podle odstavce 4 nemá odkladný účinek.

§ 72b

(1) Má-li být předmětem smlouvy podle § 72a odst. 1 šíření zemského digitálního televizního vysílání, je podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání povinen vypracovat návrh smlouvy o poskytování této služby, který musí obsahovat kromě náležitostí podle § 63 odst. 3 všeobecné smluvní podmínky uvedené v odstavci 2, a uveřejnit jej v každé své provozovně a též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Smlouvu lze uzavřít nejdříve jeden měsíc po zveřejnění jejího návrhu. Pro změny návrhu smlouvy se použije toto ustanovení obdobně.

(2) Všeobecné smluvní podmínky obsahují návrh cen rozdělený na ceny celkové a ceny dílčí, návrh ceny za šíření jednotkového objemu datového toku a návrh technického řešení, který zahrnuje údaje o

a) minimálním a maximálním pokrytí obyvatelstva signálem,

b) dostupnosti, spolehlivosti a kvalitě signálu,

c) minimálním a maximálním disponibilním datovém toku pro jeden televizní program včetně možnosti statistického multiplexování,

d) minimálním a maximálním disponibilním datovém toku pro jeden rozhlasový program,

e) předpokládaném rozsahu pokrytí území,

f) použitém standardu zdrojového kódování,

g) použitém ochranném intervalu,

h) podmínkách týkajících se převzetí dat elektronických programových průvodců (EPG) k šíření,

i) podmínkách případného členění programu v rámci vysílací sítě,

j) předpokládaném termínu zahájení poskytování služby šíření vysílání,

k) časovém harmonogramu rozvoje vysílací sítě, pokud není vybudována v plném rozsahu,

l) podmínkách výstavby doplňujících vysílačů v rámci jednokmitočtové vysílací sítě,

m) velikosti datového toku vyhrazeného pro ostatní doplňkové a informační služby,

n) velikosti datového toku vyhrazeného pro služební informace a potřeby operátora sítě,

o) parametrech a směrech přenosu televizního signálu mezi studii provozovatele rozhlasového a televizního vysílání, popřípadě údaje o kontribučním systému, pokud je tato služba nabízena.

§ 72c

Podnikatel zajišťující síť elektronických komunikací pro zemské digitální televizní vysílání a podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání v této síti sdělí Úřadu údaje o volné kapacitě datového toku sítě elektronických komunikací a o rozsahu a struktuře využívaného datového toku vždy k 31. prosinci každého kalendářního roku do konce následujícího kalendářního měsíce a při změně těchto údajů do pěti dnů ode dne uskutečnění změny. Údaje podle předchozí věty zveřejňuje podnikatel v každé své provozovně a též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Úřad tyto údaje zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Díl 2
Přístroje

§ 73

(1) Přístrojem se pro účely tohoto zákona rozumí zařízení, které je rádiovým zařízením nebo telekomunikačním koncovým zařízením anebo obojím.

(2) Stanoví-li zvláštní právní předpis25),26) pro přístroje technické požadavky (dále jen "technické požadavky"), tyto přístroje nesmí být uváděny do provozu ani provozovány, pokud technické požadavky nesplňují.

(3) Rádiovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, schopný komunikace na základě vyzařování nebo příjmu rádiových vln s použitím rádiového spektra přiděleného pro zemské nebo kosmické radiokomunikace.

(4) Telekomunikačním koncovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, umožňující komunikaci a určený k připojení přímo nebo nepřímo k rozhraní veřejné komunikační sítě.

(5) Veřejným telefonním automatem se rozumí telekomunikační koncové zařízení, kterým je veřejně dostupný telefonní přístroj, k jehož užití mohou být používány jako platební prostředky zejména mince, platební karty nebo předplacené karty, včetně karet s kódy volby. Toto telekomunikační koncové zařízení může být vybaveno i pro poskytování dalších služeb.

(6) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen umožnit připojení telekomunikačního koncového zařízení ke vhodnému rozhraní, pokud toto koncové zařízení splňuje technické požadavky.

(7) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup a oznámit Úřadu typy rozhraní, která nabízí pro připojení přístrojů, a jejich technické specifikace. Tyto povinnosti musí splnit nejpozději 1 měsíc před tím, než budou veřejné telekomunikační služby poskytované prostřednictvím těchto typů rozhraní k dispozici. Změny technické specifikace je povinen oznámit Úřadu a uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejpozději 3 měsíce přede dnem jejich provedení.

(8) Technické specifikace uvedené v odstavci 7 musí být natolik podrobné, aby umožňovaly konstruovat přístroje schopné využívat všechny veřejně dostupné služby elektronických komunikací, které jsou prostřednictvím příslušných rozhraní poskytovány. Technické specifikace musí obsahovat veškeré informace nezbytné k tomu, aby výrobci mohli provádět příslušné zkoušky s ohledem na technické požadavky platné pro přístroje.

(9) Úřad vede seznam typů rozhraní oznámených podle odstavce 7 a oznamuje tyto typy Komisi.

§ 74

(1) Úřad může rozhodnout o vyřazení přístroje, který nesplňuje technické požadavky, z provozu. Rozhodnutí podle odstavce 2 Úřad rovněž uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Pokud Úřad rozhodne o vyřazení přístroje z provozu, musí v odůvodnění uvést, zda k neshodě s technickými požadavky došlo

a) nesprávným použitím harmonizovaných norem,

b) nedostatky v harmonizovaných normách,

c) nesplněním technických požadavků.

Úřad oznamuje Komisi každé takové rozhodnutí a důvody pro své rozhodnutí. Každý takový podnět Úřad uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Úřad dá podnět orgánu, v jehož kompetenci je dozor nad uváděním přístrojů na trh27), aby zakázal nebo omezil uvádění na trh nebo stáhl z trhu rádiová zařízení, která způsobují škodlivou interferenci existujících služeb elektronických komunikací nebo by způsobovala škodlivou interferenci plánovaných služeb elektronických komunikací v kmitočtových pásmech využívaných na území České republiky.

(4) Úřad může omezit uvádění rádiových zařízení do provozu pouze z důvodů zajištění účelného využívání rádiového spektra, zabránění škodlivé interferenci nebo z důvodu ochrany veřejného zdraví. Ustanovení odstavce 1 ani podmínky uvedené v oprávnění pro poskytování příslušné služby elektronických komunikací tímto nejsou dotčeny.

(5) Úřad může povolit podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť na jeho žádost, aby odmítl připojit, odpojil nebo vyřadil z provozu přístroj, který splňuje technické požadavky, pokud tento přístroj způsobuje poškození sítě nebo škodlivou interferenci anebo narušuje funkčnost sítě. Každé takové povolení Úřad oznámí Komisi a současně jej uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může za mimořádných okolností přístroj odpojit, je-li to nezbytné pro ochranu sítě a jestliže uživateli neprodleně nabídne alternativní bezplatné řešení. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť o tom bez odkladu vyrozumí Úřad. Informaci o každém takovém vyrozumění Úřad uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 75

(1) Je-li to technicky proveditelné, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu prostřednictvím veřejné mobilní telefonní sítě povinen na základě písemné žádosti Policie České republiky a na její náklady pro účely trestního řízení znemožnit na požadovanou dobu, nejdéle však na dobu povoleného odposlechu, provozování koncového mobilního telekomunikačního zařízení (mobilní telefonní přístroj) ve veřejné mobilní telefonní síti, který umožňuje šifrování, kódování nebo jiný způsob utajení přenášené zprávy účastníkem.

(2) Žádost podle odstavce 1 musí obsahovat číslo jednací, pod kterým je rozhodnutí soudu o souhlasu se znemožněním provozování koncového mobilního telekomunikačního zařízení u Policie České republiky vedeno, a musí být podepsaná odpovědnou osobou.

(3) Nehledě k ustanovení odstavců 1 a 2, je-li to technicky proveditelné a ekonomicky přiměřené, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu prostřednictvím veřejné mobilní telefonní sítě povinen na písemnou žádost Policie České republiky znemožnit provozování odcizeného koncového mobilního telekomunikačního zařízení (mobilní telefonní přístroj) ve veřejné mobilní telefonní síti. Tím není dotčeno právo účastníka požadovat zablokování identifikační účastnické karty (SIM karta) u podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu prostřednictvím veřejné mobilní telefonní sítě.

(4) Žádost podle odstavce 3 musí být doložena protokolem Policie České republiky o oznámení odcizení věci a souhlasem dotčeného vlastníka odcizeného zařízení se znemožněním provozování tohoto zařízení ve veřejné mobilní telefonní síti.

(5) Žádosti podle odstavců 1 a 3 mohou být zaslány prostřednictvím datové schránky nebo i elektronickými prostředky, jsou-li podepsány uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu28).

Díl 3
Pronájem okruhů

§ 76

(1) Pronájmem okruhů se rozumí služba elektronických komunikací spočívající v pronájmu přenosové kapacity mezi koncovými body sítí elektronických komunikací.

(2) Osoba poskytující službu pronájmu okruhů je povinna v případě ohrožení bezpečnosti sítě, integrity sítě, vzájemné spolupráce služeb a ochrany dat omezit přístup ke službě pronájmu okruhů. Omezení přístupu ke službě je tato osoba povinna bezodkladně oznámit Úřadu.

Díl 4
Propojení a přístup k sítím elektronických komunikací a přiřazeným prostředkům

§ 78

(1) Přístupem se rozumí zpřístupnění prostředků nebo služeb na základě stanovených podmínek, výlučně nebo nevýlučně jinému podnikateli, za účelem poskytování služeb elektronických komunikací, včetně případů, kdy jsou použity k předávání služeb informační společnosti nebo služeb přenosu obsahu. Přístupem se rozumí zejména

a) přístup k síťovým prvkům a přiřazeným prostředkům, který může zahrnovat připojení zařízení po pevných nebo jiných než pevných prostředcích; zahrnuje zejména zpřístupnění účastnického vedení a prostředků a služeb nezbytných k poskytování služeb prostřednictvím účastnického vedení,

b) přístup k fyzické infrastruktuře včetně budov, stožárů a prostředků pro vedení kabelů,

c) přístup k příslušným softwarovým systémům včetně systémů podpory provozu,

d) přístup k převodu čísel nebo k systémům nabízejícím obdobnou funkci,

e) přístup k pevným a mobilním sítím, zejména pro roaming,

f) přístup k systému podmíněného přístupu,

g) přístup ke službám virtuálních sítí,

h) propojení veřejných komunikačních sítí,

i) přístup k informačním systémům nebo databázím pro objednávání, žádosti o údržbu, opravy a fakturaci.

(2) Propojením se rozumí fyzické a logické spojení veřejných komunikačních sítí za účelem umožnění komunikace uživatelům jednoho podnikatele s uživateli téhož nebo jiného podnikatele, nebo umožnění přístupu ke službám poskytovaným jiným podnikatelem. Služby mohou být poskytovány podnikateli, jejichž sítě se propojují, nebo jinými subjekty, které mají přístup k síti a splňují požadavky podle tohoto zákona.

(3) Propojení je specifickým druhem přístupu zřízeného mezi veřejnými komunikačními sítěmi, kde bodem přístupu je propojovací bod mezi těmito sítěmi. Propojení může být přímé nebo nepřímé. Nepřímým propojením se rozumí propojení 2 veřejných komunikačních sítí prostřednictvím veřejné komunikační sítě třetího podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť.

(4) Účastnickým vedením se rozumí fyzické spojení koncového bodu sítě s hlavním rozvaděčem nebo obdobným zařízením ve veřejné pevné komunikační síti.

§ 79

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je oprávněn nebo v případě, kdy je požádán jiným podnikatelem, který podle § 13 oznámil podnikání, povinen jednat o propojení za účelem poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, aby bylo zajištěno poskytování a interoperabilita těchto služeb na území členských států.

(2) Aniž by byly dotčeny povinnosti uložené tímto zákonem nebo na jeho základě podnikům s významnou tržní silou, Úřad je oprávněn po konzultaci podle § 130 a 131 rozhodnutím uložit

a) podnikateli, který ovládá přístup ke koncovým uživatelům, povinnosti, včetně povinnosti umožnit zpřístupnění prostředků nebo služeb podle § 78, k zajištění spojení od koncového bodu ke koncovému bodu, v odůvodněných případech včetně propojení sítí, ve lhůtě stanovené Úřadem,

b) operátoru povinnosti poskytovat za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek přístup k rozhraní aplikačních programů (API) nebo k elektronickým programovým průvodcům,

c) podnikateli, který ovládá přístup ke koncovým uživatelům, v odůvodněných případech a nezbytné míře povinnosti k zajištění interoperability jím poskytovaných služeb.

(3) Podání opravného prostředku proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) nemá odkladný účinek.

§ 80

(1) Přístup se zajišťuje na základě písemné smlouvy uzavřené mezi operátorem a podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Propojení sítí se zajišťuje na základě písemné smlouvy uzavřené mezi operátory.

(2) V případě změn a dodatků smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení se použijí odstavce 4 až 7 obdobně.

(3) Minimální náležitosti, které musí obsahovat návrh smlouvy o přístupu nebo o propojení sítí, stanoví prováděcí právní předpis.

(4) Podnikatel podle odstavce 1, který požádal o uzavření smlouvy o přístupu nebo propojení, je povinen nejpozději do 10 dnů ode dne uzavření smlouvy předat Úřadu její úplné znění, včetně příloh.

(5) Pokud se oslovený podnikatel podle odstavce 1 rozhodl odmítnout uzavření smlouvy o přístupu nebo propojení, neprodleně písemně o odmítnutí informuje odmítnutého podnikatele a zároveň uvede konkrétní důvody odmítnutí, a to zejména

a) technické důvody,

b) ekonomické důvody,

c) organizační důvody, nebo

d) další důvody, které měly vliv na jeho rozhodnutí o odmítnutí navrhovaného řešení.

Tyto informace zašle odmítající podnikatel podle odstavce 1 současně Úřadu.

(6) Úřad vstoupí z vlastního podnětu, je-li to nezbytné pro naplnění cílů regulace uvedených v § 5, nebo z podnětu kterékoliv dotčené strany do jednání podnikatelů o smlouvě o přístupu nebo o smlouvě o propojení sítí. Úřad ke sporné části návrhu smlouvy nebo k důvodům odmítnutí podle odstavce 5 vydá stanovisko, které sdělí smluvním stranám.

(7) Nedojde-li k uzavření písemné smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení sítí do 2 měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, rozhodne Úřad na základě návrhu kterékoliv smluvní strany spor o přístupu nebo propojení postupem podle § 127. Součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Dnem zahájení jednání se rozumí den, kdy smluvní strana prokazatelně předala návrh smlouvy druhé smluvní straně.

§ 81

(1) Úřad je oprávněn v souladu s § 51 rozhodnutím uložit podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu povinnost, aby při poskytování přístupu nebo propojení uplatňoval rovnocenné podmínky za rovnocenných okolností pro ostatní podnikatele poskytující rovnocenné služby a poskytoval jim služby a informace za stejných podmínek a ve stejné kvalitě, v jaké je poskytuje pro služby vlastní, vlastních organizačních složek, popřípadě svým dceřiným společnostem nebo společníkům nebo uvnitř podnikatelského seskupení30).

(2) Podnikatel je povinen využívat informace poskytnuté od jiného podnikatele před, v průběhu nebo po sjednání smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení sítí pouze k účelu, pro který mu byly poskytnuty. Při nakládání s takto předanými nebo uloženými informacemi tyto informace nesmí sdělit svým nepříslušným útvarům, dceřiným společnostem, společníkům nebo akcionářům, ani jiným podnikatelům, kterým by takové informace mohly přinést konkurenční výhodu. Tím není dotčena povinnost poskytovat informace Úřadu podle § 115.

§ 82

(1) Úřad je oprávněn v souladu s § 51 rozhodnutím uložit podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu povinnost uveřejňovat v nezbytně nutném rozsahu informace týkající se přístupu k síti nebo propojení sítí elektronických komunikací, jako jsou účetní informace, smluvní podmínky, technické specifikace, síťové charakteristiky, včetně podmínek omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo jejich využívání, a ceny.

(2) Úřad je oprávněn v souladu s § 51 rozhodnutím uložit podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu povinnost uveřejnit referenční nabídku přístupu nebo propojení s uvedením popisu příslušných nabídek rozdělených na části podle potřeb trhu a souvisejících smluvních podmínek včetně cen. Tento subjekt nesmí v referenční nabídce přístupu nebo propojení požadovat, aby podnikatelé žádající přístup nebo propojení platili za prostředky a provozně-technické služby, které nejsou nezbytné pro požadovanou službu. Tím není dotčena povinnost uveřejnit referenční nabídku podle § 85 odst. 1.

(3) Úřad je oprávněn rozhodnout o změně v referenční nabídce přístupu nebo propojení, pokud tato nabídka nevede k důslednému plnění povinností podle tohoto zákona.

(4) Rozsah, formu a způsob uveřejnění informací podle odstavce 1 a náležitosti referenční nabídky podle odstavce 2 a její rozsah a formu stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

§ 83
Podmínky přístupu ke službám digitálního televizního a rozhlasového vysílání

(1) Rozhraním pro aplikační programy (API) se rozumí softwarová rozhraní mezi aplikacemi poskytovanými provozovateli rozhlasového a televizního vysílání nebo poskytovateli digitálních interaktivních televizních služeb a mezi digitálním televizním zařízením.

(2) Digitálním televizním zařízením se rozumí přídavné zařízení určené pro připojení k televiznímu přijímači nebo integrované v digitálním televizním přijímači, které umožňuje příjem digitálního rozhlasového a televizního vysílání a využívání digitálních interaktivních televizních služeb.

(3) Systémem podmíněného přístupu (dále jen "brána") se rozumí jakékoli technické zařízení nebo opatření zajišťující, aby se přístup k chráněnému rozhlasovému nebo televiznímu vysílání uskutečnil ve srozumitelné formě. Takový přístup je podmíněný předplatným nebo jinou formou předchozího individuálního oprávnění.

(4) Smí se používat pouze brána, která bez ohledu na přenosové prostředky vysílání technicky zabezpečí efektivní předávání řídících funkcí, které umožní podnikatelům zajišťujícím přenos signálů digitálního rozhlasového nebo televizního vysílání na místní nebo regionální úrovni úplné řízení služeb, které bránu využívají.

(5) Nezávisle na přenosových prostředcích jsou podnikatelé poskytující službu šíření chráněného obsahu, na jejichž službách závisí provozovatelé digitálního rozhlasového a televizního vysílání při pokrývání všech skupin potenciálních diváků nebo posluchačů, povinni nabízet těmto provozovatelům na spravedlivém, přiměřeném a nediskriminačním základě služby, které umožňují příjem digitálně vysílaných služeb těchto provozovatelů divákům nebo posluchačům oprávněným k tomuto příjmu prostřednictvím brány, kterou spravují provozovatelé digitálního rozhlasového a televizního vysílání.

(6) Zjistí-li Úřad na základě analýzy relevantního trhu, že žádný subjekt nemá významnou tržní sílu na trhu služby šíření digitálního rozhlasového a televizního vysílání ke koncovým uživatelům, může bez ohledu na ustanovení odstavců 4 a 5 změnit nebo zrušit povinnosti pro podnikatele poskytujícího službu šíření, a to pouze do té míry, aby taková změna nebo zrušení povinností

a) negativně neovlivnila přístup koncových uživatelů k digitálnímu rozhlasovému a televiznímu vysílání a programovým kanálům a službám specifikovaným v souladu s § 72,

b) negativně do budoucna neohrozila efektivní hospodářskou soutěž na trzích digitálního televizního a rozhlasového vysílání pro koncové uživatele nebo na trzích systémů podmíněného přístupu a jiných přiřazených prostředků.

Úřad musí vyrozumět s dostatečným předstihem subjekty dotčené změnou nebo zrušením uvedených povinností.

(7) Úřad je oprávněn vlastníkům rozhraní pro aplikační programy (API) uložit, aby poskytovali provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání pro účely poskytování digitálních interaktivních televizních služeb koncovým uživatelům, včetně zdravotně postižených osob, za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek veškeré informace nezbytné k poskytování všech služeb podporovaných rozhraním pro aplikační programy (API) v plně funkční formě. Tito vlastníci mají právo na úhradu účelně a prokazatelně vynaložených nákladů za poskytnutí informací.

(8) Podnikatel poskytující službu šíření digitálního rozhlasového a televizního vysílání je povinen zajišťovat ve své síti službu šíření služeb přímo souvisejících s programem11). Úřad stanoví všeobecným oprávněním podle § 10 podmínky pro zajišťování elektronického programového průvodce. Podmínkami, které jsou stanoveny Úřadem podle tohoto ustanovení, nejsou dotčeny povinnosti stanovené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání ve vztahu ke způsobu prezentace elektronického programového průvodce a podobných přehledových a naváděcích pomůcek v rámci regulace obsahu.

(9) Držitel individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání je povinen

a) umožnit šíření rozhlasových a televizních programů, jejichž minimální počet, technickou kvalitu a další podmínky šíření stanoví Úřad podle § 22 v přídělu rádiových kmitočtů,

b) zajistit poskytování služby elektronického programového průvodce, který je šířen jako součást souhrnného datového toku a musí obsahovat informace o všech rozhlasových a televizních programech v tomto datovém toku obsažených,

c) využívat přidělený rádiový kmitočet tak, aby pro služby šíření služeb informační společnosti nebylo využíváno více než 20 % přenosové kapacity sítě elektronických komunikací.

§ 84
Přístup k prostředkům a sdílení kapacit

(1) Úřad je oprávněn v souladu s § 51 rozhodnutím uložit podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu zajišťujícímu veřejnou komunikační síť povinnost vyhovět přiměřeným požadavkům jiného podnikatele na využívání a přístup k jeho specifickým síťovým prvkům a přiřazeným prostředkům s cílem zajistit trvalé konkurenční prostředí na relevantním trhu v zájmu koncových uživatelů a spotřebitelů.

(2) Úřad je oprávněn rozhodnutím podle odstavce 1 uložit zejména povinnost

a) poskytovat přístup třetím stranám ke specifikovaným síťovým prvkům nebo prostředkům, včetně zpřístupnění prvků sítě, které nejsou aktivní, nebo účastnického vedení, s cílem mimo jiné umožnit volbu nebo předvolbu operátora a nabídku dalšího prodeje účastnického vedení,

b) nezrušit přístup k již poskytnutým prostředkům, pokud podnik využívající přístup plní své závazky plynoucí z uzavřené smlouvy o přístupu,

c) poskytovat specifikované služby za účelem dalšího prodeje třetími stranami,

d) poskytovat volný přístup k technickým rozhraním, protokolům nebo k jiným klíčovým technologiím, které jsou nezbytné pro interoperabilitu služeb nebo služby virtuálních sítí,

e) poskytovat společné umístění nebo jiné formy sdílení přiřazených prostředků,

f) poskytovat specifikované služby potřebné k zajištění interoperability služeb mezi koncovými body (služba konec - konec) pro uživatele včetně prostředků pro služby inteligentních sítí nebo roamingu ve veřejných komunikačních sítích,

g) poskytovat přístup k systémům provozní podpory nebo podobným softwarovým systémům nezbytným k zajištění spravedlivé hospodářské soutěže při poskytování služeb,

h) propojovat sítě nebo síťová zařízení,

i) poskytovat přístup k přiřazeným službám.

Úřad je oprávněn v rozhodnutí o uložení povinnosti přístupu stanovit k těmto povinnostem technické nebo provozní podmínky tak, aby byl zajištěn běžný provoz sítě na základě principu spravedlnosti, proporcionality a včasnosti.

(3) Podnik, kterému byla uložena povinnost podle odstavce 2, je povinen zveřejnit referenční nabídku. Náležitosti a podmínky, které musí referenční nabídka obsahovat, stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

(4) Úřad je oprávněn po konzultaci podle § 130 rozhodnout na základě žádosti podnikatele, který podle § 13 oznámil podnikání, o uložení povinnosti podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť, který využívá cizí nemovitost podle § 104, sdílet své přiřazené prostředky nebo svůj majetek, prostřednictvím nichž je cizí nemovitost využívána, nebo povinnosti přijmout opatření pro koordinaci prací ve veřejném zájmu. Tuto povinnost je Úřad oprávněn uložit, pokud z důvodu ochrany životního prostředí, veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti, nebo z důvodu splnění cílů územního plánování nelze tyto prostředky zřídit samostatně. Úřad je povinen v rámci veřejné konzultace podle § 130 oslovit i vlastníky dotčených nemovitostí. V rozhodnutí o uložení povinnosti Úřad stanoví, kromě technické specifikace způsobu sdílení, nebo koordinace, také pravidla pro rozdělení nákladů na sdílení přiřazených prostředků a majetku, pokud se na tom podnikatelé podle věty první nedohodnou. Je-li více žadatelů, Úřad rozhodne podle pořadí došlých žádostí.

(5) Úřad je oprávněn po konzultaci podle § 130 rozhodnout o uložení povinnosti sdílet kabelové rozvody v budovách, nebo až po první soustřeďovací nebo rozvodný bod, pokud se jedná o umístění mimo budovu, a to v případě, že by zdvojení kabelového rozvodu bylo ekonomicky neefektivní nebo fyzicky neproveditelné. Úřad je povinen v rámci veřejné konzultace podle § 130 oslovit i vlastníky dotčených nemovitostí. Tuto povinnost lze na žádost podnikatele, který oznámil podnikání podle § 13, uložit podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť, který využívá cizí nemovitosti podle § 104, nebo vlastníkovi kabelového rozvodu. V rozhodnutí o uložení povinnosti sdílení kabelového rozvodu Úřad stanoví, kromě technické specifikace způsobu sdílení, pokud se na tom osoby podle věty třetí nedohodnou, také pravidla pro rozdělení nákladů na sdílení včetně nákladů vloženého kapitálu s ohledem na riziko, které toto sdílení představuje.

(6) Úřad při ukládání povinností podle odstavců 2 až 5 zohlední zejména

a) technickou a ekonomickou životnost využití nebo instalace konkurenčních zařízení, na základě vývoje trhu, se zohledněním charakteru a druhu dotyčného přístupu nebo propojení, včetně možnosti využití dalších služeb přístupu poskytovaných na vyšší úrovni distribučního řetězce,

b) proveditelnost poskytování navrhovaného přístupu, s ohledem na dostupnou kapacitu,

c) ochranu počáteční investice vlastníka zařízení s přihlédnutím k financování z veřejného rozpočtu a rizikům plynoucím z počáteční investice vlastníka, a náklady vlastníka zařízení na jeho údržbu,

d) potřebu dlouhodobé ochrany konkurenčního prostředí se zaměřením na účinnou hospodářskou soutěž v oblasti sítí a infrastruktury,

e) práva duševního vlastnictví,

f) poskytování celoevropských služeb,

g) ochranu vlastníků dotčených nemovitostí,

h) zda v případě rozhodování o uložení povinnosti sdílet přiřazené prostředky podle odstavce 4 z důvodu splnění cílů územního plánování podnikatel, na jehož návrh se rozhoduje, ke dni podání návrhu již podstoupil řádný proces vyjednávání s vlastníkem přiřazeného prostředku a prokázal, že vyčerpal všechna technická a jiná možná řešení jak vybudovat jeho vlastní, nezávislé přiřazené prostředky.

(7) Podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu, kterému byla uložena povinnost podle odstavce 2, může při jednání o návrhu smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení odmítnout takový návrh v případě, že požadovaný přístup nebo propojení neodpovídá technickým parametrům nebo by narušil integritu sítě.

(8) Odmítl-li podnikatel podle odstavce 7 návrh smlouvy o přístupu nebo propojení, je povinen nejpozději do 15 pracovních dnů od obdržení tohoto návrhu požádat Úřad o souhlas s odmítnutím návrhu smlouvy a uvést důvody takového odmítnutí. Nevydá-li Úřad rozhodnutí o souhlasu do 15 pracovních dnů od obdržení žádosti o souhlas, platí, že s odmítnutím návrhu smlouvy souhlasí.

§ 85
Zpřístupnění účastnického vedení

(1) Podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu zajišťující veřejnou komunikační síť, kterému byla uložena povinnost zpřístupnit účastnické vedení, je povinen uveřejnit referenční nabídku pro zpřístupnění účastnického vedení.

(2) Úsekem účastnického vedení se rozumí část účastnického vedení, která spojuje koncový bod sítě se soustřeďovacím bodem nebo se specifikovaným mezilehlým přístupovým bodem veřejné pevné komunikační sítě.

(3) Zpřístupněním účastnického vedení se rozumí plné zpřístupnění účastnického vedení nebo sdílený přístup k účastnickému vedení.

(4) Plným zpřístupněním účastnického vedení se rozumí poskytování přístupu k účastnickému vedení nebo k úseku účastnického vedení, které opravňuje k využívání celé kapacity infrastruktury sítě.

(5) Sdíleným přístupem k účastnickému vedení se rozumí poskytování přístupu k účastnickému vedení nebo k úseku účastnického vedení, které opravňuje k využívání určené části kapacity infrastruktury sítě, jako je část kmitočtu nebo její ekvivalent.

(6) Náležitosti a podmínky, které musí referenční nabídka zpřístupnění účastnického vedení obsahovat, stanoví Úřad opatřením obecné povahy31).

Díl 5
Oddělená evidence nákladů a výnosů

§ 86

(1) Poskytovatel univerzální služby a subjekt, vůči kterému byla uplatněna regulace cen na trhu pro koncové uživatele, je povinen vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů.

(2) Úřad je oprávněn v souladu s § 51 uložit povinnost vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů subjektu

a) poskytujícímu přístup nebo propojení a kterého postupem podle § 51 určil jako podnik s významnou tržní silou na relevantním trhu; Úřad rozhodne, na které činnosti související s propojením nebo přístupem se povinnost vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů vztahuje, nebo

b) který je uveden v § 83 odst. 5.

Úřad je oprávněn uložit povinnost vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů subjektu uvedenému v písmenu a) také na souvisejících maloobchodních trzích.

(3) Pro účely oddělené evidence nákladů a výnosů Úřad opatřením obecné povahy stanoví metodiku účelového členění nákladů a výnosů a jejich přiřazování a určí strukturu vykazovaných informací.

(4) Subjekt uvedený v odstavcích 1 a 2 je povinen předložit výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů k ověření shody s metodikou uvedenou v opatření vydaném podle odstavce 3 nezávislému kvalifikovanému subjektu do 1 měsíce po uveřejnění své účetní závěrky32) a závěry ověřování uveřejnit.

(5) Úřad je oprávněn subjektu uvedenému v odstavcích 1 a 2 rozhodnutím uložit povinnost, aby doložil výpočet svých cen účtovaných jiným podnikatelům, kteří nejsou koncovými uživateli, a vnitropodnikových cen za komunikační činnosti podle oddělené evidence nákladů a výnosů k zajištění nediskriminace a k zabránění neodůvodněnému křížovému financování.

(6) Subjekt uvedený v odstavci 1 je povinen Úřadu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě doložit výpočet cen, které účtuje koncovým uživatelům, podle oddělené evidence nákladů a výnosů.

(7) Subjekt uvedený v odstavcích 1 a 2 je povinen předkládat Úřadu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě roční výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů a účetní údaje včetně údajů o výnosech získaných od třetích stran. Úřad může takové informace uveřejnit v souladu se zvláštním právním předpisem33) a s pravidly Evropské unie pro obchodní tajemství.

(8) Podnikatel zajišťující veřejné komunikační sítě nebo poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací, který má zvláštní nebo výhradní práva na poskytování služeb v jiných odvětvích v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie, je povinen

a) vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů, včetně položkového rozpisu odepisovaného majetku, pro činnosti spojené se zajišťováním těchto sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací způsobem, v takových podrobnostech a s použitím systému přiřazování nákladů a výnosů, které jsou vyžadovány od subjektů uvedených v odstavcích 1 a 2, nebo

b) strukturálně oddělit činnosti, které jsou spojeny se zajišťováním těchto sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací.

Tato povinnost neplatí pro podnikatele, jehož roční obrat v činnostech, které jsou spojeny se zajišťováním sítí, nebo poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, je nižší než ekvivalent 50 000 000 EUR vyjádřený v Kč.

(9) Subjekt zajišťující veřejné komunikační sítě nebo poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací, na něhož se nevztahují ustanovení zvláštního právního předpisu33) a který není malým nebo středně velkým podnikatelem podle kritérií stanovených účetními pravidly práva Evropské unie, je povinen vypracovat svou finanční zprávu, předložit ji k ověření Úřadem určenému nezávislému kvalifikovanému subjektu a publikovat ji. Tento požadavek se vztahuje i na oddělené účetnictví požadované podle odstavce 8 písm. a).

Díl 6
Funkční a dobrovolná separace

§ 86a
Funkční separace

(1) Funkční separací se u vertikálně integrovaného podniku rozumí oddělení nebo převedení činnosti spojené s velkoobchodním poskytováním služeb přístupu na oddělenou hospodářskou jednotku, která je nezávisle provozovaná, beze změny vlastnické struktury tohoto vertikálně integrovaného podniku.

(2) Oddělenou hospodářskou jednotkou se pro účely tohoto zákona rozumí část podniku, která je z hlediska své organizace, rozhodování a účetnictví při své činnosti oddělena od vertikálně integrovaného podniku.

(3) Oddělená hospodářská jednotka musí poskytovat služby přístupu a Úřadem určené služby elektronických komunikací všem podnikatelům, včetně hospodářských jednotek v rámci vertikálně integrovaného podniku, ve stejných lhůtách a za stejných smluvních podmínek, včetně podmínek týkajících se úrovně cen a poskytovaných služeb, a prostřednictvím stejných systémů a procesů.

(4) Úřad může uložit povinnost funkční separace jen po předchozím schválení žádosti Komisí. Tato žádost musí obsahovat:

a) zjištění potvrzující závěry Úřadu podle § 51 odst. 7,

b) odůvodněné posouzení, ze kterého vyplývá, že je málo pravděpodobné, že bude v přiměřené době dosaženo účinné a trvající hospodářské soutěže v oblasti sítí elektronických komunikací a přiřazených prostředků,

c) analýzu očekávaného dopadu uložení této povinnosti na odvětví elektronických komunikací, zejména pokud jde o sociální a územní soudržnost a dále dopad na podnik s významnou tržní silou a další dotčené subjekty, zaměstnance oddělené hospodářské jednotky, motivaci podnikatele investovat do odvětví elektronických komunikací, hospodářskou soutěž, spotřebitele a na Úřad a

d) analýzu prokazující, že uložení této povinnosti je nejúčinnějším možným nápravným opatřením pro řešení problémů hospodářské soutěže.

(5) Návrh rozhodnutí o uložení funkční separace, který se předkládá Komisi ke schválení, musí obsahovat

a) přesný popis a úroveň separace, zahrnující zejména právní postavení oddělené hospodářské jednotky,

b) údaje o aktivech oddělené hospodářské jednotky a o produktech nebo službách, které bude tato jednotka poskytovat,

c) pravidla vedení oddělené hospodářské jednotky, která zajišťují nezávislost jejích zaměstnanců na vedení vertikálně integrovaného podniku, kterému byla uložena povinnost funkční separace, a odpovídající motivační strukturu,

d) pravidla pro zajištění plnění uložených povinností,

e) pravidla pro zajištění průhlednosti provozních postupů, zejména ve vztahu k dalším dotčeným podnikům a

f) program sledování dodržování uložených povinností, včetně zveřejnění výroční zprávy.

(6) Poté, co Komise schválí žádost a návrh rozhodnutí, provede Úřad koordinovaným způsobem analýzy všech trhů, které se vztahují k přístupové síti. Na základě výsledku těchto analýz Úřad rozhodne o uložení, zachování, změně nebo zrušení povinnosti podle § 51 na těchto trzích.

(7) Podnik, jemuž byla uložena povinnost funkční separace, může dále podléhat kterékoliv z povinností uvedených v § 51 na jakémkoliv konkrétním trhu, na němž je označen za podnik s významnou tržní silou, nebo jakýmkoliv jiným povinnostem, jejichž uložení Komise schválila.

§ 86b
Dobrovolná separace a převedení přístupové sítě

(1) V případě, že podnikatel s významnou tržní silou na jednom nebo více relevantních trzích hodlá

a) převést svá aktiva tvořící přístupovou síť, nebo její podstatnou část na jinou právnickou osobu, se kterou není z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování spojen, nebo

b) provést dobrovolnou separaci,

informuje o tom Úřad předem a včas tak, aby mu umožnil posoudit dopad zamýšleného postupu. Podnikatel také informuje Úřad o každé změně tohoto záměru, jakož i o konečném výsledku procesu podle písmene b).

(2) Úřad následně provede koordinovaným postupem analýzy všech relevantních trhů, které se vztahují k přístupové síti, a na základě svého posouzení rozhodne o uložení, zachování, změně nebo zrušení uložených povinností podle § 51.

(3) Právně nebo provozně oddělený subjekt může podléhat kterékoliv z povinností uvedených v § 51 na jakémkoliv konkrétním trhu, na němž je označen za podnik s významnou tržní silou, nebo jakýmkoliv jiným povinnostem, jejichž uložení Komise schválila.

HLAVA V
OCHRANA ÚDAJŮ, SLUŽEB A SÍTÍ ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ

Díl 1
Ochrana osobních, provozních a lokalizačních údajů a důvěrnost komunikací

§ 87

(1) Práva a povinnosti související s ochranou osobních údajů neupravené v tomto dílu se řídí zvláštním právním předpisem34).

(2) Souhlasem podle zvláštního právního předpisu35) se pro účely tohoto dílu rozumí rovněž souhlas učiněný pomocí elektronických prostředků, zejména vyplněním elektronického formuláře na internetu.

(3) Dozor nad dodržováním povinností při zpracování osobních údajů podle tohoto zákona vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu34).

§ 88
Zabezpečení ochrany osobních, provozních a lokalizačních údajů a důvěrnosti komunikací

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen

a) zajistit technicky a organizačně bezpečnost poskytované služby s ohledem na ochranu osobních údajů fyzických osob v souladu se zvláštním právním předpisem, ochranu provozních a lokalizačních údajů a důvěrnost komunikací fyzických a právnických osob při poskytování této služby; pokud je to nutné, ochranu zajistí po písemné dohodě i v součinnosti s podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť,

b) zpracovat pro zajištění ochrany údajů a důvěrnosti komunikací podle písmene a) vnitřní technicko-organizační předpis; ochranu údajů a důvěrnost komunikací zajistí s ohledem na stávající technické možnosti a na náklady potřebné k zajištění ochrany na úrovni odpovídající existujícímu riziku porušení ochrany,

c) informovat dotčené účastníky o specifickém riziku porušení bezpečnosti sítě ve vztahu k ochraně údajů podle písmene a), a pokud toto riziko přesahuje rozsah jím přijímaných opatření, je povinen účastníky informovat i o veškerých možnostech docílení nápravy, včetně souvisejících nákladů,

d) vytvořit vnitřní postupy pro vyřizování žádostí o přístup k osobním údajům uživatelů; na žádost Úřadu pro ochranu osobních údajů mu podnikatelé poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací poskytnou informace o těchto postupech, počtu přijatých žádostí, o právním odůvodnění těchto žádostí a o jejich zodpovězení.

(2) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen předložit Úřadu na jeho vyžádání předpis uvedený v odstavci 1 písm. b). Zjistí-li Úřad, že je předpis uvedený v odstavci 1 písm. b) v rozporu s tímto zákonem, sdělí tuto skutečnost bezodkladně dotčenému podnikateli a stanoví mu přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

(3) Úřad je, po předchozím vyžádání předpisu uvedeného v odstavci 1 písm. b), oprávněn u podnikatelů poskytujících veřejně dostupnou službu elektronických komunikací kontrolovat dodržování tohoto předpisu, s výjimkou kontroly plnění povinností týkajících se ochrany osobních údajů.

(4) V případě porušení ochrany osobních údajů fyzické osoby je povinen podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací oznámit bez zbytečného odkladu tuto skutečnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. Toto oznámení obsahuje popis důsledků porušení ochrany a technická ochranná opatření, která podnikatel přijal, nebo navrhuje přijmout.

(5) V případě, že je porušení ochrany osobních údajů uživatele podle odstavce 4 způsobilé ovlivnit zvláště závažným způsobem soukromí fyzické osoby a nebo podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací neprovedl opatření, kterými by měl být tento stav napraven a která by byla dostatečná k ochraně ohrožených osobních údajů v souladu s posouzením Úřadu pro ochranu osobních údajů, oznámí tuto skutečnost také dotčené fyzické osobě a Úřadu pro ochranu osobních údajů. V tomto oznámení podnikatel uvede povahu porušení ochrany osobních údajů, doporučení k provedení zásahů zmírňujících dopad porušení ochrany osobních údajů a kontaktní informační místo.

(6) Úřad pro ochranu osobních údajů je oprávněn po prošetření vzniklého stavu porušení ochrany podle odstavce 4 uložit podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinnost, aby dotčenou fyzickou osobu o porušení ochrany údajů informoval, pokud již tak neučinil sám.

(7) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací vede pouze pro účely přezkumu plnění povinností podle odstavců 4 a 5 přehled porušení ochrany osobních údajů, včetně informací o okolnostech porušení, jeho dopadech a opatření přijatých k nápravě stavu. Prováděcí právní předpis může stanovit podrobnější podmínky, za nichž je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinen oznámit porušení ochrany osobních údajů, formát tohoto oznámení a způsob, jakým se má oznámení učinit.

§ 88a

(1) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna zajistit, aby provozní a lokalizační údaje uchovávané podle § 97 odst. 3 měly stejnou kvalitu a podléhaly stejnému zabezpečení a ochraně před neoprávněným přístupem, změnou, zničením, ztrátou anebo odcizením nebo jiným neoprávněným zpracováním nebo využitím, jako údaje podle § 88; tímto nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem34).

(2) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna zpracovat pro zajištění ochrany údajů podle odstavce 1 vnitřní technicko-organizační předpis; ochranu údajů zajistí s ohledem na stávající technické možnosti a na náklady potřebné k zajištění ochrany na úrovni odpovídající existujícímu riziku porušení ochrany. Pro ochranu údajů podle tohoto ustanovení se ustanovení § 88 odst. 2 až 7 použijí obdobně.

§ 89
Důvěrnost komunikací

(1) Podnikatelé zajišťující veřejné komunikační sítě nebo poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací jsou povinni zajistit technicky a organizačně důvěrnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů, které se přenášejí prostřednictvím jejich veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Zejména nepřipustí odposlech, ukládání zpráv nebo jiné druhy zachycení nebo sledování zpráv a s nimi spojených údajů osobami jinými, než jsou uživatelé, bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud zákon nestanoví jinak36). To nebrání technickému ukládání údajů, které je nezbytné pro přenos zpráv, aniž by byla dotčena zásada důvěrnosti.

(2) Zprávou se rozumí jakákoli informace, která se vyměňuje nebo přenáší mezi konečným počtem účastníků nebo uživatelů prostřednictvím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, s výjimkou informace přenášené jako součást veřejného rozhlasového nebo televizního vysílání sítí elektronických komunikací, nelze-li ji přiřadit k určitelnému účastníkovi nebo uživateli, který tuto informaci přijímá.

(3) Každý, kdo hodlá používat nebo používá sítě elektronických komunikací k ukládání údajů nebo k získávání přístupu k údajům uloženým v koncových zařízeních účastníků nebo uživatelů, je povinen tyto účastníky nebo uživatele předem prokazatelně informovat o rozsahu a účelu jejich zpracování a je povinen nabídnout jim možnost takové zpracování odmítnout. Tato povinnost neplatí pro technické ukládání nebo přístup výhradně pro potřeby přenosu zprávy prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo je-li to nezbytné pro potřeby poskytování služby informační společnosti, která je výslovně vyžádána účastníkem nebo uživatelem.

(4) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen na žádost účastníka bezplatně a ve formě umožňující další elektronické zpracování dat poskytnout mu provozní a lokalizační údaje, které má k dispozici na základě tohoto zákona, pokud je nemohl účastník pro poruchu na jeho zařízení v důsledku kybernetického bezpečnostního incidentu62) zachytit nebo uložit. Údaje podnikatel předá, je-li to technicky možné, bezodkladně, nejpozději však do 3 dnů ode dne doručení žádosti nebo v případě probíhající komunikace ode dne jejího uskutečnění.

§ 90
Provozní údaje

(1) Provozními údaji se rozumí jakékoli údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování.

(2) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, který zpracovává a ukládá provozní údaje, včetně příslušných lokalizačních údajů, vztahujících se k uživateli nebo účastníku, je musí smazat nebo učinit anonymními, jakmile již nejsou potřebné pro přenos zprávy, s výjimkou případů uvedených v ustanoveních odstavců 3 až 6. Povinnost právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací zachovávat provozní a lokalizační údaje podle § 97 zůstává nedotčena.

(3) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen uchovávat provozní údaje služby poskytnuté účastníkovi nebo uživateli do doby rozhodnutí sporu podle § 129 odst. 3 nebo do konce doby, během níž může být vyúčtování ceny nebo poskytnutí služby elektronických komunikací právně napadeno nebo úhrada vymáhána.

(4) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací může zpracovávat provozní údaje nezbytné pro vyúčtování ceny za službu poskytnutou účastníkovi nebo uživateli za přístup pouze do konce doby, během níž může být úhrada vymáhána.

(5) Podnikatelé zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací si mohou vzájemně předávat data související s poskytováním služby, a to údaje o účastnících spojení, pro zajištění propojení a přístupu k síti, ke vzájemnému vyúčtování a k identifikaci zneužívání sítě a služeb elektronických komunikací. Zneužíváním sítě a služeb elektronických komunikací se rozumí opakované prodlení se zaplacením ceny podle § 64, nebo uskutečnění zlomyslného nebo obtěžujícího volání.

(6) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací může pro účely marketingu služeb elektronických komunikací nebo pro poskytování služeb s přidanou hodnotou zpracovávat údaje uvedené v odstavci 1 pouze v rozsahu a v trvání nezbytném pro tyto služby nebo marketing, pokud k tomu dal předem souhlas účastník nebo uživatel, ke kterému se údaje vztahují. Účastník nebo uživatel může svůj souhlas se zpracováním provozních údajů kdykoliv odvolat.

(7) Službou s přidanou hodnotou se rozumí jakákoli služba, pro niž je potřebné zpracování provozních údajů nebo lokalizačních údajů jiných než provozních, nad rámec toho, co je nezbytné pro přenos zprávy nebo její účtování.

(8) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen informovat dotčeného účastníka nebo uživatele o provozních údajích, které jsou zpracovávány, a o době, po kterou mohou být tyto údaje zpracovávány pro potřeby uvedené v odstavcích 3 až 5. Pro účely uvedené v odstavci 6 je podnikatel povinen informovat účastníka nebo uživatele, ke kterému se údaje vztahují, ještě před získáním jeho souhlasu.

(9) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť a podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen zajistit, aby zpracování provozních údajů podle odstavců 2 až 6 bylo omezeno na

a) osoby, které k tomu oprávnil a které zajišťují účtování nebo řízení provozu, zákaznické dotazy, odhalování podvodů, marketing služeb elektronických komunikací nebo které poskytují služby s přidanou hodnotou, a

b) rozsah, který je nezbytný pro potřeby činností uvedených v písmenu a).

§ 91
Lokalizační údaje

(1) Lokalizačními údaji se rozumí jakékoli údaje zpracovávané v síti elektronických komunikací nebo službou elektronických komunikací, které určují zeměpisnou polohu telekomunikačního koncového zařízení uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

(2) Provádí-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací zpracování lokalizačních údajů jiných než provozních, které se vztahují k uživateli nebo účastníku, musí tyto údaje učinit anonymními nebo získat souhlas uživatele nebo účastníka se zpracováním v rozsahu a trvání nezbytném pro poskytování služeb s přidanou hodnotou. Před získáním souhlasu je povinen informovat dotčeného uživatele nebo účastníka o druhu lokalizačních údajů jiných než provozních, které budou zpracovávány, o účelu a délce zpracování a o tom, zda budou údaje předány třetí straně za účelem poskytování služeb s přidanou hodnotou. Uživatel a účastník může kdykoliv svůj souhlas se zpracováním odvolat.

(3) Dal-li uživatel nebo účastník souhlas se zpracováním lokalizačních údajů jiných než provozních, podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen mu umožnit přechodně odmítnout zpracování údajů podle odstavce 2 pro každé spojení do sítě nebo pro každý přenos zprávy, a to bezplatně a za použití jednoduchých prostředků.

(4) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací a podnikatel poskytující služby s přidanou hodnotou je povinen zajistit, aby údaje podle odstavců 2 a 3 zpracovávaly pouze osoby, které jsou k tomu jimi zmocněny a oprávněny podle vnitřního technicko-organizačního předpisu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b); zpracování musí být omezeno na rozsah, který je nezbytný pro potřeby těchto činností.

§ 92
Zobrazení účastnického čísla

(1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen, je-li nabízena možnost zobrazení účastnického čísla

a) volajícího účastníka, nabídnout volajícímu účastníkovi možnost bezplatně zamezit zobrazení jeho účastnického čísla pro každé jednotlivé volání, a to za použití jednoduchých prostředků. Volající účastník musí mít tuto možnost pro každé účastnické číslo,

b) volajícího účastníka, nabídnout volanému účastníkovi možnost zamezit zobrazení účastnického čísla volajícího účastníka u příchozích volání, a to za použití jednoduchých prostředků a v odůvodněných případech, kterými jsou zejména pracoviště řešící osobní krizové situace, například linky důvěry, je použití této funkce bezplatné,

c) volajícího účastníka a zobrazení tohoto čísla je uvedeno ještě před sestavením volání, nabídnout volanému účastníkovi možnost odmítnout příchozí volání, u kterých volající účastník zamezil zobrazení svého účastnického čísla, a to za použití jednoduchých prostředků,

d) volaného účastníka, nabídnout volanému účastníkovi možnost zamezit zobrazení svého účastnického čísla volajícímu účastníkovi, a to za použití jednoduchých prostředků a bezplatně.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. a) platí i pro volání z členských států Evropské unie směřující do třetích států. Ustanovení odstavce 1 písm. b), c) a d) platí i pro příchozí hovory ze třetích států.

(3) Je-li nabízeno zobrazení účastnického čísla volaného nebo volajícího, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinen informovat veřejnost o možnostech podle odstavce 1.

(4) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť nebo poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je oprávněn zrušit zamezení zobrazení účastnického čísla volajícího účastníka

a) přechodně na základě žádosti účastníka, který vyžaduje vysledování zlomyslného nebo obtěžujícího volání; v takovém případě je povinen uchovat a dotčenému účastníkovi zpřístupnit údaje obsahující identifikaci volajícího účastníka a

b) zpracovávat lokalizační údaje při přenosu volání na každé číslo tísňového volání příslušného pracoviště pro příjem těchto volání, a to i přes dočasný zákaz nebo neexistenci souhlasu dotčeného účastníka.

(5) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť nebo poskytující veřejně dostupnou telefonní službu uveřejní ve svých provozovnách a způsobem umožňujícím dálkový přístup postupy závazné pro uskutečnění obou možností uvedených v odstavci 4 a informuje o nich své účastníky.

§ 93
Zneužití elektronické adresy odesílatele

Použít adresu elektronické pošty pro odeslání zprávy nebo zpráv třetím osobám bez souhlasu držitele této adresy elektronické pošty je zakázáno.

§ 94
Přesměrování volání

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť nebo poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen zajistit, aby každý účastník měl možnost bezplatně zamezit automatickému přesměrování volání třetí stranou do koncového zařízení účastníka, a to pomocí jednoduchých prostředků.

(2) V případě, že při poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dochází k automatickému nebo skrytému přesměrování na jinou službu, na službu jiného podnikatele nebo k sestavení nového spojení, a tím současně ke zvýšení účtované ceny, je osoba poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se zvýšenou cenou povinna bezplatně sdělit uživateli tuto skutečnost a umožnit mu přerušit spojení před tím, než bude přesměrování nebo sestavení nového spojení uskutečněno. V případě, kdy dochází k přesměrování nebo sestavení nového spojení, a tím současně ke zvýšení účtované ceny, bez upozornění uživatele osobou poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se zvýšenou cenou, rozhodne Úřad o přerušení poskytování takové služby.
Seznamy účastníků

§ 95

(1) Každý, kdo shromažďuje osobní údaje účastníků k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě na základě jejího jména nebo případně nezbytného minimálního množství dalších identifikačních prvků, je povinen

a) informovat bezplatně a před zařazením údajů dotčených účastníků do seznamu tyto účastníky o účelu tištěného nebo elektronického seznamu účastníků, který bude k dispozici veřejnosti přímo nebo prostřednictvím informačních služeb dotazů, a o dalších možnostech využití založených na vyhledávacích funkcích obsažených v elektronických verzích seznamu,

b) získat předem souhlas účastníků s uveřejněním jejich osobních údajů podle § 41 odst. 5 a zajistit, aby účastníci měli možnost stanovit, které osobní údaje z rozsahu relevantního pro účely seznamu stanovenými vydavatelem mají být uvedeny ve veřejném seznamu; dále je povinen zajistit, aby účastníci měli možnost tyto údaje ověřovat a žádat jejich opravu a jejich odstranění. Současně je povinen zajistit, aby účastníci nebo uživatelé mohli u svých osobních údajů uvést, že si nepřejí být kontaktováni za účelem marketingu. Neuvedení ve veřejném seznamu účastníků, ověřování, opravení a odstranění osobních údajů ze seznamu a uvedení údaje, že si účastník nebo uživatel nepřeje být kontaktován za účelem marketingu, je bezplatné.

(2) Bude-li účel veřejného seznamu jiný, než je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě na základě jejího jména nebo případně nezbytného minimálního množství dalších identifikačních prvků, je každý, kdo zamýšlí vydat takový seznam účastníků, povinen vyžádat si od dotčených účastníků další souhlas.

§ 96

(1) Je zakázáno prostřednictvím sítí nebo služeb elektronických komunikací nabízet marketingovou reklamu nebo jiný obdobný způsob nabídky zboží nebo služeb účastníkům nebo uživatelům, kteří ve veřejném seznamu podle § 95 odst. 1 písm. b) nebo § 95 odst. 2 uvedli, že si nepřejí být kontaktováni za účelem marketingu.

(2) Je zakázáno využívat síť nebo službu elektronických komunikací pro účely přímého marketingu prostřednictvím automatických systémů volání bez lidské účasti (automatická volací zařízení), faksimilních přístrojů nebo elektronické pošty, nedal-li k tomu dotčený účastník nebo uživatel předem souhlas.

(3) Podnikatel, který poskytuje službu dotazů na účastnická čísla nebo jiné obdobné údaje, nesmí poskytovat údaje účastníka, které veřejný seznam neobsahuje.

(4) Ustanovení § 95 a 96 se vztahují obdobně i na údaje účastníků, kteří jsou právnickými osobami.

(5) Poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jehož obchodní zájmy jsou poškozovány porušováním povinností podle odstavců 1 až 4, je oprávněn domáhat se soudní ochrany jménem svých účastníků, jejichž práva byla tímto jednáním poškozena. Tím není dotčeno oprávnění účastníka domáhat se svých nároků u soudu sám.
Odposlech a záznam zpráv

§ 97

(1) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna na náklady žadatele zřídit a zabezpečit v určených bodech své sítě rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv

a) Policii České republiky pro účely stanovené zvláštním právním předpisem36),

b) Bezpečnostní informační službě pro účely stanovené zvláštním právním předpisem37),

c) Vojenskému zpravodajství pro účely stanovené zvláštním právním předpisem37a).

(2) Orgány uvedené v odstavci 1 prokazují své oprávnění k odposlechu a záznamu zpráv předáním písemné žádosti, která obsahuje číslo jednací, pod kterým je rozhodnutí soudu u tohoto orgánu vedeno, a která je podepsána osobou odpovědnou u orgánu uvedeného v odstavci 1 za vykonávání odposlechu a záznamu zpráv. V případě odposlechu a záznamu zpráv Policií České republiky podle zvláštních právních předpisů36) se v písemné žádosti uvádí číslo jednací, pod kterým je souhlas uživatele odposlouchávané stanice u Policie České republiky veden.

(3) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna uchovávat po dobu 6 měsíců provozní a lokalizační údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při zajišťování jejích veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání jejích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací37b). Provozní a lokalizační údaje týkající se neúspěšných pokusů o volání je právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinna uchovávat pouze tehdy, jsou-li tyto údaje vytvářeny nebo zpracovávány a zároveň uchovávány nebo zaznamenávány. Současně je tato právnická nebo fyzická osoba povinna zajistit, aby při plnění povinnosti podle věty první a druhé nebyl uchováván obsah zpráv a takto uchovávaný dále předáván. Právnická nebo fyzická osoba, která provozní a lokalizační údaje uchovává, je na požádání povinna je bezodkladně poskytnout

a) orgánům činným v trestním řízení pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem59),

b) Policii České republiky pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti osoby neznámé totožnosti nebo totožnosti nalezené mrtvoly, předcházení nebo odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu nebo prověřování chráněné osoby a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem60),

c) Bezpečnostní informační službě pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem37),

d) Vojenskému zpravodajství pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem37a),

e) České národní bance pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem61).

Po uplynutí doby podle věty první je právnická nebo fyzická osoba, která provozní a lokalizační údaje uchovává, povinna je zlikvidovat, pokud nebyly poskytnuty orgánům oprávněným k jejich využívání podle zvláštního právního předpisu nebo pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 90).

(4) Provozními a lokalizačními údaji podle odstavce 3 jsou zejména údaje vedoucí k dohledání a identifikaci zdroje a adresáta komunikace a dále údaje vedoucí ke zjištění data, času, způsobu a doby trvání komunikace. Rozsah provozních a lokalizačních údajů uchovávaných podle odstavce 3, formu a způsob jejich předávání orgánům oprávněným k využívání podle zvláštního právního předpisu a způsob jejich likvidace stanoví prováděcí právní předpis.

(5) Právnická nebo fyzická osoba poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinna na žádost poskytnout informace z databáze všech svých účastníků veřejně dostupné telefonní služby orgánu oprávněnému k jejich vyžádání podle zvláštního právního předpisu, a to na jeho náklady. Formu a rozsah poskytovaných informací stanoví prováděcí právní předpis.

(6) Zavede-li právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací při této činnosti kódování, kompresi, šifrování nebo jiný způsob přenosu vedoucí k nesrozumitelnosti přenášených zpráv, je povinna zajistit, aby v koncových bodech pro připojení zařízení uvedených v odstavci 1 byly požadované zprávy a s nimi spojené provozní a lokalizační údaje poskytovány srozumitelným způsobem.

(7) Z plnění povinností podle odstavců 1, 3 a 5 náleží právnické nebo fyzické osobě od oprávněného subjektu, který si úkon vyžádal nebo jej nařídil, úhrada efektivně vynaložených nákladů. Výši a způsob úhrady efektivně vynaložených nákladů stanoví prováděcí právní předpis.

(8) Osoba uvedená v odstavci 1 a její zaměstnanci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o vyžádaném nebo uskutečněném odposlechu a záznamu zpráv podle odstavců 1 a 2 a vyžádání a poskytnutí údajů podle odstavců 3 a 5 a s tím souvisejících skutečnostech.

(9) Technické a provozní podmínky a body pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech nebo záznam zpráv stanoví prováděcí právní předpis.

(10) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna vést evidenci

a) počtu případů, ve kterých na základě žádosti poskytla provozní a lokalizační údaje orgánům oprávněným k jejich vyžádání,

b) doby, která v jednotlivých případech uplynula ode dne, kdy zahájila uchovávání provozních a lokalizačních údajů do dne, kdy o tyto údaje oprávněný orgán požádal, a

c) počtu případů, kdy nemohla žádosti o poskytnutí provozních a lokalizačních údajů vyhovět.

(11) Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna předávat Úřadu evidenci uvedenou v odstavci 10 souhrnně vždy za uplynulý kalendářní rok, a to v elektronické formě, nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku. Předávaná evidence nesmí obsahovat osobní a identifikační údaje. Úřad souhrn obdržených evidencí neprodleně předá Komisi.

(12) Formu evidence předávané podle odstavce 11 a způsob jejího předávání Úřadu stanoví prováděcí právní předpis.

Díl 2
Bezpečnost a integrita veřejných komunikačních sítí a služeb elektronických komunikací

§ 98
Bezpečnost a integrita veřejných komunikačních sítí a služeb elektronických komunikací

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen zajišťovat bezpečnost a integritu své sítě a bezpečnost služeb, které poskytuje. Za tím účelem je podnikatel zejména povinen přijmout technicko-organizační pravidla vytvořená v souladu se síťovými plány podle odstavce 2. S ohledem na technické možnosti tato pravidla zajistí takovou úroveň bezpečnosti, která odpovídá míře existujícího rizika s cílem předejít nebo minimalizovat dopad událostí na uživatele a na vzájemně propojené sítě. Bezpečností sítě a služby se rozumí jejich schopnost odolávat náhodným incidentům nebo neoprávněným či svévolným zásahům, které závažně narušují dostupnost nebo interoperabilitu služeb a integritu sítí.

(2) Pro zajištění integrity veřejných komunikačních sítí Úřad vydává síťové plány (§ 62), ve kterých vymezí základní vlastnosti těchto sítí a jejich rozhraní, které jsou nezbytné pro vzájemné propojování veřejných komunikačních sítí, pro přístup k nim, pro připojování neveřejných komunikačních sítí a zajištění kontinuity dodávek služeb, které jsou prostřednictvím veřejných komunikačních služeb poskytovány.

(3) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací může v případech, kdy hrozí nebo dojde k závažnému narušení bezpečnosti a integrity jeho sítě z důvodů poškození nebo zničení elektronického komunikačního zařízení, zejména vlivem velkých provozních havárií nebo živelních pohrom, přerušit poskytování služby nebo odepřít přístup ke službě. Přerušení nebo odepření musí být omezeno pouze na dobu nezbytně nutnou, a je-li to technicky možné, musí být zachován přístup k číslům tísňového volání.

(4) O závažném narušení bezpečnosti a ztrátě integrity sítě, rozsahu a důvodech přerušení poskytování služby nebo odepření přístupu k ní, přijatých opatřeních a o předpokládaném termínu odstranění příčiny podle odstavce 3 je podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinen bezodkladně informovat Úřad, subjekty provozující pracoviště pro příjem tísňového volání a vhodným způsobem i uživatele. Rozsah a formu předávání informací stanoví Úřad prováděcím právním předpisem. Úřad může v případě, že je zveřejnění těchto informací ve veřejném zájmu, informovat o tom vhodným způsobem veřejnost.

(5) Úřad předkládá každoročně Komisi a Evropské agentuře pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) souhrnnou zprávu za předchozí kalendářní rok, která informuje o oznámeních a opatřeních přijatých podle odstavců 3 a 4, a to v rozsahu a formátu stanoveném Komisí.

(6) Podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací může Úřad uložit povinnost provést bezpečnostní audit. Tento audit musí být proveden kvalifikovaným nezávislým subjektem a na náklady podnikatele. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je dále povinen na žádost Úřadu předložit mu informace potřebné k posouzení bezpečnosti a integrity sítí a bezpečnosti služeb, bezpečnostní audit a jeho výsledky.

§ 99
Bezpečnost, integrita a poskytování služeb za krizových stavů

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je za krizového stavu povinen podle svých technicko-organizačních pravidel zabezpečit bezpečnost a integritu své sítě a interoperabilitu poskytovaných služeb. Náležitosti uvedených technicko-organizačních pravidel stanoví Úřad prováděcím právním předpisem.

(2) Podnikatel uvedený v odstavci 1 je povinen předložit Úřadu na jeho vyžádání dokumenty specifikující technicko-organizační pravidla podle odstavce 1 a umožnit Úřadu kontrolovat dodržování těchto pravidel. Úřad je oprávněn při zjištění rozporu těchto dokumentů s právními předpisy sdělit dotčenému podnikateli tuto skutečnost a stanovit mu přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

(3) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je oprávněn při nebezpečí vzniku krizové situace a za krizového stavu39) na žádost Ministerstva vnitra poskytovat přednostně připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné telefonní službě účastníkům krizové komunikace podle zvláštního právního předpisu38). Za tímto účelem je v rozsahu nezbytně nutném oprávněn omezit nebo přerušit poskytování veřejně dostupné telefonní služby. O omezení nebo přerušení poskytování veřejně dostupné telefonní služby, včetně jeho rozsahu, je povinen bezprostředně informovat Úřad. Toto omezení může trvat pouze po dobu nezbytně nutnou a musí být zachován přístup k číslům tísňového volání.

(4) Podnikatel uvedený v odstavci 1 je za krizového stavu povinen bezodkladně informovat Úřad o ohrožení nebo narušení bezpečnosti a integrity své sítě a bezpečnosti služeb, včetně přijatých nebo zamýšlených opatření k nápravě a o předpokládaném termínu odstranění příčiny.

Díl 3
Ochrana elektronických komunikací

§ 100
Povinnosti provozovatelů

(1) Provozovatelé strojů, přístrojů a zařízení (dále jen "zařízení"), jejichž provozováním vzniká vysokofrekvenční energie, jsou povinni zajistit, aby vysokofrekvenční energie těchto zařízení nezpůsobovala rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, popřípadě rušení poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

(2) Rušením provozu se rozumí elektromagnetické rušení, které zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje provoz elektronického komunikačního zařízení, sítě elektronických komunikací, popřípadě poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb.

(3) Dojde-li k rušení provozu elektronického komunikačního zařízení nebo sítě, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, je provozovatel zařízení rušícího provoz povinen učinit vhodná ochranná opatření. Neprovede-li provozovatel rušícího zařízení ochranná opatření sám, provede je provozovatel rušeného elektronického komunikačního zařízení nebo sítě na náklady provozovatele rušícího zařízení.

(4) Vzniklo-li rušení provozu nedodržením podmínek stanovených pro provoz zařízení, nese náklady na ochranná opatření provozovatel tohoto zařízení, jinak nese náklady provozovatel zařízení později uvedeného do provozu nebo změněného. Pokud rušené zařízení neodpovídá požadavkům na odolnost40), ponese náklady na ochranná opatření provozovatel tohoto zařízení. Jinak nese tyto náklady provozovatel zařízení později zřízeného nebo změněného.

(5) Dojde-li k rušení příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání, které je na daném území provozováno provozovatelem vysílání nebo provozovatelem převzatého vysílání podle zvláštního právního předpisu11), provozem amatérské radiokomunikační služby, je Úřad oprávněn uložit držiteli oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro tuto amatérskou radiokomunikační službu podmínky k odstranění rušení. V případě, že rušení vzniká pouze vlivem nedostatečné odolnosti přijímacího zařízení, informuje Úřad provozovatele rušeného přijímacího zařízení o možných podmínkách vedoucích k odstranění rušení.

(6) Úřad zjišťuje zdroje rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb. V případě zjištění zdroje rušení postupuje Úřad obdobně podle § 114. V odůvodněných případech Úřad vydá předběžné opatření k okamžitému odstavení zdroje rušení bez předchozí výzvy.

(7) V případě, že provozovatel zařízení rušícího provoz neodstraní zdroj rušení provozu ve lhůtě stanovené mu Úřadem ve výzvě nebo v předběžném opatření, Úřad rozhodne o odstranění zdroje rušení. Úřad může provést odstranění zdroje rušení nebo jiná vhodná opatření sám, není-li provozovatel rušícího zařízení znám nebo je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný. Náklady na odstranění zdroje rušení nese jeho provozovatel; není-li znám, nese náklady Úřad.

(8) Úřad zjišťuje přednostně rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí Ministerstva obrany a ozbrojených sil České republiky, Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Hasičského záchranného sboru České republiky, poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, Celní správy České republiky a Vězeňské služby a justiční stráže České republiky.

(9) Za rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb se považuje i rušení způsobené elektromagnetickým stíněním nebo odrazy elektromagnetických vln stavbami nebo činnostmi souvisejícími s prováděním stavby. To neplatí v případě, že stavba nebo činnost související s prováděním stavby byla zahájena dříve než provoz elektronického komunikačního zařízení nebo sítě. Změna stavby nebo provozu elektronického komunikačního zařízení nebo sítě se v příslušné části považuje za novou stavbu nebo nové zahájení provozu elektronického komunikačního zařízení nebo sítě. Provozovatel elektronických komunikačních zařízení a sítí, podnikatel poskytující službu elektronických komunikací nebo provozovatel radiokomunikačních služeb, jehož provoz je rušen, je povinen vyzvat vlastníka nebo stavebníka dotčené stavby k uzavření dohody o vhodných opatřeních k odstranění tohoto rušení. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o způsobu odstranění rušení na návrh jedné ze stran a po projednání s Úřadem příslušný stavební úřad podle zvláštního právního předpisu41). Není-li toto rozhodnutí vzhledem k povaze věci v působnosti příslušného stavebního úřadu, rozhodne o způsobu odstranění rušení Úřad. Náklady na odstranění rušení stavbami nese vlastník dotčené stavby, náklady na odstranění rušení činnostmi souvisejícími s prováděním stavby nese stavebník.

(10) Spory o výši efektivně a účelně vynaložených nákladů na ochranná opatření k odstranění rušení rozhodne soud.

(11) Úřad je povinen při výkonu rozhodnutí o odstranění zdroje rušení podle odstavce 7 co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí.

(12) Osoby pověřené Úřadem k výkonu rozhodnutí o odstranění zdroje rušení podle odstavce 7 jsou za účelem výkonu tohoto rozhodnutí oprávněny v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti, na nichž jsou zdroje rušení umístěny.

§ 101
Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím

(1) Stavebníci staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci řízení podle stavebního řádu doložit žádost o vydání příslušného rozhodnutí vyjádřením provozovatele veřejné komunikační sítě o existenci nadzemních nebo podzemních vedení komunikačních sítí ve staveništi od těch podnikatelů zajišťujících veřejné komunikační sítě, které sdělí stavební úřad. Stavební úřad stanoví v rozhodnutí podmínky k ochraně vedení komunikační sítě.

(2) Osoby, které budou provádět stavební práce podle odstavce 1, jsou povinny provést opatření, aby nedošlo k poškození vedení komunikační sítě. To se týká i provádění hluboké orby na zemědělských pozemcích, zemních prací a terénních úprav.

(3) Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může křížit energetická, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zásobárny přírodních vod, území chráněná podle zvláštních právních předpisů, dráhy, pozemní komunikace, vodní a jiná díla a jejich ochranná pásma nebo se jich jinak dotknout, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Ustanovení zvláštního právního předpisu není tímto dotčeno42).

(4) Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může být kříženo nebo jinak dotčeno energetickými, vodovodními, kanalizačními a jinými vedeními, dráhou nebo pozemní komunikací, a to způsobem, který nezpůsobí rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací.

(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí pro souběh komunikačního vedení veřejné komunikační sítě s uvedenými vedeními a jejich ochrannými pásmy obdobně.

Díl 4
Ochranná pásma

§ 102
Ochranné pásmo komunikačního vedení

(1) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu43).

(2) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 1,5 m po stranách krajního vedení.

(3) V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno

a) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu provádět zemní práce nebo terénní úpravy,

b) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu zřizovat stavby či umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení,

c) bez souhlasu jeho vlastníka vysazovat trvalé porosty.

(4) Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka vedení.

(5) Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu43),44). Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení.

§ 103
Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje

(1) Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu44). Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu rádiového zařízení a rádiového směrového spoje.

(2) V řízeních o ochranných pásmech nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje je Úřad dotčeným správním úřadem.

Díl 5
Oprávnění k využívání cizích nemovitostí

§ 104

(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vydaném podle zvláštního právního předpisu43) a za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm

a) nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky,

b) anténní stožáry včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky,

c) anténní stožáry včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky.

(2) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní

a) vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veřejné komunikační sítě a souvisejících rozvaděčů, veřejné telefonní automaty a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky,

b) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky,

c) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky.

(3) Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 písm. b) a c) uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovitosti písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení věcného břemene ke skutečně dotčené části nemovitosti. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno k zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 písm. b) a c) a 2 písm. b) a c) s vlastníkem dotčené nemovitosti uzavřít i jinou písemnou smlouvu. K výkonu oprávnění podle odstavce 2 písm. a) postačuje k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení písemný souhlas vlastníka nemovitosti.

(4) Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovitosti k uzavření písemné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovitosti není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovitosti sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení věcného břemene vyvlastňovací úřad podle zvláštního právního předpisu44a). Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může vykonávat oprávnění uvedená v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o omezení vlastnického práva k dotčené nemovitosti ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.

(5) Omezení vlastnického práva nesmí být provedeno ve větším rozsahu, než je k dosažení účelu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nezbytné.

(6) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je dále na základě prokazatelného oznámení vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti oprávněn

a) v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s činnostmi uvedenými v odstavcích 1 a 2 a při přípravě projektové dokumentace, opravách a údržbě komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení umístěných na cizích nemovitostech,

b) v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení, a to v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem42).

Prokazatelným oznámením se rozumí oznámení data a účelu vstupu či vjezdu na dotčenou nemovitost nebo kácení či oklešťování dřevin rostoucích na této nemovitosti, včetně oznámení činností, které v této souvislosti budou na nemovitosti vykonávány. Oznámení musí být učiněno s dostatečným předstihem.

(7) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen při výkonu oprávnění podle odstavců 1, 2, 6 a 13 co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí. Po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti a bezprostředně prokazatelně oznámit tuto skutečnost vlastníku, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti. Po vykácení nebo okleštění dřevin je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě, nedohodne-li se s vlastníkem dotčené nemovitosti jinak.

(8) Oprávnění uvedená v odstavcích 1 a 2 nenahrazují povinnosti podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť podle zvláštního právního předpisu41).

(9) Nadzemním komunikačním vedením se rozumí drátové, kabelové nebo bezdrátové vedení, včetně souvisejícího elektronického komunikačního zařízení, postavené nad zemí, vně nebo uvnitř budov. Opěrnými body nadzemního komunikačního vedení jsou konstrukce nesoucí nebo podpírající vodiče nebo kabely či související elektronická komunikační zařízení tohoto vedení (sloup, střešník, zední konzola, anténní stožár, anténní nosič).

(10) Síť elektronických komunikací (včetně stožárů, nadzemního i podzemního komunikačního vedení a jejich opěrných a vytyčovacích bodů) není součástí pozemku ve smyslu jiného právního předpisu64) a je ve smyslu jiného právního předpisu64) považována za inženýrskou síť.

(11) Oprávnění z věcných břemen vzniklých podle tohoto zákona, či podle předchozích právních úprav přecházejí na právní nástupce podnikatelů, zajišťujících veřejnou komunikační síť, vlastníky či nabyvatele těchto vedení, či jejich části, jsou-li tito zároveň podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť.

(12) Podzemním komunikačním vedením se rozumí kabelové vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu, ochranné trubky kabelů. Vytyčovacími body podzemního komunikačního vedení jsou kabelové označníky, patníky nebo sloupky určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu.

(13) V případě poruchy nebo přerušení provozu komunikačního vedení nebo elektronického komunikačního zařízení je podnikatel oprávněný podle odstavců 1 a 2 oprávněn za účelem odstranění poruchy nebo přerušení provozu vstoupit na nemovitost, na níž je toto vedení nebo elektronické komunikační zařízení umístněno, bez souhlasu vlastníka, popřípadě správce nebo uživatele podle odstavce 6, nebylo-li ani při vynaložení přiměřeného úsilí možné vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti vstup s dostatečným předstihem oznámit a takový souhlas získat. V takovém případě je tento podnikatel povinen bezodkladně oznámit vlastníku, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti provedení prací, jejich místo zabezpečit a zajistit následně uvedení dotčené nemovitosti do předchozího, popřípadě náležitého stavu.

(14) Dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť ke sporu o rozsahu oprávnění uvedených v odstavcích 1, 2 a 6, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem.

(15) Právní vztahy odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť v souvislosti s omezením vlastnického práva vlastníka nemovitosti pro účely uvedené v odstavcích 1, 2 a 6 se řídí občanským zákoníkem.

(16) Vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru je povinen umožnit uživateli tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru

a) příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů vysílání podle zvláštního právního předpisu11) za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality,

b) zřízení vnitřního komunikačního vedení veřejné komunikační sítě včetně rozvaděče a koncového bodu sítě.

Vznikne-li tím škoda na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživatelem tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru ke sporu o rozsahu těchto povinností, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem.

(17) Stavebník, který vyvolal překládku nadzemního nebo podzemního vedení veřejné komunikační sítě elektronických komunikací, nese náklady nezbytné úpravy dotčeného úseku vedení sítě elektronických komunikací, a to na úrovni stávajícího technického řešení. Náklady související s modernizací či zvýšením přenosové kapacity nadzemního nebo podzemního vedení sítě elektronických komunikací nese vlastník tohoto vedení.

HLAVA VI
STÁTNÍ SPRÁVA V OBLASTI ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ

Díl 1
Správní úřady v oblasti elektronických komunikací

§ 105
Působnost Ministerstva

(1) Ministerstvo

a) předkládá vládě návrh státní politiky elektronických komunikací a sleduje její realizaci,

b) předkládá vládě návrhy hlavních zásad státní politiky v elektronických komunikacích,

c) zabezpečuje mezinárodní vztahy v oblasti elektronických komunikací na úrovni vlád, vládních i nevládních organizací, s výjimkou vztahů, jejichž zabezpečováním vláda pověří Úřad,

d) zabezpečuje ve věcech elektronických komunikací plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které jsou vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo Sbírce mezinárodních smluv, anebo závazků vyplývajících z členství České republiky v mezinárodních organizacích, s výjimkou závazků plněných Úřadem v případech stanovených vládou,

e) vykonává státní statistickou službu45),

f) spolupracuje s příslušnými ministerstvy členských států v oblasti elektronických komunikací,

g) oznamuje Komisi regulační úřady v oblasti elektronických komunikací a poskytuje jí další vyžádané informace,

h) v rámci své působnosti zastupuje Českou republiku v orgánech Evropské unie.

(2) Při výkonu své činnosti Ministerstvo vychází rovněž z příslušných rozhodnutí, doporučení, pokynů a stanovisek vydaných orgány Evropské unie a z hlavních zásad státní politiky v elektronických komunikacích. Rozhodne-li se Ministerstvo nepostupovat podle doporučení Komise, kterým se harmonizuje uplatňování práva Evropské unie upravujícího oblast elektronických komunikací, bezodkladně o tom informuje Komisi spolu s odůvodněním takového postupu.

§ 106
Poskytování informací Ministerstvu

(1) Úřad poskytne na žádost Ministerstvu veškeré informace, které jsou pro Ministerstvo nezbytné k plnění činností, k nimž je podle tohoto zákona Ministerstvo příslušné.

(2) Nemá-li informace podle odstavce 1 k dispozici Úřad, poskytne je Ministerstvu na jeho žádost a v jím stanovené přiměřené lhůtě, formě a rozsahu osoba vykonávající činnost podle tohoto zákona. Součástí žádosti Ministerstva je odůvodnění včetně uvedení účelu, pro který Ministerstvo informace, údaje a podklady vyžaduje. Ministerstvo nevyžaduje více informací, než je přiměřené účelu, pro který jsou získávány.

(3) Osoba vykonávající činnost podle tohoto zákona předá podle odstavce 2 Ministerstvu i informace, údaje a podklady, které obsahují osobní údaje, skutečnosti, které jsou předmětem obchodního tajemství, nebo skutečnosti, které jsou předmětem ochrany podle zvláštního právního předpisu.

(4) Informace, podklady a údaje předané podle odstavců 1 až 3 je Ministerstvo povinno chránit před zneužitím.

§ 107
Organizace Úřadu

(1) Úřad má pětičlennou Radu Úřadu (dále jen "Rada"). Jeden z členů Rady je předsedou Rady. Předseda řídí činnost Rady, v jeho nepřítomnosti řídí její činnost jím pověřený člen Rady. Předseda Rady jedná jménem Úřadu a stojí v jeho čele. Předseda Rady se považuje za služební orgán a je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. Ve stanovených případech rozhoduje Rada.

(2) Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let.

(3) Do funkce člena Rady může být jmenován občan České republiky, který

a) je plně způsobilý k právním úkonům,

b) je bezúhonný; za bezúhonného se nepovažuje občan, který byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, pokud jeho odsouzení pro trestné činy nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu hledí, jako by nebyl odsouzen; za bezúhonného se dále nepovažuje občan, který nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem46),

c) má praxi v rozsahu minimálně 5 let v oboru elektronických komunikací, ekonomie nebo práva,

d) má ukončené vysokoškolské studium v magisterském studijním programu.

(4) S funkcí člena Rady je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoli funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politické straně nebo v politickém hnutí.

(5) Funkce člena Rady zaniká

a) uplynutím funkčního období,

b) odvoláním,

c) vzdáním se funkce,

d) nabytím funkce neslučitelné s funkcí člena Rady,

e) nabytím právní moci rozsudku soudu o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům nebo o spáchání úmyslného trestného činu, nebo

f) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého.

(6) Člena Rady vláda může odvolat v případě hrubého nebo opakovaného méně závažného porušení jeho povinností, nemoci trvale znemožňující vykonávání jeho úkolů nebo nevykonává-li svou funkci po dobu delší než 6 měsíců. Vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu bezodkladně jmenuje nového člena Rady na zbývající část funkčního období odvolaného člena.

(7) Funkce předsedy Rady zaniká v okamžiku zániku jeho funkce člena Rady podle odstavců 5 a 6. Rozhodnutí o odvolání z funkce člena, včetně odůvodnění, se doručí odvolanému předsedovi Rady a zároveň ho zveřejní v den zániku funkce. Vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu bezodkladně jmenuje nového předsedu Rady na zbývající část funkčního období odvolaného předsedy Rady.

(8) Rada rozhoduje hlasováním. Každý člen Rady má jeden hlas. Rozhodnutí Rady je přijato, pokud pro něj hlasovali alespoň 3 její členové. O hlasování se vede protokol, který podepisují všichni přítomní členové Rady a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu; při nahlížení do spisu je vyloučeno nahlížet do tohoto protokolu.

(9) Rada

a) schvaluje

1. statut Úřadu,

2. plán činnosti Úřadu,

3. návrh rozpočtu Úřadu a závěrečný účet Úřadu,

4. jednací řád Rady, spisový a podpisový řád Úřadu,

5. zprávy o činnosti Úřadu,

6. návrhy prováděcích právních předpisů,

b) rozhoduje o

1. opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným předsedou Rady,

2. opatřeních obecné povahy,

3. rozhodnutích o ceně,

4. určení poskytovatele univerzální služby (§ 39) a

5. stanovení podniku s významnou tržní silou a o uložení povinností takovému subjektu (§ 51).

(10) Proti rozhodnutí Rady není přípustný opravný prostředek.

(11) Předseda Rady v prvním stupni rozhoduje v řízení podle § 22, 22a, 22b, 23 a 127. Stanoví-li zákon, že o věci rozhoduje Úřad, statut Úřadu může stanovit, že v daném případě, s výjimkou ustanovení odstavce 8, v prvním stupni rozhoduje předseda Rady.

(12) Členové Rady a její předseda jsou odměňováni podle zvláštního právního předpisu46a).

§ 108
Působnost Úřadu
(1) Úřad podle tohoto zákona

a) vydává všeobecná oprávnění, rozhoduje o jejich změně nebo zrušení a vede evidenci podnikatelů v elektronických komunikacích,

b) vydává opatření obecné povahy,

c) provádí analýzy relevantních trhů v oblasti elektronických komunikací, určuje podniky s významnou tržní silou (§ 53) a ukládá jim zvláštní povinnosti,

d) stanovuje poskytovatele univerzální služby v elektronických komunikacích a přezkoumává poskytování univerzální služby,

e) stanovuje čisté náklady na poskytování univerzální služby, rozhoduje o povinnosti vrátit finanční prostředky neoprávněně čerpané na úhradu čistých nákladů poskytování univerzální služby a rozhoduje, zda výše čistých nákladů představuje pro jejího poskytovatele neúnosnou zátěž,

f) vydává rozhodnutí o ceně a vykonává kontrolu cen v oblasti elektronických komunikací,

g) rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon,

h) spolupracuje s příslušnými národními regulačními orgány členských států, Evropskou agenturou pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), Sdružením BEREC a s Komisí,

i) ukládá povinnosti nepeněžitého plnění,

j) ověřuje odbornou způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení,

k) vykonává působnost uznávacího orgánu podle zvláštního právního předpisu18) při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro přístup k regulované činnosti v oblasti elektronických komunikací nebo pro její výkon na území České republiky, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon této činnosti získána nebo tato činnost vykonávána mimo Českou republiku státními příslušníky členských států Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky,

l) stanovuje, vybírá a vymáhá poplatky,

m) vykonává kontrolu elektronických komunikací, vyhledává a odstraňuje zdroje rušení,

n) ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení povinností,

o) vykonává správu rádiových kmitočtů a čísel, včetně vedení jejich databáze,

p) provádí výběrová řízení a monitorování dodržování závazků vyplývajících držitelům přídělů rádiových kmitočtů z výběrových řízení,

q) zabezpečuje harmonizaci využívání rádiového spektra a harmonizaci číslovacích plánů,

r) zřizuje a spravuje radiokomunikační účet,

s) předkládá Ministerstvu věcné návrhy právních předpisů v oblasti elektronických komunikací a spolupracuje s Ministerstvem na jejich přípravě,

t) vydává prováděcí právní předpisy v oblasti elektronických komunikací v rozsahu zmocnění podle tohoto zákona,

u) zabezpečuje oznamovací a informační povinnost ve vztahu ke Komisi v otázkách patřících do jeho působnosti,

v) vykonává státní statistickou službu,

w) zabezpečuje mezinárodní vztahy v oblasti elektronických komunikací v případech stanovených vládou,

x) získává a zpracovává v rámci statistického zjišťování údaje z oblasti elektronických komunikací od subjektů vykonávajících komunikační činnosti a fyzických osob za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem45) a poskytuje jednotlivé údaje získané při statistickém zjišťování Ministerstvu,

y) zabezpečuje vydávání Telekomunikačního věstníku prostřednictvím portálu veřejné správy,

z) rozhoduje o uložení povinnosti změnit smlouvu nebo její zveřejněný návrh pro veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo pro zajištění připojení k veřejné komunikační síti podle § 63 odst. 5,

aa) je exekučním správním orgánem pro vymáhání povinností stanovených tímto zákonem nebo uložených z moci úřední na jeho základě,

bb) provozuje informační systémy podle tohoto zákona a automatizovaný systém monitorování kmitočtového spektra.

(2) Úřad vykonává i další činnosti, pokud to vyplývá z ustanovení tohoto zákona anebo jiných právních předpisů2).

(3) Při výkonu své působnosti Úřad vychází rovněž z příslušných rozhodnutí, doporučení, pokynů a stanovisek vydaných orgány Evropské unie, Evropskou agenturou pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) a Sdružením BEREC  a z hlavních zásad státní politiky v elektronických komunikacích. Rozhodne-li se Úřad nepostupovat podle doporučení Komise, kterým se harmonizuje uplatňování práva Evropské unie upravujícího oblast elektronických komunikací, bezodkladně o tom informuje Komisi spolu s odůvodněním takového postupu.

§ 109
Vyloučení střetu zájmů

(1) Zaměstnanci zařazení do Ministerstva nebo Úřadu, vedoucí organizačního útvaru, který pracuje pro ministra průmyslu a obchodu, poradci a zaměstnanci, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro ministra průmyslu a obchodu, a náměstci ministra průmyslu a obchodu nesmějí podnikat v oblasti elektronických komunikací, přijímat účast ve statutárních, řídících a kontrolních orgánech podnikatelů vykonávajících činnosti v působnosti tohoto zákona, vykonávat poradenskou anebo jinou odbornou pomoc ve věcech elektronických komunikací nebo jinak působit ve prospěch takových podnikatelů.

(2) Člen Rady má povinnost podle odstavce 1 rovněž po dobu 6 měsíců po skončení výkonu funkce v Radě. Po tuto dobu mu náleží každý měsíc plat ve výši jeho průměrného měsíčního platu za dobu výkonu funkce.

(3) Člen Rady nesmí být v pracovním poměru k Ministerstvu, ani vykonávat jinou výdělečnou činnost pro Ministerstvo.

§ 110
Vztah Úřadu k Parlamentu a k vládě České republiky

(1) Úřad je povinen zpracovat každoročně výroční zprávu o své činnosti za předchozí kalendářní rok, která obsahuje zejména informace o aktuálním stavu a vývoji v oblasti elektronických komunikací, o vydaných opatřeních obecné povahy, rozhodnutích a rozhodnutích o ceně, o uplatňování příslušného práva Evropské unie1) upravujícího oblast elektronických komunikací, o výsledcích kontrol dodržování povinností stanovených zákonem a o potřebě přijetí právních předpisů v oblasti elektronických komunikací. Výroční zpráva rovněž obsahuje plánovaný rozpočet Úřadu a přehled výsledků hospodaření, včetně uvedení nákladů na výkon regulace za předchozí kalendářní rok a plánovaných nákladů na svou činnost ve stejném členění na rok následující. Součástí výroční zprávy je vždy výroční zpráva univerzální služby (§ 50).

(2) Výroční zprávu je Úřad povinen předložit Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu a vládě České republiky nejpozději do konce května každého kalendářního roku. Současně je povinen ji uveřejnit.

(3) Úřad je povinen na vyžádání poskytnout Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a vládě České republiky vysvětlení a dodatečné informace k obsahu výroční zprávy. Projednávání výroční zprávy ve vládě České republiky je povinen zúčastnit se alespoň jeden člen Rady. Členové Rady jsou povinni se zúčastnit projednávání výroční zprávy Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu České republiky, jestliže o to byli Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem Parlamentu České republiky požádáni.

§ 111
Spolupráce s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

(1) Úřad a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže si vzájemně poskytují podněty, informace a jiné formy součinnosti potřebné k plnění úkolů, které jim stanoví právní předpisy. Při předávání informací je příjemce povinen zajistit stejnou úroveň důvěrnosti jako předávající. Před vydáním rozhodnutí podle § 51, před uložením sankce za porušení takového rozhodnutí a při provádění analýz relevantního trhu podle § 51 a 52 Úřad umožní Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zaujmout k věci stanovisko; pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nezaujme k věci stanovisko do 1 měsíce ode dne doručení návrhu Úřadu, má se za to, že k tomuto návrhu nemá výhrady.

(2) Úřad sděluje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na jeho žádost stanovisko, zda jednání soutěžitele je porušením povinnosti stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě.

(3) Úřad a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže při plnění úkolů vzájemně spolupracují, vyžadují navzájem stanoviska k připravovaným rozhodnutím vydávaným v mezích jejich působnosti a usilují při tom o dosažení shody těchto stanovisek.

§ 112
Spolupráce s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání

(1) Úřad a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si vzájemně poskytují podněty, informace a jiné formy součinnosti potřebné k plnění úkolů, které jim stanoví právní předpisy. Při předávání informací je příjemce povinen zajistit stejnou úroveň důvěrnosti jako předávající.

(2) Zjistí-li Úřad v rámci své činnosti, že existují nevyužité kmitočty v pásmu určeném výhradně pro rozhlasové a televizní vysílání, informuje o tom bezodkladně Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.

(3) Úřad

a) zpracovává v součinnosti s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání část plánu přidělení kmitočtových pásem určených pro rozhlasovou službu,

b) předává Radě pro rozhlasové a televizní vysílání na základě její žádosti zkoordinované kmitočty pro rozhlasové a televizní vysílání, včetně jejich technických parametrů,

c) poskytuje Radě pro rozhlasové a televizní vysílání aktuální údaje (databázi) o provozovaných vysílacích rádiových zařízeních pro rozhlasové a televizní vysílání,

d) spolupracuje s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání při své kontrolní činnosti,

e) informuje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o vydání rozhodnutí podle § 19, 22a a 22b, pokud se týká rádiových kmitočtů pro rozhlasovou službu.

(4) Úřad vydává Radě pro rozhlasové a televizní vysílání na její vyžádání11) stanoviska, která obsahují diagram využití rádiových kmitočtů pro požadovaný územní rozsah rozhlasového nebo televizního vysílání a údaje o případném omezení doby využívání těchto rádiových kmitočtů, jsou-li předem známy. Diagramem využití rádiových kmitočtů se rozumí grafické plošné znázornění předpokládaného území pokrytého signálem rozhlasového nebo televizního vysílání.
Kontrola elektronických komunikací

§ 113

(1) Úřad vykonává kontrolu elektronických komunikací.

(2) Při výkonu státní kontroly elektronických komunikací Úřad kontroluje plnění povinností a podmínek stanovených tímto zákonem, prováděcími právními předpisy, opatřeními obecné povahy, rozhodnutími a rozhodnutími o ceně vydanými na základě tohoto zákona. Úřad dále kontroluje využívání rádiových kmitočtů a čísel.

(3) Při kontrole využívání rádiových kmitočtů kontrolující zjišťují dodržování podmínek stanovených v přídělu rádiových kmitočtů, všeobecném oprávnění nebo v individuálním oprávnění k využívání rádiových kmitočtů i monitorováním rádiových kmitočtů. Monitorování rádiových kmitočtů je zpravidla prováděno bez předchozího upozornění osob využívajících rádiové kmitočty, které mají být monitorovány.

(4) Je-li to nezbytně nutné pro identifikaci osob využívajících rádiové kmitočty, jsou kontrolující při kontrole využívání rádiových kmitočtů monitorováním oprávněni se seznamovat s obsahem přenášených zpráv. Jinak se kontrola využívání rádiových kmitočtů provádí jejich monitorováním bez odposlechu a záznamu zpráv. Kontrolující nesmějí obsah přenášených zpráv sdělovat jiným osobám než odesílateli nebo adresátovi přenášených zpráv, popřípadě jimi zmocněnému zástupci ani umožnit jiným osobám, aby získávaly informace o obsahu přenášených zpráv.

(5) Způsob stanovení území pokrytého signálem televizního vysílání, metodu stanovení intenzity elektromagnetického pole a z tohoto odvozené pokrytí obyvatel signálem televizního vysílání stanoví prováděcí právní předpis.

(6) Způsob stanovení území pokrytého signálem zemského analogového rozhlasového vysílání v kmitočtovém pásmu 87,5 - 108 MHz a zemského digitálního rozhlasového vysílání v kmitočtových pásmech 174 - 230 MHz a 1452 - 1479,5 MHz, metodu stanovení intenzity elektromagnetického pole a z tohoto odvozené pokrytí obyvatel signálem rozhlasového vysílání stanoví prováděcí právní předpis.

(7) Kontrola cen spočívá

a) ve zjišťování, zda prodávající nebo kupující neporušují ustanovení tohoto zákona nebo rozhodnutí o ceně vydané Úřadem,

b) v ověřování správnosti předkládaných podkladů pro potřeby vyhodnocování vývoje cen, regulace cen a pro řízení o porušení ustanovení tohoto zákona nebo rozhodnutí o ceně vydané Úřadem.

(8) Pověření ke kontrole může mít formu průkazu, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis.

(9) Při kontrole čísel Úřad zjišťuje dodržování podmínek stanovených pro jejich využívání tímto zákonem, prováděcími právními předpisy, opatřeními obecné povahy a rozhodnutími vydanými na základě tohoto zákona. Kontrola čísel je zpravidla prováděná bez předchozího upozornění osob využívajících tato čísla pro poskytování služeb nebo přístupu k sítím elektronických komunikací.

§ 114

(1) Zjistí-li Úřad, že osoba vykonávající komunikační činnost podle tohoto zákona (dále jen „povinná osoba“) nesplní podmínky nebo nesplní zvláštní povinnosti stanovené všeobecným oprávněním, oprávněním k využívání rádiových kmitočtů nebo oprávněním k využívání čísel, nebo nesplní zvláštní povinnosti uvedené v § 11, vyzve povinnou osobu, aby odstranila zjištěné nedostatky ve lhůtě do 1 měsíce. Úřad může stanovit lhůtu kratší v případě opakovaného porušení podmínek nebo povinností, nebo jestliže s ní povinná osoba projeví souhlas. Úřad v odůvodněných případech může stanovit lhůtu delší než 1 měsíc. Povinná osoba bezodkladně písemně oznámí Úřadu odstranění zjištěných nedostatků.

(2) Zjistí-li Úřad, že porušení povinností a podmínek uvedených v odstavci 1 představuje bezprostřední a závažné ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo zdraví a bezpečnosti osob nebo hrozí způsobením vážné hospodářské nebo jiné újmy ostatním podnikatelům poskytujícím služby nebo uživatelům sítí nebo služeb elektronických komunikací anebo jiným osobám, vydá bezodkladně rozhodnutí o opatření k nápravě. Toto opatření je platné nejdéle po dobu tří měsíců. Pokud během této doby povinná osoba nezjedná nápravu, lze platnost tohoto opatření prodloužit až o další tři měsíce.

(3) Úřad může rozhodnout o přerušení, nebo ukončení poskytování určité služby elektronických komunikací nebo souboru služeb, pokud by toto poskytování mohlo vést ke značnému narušení hospodářské soutěže, a to do doby, než podnikatel poskytující tuto službu začne plnit uložené povinnosti podle § 84 odst. 1.
Poskytování informací Úřadu

§ 115

(1) Povinná osoba poskytne Úřadu na jeho žádost a v jím stanovené přiměřené lhůtě, formě a rozsahu úplné a pravdivé informace včetně finančních a údaje a podklady, které jsou nezbytné k plnění činností, k nimž je podle tohoto zákona Úřad příslušný. Součástí žádosti Úřadu je odůvodnění včetně uvedení účelu, pro který Úřad informace, údaje a podklady vyžaduje. Úřad nevyžaduje více informací, než je přiměřené účelu, pro který jsou získávány.

(2) Povinná osoba předá Úřadu i informace, údaje a podklady podle odstavce 1, které obsahují osobní údaje, skutečnosti, které jsou předmětem obchodního tajemství, nebo skutečnosti, které jsou předmětem ochrany podle zvláštního právního předpisu48).

(3) Úřad je oprávněn za podmínek podle odstavce 1 vyžadovat informace, údaje a podklady zejména pro

a) kvalifikovaný odhad výše čistých nákladů univerzální služby (§ 39) a pro výpočet čistých nákladů na poskytování univerzální služby,

b) kontrolu plnění parametrů kvality a plnění výkonnostních cílů univerzální služby (§ 47),

c) kontrolu plnění povinnosti zaplatit poplatky uvedené v § 133,

d) kontrolu plnění zvláštních povinností uvedených v § 11,

e) kontrolu plnění povinností a podmínek stanovených všeobecným oprávněním, oprávněním k využívání rádiových kmitočtů nebo oprávněním k využívání čísel,

f) posuzování žádosti o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo oprávnění k využívání čísel,

g) uveřejňování srovnávacích přehledů o kvalitě a cenách služeb elektronických komunikací v zájmu spotřebitelů,

h) analýzu trhu za účelem zajištění efektivně konkurenčního trhu,

i) regulaci cen,

j) řešení sporů, zejména sporů o přístupu a sporů ve věcech vyúčtování ceny za poskytnutou službu,

k) kontrolu plnění povinností stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie5a),

l) zabezpečení efektivního využívání rádiových kmitočtů a jejich účelnou správu,

m) sbírání informací o budoucím rozvoji sítí nebo služeb včetně změn topologie sítí, pokud by mohly mít dopad na poskytování služeb na daném velkoobchodním trhu,

n) kontrolu plnění povinností uvedených v § 98, 99 a § 55 odst. 1,

o) posuzování sdílení prostředků nebo majetku podle § 84 odst. 4, a to informace o povaze, dostupnosti a místa umístění těchto prostředků.

(4) Informace, údaje a podklady podle odstavce 3, s výjimkou písmene g), nesmí Úřad požadovat od podnikatele před zahájením komunikační činnosti nebo v rámci podmínek pro zahájení takové činnosti. Informace uvedené v odstavci 3 písm. e) je Úřad oprávněn vyžadovat pouze pro účely kontroly zahájené z vlastního podnětu nebo v případě, kdy Úřad obdrží stížnost nebo jinou informaci o porušování stanovených podmínek.

(5) Úřad je oprávněn provést kontrolu informací, údajů a podkladů předložených podle odstavců 1 až 3. Úřad při kontrole postupuje podle zvláštního právního předpisu47).

(6) Informace, podklady a údaje předané povinnou osobou podle odstavců 1 až 3 je Úřad povinen chránit před zneužitím.

(7) Ustanovením odstavců 1 až 5 není dotčeno právo Úřadu požadovat informace, údaje a podklady podle zvláštních právních předpisů.

(8) Úřad dále shromažďuje dostupné informace o obecném předmětu opravných prostředků, počtu žalob podaných podle § 246 občanského soudního řádu a podle soudního řádu správního, délce řízení o těchto opravných prostředcích a o počtu rozhodnutí, kterými byla nařízena předběžná opatření, a to v elektronické podobě. Tyto informace Úřad poskytne Komisi nebo Sdružení BEREC na základě jejich odůvodněné žádosti.

Díl 2
Spolupráce s Komisí a s příslušnými národními orgány členských států

§ 116

(1) Ministerstvo v rámci své působnosti spolupracuje s příslušnými ministerstvy členských států a s Komisí, a to zejména v oblasti strategického plánování, koordinaci a harmonizaci využívání rádiového spektra, a ve vztahu ke Komisi zabezpečuje oznamovací a informační povinnost v otázkách patřících do jeho působnosti.

(2) Ministerstvo v rámci své působnosti zastupuje Českou republiku v poradních sborech a výborech Komise.

(3) Ministerstvo zachovává důvěrnost informací, které mu byly předány orgány členských států jako důvěrné.

§ 117

(1) Úřad v rámci své působnosti spolupracuje s příslušnými národními regulačními orgány členských států. Dále se Úřad v rámci své působnosti účastní jednání příslušných poradních sborů a výborů Komise a Sdružení BEREC. Úřad se subjekty uvedenými v tomto odstavci spolupracuje zejména v oblasti strategického plánování, koordinaci a harmonizaci využívání rádiového spektra.

(2) Ve vztahu ke Komisi Úřad zabezpečuje oznamovací a informační povinnost v otázkách patřících do jeho působnosti, zejména poskytuje Komisi informaci o uplatňování příslušného práva Evropské unie upravujícího oblast elektronických komunikací, svou výroční zprávu a další informace, které si Komise vyžádá.

(3) Úřad je oprávněn poskytnout jemu dostupné informace regulačnímu orgánu v jiném členském státě na základě odůvodněné žádosti takového regulačního orgánu. Úřad zachovává důvěrnost informací, které mu byly předány jinými regulačními orgány, včetně regulačních orgánů členských států, jako důvěrné.

(4) Poskytne-li Úřad Komisi informaci, kterou si dříve vyžádal od podnikatele, bezodkladně o tom tohoto podnikatele informuje.

HLAVA VII
SPRÁVNÍ DELIKTY

§ 118
Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

a) podniká v oblasti elektronických komunikací v rozporu s § 8,

b) poruší některou z podmínek všeobecného oprávnění podle § 10 odst. 1,

c) v rozporu s § 13 neoznámí předem Úřadu zahájení komunikační činnosti, nebo změny údajů, které uvedla v oznámení o komunikační činnosti, nebo neoznámí ukončení komunikační činnosti,

d) využívá rádiové kmitočty, pro jejichž využívání je třeba oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 17 odst. 1, bez tohoto oprávnění,

e) využívá číslo v rozporu s číslovacím plánem podle § 29 odst. 1,

f) využívá číslo bez oprávnění k využívání čísel podle § 30 odst. 1, nebo v rozporu s tímto oprávněním,

g) využívá údaje v databázi k jinému účelu, než stanoví § 33 odst. 3,

h) použije bránu v rozporu s § 83 odst. 4,

i) v rozporu s § 93 použije adresu elektronické pošty pro odeslání zprávy nebo zpráv třetím osobám bez souhlasu držitele adresy elektronické pošty,

j) využívá síť nebo službu elektronických komunikací v rozporu s § 96 odst. 1 nebo 2,

k) v rozporu s § 96 odst. 3 jako podnikatel, který poskytuje službu dotazů na účastnická čísla nebo jiné obdobné údaje, poskytuje údaje účastníka, které veřejný seznam neobsahuje,

l) nesplní při vykonávání komunikační činnosti některou z podmínek opatření obecné povahy vydaným Úřadem podle § 9 odst. 2, § 16 odst. 2, § 34 odst. 4, § 47 odst. 3, § 62 odst. 3, § 70 odst. 3, § 71 odst. 3, § 82 odst. 4, § 85 odst. 6, § 86 odst. 3,

m) jako držitel oprávnění k využívání čísel v rozporu s § 32 odst. 3 neoznámí změnu skutečností, na základě kterých mu bylo toto oprávnění uděleno,

n) jako právní nástupce osoby, která byla držitelem přídělu rádiových kmitočtů, neinformuje o svém nástupnictví podle § 22c odst. 3 nebo § 22d odst. 2,

o) v rozporu s § 73 odst. 2 uvede do provozu nebo provozuje přístroj, který nesplňuje technické požadavky,

p) poruší některý ze zákazů v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení podle § 102 odst. 3,

q) poruší omezení nebo podmínku ochrany ochranného pásma nadzemního komunikačního vedení stanovené v rozhodnutí příslušného stavebního úřadu podle § 102 odst. 5 nebo ochranného pásma rádiového zařízení a rádiového směrového spoje stanovené v rozhodnutí příslušného stavebního úřadu podle § 103 odst. 1, nebo

r) v rozporu s § 102 odst. 4 vykonává v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení činnost, která znemožňuje nebo podstatně znesnadňuje přístup k tomuto vedení, nebo která by mohla ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, bez předchozího souhlasu vlastníka vedení.

(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba jako držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 17 odst. 1 se dopustí správního deliktu tím, že

a) využívá rádiové kmitočty v rozporu s tímto oprávněním,

b) v rozporu s § 19 odst. 7 nezajistí ukončení provozu vysílacích rádiových stanic bezprostředně po skončení platnosti tohoto oprávnění,

c) v rozporu s § 18 odst. 5 neoznámí změnu skutečností, na základě kterých jí bylo toto oprávnění uděleno,

d) jako držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů neinformuje Úřad o pronájmu tohoto oprávnění podle § 19a odst. 4,

e) pronajme toto oprávnění v rozporu s § 19a odst. 1, nebo

f) v rozporu s § 26 odst. 2 nezajistí, aby obsluhu vysílacích rádiových zařízení prováděla pouze osoba, která má platný průkaz odborné způsobilosti.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba jako držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely podle § 19b se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 19b odst. 11 neoznámí změnu skutečností, na základě kterých mu bylo toto oprávnění uděleno, nebo

b) neposkytne Úřadu informace podle § 19b odst. 14.

(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba jako provozovatel zařízení, jehož provozem vzniká vysokofrekvenční energie, se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 100 odst. 1 nezajistí, aby vysokofrekvenční energie těchto zařízení nezpůsobovala rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nebo rušení poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, nebo

b) v rozporu s § 100 odst. 3 neučiní vhodná ochranná opatření, dojde-li k rušení provozu elektronického komunikačního zařízení, sítě, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb.

(5) Právnická nebo podnikající fyzická osoba jako povinná osoba se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 114 odst. 1 neodstraní ve stanovené lhůtě zjištěné nedostatky nebo o jejich odstranění bezodkladně neinformuje Úřad, nebo

b) nepředloží informace, údaje nebo podklady vyžádané Úřadem podle § 115.

(6) Podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 23 odst. 1 uzavře smlouvu o převodu přídělu bez souhlasu Úřadu,

b) diskriminuje jiného podnikatele poskytujícího službu elektronických komunikací, pokud jde o číselné řady používané pro přístup k jeho službám podle § 30 odst. 10,

c) nesplní povinnost používat normy, specifikace nebo doporučení podle § 62 odst. 1 nebo 2,

d) využívá poskytnuté informace v rozporu se stanoveným účelem nebo nezabezpečuje zachování jejich důvěrnosti podle § 81 odst. 2,

e) nepředá Úřadu úplné znění smlouvy nebo její změny a dodatky podle § 80 odst. 3,

f) v rozporu s § 80 odst. 5 neinformuje odmítnutého podnikatele o odmítnutí nebo neuvede jeho důvody nebo tyto informace nezašle Úřadu, nebo

g) v rozporu s § 30 odst. 11 uzavře smlouvu o převodu oprávnění k využívání čísel bez souhlasu Úřadu.

(7) Držitel oprávnění k využívání čísla se dopustí správního deliktu tím, že

a) neprovede technické úpravy při změně číslovacího plánu podle § 29 odst. 3, nebo

b) bezprostředně po skončení platnosti oprávnění k využívání čísel nezajistí, aby bylo ukončeno využívání čísel na základě tohoto oprávnění podle § 36 odst. 8.

(8) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu se dopustí správního deliktu tím, že

a) nezajistí uživatelům nepřetržitý přístup k číslům tísňového volání nebo k evropským harmonizovaným číslům podle § 61 odst. 3 nebo neumožní svým účastníkům bezplatné volání na tato čísla podle § 69 písm. c),

b) nesplní povinnost ohledně přesměrování volání podle § 94 odst. 1,

c) neposkytne informace z databáze účastníků podle § 97 odst. 5,

d) poruší povinnost zajistit volání na evropská harmonizovaná čísla podle § 33a odst. 1,

e) nezajistí informování účastníků a uživatelů podle § 33a odst. 2,

f) nevede aktuální databázi všech svých účastníků a dostupných údajů o aktivovaných předplacených kartách podle § 61 odst. 4,

g) nepředá dostupné osobní nebo identifikační údaje účastníků pro informační a operátorské služby podle § 66 odst. 1,

h) nezajistí službu identifikace zlomyslných nebo obtěžujících volání podle § 67,

i) nesplní povinnost podle § 69 písm. a) nebo b),

j) jako podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu prostřednictvím veřejné mobilní telefonní sítě nesplní povinnost podle § 75 odst. 1 nebo 3,

k) poruší povinnost ohledně zobrazení účastnického čísla podle § 92,

l) nepředá údaje o účastnících pro účely vedení telefonních seznamů nebo pro účely informační služby podle § 41 odst. 3, nebo

m) nezajišťuje uskutečnění všech mezinárodních volání do Evropského telefonního číslovacího prostoru podle § 61 odst. 6.

(9) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť se dopustí správního deliktu tím, že

a) nesplní povinnost ohledně přesměrování volání podle § 94 odst. 1, nebo

b) neumožní všem koncovým uživatelům veřejné telefonní sítě přístup k operátorským službám a nejméně k jedné informační službě podle § 66 odst. 2.

(10) Poskytovatel univerzální služby se dopustí správního deliktu tím, že

a) neumožňuje účastníkovi přiměřenou úroveň kontroly jeho výdajů podle § 44 odst. 4,

b) neuplatňuje jednotné ceny nebo nerespektuje ceny stanovené Úřadem podle § 45 odst. 2,

c) neplní mezní hodnoty parametrů kvality nebo výkonnostních cílů jednotlivých služeb podle § 47 odst. 1,

d) neuveřejní informace v souladu s § 54 odst. 1 písm. a) nebo nepředloží platné ceny Úřadu podle § 54 odst. 1 písm. b),

e) nevede oddělenou evidenci nákladů a výnosů podle § 86 odst. 1,

f) nepředloží výsledky oddělené evidence k ověření podle § 86 odst. 4,

g) neuveřejní závěry ověření výsledků oddělené evidence podle § 86 odst. 4,

h) nedoloží výpočet cen podle § 86 odst. 5 nebo 6,

i) nepředloží roční výsledky oddělené evidence nebo účetní údaje podle § 86 odst. 7,

j) nesdělí nebo sdělí opožděně uživateli nemožnost splnění povinnosti podle § 40 odst. 1 nebo odst. 3, nebo nesdělí nebo sdělí opožděně náhradní lhůtu podle § 40 odst. 6 pro splnění povinnosti podle § 40 odst. 1 nebo 3,

k) nezachází s údaji o účastnících nediskriminačním způsobem podle § 41 odst. 3,

l) neuveřejní nebo nepředloží Úřadu informace podle § 47 odst. 2,

m) neumožňuje koncovým uživatelům uskutečňovat národní a mezinárodní telefonní volání, faksimilní komunikaci a přenos dat rychlostmi dostatečnými pro funkční přístup k internetu podle § 40 odst. 5,

n) neplní některou z povinností podle § 41 odst. 1,

o) uveřejní identifikační údaje bez souhlasu účastníka nebo neumožní bezplatné neuveřejnění, opravu, ověření anebo odstranění identifikačních údajů z účastnického seznamu v rozporu s § 41 odst. 6,

p) nezabezpečuje bezplatný přístup koncových uživatelů podle § 42 odst. 2,

q) v rozporu s § 39 odst. 14 neoznámí předem, že hodlá převést svou síť určenou pro poskytování služeb připojení v pevném místě k veřejné komunikační síti a přístupu v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě, nebo její podstatnou část na jinou právnickou osobu, nebo

r) neposkytuje zdravotně postiženým osobám přístup k veřejně dostupné telefonní službě podle § 43 odst. 1.

(11) Podnik s významnou tržní silou se dopustí správního deliktu tím, že

a) nesjednává ceny v souladu s § 55 odst. 1 nebo 3,

b) v rozporu s § 60 odst. 1 neprokáže Úřadu, že uplatněné ceny jsou nákladově orientované,

c) nevede oddělenou evidenci nákladů a výnosů podle § 86 odst. 1,

d) uplatňuje ceny, které neodrážejí skutečné náklady při zohlednění míry návratnosti investic nebo nejsou v souladu s metodikou oddělené evidence nákladů podle § 86, ačkoliv má povinnost nákladové orientace cen,

e) nesplní povinnost týkající se přístupu uloženou Úřadem podle § 84 odst. 2,

f) odmítne návrh smlouvy o přístupu nebo o propojení v rozporu s § 84 odst. 7,

g) nepožádá Úřad o souhlas s odmítnutím návrhu smlouvy podle § 84 odst. 8,

h) neposkytne Úřadu informace podle § 86b odst. 1,

i) neuveřejní referenční nabídku pro zpřístupnění účastnického vedení s náležitostmi a podmínkami stanovenými podle § 85,

j) neuveřejní referenční nabídku pro využívání a přístup ke specifickým síťovým prvkům a přiřazeným prostředkům podle § 84 odst. 3,

k) neuplatňuje ceny v souladu s povinností uloženou podle § 51 odst. 5 písm. f),

l) neplní povinnosti uložené podle § 51 odst. 5 písm. a) až e), 6, 7 nebo 12,

m) využívá informace poskytnuté od jiného podnikatele před, v průběhu nebo po sjednání smlouvy o přístupu nebo smlouvy o propojení sítí nebo s nimi nakládá v rozporu s § 81 odst. 2,

n) nepředloží výsledky oddělené evidence k ověření podle § 86 odst. 4,

o) neuveřejní závěry ověření výsledků oddělené evidence podle § 86 odst. 4,

p) nedoloží výpočet cen podle § 86 odst. 5 nebo 6,

q) nepředloží roční výsledky oddělené evidence nebo účetní údaje podle § 86 odst. 7.

(12) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se dopustí správního deliktu tím, že

a) nesplní některou povinnost při zabezpečení ochrany údajů a důvěrnosti komunikací podle § 88 odst. 1, 2, 4, 5 nebo 6,

b) nepostupuje podle § 64 odst. 12,

c) neinformuje účastníka nebo uživatele o zpracování provozních údajů podle § 90 odst. 8 s výjimkou osobních údajů,

d) zpracovává provozní údaje v rozporu s § 90 odst. 6,

e) nesdělí uživateli informace podle § 94 odst. 2,

f) nezajistí, aby koncoví uživatelé z jiných členských států měli přístup k negeografickým telefonním číslům na území České republiky podle § 35,

g) neuveřejní informace v souladu s § 54 odst. 1 písm. a) nebo nepředloží platné ceny Úřadu podle § 54 odst. 1 písm. b),

h) neinformuje koncové uživatele o zavedení zvláštního režimu pro volání mezi příhraničními oblastmi podle § 29 odst. 2,

i) neposkytuje službu elektronických komunikací nepřetržitě podle § 61 odst. 1 v kvalitě podle § 71,

j) nevyřídí reklamaci na vyúčtování ceny nebo poskytování služby podle § 64 odst. 10 nebo nevrátí rozdíl ceny podle odst. 11,

k) neposkytne vyúčtování ceny za poskytnuté služby podle § 64 odst. 2, 4, 5 nebo 6,

l) neupozorní předem prokazatelně účastníka na důsledky neplacení telefonních účtů podle § 65 odst. 1,

m) postupuje při opožděném placení nebo neplacení telefonního účtu účastníkem v rozporu s § 65 odst. 2 nebo 3,

n) v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím roaming ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii65)

1. nestanoví ceny za poskytování služeb elektronických komunikací,

2. neposkytuje služby elektronických komunikací za stanovených podmínek,

3. nezajistí transparentnost maloobchodní ceny roamingu,

4. nezavede oddělený prodej roamingových služeb za stanovených podmínek, nebo

5. neprovádí oddělený prodej roamingových služeb, nebo

o) v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím oddělený prodej regulovaných maloobchodních roamingových služeb v Unii66)

1. zavede technické řešení odděleného prodeje roamingových služeb jiným než stanoveným způsobem, nebo

2. neposkytuje informace uživatelům.

(13) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť se dopustí správního deliktu tím, že

a) nesplní některou z povinností při šíření služeb a programů televize širokého formátu podle § 68 odst. 1,

b) nesplní některou z povinností podle § 69,

c) neuveřejní nebo neoznámí Úřadu způsobem, v rozsahu a ve lhůtách stanovených v § 73 odst. 7 a 8 typy rozhraní a jejich technické specifikace, která nabízí pro připojení přístrojů, nebo změny těchto technických specifikací,

d) nezajistí bezodkladný a bezplatný dálkový přístup do databáze a zpětný přenos údajů podle § 33 odst. 3 písm. b),

e) odmítne připojit, odpojí nebo vyřadí z provozu přístroj bez povolení Úřadu podle § 74 odst. 5 nebo odpojí přístroj, aniž by byly splněny podmínky podle § 74 odst. 6,

f) neplní povinnost šířit určitý rozhlasový nebo televizní program a s tímto programem související služby podle § 72 odst. 1,

g) nejedná podle § 79 odst. 1 o propojení, ačkoliv byl o to požádán jiným podnikatelem, který podle § 13 oznámil podnikání,

h) nezřídí nebo nevede aktuální databázi účastníků, včetně svých účastníků, podle § 33 odst. 3 písm. a),

i) neznemožní ve své síti přístup telekomunikačního koncového zařízení, ze kterého byla uskutečňována zlomyslná volání, k veřejné komunikační síti podle § 33 odst. 9,

j) nesplní povinnost sdílení uloženou Úřadem podle § 84 odst. 4,

k) nesplní některou z povinností podle § 104 odst. 7,

l) neumožní připojení telekomunikačního koncového zařízení k rozhraní podle § 73 odst. 6, nebo

m) nesplní povinnost vztahující se k povinnosti umožnit velkoobchodní roamingový přístup za podmínek uvedených v přímo použitelném předpisu Evropské unie o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii65).

(14) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se dopustí správního deliktu tím, že

a) nesjednává ceny v souladu s § 55 odst. 1 nebo 3,

b) nezřídí nebo nezabezpečí v určených bodech své sítě rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv podle § 97 odst. 1,

c) v rozporu s § 97 odst. 3 neuchovává provozní a lokalizační údaje, nepředá je oprávněnému orgánu, po uplynutí doby uchovávání je nezlikviduje nebo nezajistí, aby nebyl uchováván obsah zpráv anebo takto uchovávaný dále předáván,

d) nezajistí srozumitelnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů podle § 97 odst. 6,

e) poruší povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 97 odst. 8,

f) nevede evidenci podle § 97 odst. 10 nebo tuto evidenci nepředá podle § 97 odst. 11,

g) neinformuje Úřad nebo uživatele v rozsahu a způsobem podle § 98 odst. 4,

h) nezajistí bezpečnost a integritu své sítě nebo bezpečnost služeb, které poskytuje, podle § 98 odst.1,

i) nesplní některou z povinností k zabezpečení bezpečnosti a integrity své sítě a interoperability poskytovaných služeb podle § 99 odst. 1, 2 nebo 4,

j) jako podnikatel, který má zvláštní nebo výhradní práva na poskytování služeb v jiném odvětví v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie, nevede oddělenou evidenci nákladů a výnosů podle § 86 odst. 8 písm. a) nebo strukturálně neoddělí činnosti podle § 86 odst. 8 písm. b),

k) ohrozí důvěrnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů porušením některé z povinností podle § 89 odst. 1 nebo § 91 odst. 2, 3 nebo 4,

l) iniciuje přenos telefonního čísla, aniž by o to účastník požádal,

m) nezajistí pro účastníky veřejně dostupné telefonní služby možnost ponechat si své telefonní číslo podle § 34 odst. 1,

n) v rozporu s § 34 odst. 4 překročí lhůtu pro přenesení čísla stanovenou opatřením obecné povahy, anebo v rozporu s § 34 odst. 5 překročí dobu jednoho pracovního dne, po kterou není účastníkovi během procesu přenesení telefonního čísla na tomto čísle poskytována veřejně dostupná služba elektronických komunikací,

o) nesplní povinnost informovat uživatele o ceně za volání na čísla s vyjádřenou cenou uloženou mu Úřadem podle § 35 odst. 2,

p) nesplní povinnost zablokovat přístup k číslům nebo službám uloženou mu Úřadem podle § 35 odst. 3,

q) nesplní povinnost zadržet platby podle § 35 odst. 3 nebo 4,

r) neuveřejní v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup pro koncové uživatele návrh smlouvy podle § 63 odst. 2,

s) nezpřístupní informace podle § 63 odst. 3,

t) neumožní uživateli uzavřít smlouvu podle § 63 odst. 4,

u) neprovede ve stanovené lhůtě změnu smlouvy nebo neprovede změnu zveřejněného návrhu smlouvy podle § 63 odst. 5,

v) nevyrozumí účastníka v zákonem stanovené lhůtě o změně smlouvy nebo o jeho právu bez sankce vypovědět smlouvu podle § 63 odst. 6,

w) uzavře smlouvu se spotřebitelem nebo uživatelem v rozporu s § 63 odst. 7,

x) nesplní povinnost uveřejnit přehled o aktuálních cenách, kvalitě a podmínkách jím poskytovaných veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a opatřeních přijatých s cílem zajistit rovnocenný přístup i pro zdravotně postižené uživatele uloženou Úřadem podle § 71 odst. 1,

y) ohrozí důvěrnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů porušením některé z povinností podle § 90 odst. 2, 3, 4 nebo 5,

z) neomezí zpracování údajů podle § 90 odst. 9,

aa) nepodrobí se bezpečnostnímu auditu nebo nepředloží Úřadu údaje podle § 98 odst. 6,

ab) neuvede ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti všechny informace podle § 63 odst. 1 nebo jsou uvedené informace v rozporu s tímto ustanovením,

ac) neposkytne spotřebiteli informace podle § 63 odst. 9 nebo 10,

ad) uplatňuje podmínky pro ukončení smlouvy na dobu určitou v rozporu s § 63 odst. 11, nebo

ad) v rozporu s § 89 odst. 4 neposkytne údaje, nebo je poskytne opožděně.

(15) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se dále dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností při zabezpečení ochrany údajů podle § 88a odst. 1 nebo 2.

(16) Podnikatel poskytující službu šíření chráněného obsahu se dopustí správního deliktu tím, že

a) nenabízí všem provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání služby v souladu s § 83 odst. 5,

b) nevede oddělenou evidenci nákladů a výnosů podle § 86 odst. 2,

c) nepředloží výsledky oddělené evidence k ověření podle § 86 odst. 4,

d) neuveřejní závěry ověření výsledků oddělené evidence podle § 86 odst. 4,

e) nedoloží výpočet cen podle § 86 odst. 5 nebo 6,

f) nepředloží roční výsledky oddělené evidence nebo účetní údaje podle § 86 odst. 7.

(17) Podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání se dopustí správního deliktu tím, že

a) nejedná o uzavření smlouvy podle § 72a odst. 2,

b) neuzavře smlouvu podle § 72a odst. 3, nebo

c) nevypracuje nebo neuveřejní návrh smlouvy včetně všeobecných smluvních podmínek podle § 72b odst. 1.

(18) Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání se dopustí správního deliktu tím, že

a) nezajistí poskytování služby elektronického programového průvodce podle § 83 odst. 9 písm. b),

b) neumožní šíření rozhlasových a televizních programů podle § 83 odst. 9 písm. a), nebo

c) nevyužívá přidělený rádiový kmitočet podle § 83 odst. 9 písm. c).

(19) Podnikatel zajišťující síť elektronických komunikací pro zemské digitální televizní vysílání nebo podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání v této síti se dopustí správního deliktu tím, že nesdělí Úřadu údaje o volné kapacitě datového toku podle § 72c.

(20) Podnikatel poskytující službu šíření digitálního rozhlasového a televizního vysílání se dopustí správního deliktu tím, že nezajistí ve své síti službu šíření služeb přímo souvisejících s programem podle § 83 odst. 8.

(21) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro originaci národních volání se dopustí správního deliktu tím, že

a) poruší povinnost umožnit bezplatné volání na čísla tísňového volání podle § 33 odst. 1 nebo nepředá osobní nebo identifikační údaje účastníků pro lokalizaci, popřípadě identifikaci volajícího podle § 33 odst. 2, nebo

b) nezajistí informování veřejnosti o existenci a používání čísel tísňového volání podle § 33 odst. 5.

(22) Za správní delikt podle § 118 se uloží pokuta do

a) 2000000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. n) až r), odstavce 2 písm. f), odstavce 3 písm. b), odstavce 5, odstavce 6 písm. g) nebo odstavce 14 písm. ad),

b) 10000000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. m), odstavce 2 písm. c) až e), odstavce 3 písm. a), odstavce 8 písm. d) až m), odstavce 10 písm. j) až r), odstavce 12 písm. f) až o), odstavce 13 písm. i) až m), odstavce 14 písm. k) až ad) nebo odstavce 15,

c) 20000000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až l), odstavce 2 písm. a), b), odstavce 4, odstavce 6 písm. a) až f), odstavce 7, odstavce 8 písm. a) až c), odstavce 9, odstavce 10 písm. a) až i), odstavce 11, odstavce 12 písm. a) až e), odstavce 13 písm. a) až h), odstavce 14 písm. a) až j), odstavce 16, 17, 18, 19, 20 nebo 21.

§ 119
Přestupky

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) uskutečňuje zlomyslná volání,

b) poruší některou z podmínek všeobecného oprávnění podle § 10 odst. 1,

c) využívá rádiové kmitočty, pro jejichž využívání je třeba oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 17 odst. 1, bez tohoto oprávnění,

d) v rozporu s § 26 odst. 2 obsluhuje některé z vysílacích rádiových zařízení uvedených v § 26 odst. 1 bez platného průkazu odborné způsobilosti k obsluze těchto zařízení,

e) uskutečňuje zlomyslná volání na číslo tísňového volání,

f) využívá zvláštní ceny podle § 38, ačkoliv není osobou se zvláštními sociálními potřebami, nebo ačkoliv není osobou, jíž byla daná zvláštní cena přiznána,

g) v rozporu s § 73 odst. 2 uvede do provozu nebo provozuje přístroj, který nesplňuje technické požadavky,

h) v rozporu s § 93 použije adresu elektronické pošty pro odeslání zprávy nebo zpráv třetím osobám bez souhlasu držitele adresy elektronické pošty,

i) v rozporu s § 96 odst. 1 nabídne marketingovou reklamu nebo jiný obdobný způsob nabídky zboží nebo služeb účastníkovi nebo uživateli, který uvedl, že si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu,

j) poruší některý ze zákazů v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení podle § 102 odst. 3,

k) poruší omezení nebo podmínku ochrany ochranného pásma nadzemního komunikačního vedení stanovené v rozhodnutí příslušného stavebního úřadu podle § 102 odst. 5 nebo ochranného pásma rádiového zařízení a rádiového směrového spoje, stanovené v rozhodnutí příslušného stavebního úřadu podle § 103 odst. 1,

l) v rozporu s § 102 odst. 4 vykonává v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení činnost, která znemožňuje nebo podstatně znesnadňuje přístup k tomuto vedení, nebo která by mohla ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, bez předchozího souhlasu vlastníka vedení, nebo

m) nesplní při vykonávání komunikační činnosti některou z podmínek opatření obecné povahy vydaným Úřadem podle § 9 odst. 2, § 16 odst. 2, § 34 odst. 4, § 47 odst. 3, § 62 odst. 3, § 70 odst. 3, § 71 odst. 3, § 82 odst. 4, § 85 odst. 6 a § 86 odst. 3.

(2) Fyzická osoba jako držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů podle § 17 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že

a) využívá rádiové kmitočty v rozporu s tímto oprávněním,

b) v rozporu s § 18 odst. 5 neoznámí změnu skutečností, na základě kterých jí bylo toto oprávnění uděleno,

c) v rozporu s § 19 odst. 7 nezajistí ukončení provozu vysílacích rádiových stanic bezprostředně po skončení platnosti tohoto oprávnění.

(3) Fyzická osoba jako držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely podle § 19b se dopustí přestupku tím, že

a) v rozporu s § 19b odst. 11 neoznámí změnu skutečností, na základě kterých mu bylo toto oprávnění uděleno, nebo

b) neposkytne Úřadu informace podle § 19b odst. 14.

(4) Fyzická osoba jako osoba, které byla přiznána zvláštní cena, se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 38 odst. 7 neinformuje podnikatele, kterému byla uložena povinnost poskytovat zvláštní ceny, o všech skutečnostech, které mají vliv na podmínky pro poskytnutí zvláštní ceny.

(5) Fyzická osoba jako provozovatel zařízení, jehož provozem vzniká vysokofrekvenční energie, se dopustí přestupku tím, že

a) v rozporu s § 100 odst. 1 nezajistí, aby vysokofrekvenční energie těchto zařízení nezpůsobovala rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nebo rušení poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, nebo

b) v rozporu s § 100 odst. 3 neučiní vhodná ochranná opatření, dojde-li k rušení provozu elektronického komunikačního zařízení, sítě, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb.

(6) Fyzická osoba jako povinná osoba se dopustí přestupku tím, že

a) v rozporu s § 114 odst. 1 neodstraní ve stanovené lhůtě zjištěné nedostatky nebo o jejich odstranění bezodkladně neinformuje Úřad, nebo

b) nepředloží informace, údaje nebo podklady vyžádané Úřadem podle § 115.

(7) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) a f) až m) a za přestupek podle odstavců 2 až 6 lze uložit pokutu do 100000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. e) lze uložit pokutu do 200000 Kč.

§ 120

(1) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává Úřad.

(2) Pokuty vybírá a vymáhá Úřad.

(3) Sazba pokuty za správní delikt podle tohoto zákona se zvyšuje na dvojnásobek, nejvýše však na částku 40000000 Kč, jestliže je týž správní delikt spáchán opakovaně. Správní delikt je spáchán opakovaně, pokud ode dne, kdy rozhodnutí o uložení pokuty za týž správní delikt nabylo právní moci, neuplynuly 2 roky.

(4) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(5) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

(6) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(7) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

HLAVA VIII
USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ

Díl 1
Obecná ustanovení o řízení

§ 122
Vztah ke správnímu řádu

(1) V případě uplatnění regulace cen na trzích pro koncové uživatele nejsou koncoví uživatelé účastníky řízení.

(2) Úřad může uložit pořádkovou pokutu až do výše 100000 Kč.

(3) V řízení s velkým počtem účastníků doručuje Úřad účastníkům písemnosti veřejnou vyhláškou, s výjimkou předvolání a rozhodnutí ve věci samé. Lhůta pro podávání námitek proti konceptu výrokové části a odůvodnění rozhodnutí a pro podávání návrhů na doplnění řízení nesmí být kratší než 10 dnů.

(4) Splnění povinnosti uložené podniku s významnou tržní silou nebo podnikateli podle § 33 odst. 8, § 38 odst. 2, § 38 odst. 3, § 51 odst. 5, 6, 7 a 12, § 57 odst. 1 a 4, § 60 odst. 2, § 61 odst. 2, § 63 odst. 5, § 69a, § 69b, § 70, § 71 odst. 1, § 72 odst. 1, § 74 odst. 1, § 79 odst. 2, § 82, § 83 odst. 7, § 84, § 86 odst. 2 a 5, § 100 odst. 7 a § 114 odst. 2 a 3 lze vymáhat ukládáním donucovacích pokut až do celkové výše 10000000 Kč.

(5) V případě, kde tento zákon stanoví, že Úřad, předseda Rady nebo Rada změní nebo může změnit vydané rozhodnutí, Úřad, předseda Rady nebo Rada provede nové řízení a vydá nové rozhodnutí ve věci48b).

§ 123
Opravný prostředek

(1) O rozkladu nebo odvolání proti rozhodnutí Úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady, rozhoduje předseda Rady.

(2) Pokud v prvním stupni vydal rozhodnutí předseda Rady, při rozhodování o odvolání nebo rozkladu v Radě nehlasuje.

§ 124
Opatření obecné povahy

(1) Opatření obecné povahy jsou závazná pro právnické a fyzické osoby vykonávající komunikační činnosti podle § 7. Součástí odůvodnění opatření obecné povahy je vypořádání připomínek vzešlých z konzultace podle § 130 a 131.

(2) Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne uveřejnění v Telekomunikačním věstníku, nestanoví-li Úřad počátek účinnosti pozdější. Vyžaduje-li to veřejný zájem, lze stanovit dřívější počátek účinnosti opatření obecné povahy, nejdříve však dnem uveřejnění.

§ 125
Uveřejňování

(1) Opatření obecné povahy, rozhodnutí, informace a další dokumenty nebo skutečnosti, pro které tento zákon požaduje uveřejnění Úřadem, Úřad uveřejní v rozsahu podle odstavců 2 a 3 v Telekomunikačním věstníku nebo na elektronické úřední desce Úřadu způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dnem uveřejnění v Telekomunikačním věstníku je den vydání příslušné částky Telekomunikačního věstníku, uvedený v jejím záhlaví, prostřednictvím portálu veřejné správy49).

(2) Úřad v Telekomunikačním věstníku uveřejňuje

a) opatření obecné povahy v plném znění, jeho změny a zrušení,

b) rozhodnutí o ceně v plném znění, jeho změny a zrušení,

c) výsledky analýzy relevantních trhů (§ 51),

d) vyhlášení, změny, ukončení a výsledky výběrového řízení konaného na základě tohoto zákona,

e) sdělení o vydaných rozhodnutích Úřadu uvedených v odstavci 3 písm. a),

f) síťové plány (§ 62).

V Telekomunikačním věstníku Úřad uveřejňuje též sdělení o opravě tiskové chyby.

(3) Na elektronické úřední desce Úřad bezodkladně uveřejňuje zejména

a) rozhodnutí Úřadu o sporech mezi osobami vykonávajícími komunikační činnosti a rozhodnutí Rady uvedená v § 107 odst. 8 písm. b) bodech 3 až 5 v plném znění,

b) rozhodnutí Úřadu o sporech mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem v plném znění v případě, že předmět sporu se týká většího počtu účastníků, popřípadě uživatelů,

c) informace, ostatní dokumenty a skutečnosti podle tohoto zákona.

(4) Úřad je povinen uveřejňovat zejména informace

a) o právech, povinnostech, podmínkách, postupech a poplatcích v souvislosti se všeobecným oprávněním, přídělem, individuálním oprávněním k využívání rádiových kmitočtů a oprávněním k využívání čísel,

b) o zvláštních povinnostech uložených subjektům podle § 11,

c) o určení relevantních trhů podle § 52.

(5) Úřad je dále povinen uveřejňovat informace týkající se postupů a podmínek spojených s právy na výstavbu sítí elektronických komunikací podle zvláštního právního předpisu41) a informace týkající se sítí pro rozhlasovou službu podle zvláštního právního předpisu11).

(6) Jsou-li informace podle odstavce 4 písm. a) a odstavce 5 k dispozici u různých úřadů veřejné správy, Úřad vytvoří uživatelský přehled dostupnosti těchto informací, včetně informací o příslušných úřadech veřejné správy.

(7) Úřad dbá na přehlednost, uživatelskou dostupnost a aktualizaci uveřejněných informací.

(8) Úřad neuveřejní údaje, které jsou předmětem obchodního tajemství5) nebo jejichž uveřejnění brání zvláštní právní předpis34),48), zejména informace o podnikatelích, o jejich obchodních vztazích nebo o jejich nákladových položkách. To nebrání uveřejňování informací o podmínkách spojených s udílením práv využívat rádiové spektrum, nejsou-li tyto informace důvěrného charakteru.

(9) Ustanovením odstavce 8 není dotčeno plnění povinností Úřadu poskytnout informace oprávněným orgánům.

§ 126
Telekomunikační věstník

(1) Telekomunikační věstník je publikační sbírka správních úřadů v oblasti elektronických komunikací.

(2) Název "Telekomunikační věstník" je dovoleno užívat pouze pro označení Telekomunikačního věstníku podle tohoto zákona.

(3) Formu Telekomunikačního věstníku, způsob uveřejňování údajů uvedených v § 125 odst. 2 a způsob jejich předávání k uveřejnění stanoví prováděcí právní předpis.

Díl 2
Rozhodování sporů

Oddíl 1
Rozhodování sporů mezi osobami vykonávajícími komunikační činnosti

§ 127

(1) Předseda Rady rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnosti (§ 7) nebo mezi těmito osobami a jinými podnikateli působícími v jiném členském státě, v jejichž prospěch existuje povinnost přístupu nebo propojení na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců.

(2) Za řádně neomluvenou nebo opakovanou neúčast na řádně oznámeném ústním jednání nebo za neposkytnutí součinnosti je předseda Rady oprávněn uložit dotčené osobě pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč, a to i opakovaně.

(3) Úřad rozhodnutí o sporu uveřejní.

(4) Předseda Rady přizná účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku řízení, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může předseda Rady náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může mu předseda Rady přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze předsedy Rady. Předseda Rady přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem podán důvodně.

(5) Pro případ sporu, k jehož řešení je současně příslušný regulační úřad jiného členského státu, postupuje předseda Rady podle ustanovení tohoto zákona ve spolupráci s regulačním úřadem tohoto jiného členského státu. Předseda Rady je oprávněn odmítnout projednání sporu podle § 128 jen se souhlasným stanoviskem regulačního orgánu jiného členského státu. Úřad může konzultovat se Sdružením BEREC věcnou problematiku sporu.

(6) K řešení sporů rozhodovaných postupem podle odstavců 1 až 4 lze sjednat rozhodčí smlouvu podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pokud jde o spory o plnění povinnosti k peněžitému plnění.

§ 128
Odmítnutí rozhodování sporu

(1) Úřad je oprávněn odmítnout rozhodnout spor podle § 127, pokud na základě ústního jednání za účasti všech stran sporu dojde k závěru, že jiné způsoby řešení by lépe přispěly k včasnému vyřešení sporu v souladu s § 5 odst. 2 až 4. Úřad vydá o odmítnutí rozhodnout spor rozhodnutí, proti kterému nelze podat opravný prostředek.

(2) V případě nevyřešení sporu do 4 měsíců ode dne vydání rozhodnutí podle odstavce 1 postupuje Úřad na návrh jedné ze stran podle § 127, pokud se strana, která podala návrh na rozhodnutí sporu k Úřadu, neobrátila na soud.

(3) Návrh na zahájení řízení o rozhodnutí sporu podle § 127, který se týká sporu mezi stranami, z nichž ani jedna není podnikem s významnou tržní silou na relevantním trhu, je podnětem k šetření, o jehož přijetí, odmítnutí či postoupení jinému orgánu Úřad písemně uvědomí navrhovatele bez vydání rozhodnutí.

Oddíl 2
Rozhodování účastnických sporů

§ 129

(1) Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku49a). Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců.

(2) Návrh na rozhodnutí sporu podle odstavce 1, který se týká povinnosti účastníka, popřípadě uživatele, k peněžitému plnění, se podává Úřadu na elektronickém formuláři. Vzory formulářů návrhů a technické náležitosti jejich užívání stanoví prováděcí právní předpis. Úřad formuláře zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem podán důvodně.

(4) Úřad přizná účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku řízení, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může Úřad náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může mu Úřad přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze Úřadu.

(5) Pro doručování v řízení podle odstavců 1 až 4 se obdobně použijí ustanovení zvláštního zákona upravujícího postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení58).

(5) K řešení sporu podle odstavce 2 lze sjednat rozhodčí smlouvu podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

Díl 3
Konzultace

§ 130
Konzultace s dotčenými subjekty

(1) Úřad je povinen při výkonu své působnosti konzultovat

a) návrhy opatření obecné povahy a rozhodnutí o ceně,

b) rozhodnutí mající významný vliv na relevantní trh,

c) jiné úkony Úřadu, stanoví-li povinnost konzultace tento zákon,

(dále jen "opatření") s dotčenými subjekty, zejména se sdruženími koncových uživatelů a spotřebitelů, včetně zdravotně postižených, a sdruženími výrobců a podnikatelů zajišťujících sítě anebo poskytujících služby elektronických komunikací, a to formou veřejné konzultace. Účelem konzultace je, v souladu s naplněním zásad transparentnosti a objektivity, získání připomínek, stanovisek a názorů dotčených subjektů k návrhu opatření přijímaných Úřadem.

(2) Konzultace podle odstavce 1 se nevztahuje na rozhodování sporů podle tohoto zákona.

(3) Dotýká-li se navrhované opatření ochrany hospodářské soutěže, Úřad je v rámci konzultace podle odstavce 1 konzultuje rovněž s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, dotýká-li se rozhlasového nebo televizního vysílání, rovněž s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, a dotýká-li se ochrany osobních údajů, rovněž s Úřadem pro ochranu osobních údajů.

(4) S Ministerstvem je Úřad povinen v rámci konzultace podle odstavce 1 konzultovat navrhovaná opatření v případech, kdy si to Ministerstvo vyžádá.

(5) Pro účely veřejných konzultací podle odstavce 1 Úřad zřídí a spravuje diskusní místo, kde způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejňuje návrhy opatření, umožňuje předkládání připomínek a uveřejňuje výsledek konzultace.

(6) K návrhu opatření Úřadu se může kdokoliv, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením přímo dotčeny, vyjádřit způsobem podle odstavce 8 nebo uplatnit písemné připomínky u Úřadu do 1 měsíce ode dne uveřejnění návrhu. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je Úřad oprávněn tuto dobu přiměřeně zkrátit. Lhůta k uplatnění připomínek však nesmí být kratší než 5 pracovních dnů.

(7) Výsledky veřejné konzultace, včetně vypořádání připomínek, Úřad uveřejní na elektronické úřední desce do 1 měsíce od uplynutí lhůty pro předkládání připomínek.

(8) Úřad stanoví pravidla pro vedení konzultace na diskusním místě podle odstavce 5.

§ 131
Konzultace s Komisí a jinými členskými státy

(1) Pokud opatření podle § 51, 52, 59, 79, 80 a 84 ovlivní obchod mezi členskými státy, Úřad návrh opatření společně s odůvodněním po provedení konzultace podle § 130 zpřístupní Komisi, Sdružení BEREC a regulačním úřadům ostatních členských států. Jsou-li součástí návrhu opatření skutečnosti, které jsou předmětem obchodního tajemství, Úřad tyto skutečnosti takto označí.

(2) Úřad v co nejvyšší míře zohlední připomínky regulačních úřadů ostatních členských států, Sdružení BEREC a Komise, byly-li podány ve lhůtě do 1 měsíce od oznámení podle odstavce 1.

(3) Pokud by navrhované opatření podle odstavce 1, jehož předmětem je definovat relevantní trh nebo označit podnik jako podnik mající samostatně nebo společně s jinými podniky významnou tržní sílu, podle stanoviska Komise vytvořilo překážku pro jednotný trh nebo má-li Komise vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti s právními předpisy Evropské unie, zejména s cíli uvedenými v § 5, odloží Úřad přijetí tohoto opatření a vyčká rozhodnutí Komise. Pokud Komise do 2 měsíců od konce lhůty podle odstavce 2 rozhodnutí nevydá, je Úřad oprávněn navrhované opatření přijmout. Pokud Komise rozhodne, že je návrh opatření nutné vzít zpět, Úřad návrh opatření vezme zpět a do šesti měsíců ode dne vydání rozhodnutí Komise jej změní nebo rozhodne o zastavení řízení. V případě, že Úřad opatření změní, provede veřejnou konzultaci a postupuje v souladu s odstavcem 1.

(4) Pokud by navrhované opatření uvedené v § 51 odst. 3 nebo § 79 odst. 2 podle stanoviska Komise vytvořilo překážku pro jednotný trh nebo má-li Komise vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti s právními předpisy Evropské unie, zejména s cíli uvedenými v § 5, odloží Úřad přijetí tohoto opatření. Úřad následující 3 měsíce po oznámení stanoviska Komise spolupracuje s Komisí a Sdružením BEREC na úpravě opatření s ohledem na cíle uvedené v § 5. Pokud během této lhůty vydá Komise doporučení, v němž požaduje, aby Úřad opatření změnil nebo vzal zpět, nebo rozhodnutí o stažení svých výhrad, Úřad do 1 měsíce od jeho vydání přijme výsledné opatření a jeho přijetí sdělí Komisi. Tuto lhůtu lze prodloužit tak, aby Úřad mohl uskutečnit veřejnou konzultaci podle § 130. Pokud se výsledné opatření odchyluje od doporučení Komise, Úřad svůj postup odůvodní.

(5) Úřad sděluje Komisi a Sdružení BEREC každé přijaté opatření uvedené v odstavci 1.

(6) V případě naléhavé potřeby jednat v zájmu ochrany hospodářské soutěže a ochrany zájmů uživatelů je Úřad oprávněn v souladu se zásadou proporcionality přijmout opatření odchylně od postupu podle odstavců 1 až 3. Platnost tohoto opatření je omezena nejvýše na dobu 2 měsíců. Úřad poskytne opatření bezodkladně po jeho přijetí, v souladu s odstavcem 1, a s odůvodněním potřeby vyloučení postupu podle odstavců 1 až 3, Komisi, Sdružení BEREC a regulačním úřadům ostatních členských států. Úřad s ohledem na připomínky Komise, Sdružení BEREC nebo regulačních úřadů jiných členských států podle odstavců 2 a 3 opatření zruší, změní, nebo prodlouží dobu jeho platnosti.

HLAVA IX
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 132

(1) Ustanovení tohoto zákona se použijí, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, jinak.

(2) Při vydávání opatření obecné povahy podle tohoto zákona se ode dne nabytí jeho účinnosti postupuje podle ustanovení správního řádu o vydávání opatření obecné povahy.

§ 133
Poplatky

(1) Úřad vyměřuje, vybírá a vymáhá

a) správní poplatky,

b) poplatky za právo využívat rádiové kmitočty (§ 24),

c) poplatky za právo využívat čísla (§ 37).

(2) Poplatky podle odstavce 1 písm. a) a c) jsou příjmem státního rozpočtu České republiky. Poplatky podle odstavce 1 písm. b) jsou příjmem státního rozpočtu České republiky a radiokomunikačního účtu v poměru, který vláda stanoví nařízením.

§ 134

(1) Ministerstvo vnitra, Český statistický úřad nebo Policie České republiky poskytuje Úřadu pro účely výkonu státní správy

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců,

d) referenční údaje ze základního registru osob.

(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

a) příjmení,

b) jméno, popřípadě jména,

c) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

d) adresa místa pobytu, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu,

e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil,

f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

g) čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů50),

h) záznam o zřízení datové schránky a identifikátor datové schránky, je-li tato datová schránka zpřístupněna.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení včetně předchozích příjmení,

b) rodné číslo,

c) pohlaví,

d) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, popřípadě adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu,

e) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům včetně údajů vedených o opatrovníkovi,

f) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,

g) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození; je-li jiným zákonným zástupcem dítěte právnická osoba, název a adresa sídla,

h) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo manžela, nebo registrovaného partnera; je-li manželem, nebo registrovaným partnerem fyzická osoba, která nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení manžela, nebo registrovaného partnera a datum jeho narození,

i) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo dítěte; je-li cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte a datum jeho narození.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) rodné číslo, bylo-li přiděleno,

c) pohlaví,

d) druh a adresa místa pobytu, popřípadě adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu51),

e) číslo a platnost oprávnění k pobytu,

f) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu na území České republiky,

g) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům.

(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(6) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou

a) obchodní firma nebo název právnické osoby nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení podnikající fyzické osoby,

b) datum vzniku nebo datum zápisu do evidence podle zvláštních právních předpisů,

c) datum zániku nebo datum výmazu z evidence podle zvláštních právních předpisů,

d) právní forma,

e) záznam o zřízení datové schránky a identifikátor datové schránky, je-li tato datová schránka zpřístupněna,

f) statutární orgán vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel anebo na registr osob nebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení a bydlišti u zahraniční fyzické osoby,

g) právní stav,

h) adresa sídla právnické osoby nebo adresa místa podnikání fyzické osoby ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v registru územní identifikace.

(7) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

§ 134a

(1) Ministerstvo vnitra poskytuje Úřadu pro účely výkonu státní správy z evidence občanských průkazů52)

a) jméno, popřípadě jména, příjmení občana,

b) číslo, popřípadě sérii občanského průkazu,

c) datum vydání občanského průkazu a data vydání předchozích občanských průkazů,

d) označení úřadu, který občanský průkaz vydal,

e) datum skončení platnosti občanského průkazu a data skončení platnosti předchozích občanských průkazů,

f) čísla, popřípadě série ztracených, odcizených nebo neplatných občanských průkazů a datum ohlášení ztráty nebo odcizení občanského průkazu,

g) rodné číslo.

(2) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje se poskytují v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Přechodná ustanovení

§ 136

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Za protiprávní jednání, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a které splňuje znaky protiprávního jednání rovněž podle tohoto zákona, lze uložit pokutu podle sazeb uvedených v předpisech platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejsou-li sazby podle tohoto zákona příznivější.

(3) Řízení zahájená a nedokončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí správní úřady, které řízení zahájily, podle dosavadních právních předpisů. Úřad může zastavit řízení ve věcech přístupu zahájená z podnětu Úřadu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pouze se souhlasem všech účastníků řízení.

(4) Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která s ohledem na ustanovení tohoto zákona není nutné dokončit, Úřad ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zastaví.

(5) Telekomunikační licence vydané podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou platné do 1 měsíce ode dne, kdy nabude účinnosti opatření obecné povahy o všeobecném oprávnění, které upravuje příslušnou komunikační činnost.

(6) Úřad je povinen udělit příděl rádiových kmitočtů, obsahující ve stejném rozsahu stejná práva a povinnosti, které se vztahují k těmto rádiovým kmitočtům a jsou uvedené v platných telekomunikačních licencích vydaných na základě dřívějších právních předpisů, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(7) Osvědčení o registraci vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou platná do 1 měsíce ode dne, kdy nabude účinnosti opatření obecné povahy o všeobecném oprávnění, které upravuje příslušnou komunikační činnost.

(8) Generální licence vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za všeobecné oprávnění podle tohoto zákona až do doby vydání nového všeobecného oprávnění, nejdéle však 5 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(9) Úřad je povinen vydat všeobecná oprávnění podle § 9 do 5 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(10) Provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí a podnikatelé poskytující telekomunikační služby, kteří vykonávají telekomunikační činnosti na základě telekomunikační licence nebo osvědčení o registraci podle generální licence, jsou povinni splnit oznamovací povinnost podle § 13 nejpozději do 1 měsíce ode dne vydání všeobecného oprávnění.

(11) Povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení a rozhodnutí o přidělení čísla vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti do doby v nich uvedené, s výjimkou části týkající se výše poplatků za přidělené kmitočty nebo čísla v nich uvedená; tato část povolení nebo rozhodnutí pozbývá platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato povolení nebo rozhodnutí se považují za oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo oprávnění k využívání čísel podle tohoto zákona. Povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu vydaná podle dosavadních právních předpisů se považují za individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů operátorů třídy A.

(12) Kmitočtové plány a číslovací plány vydané podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti do doby vydání příslušných prováděcích předpisů podle § 16 odst. 1 a § 29 odst. 4 a opatření obecné povahy podle § 16 odst. 2.

(13) Podnikatelé zajišťující veřejnou komunikační síť jsou povinni do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit Úřadu a uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup typy rozhraní a jejich technické specifikace, která nabízejí pro připojení přístrojů. Technické specifikace musí být zpracovány způsobem stanoveným v § 73 odst. 9.

(14) Podnikatel zajišťující veřejnou mobilní telefonní síť musí povinnost uvedenou v § 34 splnit nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti opatření obecné povahy specifikující technické podmínky. Úřad je povinen vydat opatření obecné povahy podle § 34 odst. 4 do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(15) Platnost průkazů zvláštní způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, s výjimkou průkazů pro obsluhu vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu, vydaných podle dosavadních právních předpisů se nemění. Průkazy zvláštní způsobilosti pro obsluhu vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu vydané podle dosavadních právních předpisů (dále jen "průkaz radioamatéra") pozbývají platnosti dnem 30. dubna 2007. Úřad v této lhůtě vymění průkaz radioamatéra na základě žádosti držitele takového průkazu za průkaz odborné způsobilosti HAREC.

(16) Živnostenské oprávnění vydané pro koncesovanou živnost "Poskytování telekomunikačních služeb" zaniká dnem, kdy osoba, která na jeho základě podniká, oznámila vykonávání komunikační činnosti podle § 13 tohoto zákona, nejpozději však uplynutím 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(17) Řízení o vydání živnostenského oprávnění pro vázanou živnost "Poskytování telekomunikačních služeb" zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a k tomuto dni nedokončená se zastavují.

(18) Dal-li držitel licence k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání souhlas k udělení povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení podle předchozích předpisů nebo souhlas k udělení rádiových kmitočtů, a to v rozsahu souboru technických parametrů uvedených v jeho licenci, provozovateli sítě určené k šíření a přenosu rozhlasového a televizního vysílání, má právo na přidělení těchto kmitočtů Úřadem v případě, že smluvní vztah mezi ním a provozovatelem sítě zanikne. Toto právo náleží držiteli licence po dobu platnosti jeho licence, tak jak je stanovena ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

(19) Subjekt, který shromažďuje osobní údaje účastníků za účelem vydání seznamu účastníků, je povinen informovat účastníky pevné nebo mobilní veřejně dostupné telefonní služby, jejichž osobní údaje byly uvedeny v seznamu účastníků vydaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, o jejich oprávněních uvedených v § 95 odst. 1 a 2. Tento subjekt je povinen nejpozději do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dotázat dotčených účastníků, zda mohou jejich osobní údaje zůstat uvedeny v tomto seznamu. V případě, že účastník bude požadovat změnu nebo vyškrtnutí těchto údajů, je uvedený subjekt povinen to bez odkladu bezplatně uskutečnit. Pokud jde o seznamy tištěné, popřípadě v elektronické podobě na nosiči dat, které již byly vydány, platí tato povinnost uvedeného subjektu pro nejbližší aktualizaci seznamu.

(20) Obsahuje-li zvláštní právní předpis ustanovení o

a) telekomunikačním provozu, rozumí se tím přenášená zpráva podle tohoto zákona,

b) údajích o telekomunikačním provozu, rozumí se tím provozní a lokalizační údaje související s přenášenou zprávou podle tohoto zákona,

c) telekomunikační službě, rozumí se tím služba elektronických komunikací podle tohoto zákona,

d) telekomunikační síti, rozumí se tím síť elektronických komunikací podle tohoto zákona.

§ 137

(1) Úřad je povinen provést první analýzu všech částí trhu elektronických komunikací postupem podle § 51 tak, aby mohl být zjištěn stav relevantních trhů podle § 52 odst. 1, případně dalších trhů podle § 52 odst. 2. Úřad při této analýze použije konzultační postupy podle § 130 a 131 a při uveřejňování postupuje podle § 125. Úřad je povinen ukončit tuto analýzu nejpozději do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona je Úřad povinen na základě analýzy podle odstavce 1 přezkoumat povinnosti držitelů licence s výrazným podílem na trhu zachované podle dosavadních právních předpisů, rozhodnout o zachování těchto povinností, jejich změně nebo zrušení a rozhodnout o uložení povinností uvedených v § 51 podnikům s významnou tržní silou.

(3) V rámci analýzy podle odstavce 1 Úřad prověří, zda poměry na trhu nejsou v oblasti cen pro koncové uživatele významně deformovány křížovým financováním veřejné telefonní služby poskytované podnikem s významnou tržní silou prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě. V případě zjištění takové deformace cen Úřad uloží rozhodnutím dotčené osobě povinnosti podle § 51 tak, aby došlo k nápravě Úřadem zjištěného stavu nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí Úřadu.

§ 138

(1) Poskytovatel veřejné telekomunikační služby pronájmu telekomunikačních okruhů, který byl na základě telekomunikační licence udělené podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, povinen poskytovat tuto službu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen ji poskytovat nadále do doby vydání rozhodnutí Úřadu podle § 137 odst. 2. Tuto službu poskytuje za podmínek a v rozsahu stanoveném dosavadními právními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Poskytovatel veřejné telekomunikační služby pronájmu telekomunikačních okruhů uvedený v odstavci 1 je povinen vést oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů podle schválené metodiky v souladu s opatřením Úřadu vydaným podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a předkládat Úřadu roční zprávu o vývoji nákladů, tržeb, výnosů a ziskovosti, včetně vloženého kapitálu ve lhůtě stanovené Úřadem do doby vydání rozhodnutí Úřadu podle § 137 odst. 2.

§ 139

(1) Smlouvy o přístupu k síti, zvláštním přístupu k síti, propojení sítí anebo o zpřístupnění účastnického vedení uzavřené podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Tyto smlouvy se považují za smlouvy uzavřené podle tohoto zákona.

(2) Do doby vydání rozhodnutí Úřadu podle § 137 odst. 2 je provozovatel veřejné telekomunikační sítě a poskytovatel veřejné telekomunikační služby, který byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona označen jako subjekt s výrazným podílem na trhu, povinen při poskytování přístupu nebo propojení anebo zpřístupnění účastnického vedení dodržet stávající povinnosti týkající se přístupu k síti, propojení sítí a zpřístupnění účastnického vedení stanovené podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o

a) povinnost nediskriminace,

b) povinnost poskytnout Úřadu uzavřenou smlouvu o propojení sítí nebo o přístupu k síti za účelem jejího uveřejnění,

c) povinnost oznamovat Úřadu a uveřejňovat v Telekomunikačním věstníku referenční nabídky propojení a zpřístupnění účastnického vedení a

d) povinnost vést oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů podle schválené metodiky v souladu s opatřením Úřadu vydaným podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a předkládat Úřadu roční zprávu o vývoji nákladů, tržeb, výnosů a ziskovosti, včetně vloženého kapitálu ve lhůtě stanovené Úřadem.

§ 140

Provozovatel veřejné pevné telekomunikační sítě, který byl ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona povinen ve své síti podle číslovacího plánu umožnit svým účastníkům přístup ke službám kteréhokoliv s uvedenými sítěmi propojeného poskytovatele veřejných telekomunikačních služeb, kromě služby pronájmu okruhů, a to jak formou nastavení předvolby čísel, tak krátkou individuální volbou čísel pro jednotlivá volání, je povinen tyto služby poskytovat nejméně do doby vydání rozhodnutí Úřadu podle § 137 odst. 2.

§ 142

(1) Opatření Českého telekomunikačního úřadu vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Cenová rozhodnutí vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti do vydání věcně příslušných rozhodnutí o ceně (§ 57 až 59) Úřadem, nejdéle však do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato rozhodnutí o ceně je Úřad po dobu 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn vydat bez předchozí analýzy trhu. V takovém případě je však jejich účinnost omezena nejdéle do doby vydání rozhodnutí o uložení povinností podnikům s významnou tržní silou podle § 137 odst. 2.

(3) Uzavřené smlouvy a vydané všeobecné podmínky pro poskytování veřejné telekomunikační služby podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za smlouvy uzavřené a všeobecné podmínky vydané podle tohoto zákona.

(4) Pokud smlouva na poskytování veřejné telekomunikační služby uvedená v odstavci 3 není v souladu s ustanoveními tohoto zákona, je podnikatel povinen ji uvést s nimi do souladu nejpozději do 4 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(5) Pokud všeobecné podmínky uvedené v odstavci 2 nejsou v souladu s ustanoveními tohoto zákona, je podnikatel povinen je uvést do souladu s ustanoveními tohoto zákona do 4 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti.

§ 143

(1) Poskytovatel univerzální služby, který byl povinen poskytovat tuto službu podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je povinen poskytovat tuto službu i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona v rozsahu a za podmínek dle dosavadních právních předpisů. Povinnost poskytovat univerzální službu trvá až do doby, než Úřad rozhodne podle odstavce 2.

(2) Úřad do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona přezkoumá, zda poskytování univerzální služby, včetně cenové dostupnosti, je v souladu s ustanoveními hlavy III dílu 6; nejpozději do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Úřad uloží rozhodnutím povinnosti poskytovat dílčí služby podle § 39.

(3) Poskytovatel univerzální služby uvedený v odstavci 1 je povinen vést oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů podle schválené metodiky v souladu s opatřením Úřadu vydaným podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a předkládat Úřadu roční zprávu o vývoji nákladů, tržeb, výnosů a ziskovosti, včetně vloženého kapitálu ve lhůtě stanovené Úřadem.

(4) Poskytovatel univerzální služby uvedený v odstavci 1 je povinen předložit Úřadu do 4 měsíců po určení nového poskytovatele podle odstavce 2 vyúčtování prokazatelné ztráty vypočítané podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento poskytovatel má nárok na úhradu prokazatelné ztráty v roce, ve kterém nabyl tento zákon účinnosti, a to za období do doby rozhodnutí Úřadu podle odstavce 2. Tento poskytovatel je povinen umožnit ověření výše prokazatelné ztráty způsobem uvedeným v dosavadních právních předpisech. Na výše uvedenou prokazatelnou ztrátu jsou povinni přispívat podnikatelé, kteří byli v příslušném období držiteli telekomunikační licence. Výpočet podílu a platby se řídí ustanoveními právních předpisů platných před účinností tohoto zákona.

§ 144

Poskytovatel veřejně dostupné dálnopisné a telegrafní služby, který byl povinen poskytovat tyto služby podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je povinen tyto služby poskytovat do konce roku 2005.

§ 145

(1) Podnikatel poskytující službu šíření a přenosu rozhlasového a televizního signálu, který byl na základě telekomunikační licence udělené podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, povinen poskytovat tyto služby ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen je poskytovat i nadále, nejméně do doby vydání rozhodnutí Úřadu podle § 137 odst. 2. Tyto služby poskytuje za podmínek a v rozsahu stanoveném dosavadními právními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Byl-li podnikatel podle odstavce 1 povinen vést oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů podle schválené metodiky v souladu s opatřením Úřadu vydaným podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a předkládat Úřadu roční zprávu o vývoji nákladů, tržeb, výnosů a ziskovosti, včetně vloženého kapitálu ve lhůtě stanovené Úřadem, je povinen tuto povinnost plnit do doby vydání rozhodnutí Úřadu podle § 137 odst. 2.

§ 146

Úřad do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zřídí radiokomunikační účet. Úřad do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zřídí databáze podle § 14, 15 a 28.

§ 147

(1) Věcná břemena vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jiné dohody, včetně dohod o náhradě za omezení vlastnického práva, sloužící k výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny.

(2) Nedošlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mezi podnikatelem a vlastníkem nemovitosti k dohodě pro výkon oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. a, k dohodě o náhradě za omezení vlastnického práva, rozhodne o zřízení věcného břemene a o výši náhrady vyvlastňovací úřad podle tohoto zákona, pokud s výkonem oprávnění nebylo započato.

(3) Vznikla-li ve prospěch podnikatelů zajišťujících veřejnou komunikační síť, kteří realizovali výstavbu veřejné komunikační sítě před nabytím účinnosti tohoto zákona, věcná břemena k výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. nebo vzniknou-li takovým podnikatelům věcná břemena pro výkon oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. nebo § 104 odst. 1 písm. a) a b) tohoto zákona po nabytí účinnosti tohoto zákona, přecházejí oprávnění z takových věcných břemen i na nabyvatele veřejné komunikační sítě či její části, pokud jsou tito nabyvatelé podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť, a to bez ohledu na skutečnost, zda se nabyvateli veřejné komunikační sítě stali před či po nabytí účinnosti tohoto zákona.

(4) Oprávnění z věcných břemen podle odstavce 3 vzniká nabyvatelům veřejné komunikační sítě

a) v okamžiku vzniku věcných břemen, vzniknou-li věcná břemena po nabytí účinnosti tohoto zákona a došlo-li nejpozději k okamžiku vzniku věcného břemene k převodu veřejné komunikační sítě na nabyvatele,

b) v okamžiku nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniklo-li věcné břemeno před nabytím účinnosti tohoto zákona a došlo-li současně před nabytím účinnosti tohoto zákona i k převodu veřejné komunikační sítě na nabyvatele,

c) v okamžiku nabytí veřejné komunikační sítě nabyvatelem, bude-li veřejná komunikační síť převedena na nabyvatele až po vzniku věcného břemene a po nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 148

Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona

a) se zrušuje Český telekomunikační úřad zřízený podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

b) přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů z Českého telekomunikačního úřadu zřízeného podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na Úřad,

c) je Úřad příslušný hospodařit s majetkem státu, s nímž k tomuto dni hospodařil Český telekomunikační úřad zřízený podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 149

(1) Po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vláda jmenuje jednoho člena Rady Úřadu na 1 rok, jednoho na 2 roky, jednoho na 3 roky, jednoho na 4 roky a jednoho na 5 let.

(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na členy Rady ustanovení zákoníku práce, a to až do dne nabytí účinnosti služebního zákona.
Závěrečná ustanovení

§ 150
Zmocnění

(1) Vláda vydá nařízení k provedení § 24 odst. 5, § 27 odst. 8, § 37 odst. 2, § 38 odst. 8, § 43 odst. 5, § 133 odst. 2.

(2) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 16 odst. 1, 7 a 8, § 26 odst. 5, § 29 odst. 4, § 40 odst. 7, § 43 odst. 3, § 47 odst. 5, § 48 odst. 7, § 53 odst. 4, § 80 odst. 3, § 113 odst. 8 a § 126 odst. 3.

(3) Ministerstvo vydá ve spolupráci s Ministerstvem vnitra vyhlášku k provedení § 33 odst. 9 a § 97 odst. 4.

(4) Ministerstvo vnitra vydá vyhlášku k provedení § 97 odst. 5 a 9.

(5) Úřad vydá vyhlášku k provedení § 33 odst. 4, § 44 odst. 5, § 63 odst. 3, § 64 odst. 13, § 97 odst. 7 a 12, § 98 odst. 4, § 99 odst. 1, § 113 odst. 6 a 7 a § 129 odst. 2.

(6) Úřad pro ochranu osobních údajů může vydat vyhlášku k provedení § 88 odst. 7.

§ 151

Zrušuje se:

1. Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.

2. Nařízení vlády č. 181/2000 Sb., kterým se stanoví výše poplatků za přidělené kmitočty a za přidělená čísla.

3. Vyhláška č. 182/2000 Sb., o schvalovací značce pro telekomunikační koncová a rádiová zařízení.

4. Vyhláška č. 191/2000 Sb., o technických podmínkách pro připojení a provoz zařízení pro odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu.

5. Vyhláška č. 195/2000 Sb., kterou se stanoví druhy a charakteristika koncových bodů a rozhraní veřejné telekomunikační sítě.

6. Vyhláška č. 196/2000 Sb., kterou se stanoví charakteristiky, parametry a ukazatele kvality služeb poskytovaných v rámci univerzální služby držiteli telekomunikační licence.

7. Vyhláška č. 197/2000 Sb., o rozsahu pronájmu telekomunikačních okruhů a o jejich technických parametrech.

8. Vyhláška č. 198/2000 Sb., o náležitostech návrhu na uzavření smlouvy o propojení a přístupu k síti a o technických a provozních podmínkách přístupu k síti a propojení sítí a připojení neveřejných telekomunikačních sítí k veřejným telekomunikačním sítím.

9. Vyhláška č. 199/2000 Sb., o způsobu prokazování finanční způsobilosti k vykonávání telekomunikační činnosti.

10. Vyhláška č. 200/2000 Sb., o způsobu tvorby volacích značek, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány.

11. Vyhláška č. 201/2000 Sb., o technických a provozních podmínkách amatérské radiokomunikační služby.

12. Vyhláška č. 202/2000 Sb., o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání zvláštní způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy zvláštní způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů způsobilosti a době jejich platnosti.

13. Vyhláška č. 92/2001 Sb., kterou se stanoví seznam speciálně vybavených koncových telefonních zařízení.

14. Vyhláška č. 235/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby držitelem telekomunikační licence.

ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o vodovodech a kanalizacích

§ 152

V zákoně č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb. a zákona č. 167/2004 Sb., se část pátá zrušuje.

ČÁST TŘETÍ
Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního

§ 153

V zákoně č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., se část dvanáctá zrušuje.

ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona, kterým se mění zákon o technických požadavcích na výrobky

§ 154

V zákoně č. 205/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se část třetí zrušuje.

ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím služebního zákona

§ 155

V zákoně č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 123/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 281/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 626/2004 Sb., se část dvacátá čtvrtá zrušuje.

ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona, kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony

§ 156

V zákoně č. 517/2002 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony, ve znění zákona č. 41/2004 Sb., se část šestá zrušuje.

ČÁST SEDMÁ
Změna zákona, kterým se mění zákon o telekomunikacích

§ 157

V zákoně č. 225/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb., se část první zrušuje.

ČÁST OSMÁ
Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky

§ 158

V zákoně č. 436/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se část čtvrtá zrušuje.

ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona, kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel

§ 159

V zákoně č. 53/2004 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel, se část jedenáctá zrušuje.

ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona, kterým se mění živnostenský zákon

§ 160

V zákoně č. 167/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, se část čtvrtá zrušuje.

ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o živnostenském podnikání
§ 161
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání 
.....
ČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Změna zákona č. 427/2003 Sb.

§ 174

V § 1 zákona č. 427/2003 Sb., kterým se pro léta 2004, 2005 a 2006 stanoví mimořádné opatření při určování výše platu a některých náhrad výdajů spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, soudců a státních zástupců, výše dalšího platu těchto osob za první pololetí roku 2004 a kterým se mění některé související zákony, ve znění zákona č. 359/2004 Sb., se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní:

"g) člena a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu,".

Dosavadní písmena g) až n) se označují jako písmena h) až o).

ČÁST DVACÁTÁ PÁTÁ
Změna zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů

§ 175
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 39/2001 Sb. a zákona č. 231/2001 Sb., se mění takto:
1. V § 2 odst. 1 se za slovo "programů" vkládají slova " , popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb".
.............

§ 176
Přechodná ustanovení

(1) Digitální vysílání televizních programů uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, Česká televize zahájí do 60 dnů ode dne, kdy s podnikatelem zajišťujícím síť elektronických komunikací uzavře smlouvu o šíření multiplexu veřejné služby. Digitální vysílání dalších alespoň dvou televizních programů Česká televize zahájí postupně podle své ekonomické, organizační a technické připravenosti.

(2) Podmínky šíření programů, popřípadě doplňkových služeb, Českého rozhlasu prostřednictvím multiplexu veřejné služby sjedná Česká televize s Českým rozhlasem smlouvou. Oběma stranami ověřený návrh této smlouvy předloží generální ředitel České televize k informaci Radě České televize alespoň 30 dnů před dohodnutým dnem zahájení zemského digitálního rozhlasového vysílání Českého rozhlasu.

ČÁST DVACÁTÁ ŠESTÁ
Změna zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů

§ 177
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb. a zákona č. 192/2002 Sb., se mění takto:
...
§ 178
Přechodná ustanovení
(1) Český rozhlas zahájí digitální vysílání rozhlasových programů uvedených v § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, postupně podle své ekonomické, organizační a technické připravenosti.
(2) Podmínky šíření svých programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb, prostřednictvím multiplexu veřejné služby sjedná Český rozhlas s Českou televizí smlouvou. Oběma stranami ověřený návrh této smlouvy předloží generální ředitel Českého rozhlasu k informaci Radě Českého rozhlasu alespoň 30 dnů před dohodnutým dnem zahájení zemského digitálního rozhlasového vysílání Českého rozhlasu.
....
ČÁST DVACÁTÁ SEDMÁ
ÚČINNOST

§ 179

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 261/2007 Sb. Čl. LXXI

Rozhodnutí o uložení povinnosti poskytovat zvláštní ceny vydaná Českým telekomunikačním úřadem podle zákona č. 127/2005 Sb., ve znění zákona č. 310/2006 Sb., zůstávají v platnosti do právní moci rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o uložení povinnosti poskytovat zvláštní ceny podle tohoto zákona. Český telekomunikační úřad vydá rozhodnutí, kterým se ukládá povinnost poskytovat zvláštní ceny podle tohoto zákona, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 304/2007 Sb. Čl. II

1. Vláda stanoví nařízením Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (dále jen "Technický plán přechodu") za účelem sestavení sítě elektronických komunikací pro multiplex veřejné služby, dalších sítí pro celoplošné zemské digitální televizní vysílání a jedné sítě umožňující regionální zemské digitální televizní vysílání. Technický plán přechodu stanoví pravidla pro přechod zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, zejména lhůty, podmínky a způsob postupu při procesu rozvoje sítí elektronických komunikací pro zemské digitální televizní vysílání, včetně lhůt, podmínek a způsobu vypínání zemského analogového televizního vysílání tak, aby mimo případy, kdy to neumožňují přírodní nebo odůvodněné technické překážky, při vypnutí zemského analogového televizního vysílání v rámci jedné územní oblasti nedošlo ke zmenšení území pokrytého signálem zemského televizního vysílání programů provozovatelů vysílání s licencí dotčených vypnutím v dané územní oblasti. V Technickém plánu přechodu se rovněž stanoví minimální rozsah pokrytí území zemským digitálním televizním signálem ke dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Zemské analogové televizní vysílání se ukončí dnem 31. prosince 2012, nestanoví-li vláda v Technickém plánu přechodu termín dřívější, nejdříve však dnem 10. října 2010.

2. Opatření obecné povahy Českého telekomunikačního úřadu č. OOP/15/12.2006/39, kterým se stanoví Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, vydané podle čl. IV zákona č. 235/2006 Sb., se dnem nabytí účinnosti nařízení vlády podle bodu 1 zrušuje.

3. V období ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády podle bodu 1 do dne dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání stanoví výši, popřípadě způsob výpočtu, a dobu splatnosti poplatku podle § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 127/2005 Sb., ve znění tohoto zákona, vláda nařízením v závislosti na druhu televizního vysílání a v závislosti na průběhu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání s ohledem na dobu souběhu zemského analogového a zemského digitálního televizního vysílání podle Technického plánu přechodu.

4. Údaje podle § 72c zákona č. 127/2005 Sb., ve znění tohoto zákona, sdělí podnikatel zajišťující síť elektronických komunikací a podnikatel poskytující službu šíření rozhlasového a televizního vysílání Českému telekomunikačnímu úřadu poprvé do 90 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 153/2010 Sb. Čl. II

1. Lhůta podle § 22b odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pro držitele přídělu rádiových kmitočtů, jemuž byl příděl udělen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, počíná běžet dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tím nejsou dotčeny termíny stanovené nařízením vlády o technickém plánu přechodu.

2. Operátor sítě elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím je poskytována služba šíření zemského televizního vysílání, má nárok na náhradu nákladů vynaložených na zajištění primárního signálu pro navazující rádiová vysílací zařízení malého výkonu, pokud k jeho ztrátě došlo v souvislosti s plněním nařízení vlády o technickém plánu přechodu, pokud tato rádiová zařízení leží vně územní oblasti, ve které došlo k vypnutí analogového vysílače velkého výkonu, nebo leží v této oblasti, ale v předmětné lokalitě pokryté zemským analogovým televizním vysíláním z takového rádiového zařízení není zajištěno pokrytí zemským digitálním televizním vysíláním.

3. Pokud o to provozovatel regionálního zemského digitálního televizního vysílání s licencí v případě programu, který byl šířen prostřednictvím zemského analogového televizního vysílání na sdílených kmitočtech s provozovatelem celoplošného zemského analogového televizního vysílání s licencí přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 235/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, požádá, je operátor sítě elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím má být tento program šířen digitálně v rámci části datového toku využívané pro šíření celoplošného programu, se kterým byl šířen analogově na sdílených kmitočtech, povinen nejpozději do 90 dnů ode dne doručení žádosti tohoto provozovatele regionálního televizního vysílání zajistit odpovídající technické členění této sítě za účelem realizace regionálního vysílání, pokud tím nedojde k narušení integrity sítě. Za splnění této povinnosti má operátor nárok na náhradu nákladů podle § 27 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Pokud o to provozovatel celoplošného zemského digitálního televizního vysílání s licencí v případě programu, který má být podle platných licenčních podmínek regionálně odpojován, požádá, je operátor sítě elektronických komunikací povinen nejpozději do 90 dnů ode dne doručení žádosti tohoto provozovatele zajistit odpovídající technické členění této sítě za účelem realizace regionálního vysílání, pokud tím nedojde k narušení integrity sítě. Za splnění této povinnosti má operátor nárok na náhradu nákladů podle § 27 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Úhrada nákladů podle bodu 2, 3 nebo 4 se poskytne, pokud tyto náklady vznikly a byly vynaloženy operátorem sítě elektronických komunikacích v době ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády o technickém plánu přechodu do dne ukončení zemského analogového televizního vysílání v České republice.

6. Úhrada nákladů podle bodu 2, 3 nebo 4 se poskytuje z prostředků radiokomunikačního účtu [§ 27 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona]. O nároku na úhradu nákladů rozhoduje na základě žádosti Český telekomunikační úřad. Žádost o úhradu nákladů musí operátor sítě elektronických komunikací podat nejpozději do 3 měsíců ode dne vynaložení nákladů nebo do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak právo zanikne. V případech podle bodu 2, 3 nebo 4 stanoví Český telekomunikační úřad výši úhrady nákladů jako rozdíl mezi výší prokázaných efektivně a účelně vynaložených nákladů a výší nákladů, které by operátor sítě elektronických komunikací vynaložil, pokud by nedošlo ke ztrátě primárního signálu nebo pokud by neměl povinnost zajistit odpovídající technické členění sítě za účelem realizace regionálního vysílání.

7. Do 31. prosince 2012 může Český telekomunikační úřad využít prostředky radiokomunikačního účtu i pro vyhodnocování případů podle bodů 2, 3 a 4, monitorování stavu a rozsahu šíření televizního signálu, analýzu dostupnosti televizního vysílání a efektivního využívání rádiových kmitočtů, popřípadě úhradu mimořádných nákladů souvisejících s jeho činností v těchto případech a případech podle bodu 6. Český telekomunikační úřad může ve lhůtě podle věty první využít prostředky radiokomunikačního účtu i k úhradě nákladů na zajištění úkolů souvisejících s harmonizací správy spektra v rámci přípravy a realizace opatření vyplývajících z harmonizace využití spektra na úrovni Evropského společenství navazujících na ukončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, včetně přípravy a realizace využití digitální dividendy, vzniklé v důsledku ukončení zemského analogového televizního vysílání v České republice.

8. Peněžní prostředky čerpané z radiokomunikačního účtu podle bodu 7 nesmí v kalendářním roce přesáhnout výši 10 % příjmů radiokomunikačního účtu za bezprostředně předcházející kalendářní rok.

9. V době ode dne účinnosti tohoto zákona do dne 31. prosince 2012 převádí Český telekomunikační úřad na radiokomunikační účet peněžní prostředky v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem podle § 27 odst. 6 a § 133 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zvýšené o 6 % z celkového výnosu z vybraných poplatků za využívání rádiových kmitočtů.

10. Práva a povinnosti Českého telekomunikačního úřadu, poskytovatelů univerzální služby a plátců na účet univerzální služby při výpočtu a úhradě čistých nákladů na poskytování univerzální služby a stanovování, vybírání a vymáhání plateb na účet univerzální služby a s nimi souvisejících penále, jakož i práva a povinnosti týkající se vedení účtu univerzální služby, obsahu výroční zprávy univerzální služby a poskytování informací Českému telekomunikačnímu úřadu pro výpočet výše platby na účet univerzální služby za zúčtovací období univerzální služby skončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí zákonem o elektronických komunikacích a jeho prováděcími právními předpisy, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. V případě, že u platby na účet univerzální služby stanovené podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona o elektronických komunikacích, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dojde k zániku plátce bez právního nástupce nebo k odpisu nedoplatku pro nedobytnost, bude poskytovateli univerzální služby platba uhrazena prostřednictvím účtu univerzální služby ze státního rozpočtu, a to do 90 dnů od zániku plátce bez právního nástupce nebo od odpisu nedoplatku pro nedobytnost. Pokud po uhrazení této platby podle předchozí věty, provedené v návaznosti na odpis nedoplatku pro nedobytnost, dojde k dodatečné úhradě platby plátcem nebo třetí osobou, je tato dodatečně uhrazená platba příjmem státního rozpočtu.

12. Po vyrovnání všech práv a povinností podle bodů 10 a 11 Český telekomunikační úřad zruší účet univerzální služby a případný zůstatek na účtu převede na radiokomunikační účet. Ode dne 1. ledna 2011 do dne zrušení účtu univerzální služby se pro účely správy placení hledí na prostředky na účtu jako na prostředky veřejného rozpočtu22).

13. Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu je povinen do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona doplnit příděly rádiových kmitočtů vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona o specifikaci rádiových kmitočtů podle § 22 odst. 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu přitom zohlednění stav využívání rádiových kmitočtů a podmínky stanovené Plánem využití rádiového spektra (§ 16).
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 468/2011 Sb. Čl. II

1. V případě, že bylo v Plánu využití rádiového spektra v určitém kmitočtovém pásmu zmírněno omezení zásady technologické neutrality a neutrality vůči službám uplatněné podle § 16a zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, může držitel přídělu rádiových kmitočtů, jemuž byl tento příděl udělen přede dnem 25. května 2011 a tento příděl má dobu platnosti alespoň pět let po dni 25. května 2011, do dne 25. května 2016 podat u Úřadu žádost o přezkoumání tohoto přídělu ve vztahu k tomuto omezení.

2. Úřad před vydáním rozhodnutí o přezkoumání přídělu podle bodu 1 sdělí držiteli přídělu, v jakém rozsahu bude tento příděl změněn, a současně mu sdělí lhůtu, ve které může vzít žádost o přezkoumání zpět. V případě, že držitel tohoto přídělu vezme v dané lhůtě svou žádost o přezkoumání zpět, zůstává tento příděl v platnosti až do skončení doby jeho platnosti, nebo do pěti let od podání žádosti o přezkoumání v závislosti na tom, která skutečnost nastane dříve.

3. Ode dne 25. května 2016 je Úřad oprávněn změnit všechna individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, příděly rádiových kmitočtů a všeobecná oprávnění, která budou v rozporu s Plánem využití rádiového spektra v části upravující omezení technologické neutrality a neutrality vůči službám podle § 16a zákona č. 127/2005 Sb., ve znění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Úřad je povinen uvést plán využití rádiového spektra do souladu s ustanovením § 16 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do dvanácti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen uvést smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací do souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Do 31. prosince 2012 se do výše čerpání úhrady výdajů podle § 27 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává i čerpání úhrad nákladů podle čl. II bodů 7 a 8 zákona č. 153/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Do 31. prosince 2012 je Úřad oprávněn čerpat úhradu výdajů podle § 27 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, kromě podmínky uvedené v tomto ustanovení pouze v případě, pokud tím nedojde k omezení uspokojení nároků oprávněných subjektů též podle čl. II bodů 2 až 4 zákona č. 153/2010 Sb.

7. Za předpokladu, že do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebyl omezen počet práv podle § 20 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uplyne doba platnosti přídělu rádiových kmitočtů vydaného podle § 136 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném do dne účinnosti tohoto zákona, za 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud nebude v této době postupem podle § 20 odst. 1 a 3 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, omezen počet práv. V tomto případě je příděl nadále platný po dobu platnosti v něm uvedenou.

8. Pokud byla platnost individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v rozhodnutí podle § 18 nebo § 19 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném do dne účinnosti tohoto zákona, stanovena delší, než činí doba platnosti přídělu rádiových kmitočtů, na jehož základě bylo individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydáno, pozbývá takové individuální oprávnění platnosti nejpozději dnem právní moci rozhodnutí o udělení přídělu podle bodu 10.

9. Pokud v době do 1 roku přede dnem účinnosti tohoto zákona došlo k ukončení platnosti přídělu rádiových kmitočtů uplynutím doby, na kterou byl tento udělen, postupuje Úřad přiměřeně podle § 20 odst. 4 a 5 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona.

10. Úprava doručování podle § 129 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i na správní řízení zahájená a nedokončená před nabytím účinnosti tohoto zákona.

11. Dokud nenabudou účinnosti vyhlášky Úřadu vydané na základě § 44 odst. 5, § 64 odst. 13 a § 99 odst. 1, postupuje se podle dosavadních opatření obecné povahy.
Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 214/2013 Sb. Čl. II

Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvést smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací do souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zaorálek v. r.

Klaus v. r.

Gross v. r.

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice).
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice).
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice).
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě).
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).
 Směrnice Komise 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací.
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES o rádiových a koncových telekomunikačních zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody.
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele.
 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací.
2) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
3) Například zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
5) Například § 60, 60a, 70 trestního zákona.
5a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 717/2007 ze dne 27. června 2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a o změně směrnice 2002/21/ES.
5b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 717/2007 ze dne 27. června 2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a o změně směrnice 2002/21 ES.
6) § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
7) Čl. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
8) Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.
9) Zákon č. 110/1998 Sb.
10) § 40 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
10a) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.
10a) Rozhodnutí Komise 2007/344/ES ze dne 16. května 2007 o harmonizované dostupnosti informací o využívání spektra ve Společenství.
10b) Rozhodnutí Komise 2007/344 ES ze dne 16. května 2007 o harmonizované dostupnosti informací o využívání spektra ve Společenství.
11) Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
12) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů.
14) Zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě.
15) § 1 odst. 7 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.
16) Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.
16a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/214/ES, kterou se mění směrnice Rady č. 87/372/EHS o frekvenčních pásmech vyhrazených pro koordinované zavedení veřejných celoevropských buňkových digitálních pozemních mobilních komunikačních systémů ve Společenství.
16b) § 473 až 475a a § 477 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
16c) § 175f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
17) Vyhláška č. 138/2000 Sb., o radiotelefonním provozu na vnitrozemských vodních cestách.
18) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).
18a) Rozhodnutí Komise 2007/116/ES ze dne 15. února 2007 o vyhrazení vnitrostátního číselného rozsahu pro harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou.
19) Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
20) § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
22) Část šestá zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
23) Čl. 15 odst. 1 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice).
24) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
24a) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
25) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
26) Nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, ve znění pozdějších předpisů.
27) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.
28) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.
29) Rozhodnutí Komise č. 2003/548/ES o minimálním souboru pronajatých okruhů s harmonizovanými vlastnostmi a o souvisejících normách podle článku 18 směrnice o univerzální službě.
30) § 66a zákona č. 513/1991 Sb.
31) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), příloha II.
32) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
33) Zákon č. 513/1991 Sb.
34) Zákon č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
35) § 5 zákona č. 101/2000 Sb.
36) § 88 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
37) § 6 až 8 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.
37a) § 9 a 10 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství.
37b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES.
38) § 18 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
39) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).
 Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
40) Nařízení vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility.
41) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
42) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
43) § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb.
44) § 32 odst. 1 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb.
44a) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
45) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
46) Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
46a) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
47) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
48) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
 Zákon č. 240/2000 Sb.
48a) § 152 odst. 5 správního řádu.
48b) § 101 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
49) § 2 písm. r) a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
49a) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
50) Například zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
51) Například § 46b písm. a) občanského soudního řádu.
52) Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů.
53) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
54) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
 Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, ve znění nařízení vlády č. 106/2010 Sb.
55) § 147 správního řádu.
56) § 37 odst. 4 správního řádu.
57) Doporučení Mezinárodní telekomunikační unie E.169 a E.152.
57a) § 146 správního řádu.
58) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
59) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
60) Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
 Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
61) Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
62) § 57 občanského zákoníku.
62) § 7 odst. 2 zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti).
63) § 53 odst. 7 občanského zákoníku.
64) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
65) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 531/2012 ze dne 13. června 2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii.
66) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1203/2012 ze dne 14. prosince 2012 o odděleném prodeji regulovaných maloobchodních roamingových služeb v Unii.

Zákon 101/2000 o ochraně osobních údajů

24. 01.01.2017 267/2006 Sb.	
23. 01.01.2015	250/2014 Sb. Aktualni stav
22. 01.05.2014	64/2014 Sb
101 ZÁKON ze dne 4. dubna 2000  o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ
HLAVA I  ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1  Předmět úpravy
Tento zákon v souladu s právem Evropské unie,1) mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána,1a) a k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států.
§ 2
(1) Zřizuje se Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze (dále jen "Úřad").
(2) Úřad je ústředním správním úřadem pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem, zvláštními právními předpisy1), mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo použitelnými předpisy Evropské unie.
(3) Úřad vykonává působnost dozorového úřadu pro oblast ochrany osobních údajů vyplývající z mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu.
§ 3 Působnost zákona
(1) Tento zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby.
(2) Tento zákon se vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.
(3) Tento zákon se nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu.
(4) Tento zákon se nevztahuje na nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány.
(5) Tento zákon se dále vztahuje na zpracování osobních údajů,
a) jestliže se právní řád České republiky použije přednostně na základě mezinárodního práva veřejného, i když správce není usazen na území České republiky,
b) jestliže správce, který je usazen mimo území Evropské unie, provádí zpracování na území České republiky a nejedná se pouze o předání osobních údajů přes území Evropské unie; v tomto případě je správce povinen zmocnit postupem podle § 6 na území České republiky zpracovatele.
Jestliže zpracování provádí správce prostřednictvím svých organizačních jednotek umístěných na území Evropské unie, musí zajistit, že tyto organizační jednotky budou zpracovávat osobní údaje v souladu s národním právem příslušného členského státu Evropské unie.
(6) Ustanovení § 5 odst. 1 a § 11 a 12 se nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pro plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro zajištění
a) bezpečnosti České republiky,4)
b) obrany České republiky,5)
c) veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti,6)
d) předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů,7)
e) významného hospodářského zájmu České republiky nebo Evropské unie,8)
f) významného finančního zájmu České republiky nebo Evropské unie, kterým je zejména stabilita finančního trhu a měny, fungování peněžního oběhu a platebního styku, jakož i rozpočtová a daňová opatření,9)
g) výkonu kontroly, dozoru, dohledu a regulace spojených s výkonem veřejné moci v případech uvedených v písmenech c), d), e) a f),10) nebo
h) činností spojených se zpřístupňováním svazků bývalé Státní bezpečnosti.10a)

§ 4 Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu,
b) citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů,
c) anonymním údajem takový údaj, který buď v původním tvaru nebo po provedeném zpracování nelze vztáhnout k určenému nebo určitelnému subjektu údajů,
d) subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují,
e) zpracováním osobních údajů jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace,
f) shromažďováním osobních údajů systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich dalšího uložení na nosič informací pro jejich okamžité nebo pozdější zpracování,
g) uchováváním osobních údajů udržování údajů v takové podobě, která je umožňuje dále zpracovávat,
h) blokováním operace nebo soustava operací, kterými se na stanovenou dobu omezí způsob nebo prostředky zpracování osobních údajů, s výjimkou nezbytných zásahů,
i) likvidací osobních údajů se rozumí fyzické zničení jejich nosiče, jejich fyzické vymazání nebo jejich trvalé vyloučení z dalších zpracování,
j) správcem každý subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí zpracování a odpovídá za něj. Zpracováním osobních údajů může správce zmocnit nebo pověřit zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,
k) zpracovatelem každý subjekt, který na základě zvláštního zákona nebo pověření správcem zpracovává osobní údaje podle tohoto zákona,
l) zveřejněným osobním údajem osobní údaj zpřístupněný zejména hromadnými sdělovacími prostředky, jiným veřejným sdělením nebo jako součást veřejného seznamu,
m) evidencí nebo datovým souborem osobních údajů (dále jen "datový soubor") jakýkoliv soubor osobních údajů uspořádaný nebo zpřístupnitelný podle společných nebo zvláštních kritérií,
n) souhlasem subjektu údajů svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů, jehož obsahem je svolení subjektu údajů se zpracováním osobních údajů,
o) příjemcem každý subjekt, kterému jsou osobní údaje zpřístupněny; za příjemce se nepovažuje subjekt, který zpracovává osobní údaje podle § 3 odst. 6 písm. g).

HLAVA II
PRÁVA A POVINNOSTI PŘI ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ
§ 5
(1) Správce je povinen
a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány,
b) stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů,
c) zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6.11) Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům,
d) shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu,
e) uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Po uplynutí této doby mohou být osobní údaje uchovávány pouze pro účely státní statistické služby, pro účely vědecké a pro účely archivnictví. Při použití pro tyto účely je třeba dbát práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů, a osobní údaje anonymizovat, jakmile je to možné,
f) zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Zpracovávat k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích ustanovení § 3 odst. 6, nebo pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas,
g) shromažďovat osobní údaje pouze otevřeně; je vyloučeno shromažďovat údaje pod záminkou jiného účelu nebo jiné činnosti,
h) nesdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům.
(2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat,
a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce,12)
b) jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů,
c) pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů. V tomto případě je třeba bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a údaje zlikvidovat,
d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním předpisem.13) Tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů,
e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života,
f) pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení, nebo,
g) jedná-li se o zpracování výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona.
(3) Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona,12) je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů.
(4) Subjekt údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Souhlas subjektu údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování.

(5) Provádí-li správce nebo zpracovatel zpracování osobních údajů za účelem nabízení obchodu nebo služeb subjektu údajů, lze pro tento účel použít jméno, příjmení a adresu subjektu údajů, pokud tyto údaje byly získány z veřejného seznamu nebo v souvislosti se svojí činností jakožto správce nebo zpracovatele. Správce nebo zpracovatel však nesmí uvedené údaje dále zpracovávat, pokud s tím subjekt údajů vyslovil nesouhlas. Nesouhlas se zpracováním je nutné vyjádřit písemně. Bez souhlasu subjektu údajů nelze k uvedeným údajům přiřazovat další osobní údaje.

(6) Správce, který zpracovává osobní údaje podle odstavce 5, může tyto údaje předat jinému správci pouze za splnění těchto podmínek:

a) údaje subjektu údajů byly získány v souvislosti s činností správce nebo se jedná o zveřejněné osobní údaje,

b) údaje budou využívány pouze za účelem nabízení obchodu a služeb,

c) subjekt údajů byl o tomto postupu správce předem informován a nevyslovil s tímto postupem nesouhlas.

(7) Jiný správce, kterému byly předány údaje podle odstavce 6, nesmí tyto údaje předávat jiné osobě.

(8) Nesouhlas se zpracováním podle odstavce 6 písm. c) musí subjekt údajů učinit písemně. Správce je povinen informovat každého správce, kterému předal jméno, příjmení a adresu subjektu údajů, o tom, že subjekt údajů vyslovil nesouhlas se zpracováním.

(9) Za účelem vyloučení možnosti, že jméno, příjmení a adresa subjektu údajů budou opakovaně použity k nabídce obchodu a služeb, je správce oprávněn dále zpracovávat pro svoji vlastní potřebu jméno, příjmení a adresu subjektu údajů přesto, že subjekt údajů vyslovil nesouhlas podle odstavce 5.

§ 6

Pokud zmocnění nevyplývá z právního předpisu, musí správce se zpracovatelem uzavřít smlouvu o zpracování osobních údajů. Smlouva musí mít písemnou formu. Musí v ní být zejména výslovně uvedeno, v jakém rozsahu, za jakým účelem a na jakou dobu se uzavírá a musí obsahovat záruky zpracovatele o technickém a organizačním zabezpečení ochrany osobních údajů.

§ 7

Povinnosti stanovené v § 5 platí obdobně také pro zpracovatele.

§ 8

Jestliže zpracovatel zjistí, že správce porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem, je povinen jej na to neprodleně upozornit a ukončit zpracování osobních údajů. Pokud tak neučiní, odpovídá za škodu, která subjektu údajů vznikla, společně a nerozdílně se správcem údajů. Tím není dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona.

§ 9
Citlivé údaje

Citlivé údaje je možné zpracovávat, jen jestliže

a) subjekt údajů dal ke zpracování výslovný souhlas. Subjekt údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Existenci souhlasu subjektu údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování. Správce je povinen předem subjekt údajů poučit o jeho právech podle § 12 a 21,

b) je to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů nebo jiné osoby nebo odvrácení bezprostředního závažného nebezpečí hrozícího jejich majetku, pokud není možno jeho souhlas získat zejména z důvodů fyzické, duševní či právní nezpůsobilosti, v případě, že je nezvěstný nebo z jiných podobných důvodů. Správce musí ukončit zpracování údajů, jakmile pominou uvedené důvody, a údaje musí zlikvidovat, ledaže by subjekt údajů dal k dalšímu zpracování souhlas,

c) se jedná o zpracování při poskytování zdravotních služeb, ochrany veřejného zdraví, zdravotního pojištění a výkon státní správy v oblasti zdravotnictví podle zvláštního zákona15) nebo se jedná o posuzování zdravotního stavu v jiných případech stanovených zvláštním zákonem,15a)

d) je zpracování nezbytné pro dodržení povinností a práv správce odpovědného za zpracování v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti, stanovené zvláštním zákonem,16)

e) jde o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, prováděné v rámci oprávněné činnosti občanského sdružení, nadace nebo jiné právnické osoby nevýdělečné povahy (dále jen "sdružení"), a které se týká pouze členů sdružení nebo osob, se kterými je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností sdružení, a osobní údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu údajů,

f) se jedná o údaje podle zvláštního zákona nezbytné pro provádění nemocenského pojištění, důchodového pojištění (zabezpečení), státní sociální podpory a dalších státních sociálních dávek, sociálních služeb, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a sociálně-právní ochrany dětí, a při zajištění ochrany těchto údajů v souladu se zákonem,

g) se zpracování týká osobních údajů zveřejněných subjektem údajů,

h) je zpracování nezbytné pro zajištění a uplatnění právních nároků,

ch) jsou zpracovány výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona, nebo

i) se jedná o zpracování podle zvláštních zákonů při předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů a pátrání po osobách.

§ 10

Při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.

§ 11

(1) Správce je při shromažďování osobních údajů povinen subjekt údajů informovat o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny, nejsou-li subjektu údajů tyto informace již známy. Správce musí subjekt údajů informovat o jeho právu přístupu k osobním údajům, právu na opravu osobních údajů, jakož i o dalších právech stanovených v § 21.

(2) V případě, kdy správce zpracovává osobní údaje získané od subjektu údajů, musí subjekt údajů poučit o tom, zda je poskytnutí osobního údaje povinné či dobrovolné. Je-li subjekt údajů povinen podle zvláštního zákona osobní údaje pro zpracování poskytnout, poučí jej správce o této skutečnosti, jakož i o následcích odmítnutí poskytnutí osobních údajů.

(3) Informace a poučení podle odstavce 1 není povinen správce poskytovat v případech, kdy osobní údaje nezískal od subjektu údajů, pokud

a) zpracovává osobní údaje výlučně pro účely výkonu státní statistické služby, vědecké nebo archivní účely a poskytnutí takových informací by vyžadovalo neúměrné úsilí nebo nepřiměřeně vysoké náklady; nebo pokud ukládání na nosiče informací nebo zpřístupnění je výslovně stanoveno zvláštním zákonem. V těchto případech je správce povinen přijmout potřebná opatření proti neoprávněnému zasahování do soukromého a osobního života subjektu údajů,

b) zpracování osobních údajů mu ukládá zvláštní zákon nebo je takových údajů třeba k uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zvláštních zákonů,

c) zpracovává výlučně oprávněně zveřejněné osobní údaje, nebo

d) zpracovává osobní údaje získané se souhlasem subjektu údajů.

(4) Předchozími ustanoveními nejsou dotčena práva subjektu údajů požadovat informace podle zvláštních zákonů.18)

(5) Při zpracování osobních údajů podle § 5 odst. 2 písm. e) a § 9 písm. h) je správce povinen bez zbytečného odkladu subjekt údajů informovat o zpracování jeho osobních údajů.

(6) Žádné rozhodnutí správce nebo zpracovatele, jehož důsledkem je zásah do právních a právem chráněných zájmů subjektu údajů, nelze bez ověření vydat nebo učinit výlučně na základě automatizovaného zpracování osobních údajů. To neplatí v případě, že takové rozhodnutí bylo učiněno ve prospěch subjektu údajů a na jeho žádost.

(7) Informační povinnost upravenou v § 11 může za správce plnit zpracovatel.

§ 12
Přístup subjektu údajů k informacím

(1) Požádá-li subjekt údajů o informaci o zpracování svých osobních údajů, je mu správce povinen tuto informaci bez zbytečného odkladu předat.

(2) Obsahem informace je vždy sdělení o

a) účelu zpracování osobních údajů,

b) osobních údajích, případně kategoriích osobních údajů, které jsou předmětem zpracování, včetně veškerých dostupných informací o jejich zdroji,

c) povaze automatizovaného zpracování v souvislosti s jeho využitím pro rozhodování, jestliže jsou na základě tohoto zpracování činěny úkony nebo rozhodnutí, jejichž obsahem je zásah do práva a oprávněných zájmů subjektu údajů,

d) příjemci, případně kategoriích příjemců.

(3) Správce má právo za poskytnutí informace požadovat přiměřenou úhradu nepřevyšující náklady nezbytné na poskytnutí informace.

(4) Povinnost správce poskytnout informace subjektu údajů upravenou v § 12 může za správce plnit zpracovatel.
Povinnosti osob při zabezpečení osobních údajů

§ 13

(1) Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů.

(2) Správce nebo zpracovatel je povinen zpracovat a dokumentovat přijatá a provedená technicko-organizační opatření k zajištění ochrany osobních údajů v souladu se zákonem a jinými právními předpisy.

(3) V rámci opatření podle odstavce 1 správce nebo zpracovatel posuzuje rizika týkající se

a) plnění pokynů pro zpracování osobních údajů osobami, které mají bezprostřední přístup k osobním údajům,

b) zabránění neoprávněným osobám přistupovat k osobním údajům a k prostředkům pro jejich zpracování,

c) zabránění neoprávněnému čtení, vytváření, kopírování, přenosu, úpravě či vymazání záznamů obsahujících osobní údaje a

d) opatření, která umožní určit a ověřit, komu byly osobní údaje předány.

(4) V oblasti automatizovaného zpracování osobních údajů je správce nebo zpracovatel v rámci opatření podle odstavce 1 povinen také

a) zajistit, aby systémy pro automatizovaná zpracování osobních údajů používaly pouze oprávněné osoby,

b) zajistit, aby fyzické osoby oprávněné k používání systémů pro automatizovaná zpracování osobních údajů měly přístup pouze k osobním údajům odpovídajícím oprávnění těchto osob, a to na základě zvláštních uživatelských oprávnění zřízených výlučně pro tyto osoby,

c) pořizovat elektronické záznamy, které umožní určit a ověřit, kdy, kým a z jakého důvodu byly osobní údaje zaznamenány nebo jinak zpracovány, a

d) zabránit neoprávněnému přístupu k datovým nosičům.

§ 14

Zaměstnanci správce nebo zpracovatele a jiné osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, mohou zpracovávat osobní údaje pouze za podmínek a v rozsahu správcem nebo zpracovatelem stanoveném.

§ 15

(1) Zaměstnanci správce nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, a další osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací.

(2) Ustanovením předchozího odstavce není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost podle zvláštních zákonů.19)

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na informační povinnost podle zvláštních zákonů.20)

§ 16
Oznamovací povinnost

(1) Ten, kdo hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje nebo změnit registrované zpracování podle tohoto zákona, s výjimkou zpracování uvedených v § 18, je povinen tuto skutečnost písemně oznámit Úřadu před zpracováváním osobních údajů.

(2) Oznámení musí obsahovat tyto informace:

a) identifikační údaje správce, u fyzické osoby, která není podnikatelem, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu, u jiných subjektů obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo osoby, pokud bylo přiděleno, a jméno, popřípadě jména, a příjmení osob, které jsou jejich statutárními zástupci,

b) účel nebo účely zpracování,

c) kategorie subjektů údajů a osobních údajů, které se těchto subjektů týkají,

d) zdroje osobních údajů,

e) popis způsobu zpracování osobních údajů,

f) místo nebo místa zpracování osobních údajů,

g) příjemce nebo kategorie příjemců,

h) předpokládaná předání osobních údajů do jiných států,

i) popis opatření k zajištění ochrany osobních údajů podle § 13.

(3) Obsahuje-li oznámení všechny náležitosti podle odstavce 2 a není-li zahájeno řízení podle § 17 odst. 1, lze po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení oznámení zahájit zpracování osobních údajů. Úřad v takovém případě zapíše informace uvedené v oznámení do registru.

(4) Neobsahuje-li oznámení všechny náležitosti podle odstavce 2, Úřad neprodleně zašle oznamovateli výzvu, v níž upozorní na chybějící nebo nedostatečné informace a stanoví lhůtu k doplnění oznámení. V případě doplnění oznámení začíná běžet lhůta podle odstavce 3 dnem doručení doplnění oznámení. V případě, že Úřad neobdrží doplnění oznámení ve stanovené lhůtě, nahlíží na učiněné oznámení tak, jako by nebylo podáno.

(5) O provedení registrace vydá Úřad na žádost správce osvědčení, které obsahuje datum vyhotovení, číslo jednací, jméno, příjmení a podpis osoby, která osvědčení vydala, otisk úředního razítka, identifikační údaje správce a účel zpracování.

(6) Je-li podle odstavce 1 oznámeno zpracování, které je předmětem kontroly, Úřad registraci neprovede. Úřad registraci provede, jakmile je kontrola ukončena.

§ 17

(1) Vznikne-li z oznámení důvodná obava, že při zpracování osobních údajů by mohlo dojít k porušení tohoto zákona, zahájí Úřad z vlastního podnětu řízení.

(2) Zjistí-li Úřad, že oznámeným zpracováním neporušuje správce podmínky stanovené tímto zákonem, řízení zastaví a provede zápis podle § 16 odst. 3. Nejdříve dnem následujícím po provedení zápisu lze zahájit zpracování osobních údajů. V případě, že oznámené zpracování nesplňuje podmínky stanovené tímto zákonem, zpracování osobních údajů Úřad nepovolí.

§ 17a

(1) Zjistí-li Úřad, že správce, jehož oznámení bylo zapsáno do registru, porušuje podmínky stanovené tímto zákonem, rozhodne o zrušení registrace.

(2) Pomine-li účel, pro který bylo zpracování zaregistrováno, Úřad z vlastního podnětu nebo na žádost správce rozhodne o zrušení registrace.

§ 18

(1) Oznamovací povinnost podle § 16 se nevztahuje na zpracování osobních údajů,

a) které jsou součástí datových souborů veřejně přístupných na základě zvláštního zákona,

b) které správci ukládá zvláštní zákon nebo je takových osobních údajů třeba k uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zvláštního zákona, nebo

c) jde-li o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, prováděné v rámci oprávněné činnosti sdružení, a které se týká pouze členů sdružení, nebo osob, se kterými je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností sdružení, a osobní údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu údajů.

(2) Správce, který provádí zpracování podle § 18 odst. 1 písm. b), je povinen zajistit, aby informace, týkající se zejména účelu zpracování, kategorií osobních údajů, kategorií subjektů údajů, kategorií příjemců a doby uchování, které by byly jinak přístupné prostřednictvím registru vedeného Úřadem podle § 35, byly zpřístupněny, a to i dálkovým přístupem nebo jinou vhodnou formou.

§ 19

Jestliže správce hodlá ukončit svoji činnost, je povinen Úřadu neprodleně oznámit, jak naložil s osobními údaji, pokud se na jejich zpracování vztahuje oznamovací povinnost.

§ 20
Likvidace osobních údajů

(1) Správce nebo na základě jeho pokynu zpracovatel je povinen provést likvidaci osobních údajů, jakmile pomine účel, pro který byly osobní údaje zpracovány, nebo na základě žádosti subjektu údajů podle § 21.

(2) Zvláštní zákon stanoví výjimky týkající se uchovávání osobních údajů pro účely archivnictví a uplatňování práv v občanském soudním řízení, trestním řízení a správním řízení.
Ochrana práv subjektů údajů

§ 21

(1) Každý subjekt údajů, který zjistí nebo se domnívá, že správce nebo zpracovatel provádí zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou soukromého a osobního života subjektu údajů nebo v rozporu se zákonem, zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování, může

a) požádat správce nebo zpracovatele o vysvětlení,

b) požadovat, aby správce nebo zpracovatel odstranil takto vzniklý stav. Zejména se může jednat o blokování, provedení opravy, doplnění nebo likvidaci osobních údajů.

(2) Je-li žádost subjektu údajů podle odstavce 1 shledána oprávněnou, správce nebo zpracovatel odstraní neprodleně závadný stav.

(3) Pokud vznikla v důsledku zpracování osobních údajů subjektu údajů jiná než majetková újma, postupuje se při uplatňování jejího nároku podle zvláštního zákona.22)

(4) Došlo-li při zpracování osobních údajů k porušení povinností uložených zákonem u správce nebo u zpracovatele, odpovídají za ně společně a nerozdílně.

(5) Správce je povinen bez zbytečného odkladu informovat příjemce o žádosti subjektu údajů podle odstavce 1 a o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů. To neplatí, pokud je informování příjemce nemožné nebo by vyžadovalo neúměrné úsilí.

§ 25
Náhrada škody

V otázkách neupravených tímto zákonem se použije obecná úprava odpovědnosti za škodu.23),24)

§ 26

Povinnosti podle § 21 až 25 se obdobně vztahují i na osoby, které shromáždily osobní údaje neoprávněně.

HLAVA III
PŘEDÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ DO JINÝCH STÁTŮ

§ 27

(1) Volný pohyb osobních údajů nemůže být omezován, pokud jsou údaje předány do členského státu Evropské unie.

(2) Do třetích zemí mohou být osobní údaje předány, pokud zákaz omezování volného pohybu osobních údajů vyplývá z mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a kterou je Česká republika vázána,1a) nebo jsou osobní údaje předány na základě rozhodnutí orgánu Evropské unie. Informace o těchto rozhodnutích zveřejňuje Úřad ve Věstníku.

(3) Není-li podmínka podle odstavců 1 a 2 splněna, může být předání osobních údajů uskutečněno, jestliže správce prokáže, že

a) předání údajů se děje se souhlasem nebo na základě pokynu subjektu údajů,

b) jsou v třetí zemi, kde mají být osobní údaje zpracovány, vytvořeny dostatečné zvláštní záruky ochrany osobních údajů, například prostřednictvím jiných právních nebo profesních předpisů a bezpečnostních opatření. Takové záruky mohou být upřesněny zejména smlouvou uzavřenou mezi správcem a příjemcem, pokud tato smlouva zajišťuje uplatnění těchto požadavků nebo pokud smlouva obsahuje smluvní doložky pro předání osobních údajů do třetích zemí zveřejněné ve Věstníku Úřadu,

c) jde o osobní údaje, které jsou na základě zvláštního zákona součástí datových souborů veřejně přístupných nebo přístupných tomu, kdo prokáže právní zájem; v takovém případě lze osobní údaje zpřístupnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem,

d) je předání nutné pro uplatnění důležitého veřejného zájmu vyplývajícího ze zvláštního zákona nebo z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,

e) je předání nezbytné pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy, uskutečněné z podnětu subjektu údajů, nebo pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů,

f) je předání nezbytné pro plnění smlouvy uzavřené v zájmu subjektu údajů mezi správcem a třetí stranou, nebo pro uplatnění jiných právních nároků, nebo

g) je předání nezbytné pro ochranu práv nebo životně důležitých zájmů subjektu údajů, zejména pro záchranu života nebo pro poskytnutí zdravotních služeb.

(4) Před předáním osobních údajů do třetích zemí podle odstavce 3 je správce povinen požádat Úřad o povolení k předání, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.25) Při posuzování žádosti Úřad přezkoumá všechny okolnosti související s předáním osobních údajů, zejména zdroj, konečné určení a kategorie předávaných osobních údajů, účel a dobu zpracování, s přihlédnutím k dostupným informacím o právních nebo jiných předpisech upravujících zpracování osobních údajů ve třetí zemi. V povolení k předání Úřad stanoví dobu, po kterou může správce předání provádět. Pokud dojde ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno, zejména na základě rozhodnutí orgánu Evropské unie, Úřad toto povolení změní nebo zruší.

HLAVA IV
POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU

§ 28

(1) Úřad je nezávislý orgán. Ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony a jinými právními předpisy.

(2) Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona.

(3) Činnost Úřadu je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky.

§ 29

(1) Úřad

a) provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů,

b) vede registr zpracování osobních údajů,

c) přijímá podněty a stížnosti na porušení povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů a informuje o jejich vyřízení,

d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti,

e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem,

f) projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona,

g) zajišťuje plnění požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a z přímo použitelných předpisů Evropské unie,

h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů,

i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s právem Evropské unie plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie.25a)

(2) Při výkonu dozoru ve formě kontroly se postupuje podle zvláštního právního předpisu.26)

(3) Dozor nad zpracováním osobních údajů, které provádějí zpravodajské služby, stanoví zvláštní právní předpis.27)

§ 29a

(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje Úřadu pro výkon působnosti stanovené tímto zákonem a dalšími právními předpisy

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

a) příjmení,

b) jméno, popřípadě jména,

c) adresa místa pobytu,

d) datum narození.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení,

b) datum narození,

c) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,

d) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení,

b) datum narození,

c) druh a adresa místa pobytu,

d) číslo a platnost oprávnění k pobytu,

e) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu.

(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

HLAVA V
ORGANIZACE ÚŘADU

§ 30

(1) Zaměstnanci Úřadu jsou předseda, inspektoři a další zaměstnanci.

(2) Kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci (dále jen "kontrolující").

(3) Předseda Úřadu má nárok na plat, náhradu výdajů, naturální plnění a odchodné jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona.26a)

(4) Inspektoři Úřadu mají nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako členové Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona.26a)

§ 31

Kontrolní činnost Úřadu se provádí na základě kontrolního plánu nebo na základě podnětů a stížností.

§ 32
Předseda Úřadu

(1) Úřad řídí předseda, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu Parlamentu České republiky.

(2) Předseda Úřadu je jmenován na dobu 5 let. Může být jmenován maximálně na 2 po sobě jdoucí období. Předseda Úřadu se považuje za služební orgán a je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě.

(3) Předsedou Úřadu může být jmenován pouze občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem30) a jeho znalosti, zkušenosti a morální vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat,

c) má ukončené vysokoškolské vzdělání.

(4) Bezúhonnou je pro účel tohoto zákona fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo i trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

(5) S výkonem funkce předsedy Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických stranách a hnutích.

(6) Předseda Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v dalším pracovním poměru ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

(7) Z funkce je předseda Úřadu odvolán, přestal-li splňovat některou z podmínek pro jeho jmenování.

(8) Z funkce může být předseda odvolán také tehdy, jestliže nevykonává po dobu 6 měsíců svoji funkci.
Inspektoři Úřadu

§ 33

(1) Inspektora jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu Parlamentu České republiky.

(2) Inspektor je jmenován na období 10 let. Může být jmenován opakovaně.

(3) Inspektor řídí kontrolu a provádí další úkony, které jsou v působnosti Úřadu.

(4) Činnosti podle odstavce 3 vykonává 7 inspektorů Úřadu.

§ 34

(1) Inspektorem může být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem30) a má ukončené odborné vysokoškolské vzdělání.

(2) S výkonem funkce inspektora je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických stranách a hnutích. Inspektor nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v pracovním poměru ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

(3) Z funkce je inspektor odvolán, přestal-li splňovat některou z podmínek pro jeho jmenování.

HLAVA VI
ČINNOST ÚŘADU

§ 35
Registr

(1) Do registru zpracování osobních údajů se k osobám správců zapisují informace z oznámení podle § 16 odst. 2 a datum provedení, případně zrušení registrace.

(2) Informace zapsané do registru, s výjimkou informací uvedených v § 16 odst. 2 písm. e) a i), jsou veřejně přístupné, zejména způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Zrušení registrace podle § 17a oznamuje Úřad ve Věstníku Úřadu.

§ 36
Výroční zpráva

(1) Výroční zpráva Úřadu obsahuje zejména informace o provedené kontrolní činnosti a její zhodnocení, informace a zhodnocení stavu v oblasti zpracovávání a ochrany osobních údajů v České republice a zhodnocení ostatní činnosti Úřadu.

(2) Výroční zprávu předkládá předseda Úřadu pro informaci Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a vládě České republiky do 2 měsíců po skončení rozpočtového roku a zveřejňuje ji.

§ 37
Oprávnění kontrolujícího na přístup k informacím

Kontrolující je při kontrole zpracování osobních údajů oprávněn seznamovat se se všemi informacemi v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly, včetně citlivých údajů.

§ 38
Průkaz kontrolujícího

Kontrolující je povinen prokázat se kontrolovanému průkazem, jehož vzor stanoví nařízení vlády a který je současně pověřením ke kontrole.
Opatření k nápravě

§ 40

Dojde-li k porušení povinnosti stanovené zákonem nebo uložené na jeho základě při zpracování osobních údajů, uloží inspektor opatření k odstranění zjištěných nedostatků a stanoví lhůtu pro jejich odstranění.

§ 40a

Dojde-li k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým opatřením nebo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti, může Úřad upustit od uložení pokuty.

HLAVA VII
SPRÁVNÍ DELIKTY

§ 44

(1) Fyzická osoba, která

a) je ke správci nebo zpracovateli v pracovním nebo jiném obdobném poměru,

b) vykonává pro správce nebo zpracovatele činnosti na základě dohody, nebo

c) v rámci plnění zvláštním zákonem uložených oprávnění a povinností přichází u správce nebo zpracovatele do styku s osobními údaji,

se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti (§ 15).

(2) Fyzická osoba se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že při zpracování osobních údajů

a) nestanoví účel, prostředky nebo způsob zpracování [§ 5 odst. 1 písm. a) a b)] nebo stanoveným účelem zpracování poruší povinnost nebo překročí oprávnění vyplývající ze zvláštního zákona,

b) zpracovává nepřesné osobní údaje [§ 5 odst. 1 písm. c)],

c) shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)],

d) uchovává osobní údaje po dobu delší než nezbytnou k účelu zpracování [§ 5 odst. 1 písm. e)],

e) zpracovává osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů mimo případy uvedené v zákoně (§ 5 odst. 2 a § 9),

f) neposkytne subjektu údajů informace v rozsahu nebo zákonem stanoveným způsobem (§ 11),

g) odmítne subjektu údajů poskytnout požadované informace (§ 12 a 21),

h) nepřijme nebo neprovede opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování osobních údajů (§ 13),

i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona (§ 16 a 27), nebo

j) neprovede ve stanovené lhůtě uložené opatření k nápravě.

(3) Fyzická osoba se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku tím, že při zpracování osobních údajů některým ze způsobů podle odstavce 2

a) ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života, nebo

b) poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů (§ 9).

(4) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč.

(5) Za přestupek podle odstavce 2 lze uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.

(6) Za přestupek podle odstavce 3 lze uložit pokutu do výše 5 000 000 Kč.

§ 44a

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1000000 Kč.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem lze uložit pokutu do 5000000 Kč.

§ 45

(1) Právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů se jako správce nebo zpracovatel dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů

a) nestanoví účel, prostředky nebo způsob zpracování [§ 5 odst. 1 písm. a) a b)], nebo stanoveným účelem zpracování poruší povinnost nebo překročí oprávnění vyplývající ze zvláštního zákona,

b) zpracovává nepřesné osobní údaje [§ 5 odst. 1 písm. c)],

c) shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)],

d) uchovává osobní údaje po dobu delší než nezbytnou k účelu zpracování [§ 5 odst. 1 písm. e)],

e) zpracovává osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů mimo případy uvedené v zákoně (§ 5 odst. 2 a § 9),

f) neposkytne subjektu údajů informace v rozsahu nebo zákonem stanoveným způsobem (§ 11),

g) odmítne subjektu údajů poskytnout požadované informace (§ 12 a 21),

h) nepřijme nebo neprovede opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování osobních údajů (§ 13),

i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona (§ 16 a 27),

j) nevede přehled případů porušení ochrany osobních údajů podle § 88 odst. 7 zákona o elektronických komunikacích, nebo

k) neprovede ve stanovené lhůtě uložené opatření k nápravě.

(2) Právnická osoba jako správce nebo zpracovatel se dopustí správního deliktu tím, že při zpracování osobních údajů některým ze způsobů podle odstavce 1

a) ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života, nebo

b) poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů (§ 9).

(3) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do výše 5 000 000 Kč.

(4) Za správní delikt podle odstavce 2 se uloží pokuta do výše 10 000 000 Kč.

§ 45a

(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1000000 Kč.

(3) Za správní delikt podle odstavce 1 spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem se uloží pokuta do 5000000 Kč.

§ 46

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při rozhodování o výši pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání a k okolnostem, za nichž bylo protiprávní jednání spácháno.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni Úřad.

(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se použijí ustanovení o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

(7) Pokutu vybírá Úřad. Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

HLAVA VIII
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 47
Opatření pro přechodné období

(1) Každý, kdo zpracovává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona osobní údaje a na něhož se vztahuje povinnost oznámení podle § 16, je povinen tak učinit nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Zpracování osobních údajů prováděné před účinností tohoto zákona je nutno uvést do souladu s tímto zákonem do 31. prosince 2001.

(3) V případě, že kontrolující zjistí porušení povinnosti podle odstavce 2, ustanovení § 46 odst. 1 a 2 se v takovém případě do 31. prosince 2002 nepoužijí.

§ 48
Zrušovací ustanovení

Zrušuje se zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

ČÁST TŘETÍ

§ 50
Novela zákona o svobodném přístupu k informacím

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se mění takto:

1. V § 2 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 1) zní:

"(3) Zákon se nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu.1)

1) Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.".

2. V § 5 odst. 3 se věta druhá nahrazuje větou, která včetně poznámky pod čarou č. 3a) zní: "Na tyto subjekty se pro tento účel nevztahuje povinnost zamezit sdružování informací podle zvláštního právního předpisu.3a)

3a) § 5 odst. 1 písm. h) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.".

3. V § 8 se odstavce 1 a 2 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 5) zrušují.

ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST

§ 51

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2000, s výjimkou ustanovení § 16, 17 a 35, která nabývají účinnosti dnem 1. prosince 2000.
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 439/2004 Sb. Čl. II

1. Oznámení a rozhodnutí ve věci registrace zpracování osobních údajů podle § 16, 17 a 17a zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 450/2001 Sb., podaná a vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti.

2. Povolení k předání nebo předávání osobních údajů do jiného státu vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pozbývá dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platnosti, pokud státem, pro který bylo povolení určeno, je členský stát Evropské unie nebo stát, pro který zákaz omezování volného pohybu osobních údajů vyplývá z vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a kterou je Česká republika vázána. Povolení k předání nebo předávání osobních údajů do státu, který není uveden v předchozí větě, vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstává v platnosti.

3. Řízení zahájené a neskončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou řízení o povolení k předání nebo předávání osobních údajů do členského státu Evropské unie nebo státu, pro který zákaz omezování volného pohybu osobních údajů vyplývá z vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a kterou je Česká republika vázána, které se zastaví.
4. Správce provádějící zpracování osobních údajů, ke kterému podle dosavadních právních předpisů nebylo zapotřebí registrace, a které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona registraci podléhá, musí takové zpracování osobních údajů oznámit Úřadu pro ochranu osobních údajů do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Klaus v. r. Havel v. r. Zeman v. r.
------------------------------------------------------ 101/2000 --------------------------------------------
1) § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).
1a) Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat č. 108, vyhlášená pod č. 115/2001 Sb. m. s.
2) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě
 Zákon č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001.
3) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
5) Například zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů.
6) Například zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
7) Například zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
8) Například zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
9) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, ve znění zákona č. 302/1993 Sb.
10) Například zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
10a) Zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění zákona č. 107/2002 Sb.
11) Například zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
12) Například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby).
13) Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.
14) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
15) Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
15a) Například zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
16) Například zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
18) Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
19) Například zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/1995 Sb., zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů.
20) Například § 167 a 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
21) Například zákon č. 153/1994 Sb., zákon č. 61/1996 Sb., ve znění zákona č. 15/1998 Sb., zákon č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 158/1999 Sb.
22) § 13 občanského zákoníku.
23) Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
24) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
25) Například § 5c zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb., zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. 220/2002 Sb., § 71a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., § 35 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a § 4a odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 1/2002 Sb.
25a) Článek 8 odst. 6 a článek 26 odst. 3 Směrnice č. 95/46/ES.
26) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
26a) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů.
27) § 12 zákona č. 153/1994 Sb.
30) Zákon č. 451/1991 Sb.
31) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
32) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb.
33) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

zákon 365/2000 o ISVS

365 ZÁKON ze dne 14. září 2000 o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon stanoví práva a povinnosti, které souvisejí s vytvářením, užíváním, provozem a rozvojem informačních systémů veřejné správy. § 2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) informační činností získávání a poskytování informací, reprezentace informací daty, shromažďování, vyhodnocování a ukládání dat na hmotné nosiče a uchovávání, vyhledávání, úprava nebo pozměňování dat, jejich předávání, šíření, zpřístupňování, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace dat ukládaných na hmotných nosičích. Informační činnost je prováděna správci, provozovateli a uživateli informačních systémů prostřednictvím technických a programových prostředků; b) informačním systémem funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, provozní údaje a dále nástroje umožňující výkon informačních činností; c) správcem informačního systému veřejné správy subjekt, který podle zákona určuje účel a prostředky zpracování informací a za informační systém odpovídá; d) provozovatelem informačního systému veřejné správy subjekt, který provádí alespoň některé informační činnosti související s informačním systémem. Provozováním informačního systému veřejné správy může správce pověřit jiné subjekty, pokud to jiný zákon nevylučuje; e) vytvářením informačních systémů veřejné správy proces zavádění informačních a komunikačních technologií, včetně jeho právního, organizačního, znalostního a technického zajištění; f) datovým prvkem jednotka dat, která je v daném kontextu dále považována za nedělitelnou a je jednoznačně definována; g) službou činnost informačního systému uspokojující dané požadavky oprávněného subjektu spojená s funkcí informačního systému; h) číselníkem seznam přípustných hodnot datového prvku obvykle ve formě dvojic, to znamená kódovaného údaje a hodnoty jeho kódu; i) referenčním, sdíleným a bezpečným rozhraním informačních systémů veřejné správy (dále jen "referenční rozhraní") souhrn právních, technických, organizačních a jiných opatření vytvářejících jednotné integrační prostředí informačních systémů veřejné správy, které poskytuje kvalitní soustavu společných služeb, včetně služeb výměny oprávněně vyžadovaných informací mezi jednotlivými informačními systémy orgánů veřejné správy a dalšími subjekty, a to i se systémy mimo Českou republiku; j) atestacemi stanovení shody 1. způsobilosti k realizaci vazeb informačního systému veřejné správy s jinými informačními systémy prostřednictvím referenčního rozhraní, nebo 2. dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy s požadavky tohoto zákona a prováděcích právních předpisů k tomuto zákonu; k) produktem souhrnný název pro technické vybavení, programové vybavení, dokumentaci informačních systémů nebo služby nebo jejich kombinaci; l) atestem doklad osvědčující kladný výsledek atestace; m) atestačním střediskem právnická nebo fyzická osoba, kteří jsou podnikateli, provádějící atestace; n) dálkovým přístupem přístup do informačního systému prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (například s využitím internetu); o) správcem datového prvku právní subjekt, který nové datové prvky předkládá, navrhuje jejich změnu nebo zrušení; p) správcem číselníku právní subjekt odpovědný za tvorbu a distribuci číselníku; q) sdílením dat umožnění přístupu (tj. poskytování příslušné služby) k daným datům prostřednictvím referenčního rozhraní více subjektům současně; r) vazbou mezi informačními systémy veřejné správy vzájemné nebo jednostranné poskytování služeb a informací, například sdílení dat; s) veřejným informačním systémem informační systém vedený správci uvedenými v § 3 odst. 2 nebo jiný informační systém poskytující služby veřejnosti, který má vazby na informační systémy veřejné správy; t) provozním informačním systémem informační systém zajišťující informační činnosti nutné pro vnitřní provoz příslušného orgánu, například účetnictví, správu majetku, a nesouvisející bezprostředně s výkonem veřejné správy; u) atestačními podmínkami obchodní podmínky vydané atestačním střediskem, obsahující zejména vymezení předmětu atestace a postupy atestačního střediska při provádění atestací schválené Ministerstvem vnitra (dále jen "ministerstvo"), v) akreditací postup, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že právnické nebo fyzické osoby, které jsou podnikateli, splňují ve vymezeném rozsahu technické, organizační, ekonomické a personální předpoklady k provádění atestací, w) provozní dokumentací dokumentace informačního systému veřejné správy, která popisuje funkční a technické vlastnosti informačního systému. § 3 Informační systémy veřejné správy (1) Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Jsou jimi i informační systémy zajišťující činnosti podle zvláštních zákonů.1) (2) Správci informačních systémů veřejné správy jsou ministerstva, jiné správní úřady a územní samosprávné celky (dále jen "orgány veřejné správy"). (3) Zákon se nevztahuje na informační systémy veřejné správy vedené a) zpravodajskými službami;2) b) Policií České republiky při plnění jejích úkolů;3) c) celními orgány při plnění jejich úkolů, s výjimkou správy cel, daní a jiných peněžitých plnění a správního řízení, d) orgány činnými v trestním řízení v souvislosti s trestním řízením3a), s výjimkou evidence Rejstříku trestů3b), e) Policií České republiky a Vězeňskou službou České republiky při poskytování zvláštní ochrany a pomoci ohroženým osobám podle zvláštního právního předpisu3c), f) Ministerstvem financí v rámci činnosti podle zvláštního právního předpisu o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo zvláštního právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu; g) Národním bezpečnostním úřadem, zpravodajskou službou nebo Ministerstvem vnitra při provádění bezpečnostního řízení a vedení evidencí podle zvláštního zákona5), h) v působnosti Ministerstva obrany, při činnostech vykonávaných podle zvláštních právních předpisů6), i) Ministerstvem vnitra, Ministerstvem financí a Ministerstvem spravedlnosti při zpracování osobních údajů příslušníků bezpečnostních sborů podle zvláštního právního předpisu6a), j) správními úřady a orgány územních samosprávných celků v přenesené působnosti při činnostech souvisejících se zajišťováním obrany státu podle zvláštního právního předpisu6b), k) orgány veřejné správy a právnickými osobami, pokud jsou používané výlučně k podpoře krizového řízení6c). (4) Mají-li informační systémy uvedené v odstavci 3 písm. b) až k) vazby na jiné informační systémy veřejné správy realizované prostřednictvím informačních činností, vztahuje se na ně zákon pouze v rozsahu těchto vazeb, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak. (5) Zákon se nevztahuje na provozní informační systémy správců informačních systémů veřejné správy, s výjimkou vazeb provozních informačních systémů na informační systémy veřejné správy. (6) Zákon se rovněž nevztahuje na informační systémy veřejné správy nakládající s utajovanými informacemi5). (7) Práva a povinnosti správců a provozovatelů informačních systémů při zpracovávání informací v informačních systémech stanovené zvláštními zákony7) nejsou tímto zákonem dotčeny. (8) Provozovatel je povinen při provozování informačního systému [§ 2 písm. d)] zajišťovat ochranu a bezpečnost informací v rámci provozovaného informačního systému. § 4 Ministerstvo vnitra (1) Ministerstvo ve spolupráci s orgány veřejné správy a) vyhledává, zpracovává, ukládá a vytváří nové informace, které jsou znalostní základnou pro kvalitní vytváření a rozvoj informačních systémů veřejné správy; b) zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy, a to i z hlediska bezpečnosti těchto systémů, a předkládá tyto dokumenty vládě, sleduje a analyzuje informační potřeby veřejné správy a stav informačních systémů veřejné správy; c) připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro budování nebo přetváření informačních systémů veřejné správy vyvolané společnou potřebou více správců informačních systémů veřejné správy; d) připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro budování nebo přetváření informačních systémů veřejné správy vyvolané potřebou spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni; e) vyjadřuje se k návrhům dokumentací programů obsahujících pořízení, obnovu a provozování informačních a komunikačních technologií vypracovaných podle zvláštního právního předpisu7a). Ministerstvo přitom přihlíží zejména k oprávněným zájmům předkladatele dokumentace programu a k potřebám zajištění řádného výkonu veřejné správy, f) zajišťuje tvorbu metodických pokynů pro výkon odborných činností spojených s vytvářením, rozvojem a využíváním informačních systémů veřejné správy; g) stanoví a spravuje referenční rozhraní a stanoví prováděcím právním předpisem technické a funkční náležitosti uskutečňování vazeb mezi informačními systémy prostřednictvím referenčního rozhraní; h) vytváří a spravuje veřejný informační systém, který obsahuje základní informace o dostupnosti a obsahu zpřístupněných informačních systémů veřejné správy; i) vytváří a spravuje veřejný informační systém o datových prvcích, jeho prostřednictvím vyhlašuje datové prvky, a stanoví prováděcím právním předpisem formu a technické náležitosti předávání údajů do něj; j) koordinuje a vytváří podmínky pro podporu rozvoje elektronického obchodu; k) koordinuje a vytváří podmínky pro činnost veřejné správy prostřednictvím veřejných informačních systémů, včetně dálkového přístupu, l) koordinuje a vytváří podmínky pro činnost kontaktních míst veřejné správy. (2) Ministerstvo a) kontroluje u orgánů veřejné správy dodržování povinností stanovených tímto zákonem, b) se vyjadřuje k investičním záměrům akcí pořízení, obnovy a provozování informačních a komunikačních technologií, jejichž registrace v Informačním systému financování reprodukce majetku, zadání jejich realizace a změna jejich závazně stanovených parametrů se provádí pouze se souhlasem Ministerstva financí podle zvláštního právního předpisu7a). Ministerstvo přitom přihlíží zejména k oprávněným zájmům předkladatele investičních záměrů a akcí a k potřebám zajištění řádného výkonu veřejné správy; c) vykonává působnost stanovenou tímto zákonem v oblasti akreditace a atestací; d) stanoví pravidla pro sdílení dat a služby mezi jednotlivými informačními systémy veřejné správy prostřednictvím referenčního rozhraní a pravidla pro zápis datových prvků do informačního systému o datových prvcích. Postupy ministerstva a orgánů veřejné správy při vedení a zápisu datových prvků do informačního systému o datových prvcích, včetně postupů ministerstva při vyhlašování datových prvků, stanoví prováděcí právní předpis; e) ukládá sankce za správní delikty podle § 7; f) ukládá opatření směřující k nápravě nedostatků; g) vyjadřuje se k projektům informačních systémů veřejné správy; h) vydává Věstník, v němž uveřejňuje metodické pokyny [odstavec 1 písm. f)], seznam atestačních středisek, udělení osvědčení o akreditaci a udělení atestů a další dokumenty vztahující se k informačním systémům veřejné správy. Vydávání Věstníku zabezpečuje ministerstvo prostřednictvím portálu veřejné správy; i) konzultuje návrhy metodických pokynů zejména s dotčenými subjekty formou veřejné konzultace, jejímž cílem je získání stanovisek a připomínek dotčených subjektů k předmětnému návrhu, a za tímto účelem zřídí a spravuje informační systém, kde způsobem umožňujícím dálkový přístup uveřejňuje návrhy metodických pokynů, umožňuje předkládání připomínek a uveřejňuje výsledek konzultace, j) kontroluje výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy, k) spravuje centrální místo služeb komunikační infrastruktury veřejné správy (dále jen „centrální místo služeb“). § 5 Orgány veřejné správy (1) Orgány veřejné správy v rozsahu své zákonné působnosti provádějí výběr technických a programových prostředků a dalších produktů pro provoz jimi vytvářených a spravovaných informačních systémů. (2) Orgány veřejné správy jsou v rámci informačních systémů veřejné správy povinny a) spolupracovat s ministerstvem při plnění jeho úkolů podle § 4 odst. 1, včetně kontroly podle § 4 odst. 2 prováděné ministerstvem; b) předložit ministerstvu k vyjádření návrhy dokumentací programů obsahující pořízení, obnovu a provozování informačních a komunikačních technologií vypracovaných podle zvláštního právního předpisu7a) a investiční záměry akcí pořízení, obnovy a provozování informačních a komunikačních technologií, jejichž registrace v Informačním systému financování reprodukce majetku, zadání jejich realizace a změna jejich závazně stanovených parametrů se provádí pouze se souhlasem Ministerstva financí podle zvláštního právního předpisu7a). Náležitosti dokumentací programů a investičních záměrů stanoví zvláštní právní předpis8a); c) uveřejňovat číselníky, pokud jsou správci těchto číselníků a není zákonem stanoveno jinak, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup a předávat ministerstvu údaje do informačního systému o datových prvcích v elektronické podobě, ve formě a s technickými náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem; d) zajistit, aby vazby jimi spravovaného informačního systému na informační systémy jiného správce byly uskutečňovány prostřednictvím referenčního rozhraní s využitím datových prvků vyhlášených ministerstvem a vedených v informačním systému o datových prvcích. Způsobilost informačního systému k realizaci těchto vazeb jsou povinny prokázat atestem. Toto ustanovení se nevztahuje na vazby mezi jimi spravovanými informačními systémy a informačními systémy vedenými zpravodajskými službami; e) zpřístupňovat ministerstvu v elektronické podobě, ve formě a s technickými náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem, bez zbytečného odkladu informace o jimi spravovaném informačním systému a jím poskytovaných službách a používaných datových prvcích, a to za účelem uveřejnění v informačním systému podle § 4 odst. 1 písm. h) a i), pokud zvláštní zákon nestanoví jinak;9) zpřístupňovanými datovými prvky jsou rovněž provozní údaje, pokud jsou využity pro realizaci vazby podle písmene d); f) postupovat při uveřejňování informací způsobem umožňujícím dálkový přístup tak, aby byly informace související s výkonem veřejné správy uveřejňovány ve formě, která umožňuje, aby se s těmito informacemi v nezbytném rozsahu mohly seznámit i osoby se zdravotním postižením. Formu uveřejnění informací stanoví prováděcí právní předpis; g) odstranit zjištěné nedostatky ve lhůtě stanovené ministerstvem. (3) Ústřední správní úřady zveřejňují věstníky vydávané ve své působnosti na portálu veřejné správy. § 5a Dlouhodobé řízení informačních systémů veřejné správy (1) Orgány veřejné správy vytvářejí a vydávají informační koncepci, uplatňují ji v praxi a vyhodnocují její dodržování. V informační koncepci orgány veřejné správy stanoví své dlouhodobé cíle v oblasti řízení kvality a bezpečnosti spravovaných informačních systémů veřejné správy a vymezí obecné principy pořizování, vytváření a provozování informačních systémů veřejné správy. Obsah a strukturu informační koncepce, jakož i postupy orgánů veřejné správy při jejím vytváření, vydávání a při vyhodnocování jejího dodržování a požadavky na řízení bezpečnosti a kvality informačních systémů veřejné správy stanoví prováděcí právní předpis. (2) Na základě vydané informační koncepce orgány veřejné správy vytvářejí a vydávají provozní dokumentaci k jednotlivým informačním systémům veřejné správy, uplatňují ji v praxi a vyhodnocují její dodržování. Obsah a strukturu provozní dokumentace stanoví prováděcí právní předpis. (3) Orgány veřejné správy si zajistí atestaci dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy a prokáží splnění povinností podle odstavců 1 a 2 atestem dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy. Rozsah provozní dokumentace předkládané při atestaci stanoví prováděcí právní předpis. Povinnost podle věty první se nevztahuje na obce, které vykonávají přenesenou působnost pouze v základním rozsahu9a). § 5b Orgány veřejné správy uplatňují opatření odpovídající bezpečnostním požadavkům na zajištění důvěrnosti, integrity a dostupnosti informací zpracovávaných v informačních systémech veřejné správy. § 5c Kontrola dodržování povinností orgánů veřejné správy (1) Zjistí-li ministerstvo při kontrole podle § 4 odst. 2 písm. a) u orgánu veřejné správy nedostatky, uloží orgánu veřejné správy, aby přijal opatření k nápravě těchto nedostatků. (2) Ministerstvo při ukládání opatření podle odstavce 1 specifikuje zjištěné nedostatky a stanoví opatření, která mají být orgánem veřejné správy přijata k nápravě těchto nedostatků, a určí orgánu veřejné správy přiměřenou lhůtu k přijetí těchto opatření. Tato lhůta nesmí přesáhnout 6 měsíců. § 6 Pověření k provádění akreditace (1) Akreditaci provádí právnická nebo fyzická osoba, která je členem mezinárodních sdružení zabývajících se akreditací a určených ministerstvem podle odstavce 6 a která byla na základě žádosti o pověření k provádění akreditace rozhodnutím ministerstva k provádění akreditace pověřena (dále jen "akreditující osoba"). Pověření k provádění akreditace je nepřevoditelné. (2) K žádosti o pověření k provádění akreditace žadatel přikládá a) zakladatelský dokument, jde-li o právnickou osobu, b) doklad o věcných, personálních a organizačních předpokladech pro činnost akreditující osoby, c) doklad o členství v mezinárodních sdruženích zabývajících se akreditací a určených ministerstvem podle odstavce 6 a způsob a rozsah plnění povinností z členství vyplývajících, d) doklad o zajištění zdrojů potřebných pro výkon činností akreditující osoby, e) podmínky a postupy posuzování žadatelů o akreditaci (dále jen "akreditační pravidla"), které musí být v souladu s pravidly mezinárodních sdružení zabývajících se akreditací určených ministerstvem podle odstavce 6. (3) Splňuje-li žadatel všechny podmínky předepsané tímto zákonem pro pověření k provádění akreditace, vydá ministerstvo rozhodnutí, jímž jej prováděním akreditace pověří. V opačném případě žádost o pověření k provádění akreditace zamítne. V rozhodnutí, kterým ministerstvo pověřuje akreditující osobu prováděním akreditace, vysloví ministerstvo souhlas s akreditačními pravidly. Žadatel je akreditován též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb. (4) Akreditující osoba je povinna a) postupovat při provádění akreditace v souladu s akreditačními pravidly, s nimiž ministerstvo vyslovilo souhlas, b) plnit povinnosti vyplývající z členství v mezinárodních sdruženích zabývajících se akreditací určených ministerstvem podle odstavce 6, c) mít zajištěné zdroje potřebné pro výkon svých činností, d) personálně zajišťovat své činnosti osobami, které mají odborné znalosti, zkušenosti a kvalifikaci nezbytnou pro provádění akreditací a které jsou obeznámeny s akreditačními pravidly, e) jednat v průběhu akreditace nestranně a nepodjatě, zejména se zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v její nestrannost, f) ohlásit bezodkladně ministerstvu, že není schopna po dobu delší než 3 měsíce plnit povinnosti podle písmene c). (5) Neplní-li akreditující osoba povinnosti stanovené v tomto zákoně a a) byla jí v uplynulém kalendářním roce nejméně dvakrát ministerstvem uložena pokuta podle § 7, nebo b) porušení zákona je natolik závažné, že již nelze očekávat nápravu závadného stavu a řádné plnění povinností akreditující osoby, rozhodne ministerstvo o odnětí pověření k provádění akreditace. Ministerstvo vždy rozhodne o odnětí pověření k provádění akreditace, pokud o to akreditující osoba písemně požádá. (6) Seznam určených mezinárodních sdružení zabývajících se akreditací, rozhodnutí o pověření akreditující osoby k provádění akreditace a rozhodnutí o odnětí pověření k provádění akreditace uveřejní ministerstvo ve Věstníku. (7) Kontrolu akreditující osoby při plnění povinností vyplývajících z tohoto zákona vykonává ministerstvo. § 6a Osvědčení o akreditaci (1) Akreditaci zahájí akreditující osoba na žádost právnické nebo fyzické osoby, pokud jsou podnikateli. Akreditace se provádí za úplatu. Cena se sjednává podle zvláštního právního předpisu10). (2) Na základě provedené akreditace vydá akreditující osoba osvědčení o akreditaci, pokud má žadatel o akreditaci oprávnění podnikat v oblasti atestací a splňuje podmínky akreditačních pravidel. Osvědčení o akreditaci vymezuje předmět, rozsah a podmínky zabezpečení předpokladů podle věty první a dobu, na kterou bylo vydáno. (3) Akreditující osoba předá v elektronické podobě ministerstvu informace o vydaném osvědčení o akreditaci ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne jeho vydání. (4) Akreditující osoba dohlíží u atestačních středisek nad dodržováním podmínek v akreditačních pravidlech. Zjistí-li nedostatky v jejich plnění, podle závažnosti nedostatků v souladu s akreditačními pravidly, osvědčení o akreditaci odejme. Tuto skutečnost akreditující osoba bezodkladně sdělí ministerstvu v elektronické podobě. § 6b Pověření k provádění atestací (1) Atestace provádí atestační středisko podle § 2 písm. o), které bylo na základě žádosti o pověření k provádění atestací rozhodnutím ministerstva pověřeno k provádění atestací. (2) Ministerstvo vydá rozhodnutí o pověření atestačního střediska k provádění atestací, pokud k žádosti o pověření k provádění atestací předloží a) návrh atestačních podmínek, jež obsahují náležitosti podle § 2 písm. v), b) osvědčení o akreditaci podle § 6a a c) potvrzení příslušných orgánů, že nemá splatný nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení, na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky. (3) V pověření k provádění atestací ministerstvo stanoví období, na které se pověření uděluje, a schválí postupy atestačního střediska při provádění atestací obsažené v atestačních podmínkách, které žadatel o pověření k provádění atestací předložil. (4) Atestační středisko je pověřeno k provádění atestace též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb. (5) Pověření k provádění atestací nelze bez souhlasu ministerstva převést na jinou osobu. Pověření k provádění atestací se uděluje na období nejvýše 5 let. Ministerstvo rozhodnutím prodlouží období, na které bylo pověření k provádění atestací uděleno, nejvýše však o 5 let, a to i opakovaně, pokud atestační středisko splňuje podmínky stanovené v odstavci 2. § 6c (1) Ministerstvo odejme pověření k provádění atestací, jestliže atestační středisko a) pozbylo osvědčení o akreditaci, na jehož základě mu bylo pověření k provádění atestací uděleno, b) pozbylo oprávnění k podnikání, na základě kterého bylo oprávněno podnikat v oblasti atestací, c) neplní povinnosti stanovené tímto zákonem, nepostupuje podle atestačních podmínek, nebo nedodržuje ustanovení prováděcích právních předpisů k tomuto zákonu, ačkoliv bylo na možnost odnětí pověření k provádění atestací z těchto důvodů ministerstvem písemně upozorněno a nápravu nezjednalo ani v přiměřené lhůtě stanovené ministerstvem, nebo d) ve stanovené lhůtě nepředložilo ministerstvu upravené znění atestačních podmínek podle odstavce 4. (2) Ministerstvo odejme pověření k provádění atestací, jestliže o to atestační středisko písemně požádá. (3) Ministerstvo může z vlastního podnětu zrušit rozhodnutí o schválení postupů atestačního střediska podle § 6b odst. 3, a) dojde-li k ohrožení nebo omezení provozu informačních systémů veřejné správy, b) je-li to nezbytné k dodržení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. (4) Jestliže ministerstvo zruší rozhodnutí o schválení postupů atestačního střediska při provádění atestací, sdělí atestačnímu středisku důvody, proč bylo rozhodnutí zrušeno, a vyzve ho, aby ve stanovené přiměřené lhůtě předložilo ministerstvu upravené znění atestačních podmínek ke schválení postupů atestačního střediska při provádění atestací. (5) Ministerstvo schvaluje postupy atestačního střediska při provádění atestací, jestliže atestační středisko předloží návrh jejich nového znění. § 6d Provádění atestací (1) Atestační střediska jsou při provádění atestací povinna a) postupovat podle atestačních podmínek a b) provádět posuzování dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy a způsobilosti k realizaci vazeb informačních systémů veřejné správy s jinými informačními systémy prostřednictvím referenčního rozhraní v souladu s tímto zákonem a postupy stanovenými prováděcím právním předpisem. (2) Atestační středisko není oprávněno provádět atestace dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy a atestace způsobilosti k realizaci vazeb informačních systémů veřejné správy s jinými informačními systémy prostřednictvím referenčního rozhraní, na jejichž vývoji, přípravě, výrobě nebo na obchodu se jakkoliv podílelo samo nebo s ním ekonomicky nebo personálně spojená osoba, kdy a) ekonomicky nebo personálně spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí, jestliže se jedna osoba podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění druhé osoby nebo jestliže se shodné právnické nebo fyzické osoby přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění obou osob anebo fyzické osoby blízké11), b) účastí na kontrole nebo jmění se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoli podíl na základním kapitálu nebo podíl s hlasovacím právem. (3) Atestační středisko provádí atestace na základě smlouvy uzavřené s žadatelem o atestaci za úplatu. Cena se sjednává podle zvláštního právního předpisu10). (4) Atestační středisko vydá žadateli o atestaci protokol o provedené zkoušce ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne ukončení této zkoušky. Atestační středisko vydá o kladném výsledku atestace žadateli atest. Atest musí obsahovat podmínky platnosti atestu. (5) Atest se vydává na dobu nejvýše 5 let. (6) Atestační středisko, které vystavilo atest, může na základě žádosti držitele atestu před uplynutím platnosti atestu prodloužit jeho platnost o 2 roky, a to i opakovaně. Žadatel i atestační středisko při prodlužování platnosti atestu postupují obdobně jako při provádění atestací. (7) Atestační středisko předá v elektronické podobě prostřednictvím automatizovaného ohlašovacího procesu přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese, kterou ministerstvo uveřejní ve Věstníku, ministerstvu informace o provedené atestaci ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne jejího provedení. Informaci o vydání atestu ministerstvo uveřejní ve Věstníku. (8) Kontrolu atestačních středisek při plnění povinností vyplývajících z tohoto zákona vykonává ministerstvo. § 6e Uzavření smlouvy o provedení atestace (1) Atestační středisko zveřejní atestační podmínky, každou jejich změnu, odejmutí pověření k provádění atestací (§ 6c odst. 1 a 2) nebo zrušení rozhodnutí o schválení postupů atestačního střediska (§ 6c odst. 3) ve své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup do 7 pracovních dnů od vydání příslušného rozhodnutí ministerstva. (2) Atestační středisko navrhne uzavření smlouvy a provedení atestace každému, kdo jej způsobem stanoveným v atestačních podmínkách vyzve k uzavření smlouvy podle zveřejněných atestačních podmínek. (3) Odchylky od atestačních podmínek lze pro jednotlivý případ sjednat jen tehdy, jestliže to atestační podmínky připouštějí a jestliže se těmito změnami nemění povaha nabízené atestační služby. (4) Atestačnímu středisku nevzniká povinnost navrhnout uzavření smlouvy o provedení atestace, jestliže jejím obsahem mají být také odchylky od atestačních podmínek podle odstavce 3. § 6f Portál veřejné správy (1) Portálem veřejné správy je informační systém veřejné správy zajišťující přístup k informacím státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků a orgánů veřejné moci, které nejsou státními orgány ani orgány územních samosprávných celků, (dále jen „veřejný orgán“) a komunikaci s veřejnými orgány. Správcem portálu veřejné správy je ministerstvo. (2) Portál veřejné správy zajišťuje přístup k informacím získaným na základě informační činnosti [§ 2 písm. a)] veřejných orgánů zejména v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotnického zabezpečení, správy veřejných financí, dotací, veřejných zakázek, státní statistické služby, evidence a identifikace osob, jejich součástí a práv a povinností těchto osob či jejich součástí a tvorby a publikace právních předpisů. (3) Portál veřejné správy zajišťuje komunikaci s veřejnými orgány prostřednictvím datových schránek a prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy. (4) Portál veřejné správy dále zajišťuje přístup k informacím fyzických osob a právnických osob, zejména k formulářům v elektronické podobě těchto osob, a komunikaci s fyzickými osobami a právnickými osobami. Portál veřejné správy zajišťuje přístup k informacím fyzických osob a právnických osob na základě písemné smlouvy mezi správcem portálu veřejné správy a fyzickou osobou, k jejímž informacím je zajištěn přístup, nebo právnickou osobou, k jejímž informacím je zajištěn přístup. Fyzická osoba, k jejímž informacím je zajištěn přístup, a právnická osoba, k jejímž informacím je zajištěn přístup, hradí za zajištění tohoto přístupu úplatu. Úplata je příjmem státního rozpočtu, vybírá ji správce portálu veřejné správy. Správce portálu veřejné správy stanoví podmínky, za kterých budou informace fyzických osob nebo právnických osob prostřednictvím portálu veřejné správy zpřístupněny, a pravidla pro stanovení výše úplaty a způsob její úhrady a zveřejní je na portálu veřejné správy. § 6g Centrální místo služeb (1) Centrálním místem služeb se rozumí soubor technického a programového vybavení, jehož prostřednictvím jsou poskytovány služby informačních systémů veřejné správy a jehož prostřednictvím jsou využívány a propojovány sítě elektronických komunikací. (2) Centrální místo služeb spravuje ministerstvo. Ministerstvo může svěřit provozování centrálního místa služeb právnické osobě nebo fyzické osobě. (3) Správci informačních systémů veřejné správy poskytují služby informačních systémů veřejné správy prostřednictvím centrálního místa služeb. (4) Orgány veřejné správy využívají sítě elektronických komunikací prostřednictvím centrálního místa služeb. § 7 Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Akreditující osobě, která a) neprovádí akreditaci podle akreditačních pravidel, s nimiž ministerstvo vyslovilo souhlas [§ 6 odst. 4 písm. a)], b) vydá osvědčení o akreditaci, aniž by splňovala personální požadavky [§ 6 odst. 4 písm. d)], c) neohlásí bezodkladně ministerstvu, že nemá po dobu delší než 3 měsíce zajištěné zdroje potřebné pro výkon svých činností [§ 6 odst. 4 písm. f)], d) nepostupuje při provádění akreditace nestranně [§ 6 odst. 4 písm. e)], nebo e) nesplní ve stanovené lhůtě povinnost předání informací ministerstvu (§ 6a odst. 3), se uloží pokuta do 100 000 Kč. (2) Atestační středisko se dopustí správního deliktu tím, že a) neprovádí atestaci podle postupů atestačního střediska schválených ministerstvem (§ 6b odst. 3), b) vyhodnotilo způsobilost žadatele o atestaci (§ 6b) k realizaci vazeb informačního systému veřejné správy s jinými informačními systémy prostřednictvím referenčního rozhraní nebo způsob dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy v rozporu s osvědčením o akreditaci (§ 6a) nebo tímto zákonem, c) vydá atest na způsobilost k realizaci vazeb informačního systému veřejné správy s jinými informačními systémy prostřednictvím referenčního rozhraní nebo na dlouhodobé řízení informačních systémů veřejné správy, na jejichž vývoji, přípravě, výrobě nebo na obchodu se jakkoliv podílelo samo nebo s ním ekonomicky nebo personálně spojená osoba (§ 6d odst. 2), d) nesplní ve stanovené lhůtě povinnost vydání protokolu o provedené zkoušce (§ 6d odst. 4), e) nesplní ve stanovené lhůtě povinnost předání informací ministerstvu (§ 6d odst. 7), nebo f) nesplní ve stanovené lhůtě povinnost zveřejnění atestačních podmínek (§ 6e odst. 1). (3) Za správní delikt podle odstavce 2 písm. a) až c) se uloží pokuta do 1 000 000 Kč, za správní delikt podle odstavce 2 písm. d) až f) se uloží pokuta do 100 000 Kč. § 7a Společná ustanovení (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává ministerstvo. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby12) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá ministerstvo. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu. § 8 (1) Účastníkem řízení o udělení pověření k provádění akreditace je žadatel o pověření k provádění akreditace. Účastníkem řízení o odnětí pověření k provádění akreditace je akreditující osoba, které má být rozhodnutím pověření odňato. (2) Účastníkem řízení o udělení pověření k provádění atestací je žadatel o pověření k provádění atestací. Účastníkem řízení o odnětí pověření k provádění atestací je atestační středisko, kterému má být rozhodnutím pověření odňato. (3) Účastníkem řízení o vyslovení souhlasu se změnou postupů atestačního střediska a o zrušení rozhodnutí o schválení postupů atestačního střediska je atestační středisko, jehož postupů se řízení týká. Kontaktní místa veřejné správy § 8a (1) Podání správním orgánům lze činit v rozsahu a za podmínek stanovených jinými právními předpisy prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (Českého podacího ověřovacího informačního národního terminálu - Czech POINT). (2) Kontaktními místy veřejné správy jsou a) notáři, b) krajské úřady, c) matriční úřady, d) obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis, e) zastupitelské úřady stanovené prováděcím právním předpisem, f) držitel poštovní licence15) a Hospodářská komora České republiky, g) banka, které byla ministerstvem udělena autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy (dále jen „osoba autorizovaná ministerstvem“). (3) Držitel poštovní licence, Hospodářská komora České republiky a osoba autorizovaná ministerstvem mohou za provedení správního úkonu kontaktního místa veřejné správy nebo jiného správního úkonu svěřeného jim zvláštním zákonem požadovat poplatek, jehož výše nesmí přesáhnout sazbu správního poplatku stanovenou pro tento správní úkon v zákoně o správních poplatcích. (4) Nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak, je působnost kontaktního místa veřejné správy výkonem přenesené působnosti krajských a obecních úřadů. (5) Označení Český podací ověřovací informační národní terminál nebo Czech POINT lze užít jen pro kontaktní místo veřejné správy. (6) Systém kontaktních míst veřejné správy (Český podací ověřovací informační národní terminál - Czech POINT) provozuje ministerstvo. § 8b (1) Ministerstvo udělí na žádost banky autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy, splňuje-li věcné, personální, technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro výkon této působnosti. Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení autorizace do 3 měsíců ode dne jejího podání. Autorizace se uděluje na dobu 5 let. (2) Ministerstvo stanovuje věcné, personální, technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy a zveřejňuje je ve Věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Stanoví-li ministerstvo nové podmínky podle věty první, povinnost osoby autorizované ministerstvem splňovat tyto podmínky nastane nejdříve prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k jejich zveřejnění, nestanoví-li ministerstvo delší dobu. (3) Osoba autorizovaná ministerstvem platí za autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy poplatek 2000000 Kč za kalendářní rok. Byla-li autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy udělena v průběhu kalendářního roku, osoba autorizovaná ministerstvem platí poměrnou část poplatku ve výši jedné dvanáctiny ročního poplatku za každý započatý kalendářní měsíc. Poplatek se platí v kalendářním roce, v němž byla udělena autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy, do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí ministerstva o udělení autorizace nabylo právní moci, a v dalších kalendářních rocích do 31. ledna příslušného kalendářního roku. Poplatek je příjmem státního rozpočtu, vybírá jej ministerstvo. (4) Osoba autorizovaná ministerstvem odpovídá za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem působnosti kontaktního místa veřejné správy. Osoba autorizovaná ministerstvem se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ní požadovat. (5) Ministerstvo kontroluje u osoby autorizované ministerstvem plnění věcných, personálních, technických, bezpečnostních a organizačních podmínek pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy. (6) Ministerstvo je oprávněno omezit osobě autorizované ministerstvem na nezbytně nutnou dobu přístup do informačního systému, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy, porušila-li osoba autorizovaná ministerstvem věcné, personální, technické, bezpečnostní nebo organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy způsobem vážně ohrožujícím funkčnost informačního systému, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy. (7) Ministerstvo odejme autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy, a) nesplňuje-li osoba autorizovaná ministerstvem věcné, personální, technické, bezpečnostní nebo organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy a nedojde-li do 3 měsíců ode dne, kdy ministerstvo na tuto skutečnost upozornilo, k nápravě, nebo b) požádá-li o to osoba autorizovaná ministerstvem. (8) Osoba, které byla autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy odňata podle odstavce 7, zaplatí poplatek ve výši součtu poplatků podle odstavce 3, které by jinak platila do doby pozbytí platnosti autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy. Poplatek se platí do 3 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí ministerstva o odnětí autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy nabude právní moci. Poplatek je příjmem státního rozpočtu, vybírá jej ministerstvo. (9) Ministerstvo vede seznam osob autorizovaných ministerstvem a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pro potřeby vedení seznamu osoba autorizovaná ministerstvem bezodkladně informuje ministerstvo o počtu pracovišť, jejichž prostřednictvím vykonává působnost kontaktního místa veřejné správy, adresách těchto pracovišť a o změnách počtu těchto pracovišť a jejich adres. Vydávání ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy § 9 (1) Z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy, vydávají orgány veřejné správy, které jsou správci nebo provozovateli těchto systémů (dále jen "správci"), na požádání úplný nebo částečný výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v tomto informačním systému. Z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou neveřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy, vydávají správci, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis, na požádání úplný nebo částečný výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v tomto informačním systému osobě, které se zápis přímo týká, nebo osobě, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna žádat informaci uvedenou v zápisu, a to v rozsahu tímto zvláštním právním předpisem stanoveném. (2) Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, výpis podle odstavce 1 (dále jen „výpis“) nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v informačním systému veřejné správy není v elektronické podobě označené uznávanou elektronickou značkou11b) správce (dále jen „výstup z informačního systému veřejné správy“), ověřují a ověřené výstupy z informačních systémů veřejné správy na žádost vydávají kontaktní místa veřejné správy. S přihlédnutím k současným technickým podmínkám mohou kontaktní místa veřejné správy vydávat ověřené výstupy i z ostatních registrů veřejné správy, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. (3) Ověřeným výstupem z informačního systému veřejné správy (dále jen "ověřený výstup") se rozumí listina, která vznikla úplným převodem výstupu z informačního systému veřejné správy z elektronické do listinné podoby (§ 9a). (4) Výpis v listinné podobě a ověřený výstup podle odstavce 3 jsou veřejnými listinami. § 9a (1) Ověřením výstupu z informačního systému veřejné správy se rozumí ověření té skutečnosti, že listina vznikla převedením výstupu z informačního systému veřejné správy z elektronické do listinné podoby. Ověření se provede ověřovací doložkou, která obsahuje a) údaj o ověření toho, že ověřený výstup odpovídá výstupu z informačního systému veřejné správy, b) údaj o tom, z kolika listů se skládá ověřený výstup, c) údaj o tom, že ověřený výstup obsahuje částečný výpis z informačního systému veřejné správy, pokud neobsahuje výstup úplný, d) místo a datum vyhotovení doložky o ověření, e) pořadové číslo, pod kterým je ověření vedeno v evidenci ověření výstupu z informačního systému veřejné správy, f) otisk úředního razítka a podpis ověřujícího. (2) Ověřovací doložku vyhotoví ověřující na listině, která vznikla převedením výstupu z informačního systému veřejné správy z elektronické do listinné podoby, nebo ověřovací doložku vyhotoví zvlášť a s touto listinou ji pevně spojí. Listina, která vznikla převedením výstupu z informačního systému veřejné správy z elektronické do listinné podoby, a na ní vyhotovená nebo s ní pevně spojená ověřovací doložka, se považují za jednu listinu. § 9b Povinnosti ověřujícího (1) Ti, kteří vydávají ověřené výstupy (dále jen "ověřující"), jsou povinni při ověřování výstupu z informačního systému veřejné správy používat pouze takové technické zařízení, které výstup z informačního systému veřejné správy, který má být ověřen, zobrazí do formy, v níž je jeho obsah pro fyzickou osobu čitelný tak, aby jeho interpretace odpovídala zápisu v informačním systému veřejné správy. (2) Ověřující je povinen provést veškeré úkony potřebné k tomu, aby ověřil tu skutečnost, že výstup z informačního systému veřejné správy je označen uznávanou elektronickou značkou11b) správce, že tato uznávaná elektronická značka je platná a její kvalifikovaný systémový certifikát nebyl zneplatněn a výstup z informačního systému veřejné správy nebyl následně změněn. (3) Při vydávání ověřených výstupů na základě výpisů podle § 9 odst. 1 věty druhé je ověřující povinen prověřit oprávnění žadatele a zjistit jeho totožnost. Jde-li o právnickou osobu, zjišťuje její existenci a totožnost osob jednajících jejím jménem. (4) Ověřující je povinen vést evidenci vydaných ověřených výstupů. Evidence obsahuje alespoň tyto údaje: a) pořadové číslo, pod kterým je ověření vedeno v evidenci ověření výstupu z informačního systému veřejné správy, b) datum vyhotovení doložky o ověření, c) je-li žadatelem fyzická osoba jméno, příjmení, datum narození a dále jméno, příjmení a datum narození osoby, jejíž totožnost byla pro účely vydání ověřeného výstupu ověřena, včetně druhu a čísla průkazu, jímž byla totožnost zjištěna, je-li ověření totožnosti předepsáno; je-li žadatelem právnická osoba, její obchodní firmu nebo název, adresu sídla, identifikační číslo, je-li přiděleno, a jméno, příjmení, datum narození osoby nebo osob, jednajících jménem této právnické osoby, nebo osoby jednající za právnickou osobu jejím jménem na základě zastoupení, d) číslo kvalifikovaného systémového certifikátu, na němž je založena uznávaná elektronická značka, kterou je výstup z informačního systému veřejné správy označen, unikátní u daného akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, a obchodní firmu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který tento kvalifikovaný systémový certifikát vydal. § 9c Povinnosti orgánů veřejné správy, které jsou správci nebo provozovateli informačních systémů veřejné správy (1) Správci jsou povinni předat ověřující osobě na požádání bezodkladně výstup z informačního systému veřejné správy opatřený datem a časem s uvedením hodiny, minuty a sekundy, kdy byl výstup vytvořen, a datem a časem s uvedením hodiny, minuty a sekundy okamžiku, ke kterému správce odpovídá za soulad výstupu se stavem zápisu v informačním systému veřejné správy (dále jen "okamžik platnosti údajů"), a označený uznávanou elektronickou značkou.11b) (2) Správci odpovídají za soulad výpisu, který vydávají podle § 9, nebo výstupu z informačního systému veřejné správy se stavem zápisu v informačním systému veřejné správy k okamžiku platnosti údajů. (3) Správci jsou povinni uvědomit neprodleně ověřující osoby o tom, že hrozí nebezpečí zneužití dat pro vytváření uznávané elektronické značky11b) správce. (4) Správci informačních systémů veřejné správy, které jsou neveřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy, jsou povinni předat ověřující osobě výstup z informačního systému veřejné správy tak, aby byl tento výstup z informačního systému veřejné správy v průběhu předání odpovídajícím způsobem skryt před třetími osobami. § 9d Zpoplatnění ověřování výstupu z informačního systému veřejné správy (1) Správce je oprávněn požadovat za poskytnutí výstupu z informačního systému veřejné správy ověřujícímu úplatu, a to za každý poskytnutý výstup z informačního systému veřejné správy částku, která je stanovena zvláštním právním předpisem jako poplatek za vydání výpisu z předmětného záznamu, jenž má jednu stránku16). (2) Správní poplatek za vydání ověřeného výstupu vydaného ověřujícím podle § 8a odst. 2 písm. b) až e) stanoví zvláštní právní předpis16). (3) Odměnu notáře za vydávání ověřených výstupů stanoví zvláštní právní předpis17). § 10 Přechodná ustanovení (1) Informační systémy, které orgány veřejné správy ke dni účinnosti tohoto zákona již spravují, provozují nebo budují, musí orgány veřejné správy nejpozději do 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona uvést do souladu s tímto zákonem nebo ukončit jejich činnost. (2) V případě informačních systémů veřejné správy, jejichž správci jsou orgány územní samosprávy, které nevykonávají státní správu v přenesené působnosti, se na tyto správce povinnosti uvedené v § 5 odst. 2 písm. c), f), g) a h) vztahují po uplynutí doby 2 let ode dne nabytí účinnosti těchto ustanovení zákona. § 11 Zrušení Úřadu pro státní informační systém (1) Úřad pro státní informační systém se zrušuje. (2) Dosavadní působnost Úřadu pro státní informační systém stanovená zvláštními zákony13) přechází na Úřad. (3) Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných právních vztahů přecházejí z Úřadu pro státní informační systém na Úřad. Zmocňovací ustanovení § 12 (1) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) technické a funkční náležitosti uskutečňování vazeb mezi informačními systémy veřejné správy prostřednictvím referenčního rozhraní podle § 4 odst. 1 písm. g), b) formu a technické náležitosti předávání údajů do informačního systému podle § 4 odst. 1 písm. h) a i), c) postupy ministerstva a orgánů veřejné správy při vedení, zápisu a vyhlašování datových prvků v informačním systému o datových prvcích podle § 4 odst. 2 písm. d), d) formu uveřejňování informací, která zajistí, aby se s informacemi souvisejícími s výkonem veřejné správy uveřejňovanými způsobem umožňujícím dálkový přístup mohly v nezbytném rozsahu seznámit i osoby se zdravotním postižením podle § 5 odst. 2 písm. f), e) požadavky na strukturu a obsah informační koncepce, postupy orgánů veřejné správy při jejím vytváření, vydávání, při vyhodnocování jejího dodržování a požadavky na řízení bezpečnosti a kvality informačních systémů veřejné správy podle § 5a odst. 1, f) požadavky na strukturu a obsah provozní dokumentace podle § 5a odst. 2 a na rozsah provozní dokumentace předkládané při atestaci podle § 5a odst. 3, g) postupy atestačních středisek při posuzování dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy podle § 6d odst. 1 písm. b), h) postupy atestačních středisek při posuzování způsobilosti k realizaci vazeb informačních systémů veřejné správy prostřednictvím referenčního rozhraní podle § 6d odst. 1 písm. b), i) seznam obecních úřadů, úřadů městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřadů městských částí hlavního města Prahy podle § 8a odst. 2 písm. d). (2) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí vydá vyhlášku k provedení § 8a odst. 2 písm. e). ČÁST DRUHÁ Změna zákona o správních poplatcích § 12 1. V sazebníku správních poplatků uvedeném v příloze k zákonu č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 166/1999 Sb., zákona č. 167/1999 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 357/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 62/2000 Sb., zákona č. 117/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 153/2000 Sb., zákona č. 154/2000 Sb., zákona č. 156/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 242/2000 Sb. a zákona č. 307/2000 Sb., se doplňuje část XIV, která zní: "ČÁST XIV Řízení podle zákona o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů Položka 164Podání žádosti o udělení statutu atestačního střediska Kč 100 000". 2. REJSTŘÍK K SAZEBNÍKU se doplňuje o část XIV, která zní: "ČÁST XIVŘízení podle zákona o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů 164". 3. Tečka za částí XIII se zrušuje. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky § 13 V § 2 odst. 1 bodu 6 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 272/1996 Sb., se slova "Úřad pro státní informační systém" nahrazují slovy "Úřad pro veřejné informační systémy". ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST § 14 Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení a) § 5 odst. 2 písm. c), které nabývá účinnosti dnem 1. července 2001; b) § 5 odst. 2 písm. f), které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001; c) § 5 odst. 2 písm. g), které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002; d) § 5 odst. 2 písm. h), které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001 a pro zveřejňování informací dálkovým přístupem nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002; e) § 6, které nabývá účinnosti dnem 1. července 2001. Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 517/2002 Sb. § 10 (1) Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných právních vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle tohoto zákona ke dni nabytí jeho účinnosti z Úřadu pro veřejné informační systémy, z Ministerstva dopravy a spojů a z Úřadu pro ochranu osobních údajů na Ministerstvo informatiky, o čemž uvedené ústřední orgány státní správy uzavřou příslušné dohody, kterými mezi sebou blíže vymezí tato práva a povinnosti. (2) Příslušnost hospodařit s majetkem České republiky, se kterým byl příslušný hospodařit Úřad pro veřejné informační systémy ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přechází tímto dnem na Ministerstvo informatiky. (3) Správní řízení zahájená a pravomocně neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí Ministerstvo informatiky. Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 444/2005 Sb. Čl. LXVI 1. Řízení ve věcech, u nichž přešla působnost z územních finančních orgánů na celní úřady, zahájená územními finančními orgány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí orgán, který řízení zahájil. 2. Řízení zahájená územními finančními orgány příslušnými do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí tyto územní finanční orgány. Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 81/2006 Sb. Čl. II 1. Orgány veřejné správy jsou povinny prokázat atestem způsobilost informačního systému k realizaci vazeb prostřednictvím referenčního rozhraní podle § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti bodu 36 článku I tohoto zákona, a to nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí účinnosti bodu 36 článku I tohoto zákona. 2. Orgány veřejné správy jsou povinny splnit povinnosti podle § 5a odst. 1 a 2 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti bodu 40 článku I tohoto zákona, a to do 2 let ode dne nabytí účinnosti bodu 40 článku I tohoto zákona. 3. Orgány veřejné správy jsou povinny si zajistit atestaci dlouhodobého řízení informačních systémů podle § 5a odst. 3 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti bodu 40 článku I tohoto zákona, a to do 3 let ode dne nabytí účinnosti bodu 40 článku I tohoto zákona. Atesty shody se Standardem informačních systémů veřejné správy 005/02.01 pro náležitosti životního cyklu informačního systému, vydané přede dnem nabytí účinnosti bodu 40 článku I tohoto zákona se považují za atesty dlouhodobého řízení po dobu platnosti těchto atestů. 4. Platná pověření k výkonu atestací vydaná atestačním střediskům ke dni nabytí účinnosti bodu 42 článku I tohoto zákona se považují za pověření k provádění atestací vydaná podle § 6b zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti bodu 42 článku I tohoto zákona, po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti bodu 42 článku I tohoto zákona. 5. Správní řízení zahájená podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti bodu 46 článku I tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti bodu 46 článku I tohoto zákona. Pověření k výkonu atestací vydaná podle věty první lze udělit na dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti bodu 46 článku I tohoto zákona. 6. Atestace zahájené podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti bodu 41 článku I tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti bodu 41 článku I tohoto zákona. 7. Standardy informačních systémů veřejné správy vydané přede dnem nabytí účinnosti bodu 24 článku I tohoto zákona se ke dni nabytí účinnosti bodu 24 článku I tohoto zákona zrušují. Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 130/2008 Sb. Čl. XV Obecní úřady a zastupitelské úřady, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vydávaly ověřené výstupy z informačních systémů veřejné správy, se považují za kontaktní místa veřejné správy podle § 8a zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších souvisejících zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 223/2009 Sb. Čl. XXXIII Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 263/2011 Sb. Čl. II 1. Povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 6h zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává zachována i po nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Správce portálu veřejné správy uchová informace podle § 6i odst. 4 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, po dobu tří let od okamžiku jejich vzniku. Klaus v. r. Havel v. r. Zeman v. r. ------------------------------------------------- 365/2000 ---------------------------------------- 1) Například zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 356/1999 Sb., zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění zákona č. 118/1995 Sb. 3) § 42d zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 60/2001 Sb. 3a) § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). 3b) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 126/2003 Sb. 3c) Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 6) Zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičeních a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění zákona č. 128/2002 Sb. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 6a) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. 6b) Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6c) § 26 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 7) Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákon č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. 7a) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 8a) Vyhláška č. 231/2005 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů pořízení a reprodukce majetku, ve znění vyhlášky č. 269/2005 Sb. 9) Například zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/1995 Sb., ve znění zákona č. 356/1999 Sb., zákon č. 106/1999 Sb., ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákon č. 101/2000 Sb. 9a) § 61 odst. 1 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 11) § 116 a násl. občanského zákoníku. 11a) Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 11b) Zákon o elektronickém podpisu. 11c) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 12) § 2 obchodního zákoníku. 13) § 64d zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 28/2000 Sb.§ 62 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. 15) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 17) Vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění vyhlášky č. 42/2002 Sb.

Zákon o ochraně utajovaných skutečností

ve znění 255/2012
148 ZÁKON ze dne 11. června 1998 o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST TŘETÍ

HLAVA DRUHÁ

§ 83

Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 58/1995 Sb., zákona č. 236/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu České republiky č. 296/1995 Sb., se mění takto:

Ustanovení § 21 písm. c) včetně poznámky č. 4) zní:

"c) seznamovat se s utajovanými skutečnostmi, prokáží-li se osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto skutečností, vydaným podle zvláštního zákona.4) 

4) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů.".

HLAVA PÁTÁ

§ 86

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb. a zákona č. 209/1997 Sb., se mění takto:

1. V § 8 odst. 3 se slova "státní a hospodářské tajemství" nahrazují slovy "tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem".

2. V § 35 se vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) V trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem, je orgán činný v trestním řízení povinen obhájce poučit podle takového zákona. Stejně postupuje v případě osob, jejichž účast na řízení nelze vyloučit. O provedeném poučení učiní záznam do spisu.".

3. V § 50 odstavec 3 zní:

"(3) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem, může být pouze určená osoba podle zvláštního zákona nebo osoba podle takového zákona poučená.".

4. V § 65 odstavec 5 zní:

"(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem.".

5. V § 99 odst. 1 se slova "které tvoří státní tajemství," nahrazují slovy "týkajících se utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem".

6. V § 99 odst. 3 ve větě druhé se slova "skutečnostech tvořících předmět služebního tajemství" nahrazují slovy "utajovaných skutečnostech klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm utajení "Důvěrné" nebo "Vyhrazené".".

7. V § 200 odst. 1 se slovo "tajemství" nahrazuje slovy "utajované skutečnosti".

8. V § 201 odst. 2 poslední větě se slova "tajemství chráněného" nahrazují slovy "utajovaných skutečností chráněných".

9. V § 201 odst. 3 se slova "státního, hospodářského nebo služebního tajemství" nahrazují slovy "utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem".

HLAVA ŠESTÁ
§ 87
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 34/1970 Sb., zákona č. 147/1970 Sb., zákona č. 125/1973 Sb., zákona č. 25/1976 Sb., zákona č. 118/1983 Sb., zákona č. 60/1988 Sb., zákona č. 173/1989 Sb., zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona č. 93/1990 Sb., zákona č. 126/1990 Sb., zákona č. 203/1990 Sb., zákona č. 288/1990 Sb., zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 173/1991 Sb., zákona č. 283/1991 Sb., zákona č. 19/1992 Sb., zákona č. 23/1992 Sb., zákona č. 103/1992 Sb., zákona č. 167/1992 Sb., zákona č. 239/1992 Sb., zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona č. 358/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 474/1992 Sb., zákona č. 548/1992 Sb., zákona č. 21/1993 Sb., zákona č. 166/1993 Sb., zákona č. 285/1993 Sb., zákona č. 47/1994 Sb., zákona č. 89/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 135/1996 Sb., zákona č. 272/1996 Sb., zákona č. 152/1997 Sb. a zákona č. 15/1998 Sb., se mění takto:
1. V § 2 odst. 1 se za bodem 9 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se bod 10, který zní:
"10. Národní bezpečnostní úřad.".
2. V § 12 odst. 1 se písmeno l) vypouští a za písmenem k) se čárka nahrazuje tečkou.

ČÁST ČTVRTÁ
§ 88 Zrušovací ustanovení
Zrušuje se zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. a zákona č. 558/1991 Sb.

§ 89
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce po dni jeho vyhlášení, s výjimkou § 7, který nabývá účinnosti třicátým dnem po dni jeho vyhlášení.
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 363/2000 Sb. Čl. II
1. Bezpečnostní prověrka provedená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se po dobu platnosti osvědčení považuje za bezpečnostní prověrku provedenou podle zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ve znění tohoto zákona.
2. Bezpečnostní prověrka zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se dokončí podle zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ve znění tohoto zákona, přičemž se nepřihlíží k údajům a zjištěním, která nejsou podle zákona č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ve znění tohoto zákona, pro provedení bezpečnostní prověrky požadována.
3. U zahájené bezpečnostní prověrky II. stupně osoby uvedené v § 8a odst. 1 předá Úřad bezpečnostní spis k navrhované osobě, který k této osobě založil, do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Ministerstvu.
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 310/2002 Sb. Čl. II
(1) Tento zákon se vztahuje i na stížnosti, které nebyly rozhodnuty do dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Osvědčení vydaná podle dosavadní právní úpravy zůstávají v platnosti do doby v nich uvedené a jsou považována za osvědčení vydaná podle tohoto zákona.
(3) Citlivé činnosti může vykonávat i fyzická osoba, která není držitelem platného dokladu, a to nejdéle po dobu dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona nebo do tří měsíců od zahájení výkonu citlivé činnosti bude podána žádost podle § 81f.
Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 444/2005 Sb.
Čl. XXI předpisu č. 444/2005 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2006, nelze zapracovat, protože § 72 odst. 3 a § 81r odst. 3 byl zrušen novelou č. 413/2005 Sb.
Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 342/2006 Sb.
Čl. XXX předpisu č. 342/2006 Sb., který nabyl účinnosti 3. 7. 2006, nelze zapracovat, protože § 8 byl zrušen novelou č. 413/2005 Sb.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.

499/2004 Zákon o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů

novela od 7.4.2014 do 1.1.2015

13.	01.01.2015	250/2014 Sb.	
12.	07.04.2014	56/2014 Sb.	Aktuální verze. 
11.	01.01.2014	89/2012 Sb., 303/2013 Sb.	
10.	01.07.2012	167/2012 Sb.	
9.	30.12.2010	424/2010 Sb.	
8.	01.07.2010	227/2009 Sb.	
7.	01.07.2009	190/2009 Sb.	
6.	01.03.2008	32/2008 Sb.	
5.	01.01.2008	296/2007 Sb.	
4.	01.08.2007	181/2007 Sb.	
3.	01.01.2007	112/2006 Sb.	
2.	01.01.2006	413/2005 Sb., 444/2005 Sb.	
1.	01.01.2005
ČÁST PRVNÍ - ARCHIVNICTVÍ A SPISOVÁ SLUŽBA(§ 1 - § 86)
§ 87 - Zrušovací ustanovení
ČÁST DRUHÁ - Změna zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů(§ 88)
ČÁST TŘETÍ - Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů(§ 89 - § 90)
ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů(§ 91 - § 92)
ČÁST SEDMÁ - Změna zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů(§ 95)
ČÁST OSMÁ - Změna zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů(§ 96)
ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl a o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějš(§ 97)
ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů(§ 98)
ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů(§ 99)
ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů(§ 100)
ČÁST TŘINÁCTÁ - Změna zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů(§ 101)
ČÁST ČTRNÁCTÁ - Změna zákona č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, a některé další zákony, ve znění pozdějších před(§ 102)
Přechodná ustanovení
Přílohy

499

ZÁKON

ze dne 30. června 2004

o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
ARCHIVNICTVÍ A SPISOVÁ SLUŽBA

HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1
Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) výběr a evidenci archiválií,

b) ochranu archiválií,

c) práva a povinnosti vlastníků archiválií,

d) práva a povinnosti držitelů a správců archiválií (dále jen "držitel archiválie"),

e) využívání archiválií,

f) zpracování osobních údajů pro účely archivnictví,

g) soustavu archivů,

h) práva a povinnosti zřizovatelů archivů,

i) spisovou službu,

j) působnost Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") a dalších správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby,

k) správní delikty.

§ 2
Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) archivnictvím obor lidské činnosti zaměřený na péči o archiválie jako součásti národního kulturního dědictví a plnící funkce správní, informační, vědecké a kulturní,

b) péčí o archiválie jejich výběr, evidence, ochrana, archivní zpracování, uložení a zpřístupnění,

c) archivem zařízení podle tohoto zákona, které slouží k ukládání archiválií a péči o ně,

d) původcem každý, z jehož činnosti dokument vznikl; za dokument vzniklý z činnosti původce se považuje rovněž dokument, který byl původci doručen nebo jinak předán,

e) dokumentem každá písemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena,

f) archiválií takový dokument, který byl vzhledem k době vzniku, obsahu, původu, vnějším znakům a trvalé hodnotě dané politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem vybrán ve veřejném zájmu k trvalému uchování a byl vzat do evidence archiválií; archiváliemi jsou i pečetidla, razítka a jiné hmotné předměty související s archivním fondem či s archivní sbírkou, které byly vzhledem k době vzniku, obsahu, původu, vnějším znakům a trvalé hodnotě dané politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem vybrány a vzaty do evidence,

g) výběrem archiválií posouzení hodnoty dokumentů a rozhodnutí o jejich vybrání za archiválie a zařazení do evidence archiválií,

h) archivním fondem soubor archiválií, který vznikl výběrem z dokumentů vytvořených z činnosti původce,

i) archivní sbírkou soubor archiválií navzájem propojených jedním nebo několika společnými znaky,

j) archivní pomůckou informační systém, který se vytváří při archivním zpracování a slouží pro evidenci a orientaci v obsahu a časovém rozsahu archivního fondu, archivní sbírky nebo jejich částí,

k) archivním zpracováním třídění, pořádání a popis archiválií,

l) výkonem spisové služby zajištění odborné správy dokumentů vzniklých z činnosti původce, popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, zahrnující jejich řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení, a to včetně kontroly těchto činností,

m) spisovnou místo určené k uložení, vyhledávání a předkládání dokumentů pro potřebu původce a k provádění skartačního řízení,

n) správním archivem součást původce určená k dohledu na spisovou službu původce a k uložení, vyhledávání a předkládání dokumentů se skartační lhůtou delší než 5 let,

o) metadaty data popisující souvislosti, obsah a strukturu dokumentů a jejich správu v průběhu času,

p) spisovým řádem vnitřní předpis stanovící základní pravidla pro manipulaci s dokumenty a skartační řízení,

q) spisovým znakem označení, které zařazuje dokumenty do věcných skupin pro účely jejich budoucího vyhledávání, ukládání a vyřazování,

r) skartačním znakem označení dokumentu, podle něhož se dokument posuzuje ve skartačním řízení,

s) skartační lhůtou doba, během níž musí být dokument uložen u původce,

t) zaměstnancem osoba ve služebním poměru, pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu.

HLAVA II
ARCHIVNICTVÍ

Díl 1
Výběr archiválií a jejich evidence
Výběr archiválií

§ 3

(1) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají

a) organizační složky státu,

b) ozbrojené síly,

c) bezpečnostní sbory,

d) státní příspěvkové organizace,

e) státní podniky,

f) územní samosprávné celky,

g) organizační složky územních samosprávných celků, vytvářejí-li dokumenty uvedené v přílohách č. 1 nebo 2 k tomuto zákonu,

h) právnické osoby zřízené nebo založené územními samosprávnými celky, vytvářejí-li dokumenty uvedené v přílohách č. 1 nebo 2 k tomuto zákonu,

i) vysoké školy,

j) školy a školská zařízení s výjimkou mateřských škol, výchovných a ubytovacích zařízení a zařízení školního stravování (dále jen „školy“),

k) zdravotní pojišťovny,

l) veřejné výzkumné instituce,

m) právnické osoby zřízené zákonem,

(dále jen „veřejnoprávní původci“).

(2) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také

a) obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu,

b) politické strany, politická hnutí, spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve a náboženské společnosti, profesní komory, nadace, nadační fondy, ústavy a obecně prospěšné společnosti,

c) notáři, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu,

(dále jen „soukromoprávní původci“).

(3) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále právní nástupci veřejnoprávních a soukromoprávních původců, jde-li o dokumenty, ke kterým měli tuto povinnost již tito původci.

(4) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

(5) V případě dokumentů v digitální podobě se jejich uchováváním rozumí rovněž zajištění věrohodnosti původu dokumentů, neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti, tvorba a správa metadat náležejících k těmto dokumentům v souladu s tímto zákonem a připojení údajů prokazujících existenci dokumentu v čase. Tyto vlastnosti musí být zachovány do doby provedení výběru archiválií.

(6) Výběr archiválií provádí archiv podle své působnosti (dále jen "příslušný archiv").

§ 4

Kritériem výběru archiválií je trvalá hodnota dokumentu vzhledem k

a) době vzniku,

b) obsahu,

c) původu,

d) vnějším znakům.

§ 5

(1) Podle doby vzniku se příslušným archivem za archiválie vybírají

a) dokumenty vzniklé do roku 1850,

b) dokumenty z oborů průmyslové a zemědělské výroby, úvěrové soustavy a pojišťovnictví, finančního a důlního podnikání včetně patentů na významné vynálezy vzniklé do roku 1900,

c) fotografické záznamy vzniklé do roku 1900,

d) zvukové záznamy vzniklé do roku 1930,

e) filmové záznamy vzniklé do roku 1930.

(2) Podle obsahu se za archiválie příslušným archivem vybírají dokumenty, které mají trvalou hodnotu danou jejich politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem; k výběru musí být vždy předloženy dokumenty uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(3) Podle původu se za archiválie příslušným archivem vybírají dokumenty, které mají trvalou hodnotu vzhledem k významu, funkci anebo postavení jejich původce.

(4) Podle vnějších znaků se za archiválie příslušným archivem vybírají dokumenty, které mají trvalou hodnotu vzhledem k jejich výtvarné hodnotě, jazyku, písmu, psací látce, způsobu vyhotovení, případně i dalším obdobným vlastnostem.

§ 6

Výběr archiválií z dokumentů původců provádí příslušný archiv ve skartačním řízení nebo mimo skartační řízení.
Výběr archiválií ve skartačním řízení

§ 7

(1) Výběr archiválií ve skartačním řízení provádí příslušný archiv z dokumentů veřejnoprávního původce, z dokumentů jeho právního předchůdce a z dokumentů soukromoprávního původce, má-li zřízen soukromý archiv.

(2) Výběr archiválií ve skartačním řízení provádí příslušný archiv z dokumentů soukromoprávního původce, požádá-li o to soukromoprávní původce.

(3) Skartační řízení je postup, při kterém se vyřazují dokumenty, jimž uplynuly skartační lhůty a jež jsou nadále nepotřebné pro činnost původce.

(4) Za řádné provedení skartačního řízení odpovídá původce nebo jeho právní nástupce. Tyto subjekty jsou povinny umožnit příslušnému archivu dohled na provádění skartačního řízení a výběr archiválií ve skartačním řízení.

§ 8

(1) Skartační řízení se provede v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartační lhůty dokumentu. Skartační řízení může být po dohodě s příslušným archivem provedeno i později, pokud subjekt uvedený v § 7 odst. 4 dokumenty potřebuje pro další vlastní činnost.

(2) Skartační řízení se provádí na základě skartačního návrhu. Skartační návrh zašle subjekt uvedený v § 7 odst. 4 příslušnému archivu k posouzení a k provedení výběru archiválií.

(3) Skartační řízení se dále provede vždy před zánikem veřejnoprávního původce. Není-li toto možné, provede se výběr archiválií mimo skartační řízení.

§ 9

(1) Skartační návrh zpracovaný subjektem uvedeným v § 7 odst. 4 obsahuje

a) označení subjektu uvedeného v § 7 odst. 4,

b) seznam dokumentů navržených ke skartačnímu řízení a dobu jejich vzniku; jsou-li do výběru archiválií ve skartačním řízení zařazeny rovněž dokumenty vzniklé z činnosti původce, jehož je zpracovatel skartačního návrhu právním nástupcem, uvedou se tyto dokumenty s označením tohoto původce v seznamu samostatně.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti skartačního řízení a postupu při vyřazování dokumentů.

§ 10

(1) Na základě skartačního řízení příslušný archiv určí, do čí péče budou dokumenty vybrané jako archiválie náležet, a vyhotoví protokol o provedeném skartačním řízení.

(2) Protokol podle odstavce 1 obsahuje

a) soupis dokumentů nebo souborů dokumentů, které byly vybrány za archiválie,

b) označení archivu určeného podle odstavce 1,

c) soupis dokumentů, které lze zničit; soupis se nepořizuje, lze-li využít seznamu dokumentů navržených ke skartačnímu řízení podle § 9 odst. 1 písm. b).

(3) V případě, že subjekt uvedený v § 7 odst. 4 nesouhlasí s obsahem protokolu podle odstavce 1, může proti němu do 15 dnů ode dne doručení protokolu podat námitky ke správnímu úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Podáním námitky je zahájeno správní řízení.

(4) Subjekt uvedený v § 7 odst. 4 může zničit dokumenty určené ve skartačním řízení ke zničení a uvedené v soupisu dokumentů podle odstavce 2 písm. c) po uplynutí lhůty pro podání námitek podle odstavce 3 a v případě podání námitek po ukončení řízení o námitkách.
Výběr archiválií mimo skartační řízení

§ 11

(1) Výběr archiválií mimo skartační řízení provádí příslušný archiv z dokumentů

a) soukromoprávního původce,

b) původce uvedeného v § 7 odst. 1, které neprošly skartačním řízením,

c) nabídnutých vlastníkem České republice nebo jinému zřizovateli veřejného archivu darem, ke koupi nebo do úschovy,

d) České republiky, které připadlo vlastnictví k nim odúmrtí,

e) nalezených.

(2) Výběr archiválií mimo skartační řízení prováděný podle odstavce 1 písm. a) a c) se zahajuje na žádost původce nebo vlastníka dokumentů. Na základě žádosti dohodne původce nebo vlastník dokumentů s příslušným archivem termíny, v nichž bude výběr archiválií mimo skartační řízení proveden; v případě zrušení původce, jeho vstupu do likvidace nebo při prohlášení konkurzu na původce požádá původce o výběr archiválií mimo skartační řízení neprodleně. Příslušný archiv si před provedením výběru archiválií mimo skartační řízení může od původce nebo vlastníka dokumentů vyžádat seznam dokumentů navržených pro výběr archiválií s uvedením doby jejich vzniku. Jsou-li do výběru archiválií mimo skartační řízení zařazeny rovněž dokumenty vzniklé z činnosti původce, jehož je zpracovatel skartačního návrhu, který je původcem podle odstavce 1 písm. a), právním nástupcem, uvedou se tyto dokumenty s označením původce v seznamu samostatně; obdobně se postupuje, jsou-li do výběru archiválií zařazovány dokumenty podle odstavce 1 písm. c).

(3) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. b), d) a e) a v případech, kdy dojde k zániku původce bez právního nástupce, se provádí z moci úřední.

(4) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. b) provádí archiv, který by byl příslušný k výběru archiválií ve skartačním řízení.

(5) Dokumenty uložené v muzeích, knihovnách, galeriích, památnících, veřejných výzkumných institucích a vysokých školách (dále jen „kulturně vědecké instituce“) v důsledku jejich akviziční a sbírkotvorné činnosti splňující kritéria podle § 4 a 5 nebo podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu a vzaté do evidence archiválií se považují za archiválie vybrané mimo skartační řízení. Ustanovením věty první nejsou dotčeny povinnosti kulturně vědeckých institucí podle § 3, jedná-li se o dokumenty vzniklé z jejich činnosti.

§ 12

(1) Po ukončení výběru archiválií mimo skartační řízení vyhotoví příslušný archiv protokol o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení a určí, do čí péče budou dokumenty vybrané jako archiválie náležet. Byl-li výběr archiválií mimo skartační řízení proveden na žádost vlastníka dokumentu vybraného jako archiválie, lze tento dokument svěřit do péče archivu pouze se souhlasem tohoto vlastníka a na základě jeho přivolení s určením, do čí péče bude dokument náležet.

(2) Ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) a b) se na obsah protokolu podle odstavce 1 použije obdobně.

(3) V případě, že původce nebo vlastník dokumentu nesouhlasí s obsahem protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení, může proti němu do 15 dnů ode dne doručení protokolu podat námitky ke správnímu úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Podáním námitky je zahájeno správní řízení.
Společná ustanovení k výběru archiválií

§ 13

(1) U dokumentů obsahujících utajované informace2) lze k výběru archiválií předložit pouze dokumenty navržené k vyřazení a zničení; u ostatních dokumentů lze výběr archiválií provést až po zrušení stupně utajení. Výběr archiválií, u nichž nebyl zrušen stupeň utajení nebo nelze stupeň utajení zrušit, provádějí příslušné bezpečnostní archivy.

(2) U dokumentů obsahujících obchodní,3) bankovní4) nebo obdobné tajemství lze k výběru archiválií předložit pouze dokumenty navržené k vyřazení a zničení; u ostatních dokumentů lze výběr archiválií provést jen se souhlasem původce. Byl-li dokument vybrán jako archiválie, původce jej po výběru archiválií opatří doložkou, v níž uvede druh tajemství v dokumentu obsažený. Ochrana obchodního, bankovního nebo obdobného tajemství není vybráním dokumentů za archiválie dotčena.

(3) K výběru archiválií z dokumentů obsahujících osobní údaje a k jejich trvalému uchovávání se nevyžaduje souhlas fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu.5)

(4) Při výběru archiválií jsou osoby provádějící výběr archiválií oprávněny vstupovat s vědomím původce nebo vlastníka dokumentu do objektů, na pozemky a do jiných prostor, pokud nelze výběr archiválií provést jiným způsobem. Jestliže vlastník dokumentu není vlastníkem objektu nebo pozemku anebo jiných prostor, kde se dokument nachází, lze do nich vstupovat jen se souhlasem jejich vlastníka.

(5) Původce, který nevykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby, převede dokument v digitální podobě určený k výběru archiválií mimo skartační řízení do výstupního datového formátu stanoveného prováděcím právním předpisem a opatří ho metadaty stanovenými prováděcím právním předpisem podle § 19 písm. g), a to nejpozději při přípravě výběru archiválií mimo skartační řízení. Pokud dokument nelze převést do stanoveného datového formátu a opatřit ho metadaty, a to ani ve spolupráci s příslušným archivem, dokument jeho původce převede do analogové podoby.

(6) Dokumenty se předkládají k výběru archiválií příslušnému archivu bez ohledu na místo jejich uložení.

§ 14

(1) Zaměstnanci správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, zaměstnanci archivů a jejich zřizovatelé jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděli při výkonu činností podle tohoto zákona. Této povinnosti mohou být zproštěni příslušným správním úřadem na úseku archivnictví a výkonu spisové služby; zproštění musí být písemné s uvedením rozsahu a účelu. Povinnost mlčenlivosti stanovená zvláštními právními předpisy6) tím není dotčena.

(2) Je-li zřizovatelem archivu právnická osoba, vztahuje se povinnost zachovávat mlčenlivost podle odstavce 1 na fyzické osoby, které se vzhledem ke svému zaměstnání, funkci nebo obdobnému postavení v této právnické osobě s chráněnými údaji seznámily.

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení služebního poměru, pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu.

§ 15

(1) Dokumenty vybrané jako archiválie a určené do péče archivu předá původce nebo vlastník dokumentu na základě protokolu o provedeném skartačním řízení nebo protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení určenému archivu. O předání se sepíše úřední záznam, jehož součástí je soupis předávaných dokumentů; u každého dokumentu v digitální podobě se uvedou údaje nutné pro jeho vyhledávání. Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti soupisu předávaných dokumentů v digitální podobě.

(2) Archiválie ve vlastnictví České republiky a archiválie ve vlastnictví územních samosprávných celků nebo jiných veřejnoprávních původců náležejí do péče veřejných archivů. Archiválie získané akviziční a sbírkotvornou činností kulturně vědecké instituce náležejí do péče této instituce.

(3) Archiválie v digitální podobě náležející do péče Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státních oblastních archivů se ukládají v Národním archivu. Archiválie v digitální podobě náležející do péče ostatních archivů se v těchto archivech ukládají, je-li jejich zřizovatelům uděleno oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě. Není-li zřizovatel archivu držitelem oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě, archiválie v digitální podobě náležející do jeho péče se na základě písemné dohody zřizovatelů archivů uloží v Národním archivu nebo v archivu, jehož zřizovateli je uděleno oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě (dále jen „digitální archiv“). Neuzavře-li zřizovatel archivu dohodu o uložení archiválií, archiválie v digitální podobě náležející do jeho péče se uloží v Národním archivu. Příslušnost archivu, do jehož péče archiválie v digitální podobě náleží, není jejím uložením v Národním archivu nebo v digitálním archivu dotčena.

(4) Příslušný archiv může na základě žádosti původce vydat trvalý skartační souhlas na jím stanovený druh dokumentů, které lze zničit i bez výběru archiválií. Nedodrží-li původce podmínky stanovené v trvalém skartačním souhlasu, příslušný archiv může trvalý skartační souhlas zrušit z moci úřední. V případě zániku původce vydaný trvalý skartační souhlas nepřechází na právního nástupce.
Evidence archiválií

§ 16

(1) Po provedeném výběru archiválií jsou dokumenty vybrané jako archiválie vzaty do evidence archiválií.

(2) Archiválie, které jsou evidovány na území České republiky, tvoří Národní archivní dědictví. Národní archivní dědictví je vedeno v základní, druhotné a ústřední evidenci. Základní jednotkou evidence je archivní fond, archivní sbírka nebo jejich část nebo jednotlivá archiválie.

(3) Základní evidenci Národního archivního dědictví, která zahrnuje evidenci přírůstků a úbytků archiválií, evidenční listy Národního archivního dědictví a evidenci archivních pomůcek, vedou archivy a kulturně vědecké instituce, v jejichž péči se archiválie nacházejí. Archivy a kulturně vědecké instituce zařadí základní jednotky evidence do základní evidence Národního archivního dědictví po výběru archiválií. Pokud je jako archiválie vybrán dokument v digitální podobě, jako archiválie se eviduje a v Národním archivu nebo v digitálním archivu se ukládá jeho replika; replikou se pro účely péče o archiválii v digitální podobě rozumí řetězec znaků totožný s dokumentem v digitální podobě, z něhož byl vytvořen.

(4) Základní evidenci části Národního archivního dědictví, která nenáleží do péče archivů nebo kulturně vědeckých institucí, vedou Národní archiv (§ 46) nebo státní oblastní archivy (§ 49) podle své působnosti.

(5) Druhotnou evidenci Národního archivního dědictví náležejícího do péče archivů nebo kulturně vědeckých institucí, která zahrnuje evidenční listy Národního archivního dědictví a evidenci archivních pomůcek, vedou Národní archiv nebo státní oblastní archivy podle své působnosti. Archivy a kulturně vědecké instituce jsou povinny archivu, který vede druhotnou evidenci, poskytovat údaje z evidenčních listů Národního archivního dědictví a z evidence archivních pomůcek a zasílat mu stejnopisy svých archivních pomůcek.

(6) Ústřední evidenci Národního archivního dědictví, která zahrnuje evidenční listy Národního archivního dědictví a evidenci archivních pomůcek, vede ministerstvo. Archivy a kulturně vědecké instituce vedoucí základní evidenci jsou povinny poskytovat ministerstvu údaje z evidenčních listů Národního archivního dědictví a z evidence archivních pomůcek a zasílat mu stejnopisy svých archivních pomůcek.

§ 17

(1) Každá evidence Národního archivního dědictví je uchovávána v listinné formě nebo na technických nosičích dat nebo způsobem kombinujícím uvedené formy a ve stejné formě je i předávána. Základní evidence Národního archivního dědictví musí být vždy uchovávána i v listinné formě.

(2) Ministerstvo rozhodne na návrh zřizovatele archivu o vyřazení z evidencí Národního archivního dědictví

a) archivního fondu nebo archivní sbírky z důvodu přehodnocení jejich významu,

b) archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie z důvodu zničení; v případě archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie v digitální podobě se za zničení považuje rovněž narušení jejich obsahu, ztráta jejich čitelnosti nebo ztráta metadat nezbytných pro nakládání s archivním fondem, archivní sbírkou nebo archiválií v digitální podobě,

c) archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie z důvodu vydání do zahraničí.

(3) Archiv nebo kulturně vědecká instituce vyřadí archiválii, kterou vedou v základní evidenci, z evidencí Národního archivního dědictví z důvodu přehodnocení významu.

(4) Návrh na vyřazení z evidencí Národního archivního dědictví podle odstavce 2 podávají subjekty vedoucí archivní fond, archivní sbírku nebo archiválie v základní evidenci.

(5) Návrh podle odstavce 4 obsahuje

a) označení subjektu podávajícího návrh,

b) označení archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie,

c) důvod vyřazení archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie,

d) stejnopis aktuálního evidenčního listu Národního archivního dědictví archivního fondu nebo archivní sbírky, které jsou předmětem vyřazení, nebo archivního fondu či archivní sbírky, do nichž vyřazované archiválie patří,

e) velikost vyřazovaného archivního fondu, archivní sbírky nebo archiválie v bytech, navrhuje-li se vyřadit archivní fond, archivní sbírku nebo archiválii v digitální podobě.

§ 18

(1) Ministerstvo vede evidenci všech archiválií, archivních sbírek a archivních fondů nebo jejich ucelených částí prohlášených za archivní kulturní památky nebo za národní kulturní památky. Archivy, v nichž jsou tyto archiválie, archivní sbírky, archivní fondy nebo jejich ucelené části uloženy, je vedou ve zvláštní evidenci. Zvláštní evidence obsahuje

a) popis základních charakteristických rysů archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části,

b) údaje o tom, kdy byla archiválie, archivní sbírka, archivní fond nebo jejich ucelená část prohlášena za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku,

c) údaje o tom, kdo o archiválii, archivní sbírku, archivní soubor nebo jejich ucelenou část pečuje a kde je uložena.

(2) Ministerstvo eviduje archivy a kulturně vědecké instituce, které vedou základní evidenci Národního archivního dědictví. Při vedení této evidence je ministerstvo oprávněno zjišťovat, zpracovávat a uchovávat tyto údaje:

a) název a sídlo archivu nebo kulturně vědecké instituce,

b) název, sídlo a identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) právnické osoby, která je zřizovatelem subjektu nebo zařízení uvedeného v písmenu a) nebo vůči němu plní funkci zřizovatele,

c) jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu fyzické osoby, je-li zřizovatelem subjektu nebo zařízení uvedeného v písmenu a).

(3) Při vedení evidence podle tohoto zákona jsou ministerstvo, Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek a státní oblastní archivy oprávněny zjišťovat, zpracovávat a uchovávat údaje o původcích, vlastnících a držitelích archiválií v rozsahu

a) jména, příjmení, místa trvalého pobytu a data narození, jde-li o fyzickou osobu, nebo

b) názvu, identifikačního čísla a sídla, jde-li o právnickou osobu.

§ 18a

(1) V případě zániku veřejného archivu určí ministerstvo archiv, do jehož péče budou archiválie náležet; určení archivu předchází zániku veřejného archivu. Archiválie mohou být svěřeny do péče Národního archivu nebo státního oblastního archivu.

(2) Ministerstvo rozhodne na návrh archivu, popřípadě zřizovatele archivu, o převedení archiválie do péče jiného archivu. Navrhuje-li se převedení archiválie do péče jiného archivu než Národního archivu nebo státního oblastního archivu, ministerstvo může návrhu vyhovět, souhlasí-li tento archiv.

§ 18b
Portály pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě

(1) Archiválie v digitální podobě, které jsou uloženy v Národním archivu, jsou zpřístupňovány způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím portálu pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě, jehož správcem je Národní archiv (dále jen „národní portál“).

(2) Archiválie v digitální podobě, které jsou uloženy v digitálním archivu, s výjimkou bezpečnostního archivu, jsou zpřístupňovány způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím portálu pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě, jehož správcem je digitální archiv.

(3) Národní portál je informačním systémem veřejné správy.

(4) Prostřednictvím národního portálu je způsobem umožňujícím dálkový přístup zajišťován

a) výběr a příjem archiválií v digitální podobě a jejich metadat,

b) vedení a zpřístupňování evidence Národního archivního dědictví,

c) příjem metadat popisů původců,

d) příjem metadat popisů archivů a kulturně vědeckých institucí,

e) příjem a prezentace archivních pomůcek v digitální podobě,

f) přístup k archiváliím v digitální podobě a dokumentům v digitální podobě vzniklým jako digitální reprodukce z archiválií v analogové podobě.

(5) Prostřednictvím portálu pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě jsou způsobem umožňujícím dálkový přístup zajišťovány

a) výběr a příjem archiválií v digitální podobě a jejich metadat,

b) přístup k archiváliím v digitální podobě a dokumentům v digitální podobě vzniklým jako digitální reprodukce z archiválií v analogové podobě.

§ 18c
Správa metadat archiválií

(1) Národní archiv ve spolupráci s archivem, do jehož péče archiválie v digitální podobě náleží, vytváří, spravuje a zpřístupňuje prostřednictvím národního portálu skupiny metadat obsahujících

a) základní identifikaci archiválie,

b) popis archiválie,

c) evidenci subjektů oprávněných k přístupu k archiválii včetně rozsahu oprávnění.

(2) Digitální archiv ve spolupráci s archivem, do jehož péče archiválie v digitální podobě náleží, vytváří, spravuje a s výjimkou bezpečnostního archivu též zpřístupňuje prostřednictvím jím provozovaného portálu pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě skupiny metadat obsahujících

a) základní identifikaci archiválie,

b) popis archiválie,

c) evidenci subjektů oprávněných k přístupu k archiválii včetně rozsahu oprávnění.

(3) Archiv, s výjimkou bezpečnostního archivu, ve spolupráci s Národním archivem vytváří, spravuje a prostřednictvím národního portálu zpřístupňuje

a) evidenci Národního archivního dědictví,

b) popis a evidenci původců,

c) popis a evidenci archivu a kulturně vědeckých institucí.

(4) Digitální archiv s výjimkou bezpečnostního archivu zpřístupňuje i skupiny metadat podle odstavce 3 prostřednictvím portálu pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě, jehož je správcem, a to prostřednictvím funkčního vyhledavače s odkazem na národní portál.

(5) Národní archiv a digitální archiv ukládají spisové a skartační plány.

(6) Ukládá-li Národní archiv nebo digitální archiv archiválii v digitální podobě náležející do péče jiného archivu, zpřístupňuje tomuto archivu způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje o

a) změně metadat, datových formátů a velikosti archiválie v bytech,

b) narušení obsahu archiválie, ztrátě její čitelnosti nebo ztrátě metadat nezbytných pro nakládání s archiválií v rozsahu umožňujícím příslušnému archivu posouzení, zda jsou splněny skutečnosti pro podání žádosti k zahájení řízení o vyřazení archiválie z evidence Národního archivního dědictví podle § 17 odst. 2.

§ 19

Prováděcí právní předpis stanoví

a) způsob vedení základní, druhotné a ústřední evidence,

b) způsob předávání údajů ze základní evidence do druhotné evidence a ústřední evidence,

c) způsob vedení evidence archiválií nebo archivních fondů nebo jejich ucelených částí prohlášených za archivní kulturní památky nebo za národní kulturní památky,

d) postup a způsob vyřazování archiválií z evidencí,

e) způsob vedení evidence archivních pomůcek, druhy archivních pomůcek, jejich strukturu a obsah a způsob zasílání a evidence stejnopisů archivních pomůcek,

f) podrobnosti vytváření, správy a zpřístupňování metadat archiválií,

g) rozsah metadat dokumentů v digitální podobě vybraných jako archiválie mimo skartační řízení u původců, kteří nevykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby.

Díl 2
Prohlášení archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku

§ 21
Prohlášení za archivní kulturní památku

(1) Za archivní kulturní památku může být prohlášena archiválie, archivní sbírka, archivní fond nebo jejich ucelená část, která vzhledem k době vzniku, obsahu, formě, původci nebo vnějším znakům má význam pro dějiny obecné, národní nebo regionální, pro dějiny vědy, techniky nebo kultury nebo vzhledem k jedinečnosti nebo původnosti anebo k případné další výjimečné vlastnosti má mimořádný význam pro společnost; u souboru archiválií se přihlíží k jejich obsahové i věcné jednotě.

(2) Žádost o prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku může podat

a) archiv nebo kulturně vědecká instituce, do jejichž péče archiválie, archivní sbírka, archivní fond nebo jejich ucelená část náleží,

b) archiv, který je vede v základní nebo druhotné evidenci,

c) vlastník archiválie.

(3) Žádost o prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku musí obsahovat

a) název a časové určení vzniku archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části,

b) evidenční údaje o archiválii, archivní sbírce, archivním fondu nebo jejich ucelené části,

c) odůvodnění žádosti podle kritérií uvedených v odstavci 1,

d) popis stavu archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části a údaj o tom, zda k nim již byly pořízeny kopie, které svými vlastnostmi a způsobem zpracování zaručují nejvýše možnou dosažitelnou obsahovou a materiálovou stálost pro potřeby jejich dlouhodobého uložení (dále jen „bezpečnostní kopie“), nebo kopie určené k uživatelské práci,

e) označení archivu nebo kulturně vědecké instituce, je-li žádost podávána podle odstavce 2 písm. a) a b),

f) jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a datum narození vlastníka archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, je-li vlastníkem fyzická osoba,

g) název, identifikační číslo a sídlo vlastníka archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, je-li vlastníkem právnická osoba.

(4) O žádosti na prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku rozhoduje podle kritérií uvedených v odstavci 1 ministerstvo.

(5) Vlastník archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, o nichž bylo zahájeno řízení o prohlášení za archivní kulturní památku, je ode dne zahájení řízení až do nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva povinen

a) písemně předem oznámit ministerstvu každou zamýšlenou změnu jejich umístění nebo převod vlastnického práva,

b) písemně bez zbytečného odkladu oznámit ministerstvu přechod vlastnického práva.

(6) Ministerstvo může zrušit prohlášení za archivní kulturní památku z důvodu přehodnocení jejího významu. Návrh na zrušení prohlášení za archivní kulturní památku podávají subjekty uvedené v odstavci 2; ministerstvo může zrušit prohlášení za archivní kulturní památku i bez návrhu.

(7) Návrh na zrušení prohlášení za archivní kulturní památku obsahuje

a) název a evidenční údaje o archivní kulturní památce,

b) odůvodnění zrušení prohlášení za archivní kulturní památku z důvodu přehodnocení významu.

§ 22
Prohlášení za národní kulturní památku

Vláda může nařízením prohlásit archivní kulturní památku za národní kulturní památku.11)

§ 22a

Prováděcí právní předpis stanoví způsob označování archiválií, které byly prohlášeny za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku.

Díl 3
Ochrana archiválií, práva a povinnosti vlastníka a držitele archiválie

§ 23

(1) Archiválie ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob zřízených zákonem nelze převést na jinou osobu, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.12)

(2) Archiválie ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob zřízených zákonem lze převést do zahraničí, jen stanoví-li tak vláda nařízením.

(3) Archiválie, které jsou ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob zřízených zákonem, lze do užívání právnické nebo fyzické osobě přenechat pouze s předchozím souhlasem ministerstva. Tento souhlas ministerstvo udělí pouze tehdy, pokud jsou právnické nebo fyzické osoby schopny zabezpečit splnění podmínek stanovených tímto zákonem k ochraně archiválií a péči o ně.
Práva a povinnosti vlastníka a držitele archiválie

§ 24

(1) Vlastník nebo držitel archiválie má právo na bezplatné poskytování informačních a poradenských služeb týkajících se péče o archiválie. Tyto služby poskytuje Národní archiv nebo státní oblastní archiv.

(2) Vlastník archiválie, která nenáleží do péče veřejného archivu, a nejedná-li se o archiválii ve vlastnictví České republiky, právnické osoby zřízené zákonem nebo územního samosprávného celku, má v souvislosti s prohlášením dokumentu za archiválii nárok na poskytnutí paušálního státního příspěvku za prohlášení dokumentu za archiválii. Nárok musí vlastník archiválie uplatnit do 3 měsíců ode dne vybrání dokumentu za archiválii, jinak nárok zaniká. Nárok se uplatňuje písemně u ministerstva prostřednictvím státního oblastního archivu nebo Národního archivu, který archiválii vede v základní nebo druhotné evidenci.

(3) Výši státního příspěvku podle odstavce 2 stanoví prováděcí právní předpis s ohledem na náklady vlastníka archiválie na pořízení kopií archiválií, na možný ušlý zisk nebo náhradu mzdy a případné další vynaložené náklady v souvislosti s výběrem dokumentu za archiválii.

(4) Vlastník archiválie, s výjimkou České republiky, právnických osob zřízených zákonem nebo územního samosprávného celku, který nemá archiválii uloženu ve veřejném archivu, má nárok na náhradu nezbytných nákladů, které mu vznikly při zákonem uložené péči o archiválie. Nárok musí vlastník archiválie uplatnit písemně u ministerstva prostřednictvím Národního archivu nebo státního oblastního archivu, který ji vede v základní nebo druhotné evidenci, ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy k výdajům došlo, jinak nárok zaniká.

§ 25

(1) Vlastník nebo držitel archiválie je povinen

a) řádně pečovat o archiválii v analogové podobě; za tím účelem je povinen udržovat archiválii v dobrém stavu, chránit ji před poškozením, znehodnocením, zničením, ztrátou a odcizením a užívat archiválii pouze způsobem, který odpovídá jejímu stavu,

b) vytvořit z dokumentu v digitální podobě vybraného jako archiválie jeho repliku v datovém formátu stanoveném prováděcím právním přepisem a předat ji neprodleně po provedeném výběru archiválií Národnímu archivu nebo digitálnímu archivu k uložení,

c) neprodleně a předem oznámit Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu každý zamýšlený převod vlastnického práva k archiválii nebo uzavření smlouvy o její úschově.

(2) Vlastník nebo držitel archiválie v analogové podobě, která je uložena mimo archiv a kterou vede v základní evidenci Národního archivního dědictví příslušný archiv podle své působnosti, je povinen předávat těmto archivům na vyžádání údaje potřebné pro vedení této evidence.

§ 26

(1) Vlastník nebo držitel archiválie může odevzdat archiválii do úschovy na základě písemné smlouvy o úschově. Po dobu, po kterou je archiválie v úschově, přísluší schovateli práva a povinnosti vlastníka nebo držitele archiválie podle § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 písm. a) a c), § 25 odst. 2, § 27, 29, 30 a 32 namísto jejího vlastníka nebo držitele.

(2) Odevzdat archiválii do úschovy dalšímu schovateli může schovatel pouze s písemným souhlasem vlastníka nebo držitele archiválie. Ustanovení odstavce 1 zde platí obdobně.

§ 27

(1) Na žádost vlastníka nebo držitele archiválie, který není schopen zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni a jehož archiválie nenáleží do péče archivu, Národní archiv nebo příslušný státní oblastní archiv

a) poskytne vlastníkovi nebo držiteli archiválie bezplatnou odbornou pomoc, nebo

b) převezme archiválii na dobu určitou do své péče.

(2) Pominou-li důvody, pro které byla archiválie převzata do jeho péče, Národní archiv nebo státní oblastní archiv archiválii vlastníkovi nebo jejímu držiteli na základě jeho žádosti neprodleně vydá.

§ 28
Převod archiválií

(1) V případě zamýšleného převodu vlastnictví archiválie je její vlastník povinen přednostně ji nabídnout ke koupi České republice, pokud nepůjde o převod

a) mezi osobami blízkými, spoluvlastníky, církevními právnickými osobami téže církve nebo náboženské společnosti,

b) do vlastnictví územního samosprávného celku,

c) do vlastnictví právnické osoby zřízené zákonem, nebo

d) na státní podnik nebo na státní příspěvkovou organizaci.

(2) Písemnou nabídku podle odstavce 1 je vlastník archiválie povinen České republice učinit prostřednictvím Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo příslušného státního oblastního archivu.

(3) Vlastník je povinen strpět prohlídku archiválie pověřeným zaměstnancem Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo příslušného státního oblastního archivu za účelem zhotovení popisu či vyobrazení archiválie pro návrh kupní smlouvy. Prohlídka se musí uskutečnit do 30 dnů od podání nabídky. Pokud se prohlídka neučiní v této lhůtě z důvodů na straně vlastníka, prodlužuje se lhůta k předložení návrhu kupní smlouvy podle odstavce 4 o 30 dnů a běh lhůty pro provedení prohlídky počíná znovu.

(4) Uplatní-li Česká republika právo k přednostní koupi, předloží Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo příslušný státní oblastní archiv do 180 dnů ode dne doručení písemné nabídky vlastníku archiválie návrh kupní smlouvy. Návrh kupní smlouvy musí obsahovat popis nebo vyobrazení archiválie, navrhovanou cenu a lhůtu pro zaplacení. Tato lhůta nesmí být delší než 30 dnů ode dne uzavření kupní smlouvy, pokud vlastník archiválie nenavrhne lhůtu delší.

(5) Pokud Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo příslušný státní oblastní archiv ve stanovené lhůtě návrh kupní smlouvy vlastníkovi archiválie nepředloží, právo České republiky k přednostní koupi vůči tomuto vlastníkovi archiválie zaniká.

§ 29
Vývoz archiválií

(1) Vyvážet archiválie z území České republiky lze pouze na základě povolení ministerstva vydaného na základě žádosti vlastníka nebo držitele archiválie.

(2) Povolení k vývozu archiválií z území České republiky může ministerstvo vydat jen na dobu určitou, a to pouze z důvodů jejich

a) vystavování,

b) konzervování,

c) restaurování,

d) vědeckého zkoumání.

(3) Vlastník nebo držitel archiválie je oprávněn vyvézt archiválii pouze za účelem stanoveným v povolení ministerstva. Vlastník nebo držitel archiválie je povinen dovézt archiválii zpět na území České republiky ve lhůtě stanovené ministerstvem a nepoškozenou.

(4) Ministerstvo může v povolení uložit vlastníkovi nebo držiteli archiválie povinnost složit peněžitou záruku za dodržení podmínek podle odstavce 3. Peněžitá záruka připadne České republice, pokud vlastník archiválie nebo její držitel nedodrží podmínky stanovené v povolení.

(5) Ministerstvo povolení neudělí, jestliže by nebyly splněny podmínky péče o archiválii a podmínky její ochrany podle tohoto zákona nebo vývoz archiválie nedovoluje její stav.

(6) Archiválii, která je předmětem řízení o prohlášení za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, nelze do doby vydání rozhodnutí nebo nařízení vlády vyvézt z území České republiky.

(7) Archiválii prohlášenou za národní kulturní památku je možno vyvézt z území České republiky jen na dobu určitou a s předchozím souhlasem vlády, a to pouze z důvodu jejího vystavování nebo restaurování.

(8) Ministerstvo vede evidenci vydaných povolení k vývozu archiválií z území České republiky a kontroluje, zda archiválie byly ve stanovené lhůtě a nepoškozeny dovezeny zpět na území České republiky.
Ochrana archivních kulturních památek a národních kulturních památek

§ 30

(1) Po prohlášení archiválie za archivní kulturní památku pořídí vlastník nebo držitel do 90 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o prohlášení archiválie za archivní kulturní památku na vlastní náklady její bezpečnostní kopii.

(2) Archivní kulturní památky a národní kulturní památky se evidují v archivních sbírkách nebo v archivních fondech, jejichž součástí jsou; o jejich uložení se vede zvláštní plán jako součást bezpečnostní dokumentace objektu.

(3) Archivy a kulturně vědecké instituce, do jejichž péče archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky náleží, provádějí nejméně jedenkrát za rok prověrku jejich fyzického stavu. O výsledku prověrky podají do 30 dnů od jejího provedení písemnou zprávu ministerstvu; v případě ohrožení, poškození, znehodnocení, zničení, ztráty nebo odcizení archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podává archiv nebo kulturně vědecká instituce zprávu ministerstvu neprodleně.

(4) U archivních kulturních památek a národních kulturních památek, které nenáleží do péče archivu nebo kulturně vědecké instituce, příslušný archiv, který je vede v základní nebo druhotné evidenci, provádí nejméně jedenkrát za rok prověrku jejich fyzického stavu. O výsledku prověrky podá do 30 dnů od jejího provedení písemnou zprávu ministerstvu; v případě ohrožení, poškození, znehodnocení, zničení, ztráty nebo odcizení archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podá zprávu ministerstvu neprodleně.

(5) Poškozené nebo ohrožené archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky musí být neprodleně konzervovány nebo restaurovány. Jejich konzervaci nebo restaurování je povinen zajistit vlastník nebo držitel, a to pouze na základě povolení ministerstva a způsobem, který ministerstvo určí.

§ 31

(1) Vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky, která nenáleží do péče veřejného archivu, a nejedná-li se o archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku ve vlastnictví České republiky, právnické osoby zřízené zákonem nebo územního samosprávného celku, má v souvislosti s prohlášením archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku nárok na poskytnutí paušálního státního příspěvku za prohlášení archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku. Nárok musí vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky uplatnit do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o prohlášení archiválie za archivní kulturní památku nebo do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády o prohlášení archivní kulturní památky za národní kulturní památku, jinak nárok zaniká. Nárok se uplatňuje písemně u ministerstva prostřednictvím státního oblastního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo Národního archivu podle toho, který z nich archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku vede v základní nebo druhotné evidenci.

(2) Výši státního příspěvku podle odstavce 1 stanoví prováděcí právní předpis s ohledem na náklady vlastníka archiválie na pořízení kopií archiválií, na možný ušlý zisk nebo náhradu mzdy a případné další vynaložené náklady v souvislosti s prohlášením archiválie za archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku.

(3) Vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky, s výjimkou České republiky, právnických osob zřízených zákonem nebo územního samosprávného celku, která nenáleží do péče veřejného archivu, má nárok na náhradu nezbytných nákladů, které mu vznikly při zákonem uložené péči o archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku. Nárok musí vlastník archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky uplatnit písemně u ministerstva prostřednictvím Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, který ji vede v základní nebo druhotné evidenci, ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy k výdajům došlo, a musí předložit příslušné doklady, jinak nárok zaniká.

§ 32

(1) Na žádost vlastníka nebo držitele archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky, který není schopen zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni a jehož archivní kulturní památka nebo národní kulturní památka nenáleží do péče veřejného archivu, ministerstvo

a) poskytne jejímu vlastníkovi nebo držiteli bezplatnou odbornou pomoc, nebo

b) svěří archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku na dobu určitou do péče Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, nejdéle však na dobu 1 roku.

(2) Pokud vlastník nebo držitel archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky není schopen zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni, jeho archivní kulturní památka nebo národní kulturní památka není v péči veřejného archivu a hrozí její poškození nebo zničení, rozhodne ministerstvo na základě provedené kontroly o jejím svěření na dobu určitou do péče Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, nejdéle však na dobu 1 roku.

(3) Pokud vlastník nebo držitel archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky nebude schopen ani poté, kdy uplynula doba, po kterou byla tato památka svěřena do péče Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu podle odstavce 2, zajistit její řádnou ochranu a odbornou péči o ni, může ministerstvo rozhodnout o jejím ponechání v péči archivu, a to i z moci úřední.

(4) Pominou-li důvody, pro které byla archivní kulturní památka nebo národní kulturní památka svěřena do péče Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo státní oblastní archiv uloženou archivní kulturní památku nebo národní kulturní památku vlastníkovi nebo držiteli na základě jeho žádosti neprodleně vydá.

§ 33

Ustanovení § 23, § 24 odst. 1, § 25, 26, 28 a 29 se ve vztahu k archivní kulturní památce nebo národní kulturní památce použijí obdobně.

Díl 4
Nahlížení do archiválií, vystavování archiválií a pořizování výpisů, opisů a kopií

§ 34

(1) Do archiválií náležejících do péče archivu lze nahlížet jen na základě žádosti a za dodržení podmínek stanovených tímto zákonem a badatelským řádem archivu.

(2) Badatelský řád vydá každý archiv na základě vzorového badatelského řádu vydaného ministerstvem. Badatelský řád je trvale zveřejněn na úřední desce archivu nebo na jiném veřejnosti přístupném místě v archivu a v informačních systémech s možností dálkového přístupu.

(3) V archivech se nahlíží do kopií archiválií určených k uživatelské práci. Do originálů archiválií lze nahlížet jen tehdy, nejsou-li vyhotoveny jejich kopie. Jestliže takové kopie byly vyhotoveny, lze originály archiválií předložit k nahlédnutí jen se souhlasem archivu, do jehož péče archiválie náleží, pokud to účel nahlédnutí vyžaduje.

(4) Do archiválií, které byly archivům svěřeny do úschovy na základě smlouvy o úschově, lze nahlížet za podmínek stanovených tímto zákonem a badatelským řádem a za podmínek uvedených ve smlouvě o úschově. Práva a zvláštní ujednání ve prospěch vlastníků archiválií zůstávají při nahlížení nedotčena.

(5) Národní kulturní památky v originále se mohou předkládat k nahlédnutí jen v archivech, do jejichž péče náleží, a to po předchozím povolení ministerstva; jinak se k nahlédnutí předkládají pouze jejich kopie.

(6) Nahlížení do archiválií v digitální podobě se uskutečňuje prostřednictvím národního portálu nebo portálů pro zpřístupnění archiválií v digitální podobě.

§ 35

(1) Pro účely ochrany archiválií jsou veřejné archivy oprávněny zpracovávat osobní údaje žadatelů o nahlížení v rozsahu

a) jména, popřípadě jmen, a příjmení,

b) data a místa narození, státního občanství,

c) adresy místa pobytu fyzické osoby na území České republiky, popřípadě bydliště v cizině, adresy, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu,

d) čísla průkazu totožnosti.

(2) Veřejné archivy jsou dále oprávněny zpracovávat údaje o obchodní firmě, popřípadě názvu, adrese sídla právnické osoby, pro niž se nahlížení uskutečňuje, jejím identifikačním čísle osoby, bylo-li přiděleno, a tématu studia, jeho účelu a zaměření, v jehož rámci se nahlížení uskutečňuje.

(3) Žádost o nahlížení se podává na badatelském listu. Žadatel o nahlížení je povinen za účelem ověření jeho osobních údajů uvedených v badatelském listu předložit na výzvu zaměstnance veřejného archivu průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se pro účely tohoto zákona rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v němž je uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a adresa místa pobytu na území České republiky, popřípadě bydliště v cizině, a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující jednoznačně ztotožnit žadatele, který doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele.

§ 36

Prováděcí právní předpis stanoví

a) vzorový badatelský řád, kterým se upraví postup při předkládání archiválií, množství archiválií předkládaných badateli na 1 návštěvní den, režim chování v místě určeném k nahlížení včetně způsobu manipulace s archiváliemi, zásady používání reprodukční techniky a lhůty k zahájení nahlížení do archiválií a k pokračování v něm; tyto lhůty musí být nejméně třicetidenní,

b) vzor badatelského listu a vzor dokladu o předložených a navrácených archiváliích.

§ 37

(1) K nahlížení v archivech jsou přístupné jen archiválie starší třiceti let, není-li dále stanoveno jinak, a všechny zveřejněné archiválie.

(2) Do archiválií obsahujících osobní údaje žijící osoby lze nahlížet, nevznesla-li tato osoba písemně námitky. Archiv osobu písemně vyrozumí o podané žádosti o nahlížení do archiválií; jedná-li se o vyrozumění nejméně třiceti osob, lze je doručit veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce archivu, a nezřizuje-li archiv úřední desku, na úřední desce státního oblastního archivu, v jehož obvodu má archiv sídlo. Ve vyrozumění uvede údaje podle § 35 odst. 1 písm. a) až c), osobní údaje osoby, které mají být zpřístupněny, období, ve kterém bude do archiválií nahlíženo, a poučení o právních následcích podání a nepodání námitky ve stanovené lhůtě. Námitku proti nahlížení do archiválií podle věty první může vznést osoba do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění. Z námitky musí být zřejmé, jakých osobních údajů se týká. Nevznese-li osoba námitky ve lhůtě podle věty čtvrté, má se za to, že s nahlížením do archiválií souhlasí. Na doručování a počítání lhůt se vztahuje část druhá správního řádu.

(3) Do archiválií vztahujících se k žijící fyzické osobě, jejichž obsahem jsou citlivé osobní údaje13), lze nahlížet jen s předchozím písemným souhlasem této osoby. Archiv požádá dotčenou osobu o souhlas s nahlížením do těchto archiválií. V žádosti uvede údaje podle § 35 odst. 1 písm. a) až c), citlivé osobní údaje osoby, které mají být zpřístupněny, a období, ve kterém bude do archiválií nahlíženo.

(4) Za účelem vyrozumění dotčené osoby může archiv požádat příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby o zjištění nezbytných údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel.

(5) Správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby mohou na základě žádosti archivu podle odstavce 4 nebo k výkonu působnosti podle tohoto zákona získávat a užívat údaje o dotčené osobě, a to

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

Žádost o výdej údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel a výdej údajů z agendového informačního systému cizinců mohou být uskutečněny způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) Poskytovanými údaji podle odstavce 5 písm. a) jsou

a) příjmení,

b) jméno, popřípadě jména,

c) adresa místa pobytu,

d) datum narození,

e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

(7) Poskytovanými údaji podle odstavce 5 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení,

b) datum narození,

c) adresa místa trvalého pobytu,

d) datum, místo a okres úmrtí; popřípadě datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo, jde-li o úmrtí mimo území České republiky,

e) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.

(8) Poskytovanými údaji podle odstavce 5 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení,

b) datum narození,

c) druh a adresa místa pobytu,

d) datum, místo a okres úmrtí; popřípadě datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo, jde-li o úmrtí mimo území České republiky,

e) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.

(9) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(10) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti státních orgánů.

(11) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek podle zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, jakož i mimořádných lidových soudů, Státního soudu, Národního soudu a společenských organizací a politických stran sdružených v Národní frontě, na archiválie vzniklé z činnosti orgánů německé okupační správy na území odstoupeném Říši i v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1938 až 1945, na archiválie, které již byly před podáním žádosti o nahlížení do nich veřejně přístupné, jakož i na archiválie, které byly jako dokumenty veřejně přístupné před prohlášením za archiválie15).

(12) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na archiválie, jejichž obsahem jsou statistické soubory dat, získané při demografických a statistických šetřeních, jestliže osobní údaje obsažené v těchto archiváliích lze před nahlížením anonymizovat. Archiv na základě žádosti v přiměřené době, s ohledem na úkoly archivu a s přihlédnutím k významu archiválií, provede jejich anonymizaci. Po anonymizaci osobních údajů obsažených ve vyžadovaných archiváliích oznámí archiv tuto skutečnost neprodleně žadateli, pokud si to předem písemně vymínil.

(13) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na původce archiválií; tyto subjekty mohou nahlížet do archiválií, jichž jsou původci, bez omezení. Ustanovení věty první se použije obdobně i na právní nástupce původců archiválií. Ustanovení odstavců 1 až 3 se dále nevztahují na subjekty uvedené v § 38 odst. 5; tito mohou nahlížet do archiválií, jejichž původcem je stát či územní samosprávný celek, bez omezení.

§ 38

(1) Nahlížení do archiválií uložených v archivu se odepře, jestliže

a) fyzický stav archiválií nahlížení neumožňuje,

b) stav zpracování archiválií nahlížení neumožňuje,

c) fyzická osoba vznesla námitku proti nahlížení do archiválií, jejichž obsahem jsou její osobní údaje; to neplatí, jde-li o archiválie podle § 37 odst. 11 a 12,

d) fyzická osoba nedá souhlas k nahlížení do archiválií, jejichž obsahem jsou její citlivé osobní údaje,

e) zvláštní právní předpis nahlížení do archiválií vylučuje nebo žadatel o nahlížení nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.2)

(2) Pokud žádosti o nahlížení do archiválií archiv nevyhoví, rozhodne na základě podání badatele příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby.

(3) Pokud bylo nahlížení do archiválií podle odstavce 1 písm. b) odepřeno, archiv na základě žádosti v přiměřené době, s ohledem na úkoly archivu a s přihlédnutím k významu archiválií, provede jejich archivní zpracování. Po archivním zpracování vyžadovaných archiválií archiv tuto skutečnost neprodleně oznámí žadateli, pokud si to žadatel předem písemně vymínil.

(4) Nahlížení do archiválií lze v případě uvedeném v odstavci 1 písm. b) výjimečně umožnit vědeckým badatelům a studentům na základě žádosti doložené písemným potvrzením kulturně vědecké instituce o naléhavém časově limitovaném vědeckém nebo výukovém účelu nahlížení.

(5) Organizační složky státu, ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, zpravodajské služby České republiky, územní samosprávné celky, jakož i osoby, které jsou podle zvláštních právních předpisů16) oprávněny nahlížet do dokumentů, jsou oprávněny nahlížet v archivech do archiválií, jejichž původcem je stát nebo územní samosprávný celek. Je-li nezbytné nahlížet do těchto archiválií mimo archiv, v němž jsou uloženy, mohou být zapůjčeny za předpokladu, že

vypůjčitel se písemně zaváže, že archiválie v úplnosti vrátí v dohodnuté lhůtě a nepoškozené.

§ 38a

(1) Za účelem vyrozumění žadatele podle § 38 odst. 3 nebo nahlížení do archiválií podle § 38 odst. 4 může archiv požádat příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby o zprostředkování údajů o žadateli z agendového informačního systému evidence obyvatel, a to v rozsahu

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení,

b) datum, místo a okres narození; narodila-li se osoba v cizině, datum, místo a stát, kde se narodila,

c) adresa místa trvalého pobytu, adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu.

(2) Správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby mohou na základě žádosti archivu podle odstavce 1 nebo k výkonu působnosti podle tohoto zákona získávat a užívat údaje o osobě, a to

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 2 písm. a) jsou

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení,

b) adresa místa pobytu, adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu,

c) datum narození,

d) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí osoby mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti, nebo den, který osoba prohlášená za mrtvého nepřežila, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 2 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení,

b) datum narození,

c) adresa místa trvalého pobytu, adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu,

d) datum, místo a okres úmrtí, popřípadě datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo, jde-li o úmrtí mimo území České republiky,

e) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, nebo den, který osoba prohlášená za mrtvého nepřežila.

(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 2 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení,

b) datum narození,

c) druh a adresa místa pobytu, adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu,

d) datum, místo a okres úmrtí, popřípadě datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo, jde-li o úmrtí mimo území České republiky,

e) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, nebo den, který osoba prohlášená za mrtvého nepřežila.

(6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(7) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít jen takové údaje, které jsou pro vyrozumění osoby nezbytné.

(8) Žádosti o výdej údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel a o výdej údajů z agendového informačního systému cizinců mohou být uskutečněny způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 39

(1) Archiválie lze vystavovat jen v případě, dovoluje-li to jejich stav, a za podmínek zaručujících jejich ochranu a péči podle tohoto zákona a ochranu osobních údajů podle zvláštního právního předpisu.17)

(2) Archiválie, které byly na základě smlouvy o úschově svěřeny archivům do úschovy, lze vystavovat jen za podmínek uvedených v odstavci 1 a za podmínek stanovených ve smlouvě o úschově.

(3) Archiválie ve vlastnictví České republiky, které náleží do péče archivů, lze vystavovat jen za podmínek stanovených v odstavci 1 a na základě smlouvy nebo zápisu18) o výpůjčce. Zřizovatel archivu sjedná ve smlouvě nebo zápisu podmínky vystavení a výši pojistného podle zvláštního právního předpisu.19) Součástí smlouvy nebo zápisu je soupis zapůjčovaných archiválií a protokol o jejich stavu.

(4) Národní kulturní památku lze vystavovat pouze na základě povolení ministerstva.

§ 40

(1) Každý je oprávněn požádat archiv, do jehož péče archiválie náleží, o pořízení výpisu, opisu anebo kopie archiválie v analogové podobě nebo repliky archiválie v digitální podobě. Ustanovení autorského zákona nejsou větou první dotčena. Pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválie se rozumí i pořízení výpisu, opisu nebo kopie její části.

(2) Pořízení výpisu, opisu anebo kopie archiválie v analogové podobě nebo repliky archiválie v digitální podobě se odepře, jestliže jsou splněny podmínky pro odepření nahlížení do archiválií. To neplatí, lze-li výpis, opis anebo kopii archiválie v analogové podobě nebo repliku archiválie v digitální podobě pořídit i bez předchozího archivního zpracování archiválie.

(3) Pokud žádosti o pořízení výpisu, opisu anebo kopie archiválie v analogové podobě nebo repliky archiválie v digitální podobě archiv nevyhoví, rozhodne na základě podání badatele příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby.

(4) Archiv na žádost potvrdí shodu jím pořízené kopie archiválie v analogové podobě s archiválií v analogové podobě uložené v archivu, anebo v případě digitálního archivu nebo Národního archivu shodu jím pořízené repliky archiválie v digitální podobě s archiválií v digitální podobě nebo s replikou archiválie v digitální podobě uloženými v digitálním archivu.

(5) Archiv je oprávněn požadovat úhradu nákladů spojených s pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválie v analogové podobě anebo s pořízením repliky archiválie v digitální podobě, spojených s vyhledáním archiválií a jejich dalším zpracováním, nebo s pořízením rešerše z archiválií. Výši úhrady nákladů spojených s jím poskytovanými službami zveřejní archiv v ceníku služeb.

(6) Veřejný archiv není oprávněn požadovat úhradu nákladů, pokud pořízení výpisu, opisu nebo kopie archiválie v analogové podobě anebo pořízení repliky archiválie v digitální podobě, vyhledání archiválií a jejich další zpracování nebo pořízení rešerše z archiválií činí pro

a) státní orgán,

b) právnickou nebo fyzickou osobu, které byla svěřena působnost v oblasti veřejné správy, a to v souvislosti s výkonem této působnosti,

c) původce nebo vlastníka archiválie uložené ve veřejném archivu, a to v případě provedení těchto úkonů vůči této archiválii nebo v souvislosti s ní,

d) dárce archiválie uložené ve veřejném archivu, a to v případě provedení těchto úkonů vůči této archiválii nebo v souvislosti s ní.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví maximální výši úhrady nákladů služeb uvedených v odstavcích 1 a 4, kterou je oprávněn požadovat veřejný archiv, a podmínky, za kterých je možné od úhrady služeb poskytovaných archivem upustit.

§ 41
(1) Do archiválií, které nenáleží do péče archivů, lze nahlížet, pořizovat jejich výpisy, opisy, anebo kopie archiválií v analogové podobě nebo repliky archiválií v digitální podobě pouze se souhlasem vlastníka nebo držitele archiválie a za dodržení podmínek stanovených tímto zákonem a zvláštním právním předpisem.2),17)

(2) Nahlížení do archiválií náležejících do péče veřejných archivů, s výjimkou audiovizuálních archiválií náležejících do péče Národního filmového archivu, a přístup do prostor veřejných archivů určených k nahlížení do archiválií jsou bezplatné.

Díl 5
Soustava archivů a výkon veřejné správy na úseku archivnictví a výkonu spisové služby
§ 42
(1) Archivy se člení na
a) veřejné archivy,
b) soukromé archivy.
(2) Veřejnými archivy jsou
a) Národní archiv,
b) Archiv bezpečnostních složek,
c) státní oblastní archivy,
d) specializované archivy,
e) bezpečnostní archivy,
f) archivy územních samosprávných celků.
(3) Soukromými archivy jsou ostatní archivy zřizované fyzickými nebo právnickými osobami.

§ 43
Postavení správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby mají
a) ministerstvo,
b) Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek a státní oblastní archivy,
c) příslušná ministerstva a další ústřední správní úřady, Česká národní banka, bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky,20) pokud si zřídily specializovaný nebo bezpečnostní archiv; obdobné postavení mají Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu a Kancelář prezidenta republiky.

§ 44
Působnost ministerstva
Ministerstvo na úseku archivnictví a výkonu spisové služby
a) řídí výkon státní správy v oblasti archivnictví,
b) zpracovává koncepci rozvoje archivnictví,
c) přezkoumává rozhodnutí Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek a státních oblastních archivů vydaná těmito archivy ve správním řízení,
d) řídí odbornou činnost Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek a státních oblastních archivů a ukládá jim odborné archivní úkoly; ostatní archivy v jejich činnosti metodicky usměrňuje a požaduje od nich, aby se podílely na celostátních tematických soupisech archiválií,
e) zprošťuje povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 14 odst. 1 zaměstnance ministerstva, Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek a státních oblastních archivů,
f) rozhoduje o akreditaci archivů,
g) rozhoduje o udělení výjimky podle § 82 odst. 1,
h) zajišťuje ochranu a evidenci Národního archivního dědictví, rozhoduje o přehodnocení významu archiválií a o jejich vyřazení z Národního archivního dědictví,
i) vyhlašuje inventuru archiválií podle tohoto zákona,
j) organizuje celostátní tematické soupisy archiválií,
k) zajišťuje mezinárodní spolupráci na úseku archivnictví a organizuje výzkum pramenů k českým dějinám v zahraničí,
l) zastupuje Českou republiku v mezinárodních archivních orgánech a organizacích,
m) vydává archivní publikace celostátního významu,
n) rozhoduje o žádostech vlastníků archiválií o poskytování jednorázových příspěvků a náhrad nezbytných nákladů na péči o archiválie,
o) vede evidenci archivů a kulturně vědeckých institucí, v nichž jsou uloženy archiválie,
p) vede evidenci správních archivů,
q) rozhoduje o návrhu archivu nebo původce, že původce nebo jeho organizační součást jsou povinni svěřit archiválie do péče jiného než příslušného archivu; působnost příslušného archivu vůči původci nebo jeho organizační součásti plní archiv určený v rozhodnutí,
r) rozhoduje na návrh archivu, případně jeho zřizovatele o scelení souborů archiválií a o umístění těchto souborů archiválií,
s) rozhoduje o vyřazení archivních fondů, archivních sbírek nebo archiválií z evidencí archiválií,
t) rozhoduje o prohlášení a o zrušení prohlášení archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části za archivní kulturní památku,
u) rozhoduje v dalších věcech na úseku archivnictví a výkonu spisové služby stanovených tímto zákonem, pokud nejsou svěřeny Národnímu archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státním oblastním archivům.

Národní archiv
§ 45
(1) Národní archiv je správním úřadem a ústředním archivem státu, který je přímo řízený ministerstvem.
(2) Národní archiv je organizační složkou státu a účetní jednotkou; jeho rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly ministerstva.
(3) V čele Národního archivu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Vůči řediteli Národního archivu plní ministerstvo úlohu nadřízeného služebního orgánu podle zvláštního právního předpisu.21)
(4) Vnitřní organizaci Národního archivu a jeho řízení upraví organizační řád, který schvaluje ministr vnitra.
(5) Sídlem Národního archivu je Praha.

§ 46
(1) Národní archiv
a) kontroluje výkon spisové služby u
1. organizačních složek státu s celostátní působností s výjimkou těch, u kterých tuto působnost vykonává Archiv bezpečnostních složek,
2. státních příspěvkových organizací zřízených zákonem a státních příspěvkových organizací zřízených organizační složkou státu s celostátní působností,
3. veřejných výzkumných institucí zřízených organizační složkou státu s celostátní působností,
4. právnických osob s celostátní působností zřízených zákonem,
b) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u
1. původců uvedených v písmenu a),
2. původců uvedených v písmenu c), kteří si zřídili soukromý archiv,
3. původců uvedených v § 49 odst. 1 písm. c) bodech 13 až 15, kteří si zřídili soukromý archiv,
4. vrcholných nebo obdobných orgánů původců uvedených v písmenu c), kteří požádají o výběr archiválií ve skartačním řízení,
c) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u vrcholných nebo obdobných orgánů
1. politických stran,
2. politických hnutí,
3. spolků,
4. odborových organizací,
5. organizací zaměstnavatelů,
6. profesních komor,
7. církví,
8. náboženských společností,
9. nadací,
10. nadačních fondů,
11. ústavů,
12. obecně prospěšných společností,
d) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u dokumentů nabídnutých České republice darem nebo ke koupi a u dokumentů nalezených nebo u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají,
e) rozhoduje o námitkách proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení (§ 10 odst. 3 a § 12 odst. 3) podaných původcem nebo vlastníkem dokumentu, u kterého provádí výběr archiválií,
f) posuzuje protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení specializovaných archivů organizačních složek státu s celostátní působností a jimi zřízených státních příspěvkových organizací a specializovaných archivů právnických osob zřízených zákonem s celostátní působností,
g) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů anebo kopií archiválií v analogové podobě nebo replik archiválií v digitální podobě náležejících do jeho péče nebo do péče soukromých archivů, u nichž provádí výběr archiválií,
h) ukládá sankce podle tohoto zákona za správní delikty fyzickým a právnickým osobám, u nichž kontroluje výkon spisové služby a u nichž provádí výběr archiválií, včetně těch, které zřídily specializované archivy nebo soukromé archivy,
i) vyhledává v archiváliích náležejících do jeho péče archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy, kopie a repliky,
j) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií náležejících do jeho péče,
k) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona,
l) provádí kontrolu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, které vede ve své evidenci a které nenáleží do péče archivů,
m) plní na úseku archivnictví úkoly vyplývající z mezinárodních smluv,
n) vykonává další pravomoci stanovené tímto nebo jiným zákonem.
(2) Národní archiv na úseku péče o archiválie
a) pečuje o archiválie převzaté od původců uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) a dále o archiválie vzniklé z činnosti vrcholných orgánů českého státu, Československé republiky, Československé socialistické republiky, České a Slovenské Federativní Republiky, České socialistické republiky, České republiky s výjimkou těch, o něž pečuje Archiv bezpečnostních složek nebo specializované archivy zřízené ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankou, bezpečnostními sbory nebo zpravodajskými službami České republiky, jakož i státních a samosprávních orgánů a organizací pro zemi Českou v minulosti, ústředních orgánů okupační správy v letech 1939 až 1945 a vlády Československé republiky v exilu v letech 1939 až 1945 a o archiválie vzniklé z činnosti centrálních úřadů habsburské monarchie a umožňuje nahlížení do nich,
b) přijímá za Českou republiku nabídky ke koupi, k darování a úschově archiválií a uzavírá za Českou republiku příslušné smlouvy,
c) poskytuje vlastníkům archiválií bezplatné odborné, informační a poradenské služby,
d) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou mu svěřeny do péče,
e) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem,
f) spolupracuje s ostatními archivy a rozvíjí styky s vědeckými, kulturními, školskými a dalšími institucemi za účelem výměny zkušeností v odborných otázkách, ve vědeckém bádání a kulturně výchovném, hospodářském a vlastivědném využívání archiválií,
g) provádí vědeckou a výzkumnou činnost v oblasti archivnictví, pomocných věd historických a příbuzných vědních oborů,
h) plní úkoly ústředního vědeckovýzkumného pracoviště na úseku preventivní péče o archiválie, konzervace a restaurování archiválií, uchovávání a zpřístupňování nových forem nosičů informací včetně dokumentů v digitální podobě; v této oblasti vykonává funkci odborného metodického a školicího centra,
i) zřizuje specializovanou knihovnu pro obor archivnictví a výkonu spisové služby,
j) vykonává vydavatelskou a publikační činnost v oboru archivnictví a výkonu spisové služby, dějin správy, pomocných věd historických a historie,
k) provádí konzervaci a restaurování archiválií,
l) plní další odborné archivní úkoly uložené tímto zákonem.
(3) Národní archiv na úseku péče o archiválie v digitální podobě
a) ukládá archiválie v digitální podobě náležející do jeho péče a archiválie v digitální podobě náležející do péče Archivu bezpečnostních složek, státních oblastních archivů a archivů, které nejsou digitálními archivy a neukládají archiválie v digitální podobě na základě písemné dohody v jiném digitálním archivu; nejde-li o archiválie v digitální podobě náležející do jeho péče, Národní archiv u uložených archiválií v digitální podobě pouze zajišťuje zachování neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti,
b) spravuje národní portál,
c) plní pro archivy metodickou a poradenskou funkci v oblasti předarchivní péče o dokumenty v digitální podobě a v oblasti digitalizace archiválií v analogové podobě,
d) provádí vědeckou a výzkumnou činnost na úseku životního cyklu dokumentů v digitální podobě,
e) poskytuje archivům údaje potřebné pro evidenci archiválií v digitální podobě a služby pro shromažďování a zpřístupňování popisů archiválií v digitální podobě a replik archiválií v digitální podobě,
f) vydává závazné stanovisko k žádosti o udělení oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě.

Státní oblastní archivy
§ 47
(1) Státními oblastními archivy jsou
a) Státní oblastní archiv v Praze,
b) Státní oblastní archiv v Třeboni,
c) Státní oblastní archiv v Plzni,
d) Státní oblastní archiv v Litoměřicích,
e) Státní oblastní archiv v Zámrsku,
f) Moravský zemský archiv v Brně,
g) Zemský archiv v Opavě.
(2) Státní oblastní archivy jsou správními úřady, které jsou přímo řízeny ministerstvem.
(3) Státní oblastní archivy jsou organizačními složkami státu a účetními jednotkami; jejich rozpočty jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva.
(4) V čele státního oblastního archivu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Vůči řediteli státního oblastního archivu plní ministerstvo úlohu nadřízeného služebního orgánu podle zvláštního právního předpisu.21)
(5) Sídlem státních oblastních archivů jsou obce, podle nichž jsou státní oblastní archivy pojmenovány.
(6) Vnitřní organizační jednotkou státních oblastních archivů jsou státní okresní archivy, které jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Další podrobnosti vnitřní organizace státních oblastních archivů a jejich řízení upraví organizační řády, které schvaluje ministr vnitra.

§ 48
(1) Správní obvody státních oblastních archivů jsou vymezeny územím krajů, a to pro
a) Státní oblastní archiv v Praze územím krajů Středočeského a hlavního města Prahy,
b) Státní oblastní archiv v Třeboni územím kraje Jihočeského,
c) Státní oblastní archiv v Plzni územím krajů Karlovarského a Plzeňského,
d) Státní oblastní archiv v Litoměřicích územím krajů Libereckého a Ústeckého,
e) Státní oblastní archiv v Zámrsku územím krajů Královéhradeckého a Pardubického,
f) Moravský zemský archiv v Brně územím krajů Jihomoravského, Vysočina a Zlínského,
g) Zemský archiv v Opavě územím krajů Moravskoslezského a Olomouckého.
(2) Určení místní příslušnosti státního oblastního archivu se řídí
a) místem trvalého pobytu, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie fyzická osoba, která není podnikatelem,
b) místem podnikání, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie fyzická osoba, která je podnikatelem,
c) sídlem původce, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie právnická osoba,
d) místem, kde se nachází provozovna, ve které se vykonává koncesovaná živnost vedení spisovny, jde-li o výkon působnosti podle § 49 odst. 1 písm. r) nebo s).

§ 49
(1) Státní oblastní archiv
a) kontroluje výkon spisové služby u
1. organizačních složek státu s jinou než celostátní působností,
2. státních příspěvkových organizací zřízených organizační složkou státu s jinou než celostátní působností,
3. státních podniků,
4. právnických osob zřízených zákonem s jinou než celostátní působností,
5. územních samosprávných celků,
6. organizačních složek územních samosprávných celků,
7. právnických osob zřízených nebo založených územním samosprávným celkem,
8. vysokých škol,
9. škol,
10. zdravotních pojišťoven,
11. veřejných výzkumných institucí s výjimkou těch zřízených organizační složkou státu s celostátní působností,
b) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u
1. původců uvedených v písmenu a),
2. původců uvedených v písmenu c) bodech 1 až 12, kteří požádají o výběr archiválií ve skartačním řízení, s výjimkou vrcholných nebo obdobných orgánů těchto původců a s výjimkou původců, kteří si zřídili soukromý archiv,
3. původců uvedených v písmenu c) bodech 13 až 15 s výjimkou těch, kteří si zřídili soukromý archiv,
c) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u
1. politických stran,
2. politických hnutí,
3. spolků,
4. odborových organizací,
5. organizací zaměstnavatelů,
6. profesních komor,
7. církví,
8. náboženských společností,
9. nadací,
10. nadačních fondů,
11. ústavů,
12. obecně prospěšných společností,
13. obchodních společností,
14. družstev,
15. notářů,
s výjimkou jejich vrcholových nebo obdobných orgánů,
d) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení u dokumentů nabídnutých České republice darem nebo ke koupi a u dokumentů nalezených nebo u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají,
e) zprošťuje povinnosti zachovávat mlčenlivost u zaměstnanců (§ 14 odst. 1) nebo zřizovatelů archivů (§ 14 odst. 2), s výjimkou zaměstnanců uvedených v § 44 písm. e), specializovaných nebo bezpečnostních archivů zřizovaných ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankou, bezpečnostními sbory nebo zpravodajskými službami České republiky,
f) rozhoduje o námitkách proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení (§ 10 odst. 3 a § 12 odst. 3) podaných původcem nebo vlastníkem dokumentu, u kterého provádí výběr archiválií,
g) rozhoduje o námitkách původce nebo vlastníka dokumentu proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení Archivu hlavního města Prahy, Archivu města Brna, Archivu města Ostravy, Archivu města Plzně a Archivu města Ústí nad Labem a dohlíží na jejich protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení,
h) posuzuje protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení specializovaných archivů, u nichž tuto působnost nevykonává Národní archiv,
i) rozhoduje o svěření ohrožených archiválií do péče archivu,
j) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů, kopií archiválií v analogové podobě nebo replik archiválií v digitální podobě náležejících do jeho péče,
k) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů, kopií archiválií v analogové podobě nebo replik archiválií v digitální podobě náležejících do péče specializovaných archivů, s výjimkou specializovaných archivů a bezpečnostních archivů zřízených ministerstvy, dalšími ústředními správními úřady, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu, Kanceláří prezidenta republiky, Českou národní bankou, bezpečnostními sbory a zpravodajskými službami České republiky,
l) rozhoduje o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů, kopií archiválií v analogové podobě nebo replik archiválií v digitální podobě náležejících do péče archivů územních samosprávných celků nebo soukromých archivů,  u nichž provádí výběr archiválií,
m) ukládá sankce podle tohoto zákona za správní delikty fyzickým a právnickým osobám, u nichž tuto působnost nevykonává Národní archiv,
n) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií náležejících do jeho péče,
o) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona,
p) provádí kontrolu archivních kulturních památek, které vede ve své evidenci a které nenáleží do péče archivů,
q) plní na úseku archivnictví úkoly vyplývající z mezinárodních smluv,
r) vyjadřuje se k žádosti o koncesi k vedení spisovny a kontroluje stavebně technický stav a bezpečnostní zajištění provozoven určených k výkonu koncesované živnosti vedení spisovny,
s) kontroluje plnění povinností podnikatele, kterému byla udělena koncese k vedení spisovny, stanovených v § 3 odst. 4,
t) vykonává další pravomoci stanovené tímto nebo jiným zákonem.
(2) Státní oblastní archiv v oblasti archivní péče
a) pečuje o archiválie převzaté od původců uvedených v odstavci 1 písm. a) a c); o archiválie právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku pečuje tehdy, jestliže tito původci zanikli bez právního nástupce; péče o archiválie v digitální podobě nezahrnuje zachování neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti,
b) přijímá za Českou republiku nabídky ke koupi, k darování a úschově archiválií a uzavírá za Českou republiku příslušné smlouvy,
c) poskytuje vlastníkům archiválií bezplatné odborné informační a poradenské služby,
d) plní úkoly oblastního a okresního vědeckovýzkumného pracoviště na úseku archivnictví, pomocných věd historických a regionální historie, přičemž spolupracuje s ostatními archivy a rozvíjí styky s vědeckými, kulturními, školskými a dalšími institucemi za účelem výměny zkušeností v odborných otázkách, ve vědeckém bádání a kulturně výchovném, hospodářském a vlastivědném využívání archiválií,
e) vyhledává v archiváliích náležejících do jeho péče archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy, kopie a repliky,
f) zřizuje specializované knihovny pro obor archivnictví, spisové služby a regionální historie,
g) vykonává vydavatelskou a publikační činnost v oboru archivnictví a spisové služby, dějin správy, pomocných věd historických a historie,
h) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou mu svěřeny do péče,
i) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem,
j) provádí konzervaci a restaurování archiválií,
k) plní další odborné archivní úkoly uložené tímto zákonem.

Další správní úřady na úseku archivnictví a výkonu spisové služby
§ 50
Příslušná ministerstva, další ústřední správní úřady, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář prezidenta republiky, Česká národní banka, bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky, které si zřídily specializované nebo bezpečnostní archivy,
a) jejich prostřednictvím dohlížejí na výkon spisové služby u útvarů v jejich řídící působnosti, u jimi zřízených nebo založených organizačních složek a státních příspěvkových organizací nebo jiných právnických osob a dohlížejí na činnost svých správních archivů,
b) rozhodují o námitkách původce nebo vlastníka dokumentu proti protokolu o provedeném skartačním řízení a protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení (§ 10 odst. 3 a § 12 odst. 3) specializovaného nebo bezpečnostního archivu, u kterých vykonávají funkci zřizovatele,
c) rozhodují o podání badatele, kterému nebylo umožněno nahlížení do archiválií nebo pořizování výpisů, opisů nebo kopií archiválií náležejících do péče specializovaných archivů nebo bezpečnostních archivů, u kterých vykonávají funkci zřizovatele,
d) zprošťují povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 14 odst. 1 u zaměstnanců zařazených ve specializovaných nebo bezpečnostních archivech, u kterých vykonávají funkci zřizovatele,
e) plní další úkoly na úseku výkonu spisové služby uložené tímto zákonem.

Specializované archivy
§ 51
(1) Organizační složky státu, bezpečnostní sbory, zpravodajské služby České republiky, státní příspěvkové organizace, státní podniky, vysoké školy, školy, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, veřejné výzkumné instituce s výjimkou těch, u kterých plní funkci zřizovatele Akademie věd České republiky, a právnické osoby zřízené zákonem mohou zřizovat specializované archivy.
(2) Do péče specializovaného archivu náleží archiválie vzniklé z činnosti jeho zřizovatele nebo z činnosti jeho právních předchůdců a archiválie získané darem nebo koupí.
(3) Specializovaný archiv může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace.
§ 52
Specializovaný archiv
a) s výjimkou Národního filmového archivu dohlíží na výkon spisové služby u svého zřizovatele a jím zřízených organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací, dohlíží na činnost správního archivu svého zřizovatele, pokud ho má zřízen,
b) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u původců, u nichž dohlíží na výkon spisové služby,
c) provádí výběr archiválií mimo skartační řízení z dokumentů nabídnutých zřizovateli darem, ke koupi nebo do úschovy a z dokumentů vlastníků, kteří o to požádají, a s výjimkou Národního filmového archivu též výběr archiválií mimo skartační řízení u původců uvedených v písmenu a),
d) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona,
e) vyhledává v archiváliích náležejících do jeho péče archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy, kopie a repliky,
f) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií náležejících do jeho péče,
g) pečuje o archiválie převzaté od původců uvedených v písmenech a) a c); není-li současně digitálním archivem, péče o archiválie v digitální podobě nezahrnuje zachování neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti,
h) pečuje o archiválie náležející do jeho péče ke dni jeho akreditace, nerozhodne-li ministerstvo v rozhodnutí o akreditaci jinak,
i) na žádost předkládá Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu k posouzení protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení,
j) provádí vědeckou, výzkumnou, vydavatelskou a publikační činnost v oblasti archivnictví, pomocných věd historických a vědních oborů souvisejících s obsahem uložených archivních fondů a sbírek,
k) zřizuje specializovanou knihovnu v rozsahu nezbytném pro plnění stanovených odborných a vědeckých úkolů,
l) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou mu svěřeny do péče,
m) podílí se na sestavování celostátních tematických soupisů archiválií organizovaných ministerstvem,
n) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem,
o) plní další odborné archivní úkoly uložené mu zřizovatelem,
p) zajišťuje konzervaci a restaurování archiválií.

Bezpečnostní archivy
§ 53
(1) Ministerstvo, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničních věcí, Národní bezpečnostní úřad, bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky mohou zřizovat bezpečnostní archivy.
(2) Bezpečnostní archiv bezpečnostního sboru a zpravodajské služby České republiky
a) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u dokumentů vzniklých z činnosti jeho zřizovatele, a to i u těch, u nichž dosud nebyl zrušen stupeň utajení,
b) vede v základní evidenci Národního archivního dědictví všechny archivní fondy a archivní sbírky náležející do jeho péče; údaje o archiváliích obsahujících utajované informace se nepředávají do druhotné a ústřední evidence Národního archivního dědictví,
c) plní další úkoly specializovaného archivu, s výjimkou úkolu podle § 52 písm. i).
(3) Bezpečnostní archiv vyjma bezpečnostních archivů podle odstavce 2
a) provádí výběr archiválií ve skartačním řízení u dokumentů vzniklých z činnosti jeho zřizovatele, u nichž dosud nebyl zrušen stupeň utajení,
b) vede v základní evidenci Národního archivního dědictví všechny archivní fondy a archivní sbírky náležející do jeho péče; údaje o archiváliích obsahujících utajované informace se nepředávají do druhotné a ústřední evidence Národního archivního dědictví,
c) pečuje o archiválie převzaté od svého zřizovatele,
d) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem,
e) plní další odborné archivní úkoly uložené mu zřizovatelem.
(4) V případech zrušení stupně utajení u archiválií náležejících do péče bezpečnostních archivů převede bezpečnostní archiv, s výjimkou bezpečnostních archivů zřízených bezpečnostním sborem nebo zpravodajskou službou České republiky, tyto archiválie do péče specializovaného archivu svého zřizovatele, pokud je zřízen, jinak do péče Národního archivu. Bezpečnostní sbory a zpravodajské služby České republiky mohou odepřít nahlížení do archiválií a poskytování kopií, opisů a výpisů z nich, u nichž byl zrušen stupeň utajení, pokud obsahují informace i nadále důležité pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky. O podání badatele proti odepření nahlížení do archiválií nebo poskytování kopií, opisů a výpisů z nich podle věty druhé rozhodne ředitel příslušného bezpečnostního sboru nebo zpravodajské služby České republiky.
(5) Bezpečnostní archiv vyhledává v archiváliích náležejících do jeho péče archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy, kopie a repliky a umožňuje nahlížet do těchto archiválií.
(6) Bezpečnostní archiv může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace.

Archivy územních samosprávných celků
§ 54
(1) Územní samosprávné celky mohou zřizovat archivy územních samosprávných celků.
(2) Územní samosprávné celky, které zřídily archivy územních samosprávných celků, zajišťují jejich prostřednictvím odborné archivní činnosti v působnosti územních samosprávných celků a plnění dalších úkolů v oblasti archivnictví a výkonu spisové služby stanovených tímto zákonem (§ 55 odst. 1).
(3) Archiv územního samosprávného celku může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace.

§ 55
(1) Archiv územního samosprávného celku, pokud dále není stanoveno jinak,

a) dohlíží na výkon spisové služby u svého zřizovatele a jím zřízených nebo založených organizačních složek a příspěvkových organizací nebo jiných právnických osob,

b) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií náležejících do jeho péče,

c) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona,

d) vyhledává v archiváliích náležejících do jeho péče archiválie pro potřeby správních úřadů a ostatních organizačních složek státu, orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob, pořizuje z nich výpisy, opisy, kopie a repliky,

e) předkládá příslušnému státnímu oblastnímu archivu skartační návrhy k posouzení a k provedení výběru archiválií,

f) pečuje o archiválie vzniklé z činnosti původců uvedených v písmenu a); není-li současně digitálním archivem, péče o archiválie v digitální podobě nezahrnuje zachování neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti,

g) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou mu svěřeny do péče,

h) podílí se na sestavování celostátních tematických soupisů archiválií organizovaných ministerstvem,

i) provádí konzervaci a restaurování archiválií,

j) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem,

k) provádí vědeckou, výzkumnou a vydavatelskou činnost v oblasti archivnictví, pomocných věd historických, dějin správy, regionálních dějin, dějin měst a obcí, historické vlastivědy a příbuzných oborů,

l) zřizuje specializovanou knihovnu v rozsahu nezbytném pro plnění stanovených odborných a vědeckých úkolů,

m) plní další odborné archivní úkoly na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, určené zřizovatelem.

(2) Akreditací archivu územního samosprávného celku vzniká jeho zřizovateli nárok na poskytnutí bezplatné odborné pomoci ze strany Národního archivu nebo příslušného státního oblastního archivu.

Soukromé archivy
§ 56
(1) Soukromý archiv může zřídit fyzická nebo právnická osoba, která nezřizuje archiv podle předchozích ustanovení tohoto zákona.
(2) Soukromý archiv může působit jako archiv, pokud mu byla udělena akreditace.
(3) Akreditací soukromého archivu vzniká jeho zřizovateli nárok na poskytnutí bezplatné odborné pomoci ze strany Národního archivu nebo příslušného státního oblastního archivu.
(4) Zřizovatel soukromého archivu, který byl akreditován, má nárok na poskytnutí jednorázového ročního státního příspěvku na provoz soukromého archivu. Jeho výši s ohledem na možné náklady na provoz soukromého archivu, péči o archiválie ve vlastnictví zřizovatele nebo jím zřizovaných právnických osob a jejich ochranu stanoví prováděcí právní předpis.
(5) Žádost o poskytnutí jednorázového ročního státního příspěvku na provoz soukromého archivu zřizovatel archivu poprvé uplatní do 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o akreditaci soukromého archivu nejpozději však do 30. listopadu roku, v němž byla akreditace udělena. Nabude-li rozhodnutí o akreditaci soukromého archivu právní moci po 30. dubnu kalendářního roku, zřizovatel archivu uplatní žádost o poskytnutí jednorázového ročního státního příspěvku na provoz soukromého archivu na příští rok současně se žádostí podle věty první. V dalších letech je zřizovatel povinen uplatnit žádost o tento příspěvek vždy do 30. dubna předchozího kalendářního roku. Žádost se předkládá ministerstvu. Není-li žádost uplatněna ve stanovené lhůtě, nárok na poskytnutí příspěvku v příslušném kalendářním roce zaniká.
§ 57
Soukromý archiv
a) vede příslušnou evidenci archiválií podle tohoto zákona,
b) umožňuje za podmínek stanovených v tomto zákoně nahlížet do archiválií náležejících do jeho péče; v soukromém archivu zřizovaném registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv22a), se nahlížení do archiválií řídí tímto zákonem a vnitřním předpisem registrované církve nebo náboženské společnosti,
c) předkládá Národnímu archivu nebo příslušnému státnímu oblastnímu archivu skartační návrhy k posouzení a k provedení výběru archiválií,
d) pečuje o archiválie svého zřizovatele a jeho právních předchůdců, pokud tak stanoví příslušný archiv při jejich výběru; není-li současně digitálním archivem, péče o archiválie v digitální podobě nezahrnuje zachování neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti,
e) pečuje o archiválie jiných právnických nebo fyzických osob, které si je v soukromém archivu uložily na základě smlouvy o úschově; není-li současně digitálním archivem, péče o archiválie v digitální podobě nezahrnuje zachování neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti,
f) provádí prověrku fyzického stavu archivních kulturních památek a národních kulturních památek, pokud jsou mu svěřeny do péče,
g) podílí se na sestavování celostátních tematických soupisů archiválií organizovaných ministerstvem,
h) provádí inventuru archiválií vyhlášenou ministerstvem.

§ 57a
(1) Výběr archiválií z dokumentů, které má povinnost uchovávat právní nástupce veřejnoprávního původce nebo soukromoprávního původce, provádí archiv, který by byl příslušný k provedení výběru archiválií u tohoto původce.
(2) Výběr archiválií z dokumentů předaných veřejnoprávním původcem, soukromoprávním původcem nebo jejich právním nástupcem k zajištění odborné správy do spisovny provozované podnikatelem, kterému byla udělena koncese k vedení spisovny, provádí archiv, který je příslušný k provedení výběru archiválií u tohoto původce nebo jeho právního nástupce.“.

Díl 6  Akreditace archivů a povinnosti zřizovatelů archivů
§ 58  Akreditace archivů
(1) Žádost o akreditaci archivu musí kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu obsahovat
a) název a adresu sídla archivu,
b) postavení archivu v organizační struktuře zřizovatele, je-li zřizovatelem právnická osoba,
c) účel zřízení archivu,
d) kopie evidenčních listů Národního archivního dědictví s údaji o archiváliích, o něž bude archiv pečovat,
e) spisový řád zřizovatele, je-li původcem uvedeným v § 63 odst. 1.
(2) Součástí žádosti podle odstavce 1 jsou rovněž doklady o splnění podmínek stanovených pro archiv v § 61.
(3) Ministerstvo vydá rozhodnutí o žádosti do 6 měsíců ode dne jejího podání. Ministerstvo akreditaci archivu neudělí, jestliže
a) archiv nesplňuje podmínky stanovené v § 61,
b) archiv není schopen vést základní evidenci Národního archivního dědictví v souladu s tímto zákonem,
c) není z hlediska ochrany archiválií vznikajících z činnosti původce podle § 51 odst. 1 nezbytné archiv zřídit, jde-li o specializovaný archiv, nebo
d) archiválie uvedené v odstavci 1 písm. d) byly vybrány jako archiválie v rozporu s právními předpisy.
(4) Platnost akreditace archivu je vůči právnímu nástupci zřizovatele zachována pouze v případě archivů územních samosprávných celků, dojde-li ke sloučení obcí nebo k připojení obce podle zvláštního právního předpisu.23)
(5) Zemře-li fyzická osoba, která je zřizovatelem akreditovaného soukromého archivu nebo na kterou přešla akreditace podle tohoto zákona, mohou v provozování archivu pokračovat až do skončení řízení o projednávání dědictví
a) dědicové ze zákona, pokud není dědiců ze závěti,
b) dědicové ze závěti a pozůstalý manžel, i když není dědicem, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování archivu,
c) pozůstalý manžel splňující podmínku uvedenou v písmenu b), pokud v provozování archivu nepokračují dědicové,
d) správce dědictví, pokud byl pro zachování provozování archivu ustanoven orgánem projednávajícím dědictví.
Pokud osoby uvedené v písmenech a) až c) hodlají pokračovat v provozování archivu, jsou povinny oznámit tuto skutečnost ministerstvu písemně ve lhůtě 3 měsíců ode dne úmrtí zřizovatele. Správce dědictví je povinen oznámit pokračování v provozování archivu ministerstvu písemně ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byl do této funkce ustanoven. Po skončení řízení o dědictví mohou osoby uvedené v písmenech a) až c) pokračovat v provozování archivu, jen jsou-li nadále splněny všechny podmínky pro provozování archivu.
(6) Zřizovatel archivu je povinen bez zbytečného odkladu oznámit ministerstvu všechny změny skutečností, které byly uvedeny v žádosti o akreditaci archivu, zejména změny ve splňování podmínek stanovených v § 61.
(7) Do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení akreditace vydá zřizovatel archivu badatelský řád.

§ 59
Odnětí akreditace
(1) Zjistí-li ministerstvo, že zřizovatel archivu nedodržuje podmínky, za nichž byla akreditace udělena, uloží mu povinnost zjištěné nedostatky odstranit a stanoví lhůtu, v níž musí být odstraněny. Tato lhůta nesmí být delší než 1 rok.
(2) Postupem podle odstavce 1 nejsou dotčena ustanovení § 27 odst. 2 a § 32 odst. 2 až 4.
(3) Jestliže zřizovatel ve stanovené lhůtě nesplní povinnosti uložené podle odstavce 1, ministerstvo akreditaci odejme.
(4) Ministerstvo může akreditaci odejmout, pokud zřizovatel archivu opakovaně neplní jiné povinnosti než uvedené v odstavci 1, uložené mu rozhodnutím správního úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby podle tohoto zákona.
(5) Akreditaci ministerstvo odejme, požádá-li o to zřizovatel archivu, a to do 6 měsíců ode dne podání žádosti.
(6) V případě odnětí akreditace určí ministerstvo archiv, do jehož péče budou archiválie náležet. Archiválie mohou být svěřeny do péče Národního archivu nebo státního oblastního archivu. V případě odnětí akreditace zřizovateli soukromého archivu převezme péči o archiválie na základě písemné dohody zřizovatelů archivů jiný archiv, pokud si zřizovatel soukromého archivu, jemuž je akreditace odňata, archiválie neponechá ve své péči. Zřizovatel archivu, jemuž byla akreditace odňata, vyrozumí ministerstvo o uzavření dohody do 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o odejmutí akreditace. Neobdrží-li ministerstvo toto vyrozumění ve stanovené lhůtě, postupuje se podle věty první a druhé obdobně. Náklady spojené s převozem archiválií do archivu, který o ně bude nově pečovat nebo v němž budou nově uloženy, nese jejich vlastník.

§ 60  Zánik akreditace
(1) V případě zániku právnické osoby, která je zřizovatelem archivu, akreditace zaniká a nepřechází na právního nástupce.
(2) V případě úmrtí fyzické osoby, která je zřizovatelem archivu, akreditace zaniká, pokud se nepostupovalo podle § 58 odst. 5.
(3) Ustanovení § 59 odst. 6 se v případě zániku akreditace použije obdobně.

§ 60a Oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě
(1) Žádost o udělení oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě může podat pouze zřizovatel akreditovaného archivu, s výjimkou případů, kdy tato žádost je součástí žádosti o akreditaci archivu podle § 58.
(2) Žádost o udělení oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě musí kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu obsahovat
a) název a adresu sídla archivu a adresy míst staveb, ve kterých budou umístěna úložiště archiválií v digitální podobě,
b) podklady pro rozhodnutí, zda archiv splňuje podmínky stanovené v § 61 odst. 2 a 4,
c) popis způsobu uložení archiválií v digitální podobě,
d) koncepci dlouhodobého uchovávání a ochrany dokumentů určených pro předávání do digitálního archivu,
e) identifikaci ukládaných archiválií v digitální podobě,
f) seznam metadat týkajících se popisu archiválií v digitální podobě, popisu a evidence archivních souborů a popisu původců,
g) návrh provozního řádu digitálního archivu,
h) potvrzení Národního archivu o úspěšném provedení zkušebního přesunu archiválií v digitální podobě do Národního archivu.
(3) Ministerstvo si vyžádá závazné stanovisko Národního archivu k náležitostem žádosti uvedeným v odstavci 2 písm. c) až h).
(4) Ministerstvo vydá rozhodnutí o oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě do 1 roku ode dne podání žádosti. Oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě nelze udělit, jestliže závazné stanovisko Národního archivu ke kterékoliv z náležitostí žádosti uvedených v odstavci 2 písm. c) až h) je negativní.
(5) Zřizovatelům bezpečnostních archivů vzniká oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě ze zákona udělením akreditace; ustanovení o odnětí oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě se na tyto archivy nepoužijí.

§ 60b Odnětí oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě
(1) Zjistí-li ministerstvo, že zřizovatel archivu nedodržuje podmínky, za nichž bylo oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě uděleno, uloží mu povinnost zjištěné nedostatky odstranit a stanoví lhůtu, v níž musí být odstraněny. Tato lhůta nesmí být delší než 1 rok.
(2) Jestliže zřizovatel ve stanovené lhůtě nesplní povinnosti uložené podle odstavce 1, ministerstvo oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě odejme.
(3) Oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě ministerstvo odejme, požádá-li o to zřizovatel archivu, a to do 6 měsíců ode dne podání žádosti.
(4) V případě odnětí oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě se archiválie v digitální podobě uloží na základě písemné dohody zřizovatele archivu, jemuž bylo oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě odňato, a zřizovatele jiného digitálního archivu do tohoto digitálního archivu. Zřizovatel archivu, jemuž bylo oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě odňato, vyrozumí ministerstvo o uzavření dohody do 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o odejmutí oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě. Neobdrží-li ministerstvo toto vyrozumění ve stanovené lhůtě, rozhodne o uložení archiválií v digitální podobě v Národním archivu.
(5) Působnost archivu, jehož zřizovateli bylo oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě odňato, k péči o archiválie, které byly uloženy v digitálním archivu nebo Národním archivu, není uložením v těchto archivech dotčena. Zachování neporušitelnosti obsahu a čitelnosti těchto archiválií zajišťuje digitální archiv nebo Národní archiv.

§ 60c Zánik oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě
(1) Oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě zaniká současně s odnětím nebo zánikem akreditace.
(2) Oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě nepřechází na právního nástupce zřizovatele archivu.

§ 61
(1) Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek, státní oblastní archivy, zřizovatelé ostatních veřejných archivů a zřizovatelé soukromých archivů jsou povinni zajistit, že budou splňovány stavebně-technické, prostorové, bezpečnostní, materiální, finanční a personální podmínky pro péči o archiválie a jejich ochranu.
(2) V rámci splňování stavebně-technických podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby
a) budova archivu nebyla umístěna v záplavových územích a v ochranných pásmech vzletových a přistávacích drah letišť,

b) budova archivu byla situována mimo oblasti plynného a prašného znečištění,

c) prostory pro ukládání archiválií byly zabezpečeny proti škodlivému působení přírodních vlivů a jevů vyvolaných činností člověka, a to zejména proti průniku vody, páry, dešťové a splaškové kanalizace, nebezpečných chemických a biologických látek nebo působení fyzikálních jevů a proti nadměrné prašnosti, které by mohly vést k poškození nebo zničení archiválií,

d) prostory pro ukládání archiválií byly umístěny nad hladinou spodní vody, bylo zajištěno přirozené nebo umělé větrání k udržování stanovené teploty a relativní vlhkosti vzduchu a prostory byly opatřeny přístroji k měření těchto hodnot,

e) prostory pro ukládání archiválií s magnetickým záznamem byly chráněny před účinky elektromagnetického pole,

f) archiv, který je současně digitálním archivem, disponoval nejméně dvěma plnohodnotnými úložišti archiválií v digitální podobě vzdálenými od sebe vzdušnou čarou nejméně 50 km, umístěnými v lokalitách, které svým geografickým charakterem vylučují současné nebo následné škodlivé působení přírodních vlivů nebo jevů vyvolaných činností člověka vedoucích k poškození nebo zničení archiválií anebo vyžadujících provedení záchranných prací.

(3) V rámci splňování prostorových podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby

a) prostory archivu byly rozděleny na prostory s přístupem veřejnosti a prostory bez přístupu veřejnosti, přičemž komunikační trasy obou oddělených částí se neprotínaly,

b) místnost pro příjem a archivní zpracování, místnost pro uložení archiválií, místnost pro očistu, dezinfekci, konzervaci, restaurování a reprografické zpracování archiválií a místnost pro uložení archiválií rezervovaných ke studiu, jsou-li zřízeny, byly vždy v prostorách bez přístupu veřejnosti,

c) v prostorách s přístupem veřejnosti byla zřízena místnost určená k nahlížení do archiválií (dále jen "badatelna"),

d) uložení archiválií v místnostech pro uložení archiválií bylo zaznamenáno v plánu uložení archiválií a tento plán byl po každé změně v umístění uložených archiválií neprodleně aktualizován.

(4) V rámci splňování bezpečnostních podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby

a) budovy archivů měly zpracovánu bezpečnostní dokumentaci, jejíž součástí musí být opatření proti vniknutí nepovolaných osob do archivních prostor, proti krádeži archiválií a proti teroristickým útokům; u specializovaných archivů a bezpečnostních archivů též opatření zajišťující objektovou bezpečnost,

b) budovy archivů měly zpracovánu požární dokumentaci, byly vybaveny elektronickou požární signalizací a ručními hasicími přístroji a aby v prostorách pro uložení archiválií byly pouze práškové hasicí přístroje,

c) mechanická a elektronická zabezpečovací zařízení umísťovaná na okna a dveře byla na plášti budovy do výše druhého nadzemního podlaží nebo vyššího podlaží, do něhož by bylo možno vniknout z vodorovných prvků konstrukce budovy, a uvnitř budovy na všech místech, kde se stýkají prostory veřejnosti přístupné a veřejnosti nepřístupné,

d) archivní prostory bez přístupu veřejnosti byly zajištěny ochranným mechanickým a elektronickým zabezpečovacím zařízením proti přístupu nepovolaných osob a proti násilnému vniknutí,

e) klíče od všech vstupů do archivních prostor byly uloženy u pověřeného zaměstnance archivu, který je povinen vést evidenci jejich výdeje a vracení, a aby v případech, kdy je vstup do archivních prostor ovládán elektronicky, byla stanovena přístupová práva jednotlivých zaměstnanců archivu,

f) archivní prostory, v nichž jsou uloženy národní kulturní památky, byly nepřetržitě střeženy.

(5) V rámci splňování materiálních podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby

a) archiv byl vybaven zařízením pro pořizování kopií archiválií, a pokud spravuje mikrografické záznamy, též čtecími přístroji na mikrofilmy,

b) archivní prostory, v nichž jsou uloženy archiválie, byly vybaveny regály pro uložení archiválií, a je-li toho třeba, i speciálními ukládacími prostředky pro uložení map, plánů, technické dokumentace a archiválií velkých formátů, filmových a fotografických záznamů, zvukových a audiovizuálních archiválií a archiválií v digitální podobě,

c) vybavení badatelny umožňovalo použití přenosných prostředků výpočetní techniky.

(6) Splňováním finančních podmínek podle odstavce 1 se rozumí zajištění povinných minimálních průměrných ročních nákladů v rozpočtu zřizovatele na provoz archivu vypočtených jako součin částky průměrných nákladů na 1 běžný metr archiválií a celkového množství uložených archiválií, počítaného v běžných metrech.

(7) V rámci splňování personálních podmínek podle odstavce 1 musí být zajištěno, aby

a) vedoucí pracovní místa v archivu byla obsazena zaměstnanci s vysokoškolským vzděláním archivního nebo historického směru nebo v příslušném speciálním oboru,

b) připadl nejméně 1 zaměstnanec na správu 2000 běžných metrů archiválií písemného charakteru,

c) byl dostatečný počet zaměstnanců v badatelně tak, aby 1 zaměstnanec připadl na 10 badatelů denně.

(8) Údaje o archivních prostorách včetně stavebně-technické dokumentace a statických výpočtů jsou zřizovatelé archivů povinni vést v souladu se skutečným stavem. Výsledky měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu zachycující výkyvy sledovaných údajů mimo povolenou toleranci se uchovávají po dobu nejméně 10 let.

(9) Nosnost podlah v prostorách pro uložení archiválií, teploty a relativní vlhkost vzduchu v prostorách pro uložení archiválií a výši průměrných ročních nákladů na 1 běžný metr archiválií stanoví prováděcí právní předpis.

§ 62
Výroční zprávy o činnosti archivů
(1) Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek, státní oblastní archivy, bezpečnostní archivy, specializované archivy s výjimkou specializovaných archivů zřízených státními příspěvkovými organizacemi, státními podniky, vysokými školami, školami a veřejnými výzkumnými institucemi jsou povinny zpracovat výroční zprávy o své činnosti a do konce měsíce února následujícího kalendářního roku je předat ministerstvu a zveřejnit je způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ve stejné lhůtě jsou povinny zpracovat výroční zprávy o své činnosti a zveřejnit je způsobem umožňujícím dálkový přístup specializované archivy státních příspěvkových organizací, státních podniků, vysokých škol, škol a veřejných výzkumných institucí, archivy územních samosprávných celků a soukromé archivy.
(2) Výroční zpráva o činnosti archivu obsahuje údaje o
a) personálních podmínkách archivu,
b) celkovém množství uložených archiválií,
c) výběru, archivním zpracování a využívání archiválií,
d) stavu archiválií,
e) konzervaci a restaurování archiválií.
(3) Výroční zprávy bezpečnostních archivů obsahují pouze údaje o archivních sbírkách nebo archivních fondech, u kterých byl zrušen stupeň utajení, a údaje uvedené v odstavci 2 písm. b) až e).

HLAVA III
SPISOVÁ SLUŽBA
§ 63
(1) Spisovou službu vykonávají
a) veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. a) až e), i) a k) až m),
b) kraje,
c) hlavní město Praha,
d) obce s pověřeným obecním úřadem a obce se stavebním nebo matričním úřadem,
e) městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města a městská část hlavního města Prahy, na něž byla statutem přenesena alespoň část působnosti obce s pověřeným obecním úřadem nebo působnosti obce se stavebním nebo matričním úřadem,
(dále jen „určení původci“).
(2) Obce neuvedené v odstavci 1, školy a veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. g) a h) vykonávají spisovou službu v rozsahu ustanovení § 64, § 65, § 66, § 67, § 68 odst. 1 až 3, § 68a a 69a.
(3) Veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. a) až d), i), k) a m), kraje a hlavní město Praha vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby; vyžaduje-li to zvláštní povaha jejich působnosti, mohou vykonávat spisovou službu v listinné podobě nebo v elektronických systémech spisové služby odpovídajících požadavkům podle odstavce 4. Veřejnoprávní původci uvedení v § 3 odst. 1 písm. e), g), h), j) a l) a obce vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby nebo v listinné podobě.
(4) Pokud veřejnoprávní původci uvedení v odstavci 3 větě první, jejichž zvláštní povaha působnosti umožňuje výkon spisové služby v listinné podobě nebo v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby, vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, který je součástí informačního systému pro nakládání s utajovanými informacemi34), musí tento elektronický systém spisové služby splňovat požadavky stanovené národním standardem pro elektronické systémy spisové služby (dále jen „národní standard“), s výjimkou těch požadavků, jejichž užití vylučuje splnění podmínek certifikace informačního systému pro nakládání s utajovanými informacemi35), nebo jejichž užití vylučuje zvláštní povaha působnosti těchto původců; elektronické systémy spisové služby i v těchto případech musí umožňovat plnění povinností původce podle § 65 odst. 5 a výběr archiválií.

§ 64  Příjem, označování, evidence a rozdělování dokumentů
(1) Určení původci zajistí příjem dokumentů. V případě dokumentů v digitální podobě určení původci zajistí jejich příjem alespoň v datových formátech stanovených jako výstupní datové formáty nebo formáty dokumentů, které jsou výstupem z autorizované konverze dokumentů obsažených v datové zprávě. Pokud veřejnoprávní původci umožní příjem dokumentů v digitální podobě také v dalších datových formátech nebo pokud umožní příjem dokumentů v digitální podobě na přenosných technických nosičích dat, zveřejní jejich přehled na úřední desce nebo, nezřizují-li úřední desku, na svých internetových stránkách.
(2) Doručené dokumenty i dokumenty vytvořené určeným původcem se v den, kdy byly určenému původci doručeny nebo jím vytvořeny, opatří jednoznačným identifikátorem. Jednoznačným identifikátorem se neopatřují určenému původci doručené dokumenty obsahující chybný datový formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice určeného původce, a dokumenty nepodléhající evidenci, které určený původce uvede ve svém spisovém řádu. Jednoznačný identifikátor je označení dokumentu zajišťující jeho nezaměnitelnost. Jednoznačný identifikátor musí být s dokumentem spojen. Strukturu a podrobnosti vytváření a nakládání s jednoznačným identifikátorem stanoví prováděcí právní předpis.
(3) Dokumenty opatřené jednoznačným identifikátorem se evidují v evidenci dokumentů. Záznam o dokumentu v evidenci dokumentů je spojen s dokumentem jednoznačným identifikátorem.
(4) Samostatnou funkční částí evidence dokumentu může být jmenný rejstřík určený pro vyhledávání, ověřování a automatické zpracovávání údajů o adresách odesílatelů a adresátech dokumentů evidovaných v této evidenci.
(5) Ve jmenném rejstříku jsou vedeny adresné údaje o odesílatelích a adresátech dokumentů evidovaných v evidencích dokumentů, a to v rozsahu
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jedná-li se o fyzickou osobu, jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání, jedná-li se o podnikající fyzickou osobu nezapsanou v obchodním rejstříku, obchodní firma nebo název, jedná-li se o podnikající fyzickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku nebo právnickou osobu, a adresa pro doručování podle jiného právního předpisu33),
b) identifikační číslo osoby, pokud bylo odesílateli přiděleno,
c) identifikátor datové schránky, pokud byla odesílateli zřízena.
(6) Pokud je ze spisu nebo dokumentu známo datum narození, popřípadě rodné číslo odesílatele nebo adresáta, mohou být tyto údaje rovněž vedeny ve jmenném rejstříku podle odstavce 5.
(7) Pro účely vyhledávání ve jmenném rejstříku jsou určení původci oprávněni využívat datum narození, popřípadě rodné číslo, odesílatele nebo adresáta dokumentu, pokud je jeho zdrojem spis, jehož součástí je dokument, který má být adresátovi odeslán.
(8) Dokumenty evidované podle odstavce 3 se předají příslušné organizační součásti určeného původce nebo osobě k tomu pověřené, o čemž se učiní záznam v příslušné evidenci dokumentů.

§ 64a
Nakládání s dokumenty označenými "NATO UNCLASSIFIED" nebo "LIMITE"
(1) Dokument poskytnutý Organizací Severoatlantické smlouvy nebo Evropskou unií je v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněn uvedenými původci označením "NATO UNCLASSIFIED" nebo "LIMITE". V České republice je toto označení respektováno z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii; s takovým dokumentem se může seznamovat osoba, která jej nezbytně potřebuje k výkonu své funkce, k pracovní nebo jiné obdobné činnosti. Jiné osobě může být takový dokument poskytnut se souhlasem původce a za jím stanovených podmínek.
(2) S dokumentem podle odstavce 1 se nakládá tak, aby se s ním neseznámila neoprávněná osoba.
(3) Orgán veřejné moci, právnická osoba nebo fyzická osoba nesmí označovat dokumenty u nich vzniklé textem "NATO UNCLASSIFIED" nebo "LIMITE".

§ 65
Vyřizování a podepisování dokumentů
(1) Při vyřizování dokumentů se všechny dokumenty týkající se téže věci spojí ve spis. Dokumenty v analogové podobě se vzájemně spojí fyzicky, dokumenty v digitální podobě se vzájemně spojí prostřednictvím metadat, vzájemné spojení dokumentu v analogové podobě a dokumentu v digitální podobě se činí pomocí odkazů.
(2) Vyřízením spisu se rozumí zpracování návrhu, jeho schválení, vyhotovení, podepsání a vypravení rozhodnutí nebo jiné formy vyřízení.
(3) Má-li být dokument vyvěšen na úřední desce, činí se tak vyvěšením jeho stejnopisu opatřeného datem vyvěšení. Po sejmutí se vyvěšený stejnopis opatří datem sejmutí a zařadí do příslušného spisu jako doklad o vyvěšení dokumentu na úřední desce. Ustanovení věty první a druhé se nevztahuje na zveřejňování dokumentů na elektronické úřední desce.
(4) Dokumenty určeného původce podepisuje jeho statutární orgán nebo jiná osoba oprávněná za něj jednat anebo osoba, která k tomu byla statutárním orgánem pověřena.
(5) Po vyřízení věci se spis uzavře. Uzavřením spisu se rozumí kompletace všech dokumentů patřících do spisu, kontrola a doplnění údajů podle § 66 odst. 3 před uložením do spisovny a převedení dokumentů v digitální podobě do výstupního datového formátu a jejich opatření metadaty podle národního standardu.
(6) Z uzavřeného spisu nesmějí být vyjímány jednotlivé dokumenty. Uzavřený spis je možno připojit k jinému spisu, pokud neuplynula jeho skartační lhůta.
(7) Použití razítek se státním znakem, uznávaného elektronického podpisu, uznávané elektronické značky a kvalifikovaného časového razítka upraví určený původce ve spisovém řádu.
(8) Veřejnoprávní původci vykonávající spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby podle § 63 odst. 4 mohou ve svých spisových řádech upravit používání zvláštních technologických prostředků, kterými lze výlučně pro potřeby příslušného původce nahradit uznávaný elektronický podpis, uznávanou elektronickou značku nebo kvalifikované časové razítko; tyto zvláštní technologické prostředky musí umožnit zjištění jakékoli následné změny dat v dokumentu a jednoznačně ověřit identitu osoby, která je k němu připojila. Ustanovení § 69a odst. 5 se na zvláštní technologické prostředky použije obdobně.

§ 66
(1) Určení původci vydají spisový řád.
(2) Součástí spisového řádu je spisový a skartační plán. Spisový a skartační plán obsahuje seznam typů dokumentů roztříděných do věcných skupin s vyznačenými spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami. Určení původci zasílají spisový a skartační plán příslušnému archivu bezodkladně po jeho vydání nebo změně. Příslušný archiv spisový a skartační plán uloží.
(3) Určení původci označují dokumenty spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami podle spisového a skartačního plánu.
(4) Počátek plynutí skartační lhůty stanoví spouštěcí událost, kterou se rozumí vyřízení dokumentu nebo uzavření spisu. Pokud určený původce pro příslušný dokument nebo spis stanoví jinou skutečnost jako spouštěcí událost, připojí ke skartační lhůtě uvedené ve spisovém a skartačním plánu poznámku o této spouštěcí události.
(5) Délka skartační lhůty dokumentu může být nejvýše 100 let, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak36).
(6) Strukturu a podrobnosti zpracování spisového a skartačního plánu stanoví prováděcí právní předpis.

§ 67
Odesílání dokumentů
Do vlastních rukou adresáta odesílají určení původci dokumenty, u nichž je nutno, aby doručení bylo doloženo, nebo je-li to stanoveno zvláštními právními předpisy.26) Doklad stvrzující, že dokument byl doručen nebo že poštovní zásilka obsahující dokument byla dodána, včetně časového údaje, kdy se tak stalo, se po vrácení určeným původcům připojí k příslušnému dokumentu nebo vloží do příslušného spisu.

§ 68
Ukládání dokumentů
(1) Všechny vyřízené spisy a jiné dokumenty určeného původce jsou po dobu trvání skartační lhůty uloženy ve spisovně. Dokumenty mohou být uloženy též ve správním archivu, pokud jej určený původce zřídil. Dokumenty se ukládají podle spisového a skartačního plánu, a to zpravidla ihned po jejich vyřízení, pokud povaha věci nevyžaduje, aby zpracovatel měl vyřízený dokument déle; tato skutečnost se poznamenává v evidenci podle § 64 odst. 3.
(2) Pro nahlížení do dokumentů uložených ve spisovně nebo ve správním archivu správního orgánu nebo soudu platí obecná ustanovení o nahlížení do spisů v řízení před správním orgánem nebo soudem; to neplatí, jestliže dokumenty před uložením ve spisovně nebo ve správním archivu byly veřejně přístupné. Nahlížení do dokumentů obsahujících utajované skutečnosti, poskytování jejich opisů, výpisů a kopií se řídí zvláštním právním předpisem.2)
(3) V případě zániku určeného původce převezme spisovnu nebo správní archiv jeho právní nástupce, zřizovatel nebo ten, na něhož přechází působnost zaniklého určeného původce; je-li právních nástupců více a nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhodne o převzetí spisovny nebo správního archivu příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby dohlížející na provádění skartačního řízení. Určený původce informuje před svým zánikem příslušný archiv o opatřeních, která v souvislosti se zánikem učinil ve vztahu ke spisovně nebo správnímu archivu.
(4) Budova, v níž je umístěna spisovna nebo správní archiv, musí splňovat tyto podmínky:
a) prostory pro ukládání dokumentů nesmí být ohroženy povodněmi,
b) musí pro ni být zpracována požární dokumentace a musí být vybavena ručními hasicími přístroji; v prostorách pro ukládání dokumentů musí být umístěny pouze práškové hasicí přístroje,
c) prostory pro ukládání dokumentů musí být zabezpečeny proti škodlivému působení přírodních vlivů a jevů vyvolaných činností člověka, a to zejména proti průniku vody, páry, dešťové a splaškové kanalizace, nebezpečných chemických a biologických látek nebo působení fyzikálních jevů a proti nadměrné prašnosti, které by mohly vést k poškození nebo zničení dokumentů,
d) prostory pro ukládání dokumentů musí být vybaveny regály pro ukládání dokumentů,
e) prostory pro ukládání dokumentů musí být zajištěny proti vstupu nepovolané osoby.

§ 68a
Spisová rozluka
(1) Při zrušení určeného původce se provádí spisová rozluka. Před jejím zahájením zpracuje rušený určený původce plán provádění spisové rozluky včetně časového rozvrhu, který zašle příslušnému archivu.
(2) Spisovou rozluku připravuje a provádí před datem svého zrušení rušený určený původce, dokončuje ji právní nástupce rušeného určeného původce, a není-li ho, zakladatel, zřizovatel nebo likvidátor.
(3) Vyřízené dokumenty a uzavřené spisy, jimž uplynula skartační lhůta, zařadí rušený určený původce do skartačního řízení.
(4) Vyřízené dokumenty a uzavřené spisy, jimž neuplynula skartační lhůta, se uloží do spisovny nebo správního archivu určeného původce, který je právním nástupcem zrušeného určeného původce, zřizovatele, zakladatele nebo původce, na něhož přechází působnost zaniklého určeného původce. Je-li právních nástupců více a nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhodne o převzetí spisovny nebo správního archivu příslušný správní úřad na úseku archivnictví a výkonu spisové služby dohlížející na provádění skartačního řízení. Předávané spisy a dokumenty se zapíší do předávacího seznamu.
(5) Nevyřízené dokumenty a neuzavřené spisy předá rušený určený původce tomu, na koho přešla působnost k jejich vyřízení. Rušený určený původce zapíše předávané dokumenty a spisy do předávacího seznamu. Ten, na koho přešla působnost k vyřízení takto zapsaných dokumentů a spisů, je převezme a zaeviduje podle § 64.
(6) Určení původci stanoví postup při provádění spisové rozluky ve svých spisových řádech.
(7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se pro zrušení organizačních součástí určených původců, při změně působnosti určených původců nebo jejich organizačních součástí a při změně vlastníka nebo držitele dokumentu použijí přiměřeně.
(8) Pokud zvláštní právní předpis stanoví, že se při zrušení organizační součásti určeného původce, při změně působnosti určeného původce nebo jeho organizační součásti anebo při změně vlastníka nebo držitele dokumentu dokumenty předají jiné osobě, než která je uvedena v odstavci 2, určený původce uvede tuto skutečnost v plánu provádění spisové rozluky, a to včetně jednoznačné identifikace této osoby.
§ 69
(1) Ministerstva a další ústřední správní úřady zřizují správní archiv. Jeho zřízení oznamují ministerstvu.
(2) Určení původci neuvedení v odstavci 1 mohou zřídit správní archiv se souhlasem ministerstva.
(3) Správní archiv, s výjimkou správních archivů zřízených zřizovateli uvedenými v § 50 a v § 51 odst. 1,
a) dohlíží na výkon spisové služby u svého zřizovatele,
b) přebírá dokumenty od zrušených původců v řídící působnosti svého zřizovatele a plní úkoly těchto původců při výběru archiválií,
c) přejímá ze spisovny dokumenty se skartačními lhůtami delšími než 5 let, eviduje je, pečuje o ně, umožňuje nahlížení do nich a poskytování opisů, výpisů a kopií,
d) připravuje výběr archiválií ve skartačním řízení.
(4) Určení původci, kteří zřídili správní archiv, stanoví ve svých spisových řádech lhůtu, po niž budou dokumenty uloženy ve spisovně. Po uplynutí této lhůty se dokumenty, jejichž skartační lhůta je delší než lhůta pro uložení dokumentů ve spisovně, předají do správního archivu.

§ 69a  Zvláštní ustanovení o dokumentech v digitální podobě
(1) Převádění dokumentu v analogové podobě na dokument v digitální podobě a naopak a změnu datového formátu dokumentu v digitální podobě provádí určený původce postupem zaručujícím věrohodnost původu dokumentu, neporušitelnost obsahu, čitelnost dokumentu a bezpečnost procesu převádění nebo změny formátu.
(2) Připojení údajů, které vznikly při přípravě dokumentu k uchování podle § 3 odst. 5 nebo při převedení či změně datového formátu dokumentu podle odstavce 1 a které jsou pro uchování dokumentu nebo převedení nebo změnu datového formátu dokumentu nezbytné, se nepovažuje za nezajištění neporušitelnosti obsahu dokumentu.
(3) Před převedením dokumentu v digitální podobě na dokument v analogové podobě nebo změnou datového formátu dokumentu v digitální podobě ověří určený původce platnost uznávaného elektronického podpisu, uznávané elektronické značky nebo kvalifikovaného časového razítka, je-li jimi dokument v digitální podobě opatřen, a platnost kvalifikovaných certifikátů, na kterých jsou založeny. Údaje o výsledku ověření a datum převedení dokumentu v digitální podobě na dokument v analogové podobě nebo datum změny datového formátu dokumentu v digitální podobě určený původce zaznamená a uchová je spolu s dokumentem vzniklým převedením nebo změnou formátu.
(4) Dokument v digitální podobě vzniklý převedením z dokumentu v analogové podobě nebo změnou datového formátu dokumentu v digitální podobě opatří určený původce doložkou, která obsahuje údaje týkající se převedení nebo změny datového formátu, podepsanou uznávaným elektronickým podpisem osoby odpovědné za převedení z dokumentu v analogové podobě anebo změnu datového formátu dokumentu v digitální podobě nebo označenou elektronickou značkou určeného původce, a dále opatřenou kvalifikovaným časovým razítkem. Údaje týkající se převedení nebo změny datového formátu stanoví prováděcí právní předpis.
(5) Neprokáže-li se opak, dokument v digitální podobě se považuje za pravý, byl-li podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou osoby, která k tomu byla v okamžiku podepsání nebo označení oprávněna, a následně za doby platnosti uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, nebo uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, opatřen kvalifikovaným časovým razítkem. To platí i pro dokumenty vzniklé z činnosti původců, kteří nejsou určenými původci.

§ 70
(1) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti výkonu spisové služby, a to
a) příjem dokumentů,
b) označování a evidenci dokumentů,
c) vedení jmenných rejstříků a využívání údajů v nich vedených,
d) rozdělování dokumentů,
e) oběh dokumentů,
f) vyřizování dokumentů,
g) vyhotovování dokumentů,
h) podepisování dokumentů a užívání razítek,
i) odesílání dokumentů,
j) ukládání dokumentů,
k) podrobnosti zpracování a strukturu spisového a skartačního plánu,
l) vyřazování dokumentů,
m) výstupní datové formáty dokumentů v digitální podobě,
n) spisovou rozluku,
o) strukturu údajů záznamu o výsledku ověření uznávaného elektronického podpisu, uznávané elektronické značky nebo kvalifikovaného časového razítka,
p) údaje týkající se převedení nebo změny datového formátu dokumentu obsažené v doložce podle § 69a odst. 4.
(2) Národní standard, který ministerstvo zveřejní ve Věstníku ministerstva a způsobem umožňujícím dálkový přístup, stanoví požadavky na elektronické systémy spisové služby, a to
a) příjem dokumentů,
b) označování a evidenci dokumentů,
c) vyhledávání, odesílání a zobrazování dokumentů,
d) ukládání dokumentů,
e) vyřazování dokumentů a výběr archiválií,
f) dokumentace životního cyklu elektronického systému spisové služby,
g) spisový a skartační plán,
h) transakční protokol,
i) správcovské funkce,
j) metadata.
(3) Ministerstvo zveřejní ve Věstníku ministerstva a způsobem umožňujícím dálkový přístup vzorový provozní řád digitálního archivu.

HLAVA IV
KONTROLA VE VĚCECH ARCHIVNICTVÍ A SPISOVÉ SLUŽBY
§ 71
(1) Kontrolu dodržování povinností na úseku archivnictví a výkonu spisové služby vykonávají
a) ministerstvo u veřejnoprávních původců a archivů s výjimkou zpravodajských služeb České republiky a jimi zřízených archivů,
b) Národní archiv u
1. organizačních složek státu s celostátní působností s výjimkou těch, u kterých tuto působnost vykonává Archiv bezpečnostních složek, a u archivů zřízených těmito organizačními složkami státu,
2. státních příspěvkových organizací zřízených zákonem a státních příspěvkových organizací zřízených organizační složkou státu s celostátní působností a u archivů zřízených těmito státními příspěvkovými organizacemi,
3. veřejných výzkumných institucí zřízených organizační složkou státu s celostátní působností a u archivů zřízených těmito veřejnými výzkumnými institucemi,
4. právnických osob s celostátní působností zřízených zákonem a u archivů zřízených těmito právnickými osobami,
5. kulturně vědeckých institucí, pokud mají ve své péči archiválie, které vede v druhotné evidenci Národního kulturního dědictví Národní archiv,
6. vlastníků a držitelů archiválií uložených mimo archiv, které vede v základní evidenci Národní archiv,
7. soukromých archivů zřízených subjektem uvedeným v § 46 odst. 1 písm. c),
c) státní oblastní archiv podle své územní působnosti u
1. organizačních složek státu s jinou než celostátní působností a u archivů zřízených těmito organizačními složkami státu,
2. státních příspěvkových organizací zřízených organizační složkou státu s jinou než celostátní působností a u archivů zřízených těmito státními příspěvkovými organizacemi,
3. státních podniků a u archivů zřízených státními podniky,
4. právnických osob zřízených zákonem s jinou než celostátní působností a u archivů zřízených těmito právnickými osobami,
5. územních samosprávných celků a u archivů zřízených územními samosprávnými celky,
6. organizačních složek územních samosprávných celků,
7. právnických osob zřízených nebo založených územním samosprávným celkem,
8. vysokých škol a u archivů zřízených vysokými školami,
9. škol a u archivů zřízených školami,
10. zdravotních pojišťoven a u archivů zřízených zdravotními pojišťovnami,
11. veřejných výzkumných institucí s výjimkou těch zřízených organizační složkou státu s celostátní působností a u archivů zřízených těmito veřejnými výzkumnými institucemi,
12. kulturně vědeckých institucí, pokud mají ve své péči archiválie, které vede v druhotné evidenci Národního kulturního dědictví státní oblastní archiv,
13. vlastníků a držitelů archiválií uložených mimo archiv, které vede v základní evidenci státní oblastní archiv,
14. soukromých archivů s výjimkou těch, u kterých tuto působnost vykonává Národní archiv,
15. podnikatelů, kterým byla udělena koncese k vedení spisovny.
(2) Rozhodne-li ministerstvo o změně příslušnosti archivu podle § 44 písm. q), kontrolu dodržování povinností na úseku archivnictví a výkonu spisové služby vykonává u původce, jehož se změna příslušnosti archivu týká, nebo organizační součásti původce, jíž se změna příslušnosti archivu týká, archiv určený v rozhodnutí.
(3) Ministerstvo kontroluje bezpečnostní archivy pouze na základě výročních zpráv o činnosti.

§ 72
(1) Kontrolu vykonává zaměstnanec ministerstva, Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státního oblastního archivu, kterého k provedení kontroly písemně pověří ředitel věcně příslušného útvaru ministerstva nebo ředitel archivu (dále jen „kontrolující“).
(2) Kontrolující je na základě provedené kontroly oprávněn rozhodnutím
a) zakázat činnosti, které by mohly způsobit poškození nebo zničení dokumentů nebo archiválií, nebo
b) uložit příslušná opatření k odstranění zjištěných nedostatků a k jejich nápravě.
(3) Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 2 se lze odvolat. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(4) Na kontrolu prováděnou podle § 71 odst. 3 se odstavce 1 až 3 nepoužijí.

HLAVA V
SPRÁVNÍ DELIKTY
§ 73
Přestupky
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) poškodí nebo zničí archiválii nebo dokument,
b) nevrátí vypůjčenou archiválii, nebo
c) vyveze archiválii bez povolení podle § 29 odst. 1.
(2) Fyzická osoba se jako zaměstnanec správního úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, zaměstnanec archivu nebo zaměstnanec zřizovatele archivu dopustí přestupku tím, že poruší povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 14.
(3) Fyzická osoba se jako vlastník archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, o nichž bylo zahájeno řízení o prohlášení za archivní kulturní památku, dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 21 odst. 5 neoznámí zamýšlenou změnu jejich umístění nebo zamýšlený převod nebo přechod vlastnického práva.
(4) Fyzická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie dopustí přestupku tím, že
a) nepečuje o archiválii podle § 25 odst. 1 písm. a),
b) v rozporu s § 25 odst. 1 písm. c) neoznámí převod vlastnického práva k archiválii nebo uzavření smlouvy o její úschově,
c) v rozporu s § 29 odst. 3 nedoveze archiválii nepoškozenou zpět na území České republiky,
d) v rozporu s § 30 odst. 1 nepořídí na vlastní náklady bezpečnostní kopii archiválie prohlášené za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, nebo
e) nezajistí konzervaci nebo restaurování poškozené nebo ohrožené archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podle § 30 odst. 5.
(5) Fyzická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie v analogové podobě, která je uložena mimo archiv a kterou vede v základní evidenci Národního archivního dědictví příslušný archiv podle své působnosti, dopustí přestupku tím, že nepředá archivům údaje podle § 25 odst. 2.
(6) Fyzická osoba se jako vlastník archiválie dopustí přestupku tím, že nenabídne archiválii přednostně ke koupi podle § 28 odst. 1 a 2.
(7) Za přestupek lze uložit pokutu do
a) 400000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 4 písm. d),
b) 100000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo c) nebo odstavce 4 písm. c); pokud je zničená, poškozená, neoprávněně vyvezená anebo nedovezená archiválie
1. předmětem řízení o prohlášení za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, lze uložit pokutu do 200000 Kč,
2. archivní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 500000 Kč,
3. národní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 1000000 Kč,
c) 50000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, 3, odstavce 4 písm. a) nebo e) nebo odstavce 6,
d) 5000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4 písm. b) nebo odstavce 5.

§ 74  Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a) poškodí nebo zničí archiválii nebo dokument,
b) nevrátí vypůjčenou archiválii, nebo
c) vyveze archiválii bez povolení podle § 29 odst. 1.
(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník archiválie, archivní sbírky, archivního fondu nebo jejich ucelené části, o nichž bylo zahájeno řízení o prohlášení za archivní kulturní památku, dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 21 odst. 5 neoznámí zamýšlenou změnu jejich umístění nebo zamýšlený převod nebo přechod vlastnického práva.
(3) Právnická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie dopustí správního deliktu tím, že
a) nepečuje o archiválii podle § 25 odst. 1 písm. a),
b) v rozporu s § 25 odst. 1 písm. c) neoznámí převod vlastnického práva k archiválii nebo uzavření smlouvy o její úschově,
c) v rozporu s § 29 odst. 3 nedoveze archiválii nepoškozenou zpět na území České republiky,
d) v rozporu s § 30 odst. 1 nepořídí na vlastní náklady bezpečnostní kopii archiválie prohlášené za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, nebo
e) nezajistí konzervaci nebo restaurování poškozené nebo ohrožené archivní kulturní památky nebo národní kulturní památky podle § 30 odst. 5.
(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník nebo držitel archiválie v analogové podobě, která je uložena mimo archiv a kterou vede v základní evidenci Národního archivního dědictví příslušný archiv podle své působnosti, dopustí správního deliktu tím, že nepředá archivům údaje podle § 25 odst. 2.
(5) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako vlastník archiválie dopustí správního deliktu tím, že nenabídne archiválii přednostně ke koupi podle § 28 odst. 1 a 2.
(6) Veřejnoprávní původce anebo právnická nebo podnikající fyzická osoba jako soukromoprávní původce se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 3 neuchová dokument nebo neumožní výběr archiválie.
(7) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jako soukromoprávní původce nebo jako právní nástupce veřejnoprávního anebo soukromoprávního původce se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 3 odst. 3 neuchová dokument nebo neumožní výběr archiválie, jde-li o dokumenty, ke kterým měl povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií již původce, jehož je tato právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba právním nástupcem.
(8) Právnická nebo fyzická osoba se jako podnikatel, kterému byla udělena koncese k vedení spisovny, dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 3 odst. 4 neuchová dokument nebo neumožní výběr archiválie.
(9) Určený původce nebo původce uvedený v § 63 odst. 2 se dopustí správního deliktu tím, že
a) v rozporu s § 63 nevykonává spisovou službu,
b) v rozporu s § 66 odst. 1 nevydá spisový řád nebo spisový a skartační plán, anebo v rozporu s § 66 odst. 2 neoznačuje dokumenty podle skartačního řádu a spisového a skartačního plánu spisovými znaky, skartačními znaky a skartačními lhůtami,
c) nedodrží podmínky pro ukládání dokumentů podle § 68, nebo
d) v rozporu s § 68 odst. 1 neukládá dokumenty podle spisového a skartačního plánu.
(10) Původce nebo jeho právní nástupce se dopustí správního deliktu tím, že neprovede skartační řízení nebo neumožní dohled na provádění skartačního řízení a výběr archiválií ve skartačním řízení.
(11) Za správní delikt se uloží pokuta do
a) 400000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 3 písm. d),
b) 200000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), odstavce 6, 7, 8, 9 nebo 10,
c) 100000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) nebo odstavce 3 písm. c); pokud je neoprávněně vyvezená anebo nedovezená archiválie
1. předmětem řízení o prohlášení za archivní kulturní památku nebo za národní kulturní památku, lze uložit pokutu do 200000 Kč,
2. archivní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 500000 Kč,
3. národní kulturní památkou, lze uložit pokutu do 1000000 Kč,
d) 50000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2, odstavce 3 písm. a) nebo e) nebo odstavce 5,
e) 5000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3 písm. b) nebo odstavce 4.

§ 75 Společná ustanovení o správních deliktech
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, 
    za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však 
    do 20 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek nebo státní oblastní archiv 
    v rozsahu své působnosti stanovené v tomto zákoně.
(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti 
    a postihu právnické osoby.

HLAVA VI
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Společná ustanovení
§ 77
(1) Na rozhodování podle § 14 odst. 1, podle § 38 odst. 1 a podle § 40 odst. 2 se správní řád nevztahuje.
(2) Na evidenci archiválií se nevztahují ustanovení o evidenci majetku podle zákona o účetnictví.

§ 78
(1) Archiv je povinen plnit úkoly stanovené správci osobních údajů podle zvláštního právního předpisu.17)
(2) Zpracování osobních údajů pro účely archivnictví, včetně podmínek pro nahlížení do archiválií a pořizování jejich opisů, výpisů a kopií se v případech 
   neupravených tímto zákonem řídí zvláštním právním předpisem.17)
(3) Archiv není povinen ověřovat, zda údaje obsažené v archiváliích náležejících do jeho péče jsou přesné či pravdivé.

§ 78a
Ustanovení § 26 odst. 1 a 2, § 27 odst. 1 a 2, § 29 a 32 se nepoužijí pro úkony prováděné podle tohoto zákona s archiváliemi v digitální podobě.

§ 78b
Práva a povinnosti zřizovatele archivu vykonávají v případě archivu, který je právnickou osobou, Národního archivu, státního oblastního archivu a Archivu 
bezpečnostních složek tyto archivy.

Přechodná ustanovení
§ 79  Archivy hlavního města Prahy a měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem
(1) Archiv hlavního města Prahy, Archiv města Brna, Archiv města Ostravy, Archiv města Plzně a Archiv města Ústí nad Labem, které vykonávají činnost podle 
    dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za akreditované archivy územních samosprávných celků podle tohoto zákona.
(2) Kromě působností stanovených v § 54 a 55 Archiv hlavního města Prahy, Archiv města Brna, Archiv města Ostravy, Archiv města Plzně a Archiv města Ústí nad Labem
a) provádějí výběr archiválií u původců, u nichž dohlížejí na výkon spisové služby,
b) pečují o archiválie historických předchůdců samosprávných orgánů a organizací svých měst a o další archiválie uložené u nich ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona,
c) plní úkoly v oblasti archivnictví a výkonu spisové služby stanovené tímto zákonem, v rozsahu, v jakém vykonávají přenesenou působnost orgány těchto měst, a vůči původcům, na něž se vztahuje působnost orgánů těchto měst,
d) na základě smlouvy29) pečují o archiválie organizačních složek státu a dalších orgánů veřejné správy a jejich právních předchůdců, jejichž působnost se vztahuje nebo vztahovala pouze na území města a které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona u nich uloženy,
e) provádějí výběr archiválií mimo skartační řízení u dokumentů nabídnutých hlavnímu městu Praze, městu Brnu, Ostravě, Plzni a Ústí nad Labem darem nebo ke koupi nebo u dokumentů vlastníků, kteří o to požádají,
f) na požádání předkládají protokoly o provedeném skartačním řízení a o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení k posouzení příslušnému státnímu oblastnímu archivu.
(3) Působnosti stanovené Archivu hlavního města Prahy, Archivu města Brna, Archivu města Ostravy, Archivu města Plzně a Archivu města Ústí nad Labem podle odstavce 2 jsou výkonem přenesené působnosti.

§ 80
(1) Moravský zemský archiv v Brně a Zemský archiv v Opavě pečují rovněž o archiválie dřívějších státních a samosprávných orgánů a organizací pro země Moravskou, Slezskou a Moravskoslezskou.
(2) Národní filmový archiv30) a Ústřední archiv zeměměřictví a katastru,31) které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za akreditované specializované archivy podle tohoto zákona.
(3) Archivy zvláštního významu zpravodajských služeb České republiky, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za bezpečnostní archivy podle tohoto zákona.
(4) Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Archiv Pražského hradu, Archiv Poslanecké sněmovny, Archiv Senátu, Vojenský historický archiv, Archiv Národního muzea, Archiv Národního technického muzea, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Archiv Akademie věd České republiky, Archiv Národní galerie 
   v Praze, Ústav dějin Univerzity Karlovy-Archiv Univerzity Karlovy, Archiv Masarykovy univerzity v Brně, Archiv Českého vysokého učení technického v Praze, Archiv České televize, Archiv Českého rozhlasu a Archiv Vysokého učení technického v Brně, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, 
   se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona považují za akreditované specializované archivy podle tohoto zákona.
(5(5) Zřizovatelé dosavadních archivů zvláštního významu a zřizovatelé příspěvkových organizací, jejichž součástí jsou archivy zvláštního významu, s výjimkou archivů 
   uvedených v odstavcích 2 až 4, jsou povinni ve lhůtě šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona požádat ministerstvo o akreditaci archivu 
   jako specializovaného archivu nebo soukromého archivu nebo oznámit ministerstvu zřízení bezpečnostního archivu nebo správního archivu. 
   Do doby udělení akreditace, nejdéle však do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se na archivy, které požádaly o akreditaci, pohlíží jako na specializované 
   archivy podle tohoto zákona nebo soukromé archivy, taktéž podle tohoto zákona. Nepožádá-li zřizovatel ve stanovené lhůtě o akreditaci, nebo nebude-li akreditace těmto 
   archivům ve stanovené lhůtě udělena, nebo neoznámí-li zřizovatel zřízení bezpečnostního archivu nebo správního archivu, rozhodne ministerstvo o uložení archiválií 
   do Národního archivu nebo do státního oblastního archivu.


§ 81 Archivy, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů a které se považují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona za akreditované, 
  jsou povinny do 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona prokázat ministerstvu, že splňují podmínky stanovené v § 61.
§ 82
(1) Archiválie uložené v archivech přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v dosavadní archivní péči, nestanoví-li tento zákon jinak. Výjimky se připouštějí z důvodu scelení archivních souborů uložených v různých archivech. O výjimách rozhoduje na žádost zřizovatelů archivů ministerstvo.
(2) Archiválie, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vedeny v evidenci na území České republiky jako součást Jednotného archivního fondu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají archiváliemi Národního archivního dědictví.
(3) Archiválie, které byly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uznány za kulturní památky, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají archivními kulturními památkami podle tohoto zákona.
(4) Archiválie mladší třiceti let, které byly zpřístupněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zvláštních právních předpisů,32) podléhají režimu zpřístupnění podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 83
(1) Archivy, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů a jejichž badatelské řády neodpovídají ustanovením tohoto zákona, jsou povinny do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvést své badatelské řády do souladu s tímto zákonem.
(2) Určení původci, jejichž spisový a skartační řád neodpovídá ustanovením tohoto zákona, jsou povinni do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uvést spisový a skartační řád do souladu s tímto zákonem.
(3) Archiválie vybrané z dokumentů vzniklých v oblasti matrik nebo z dokumentů, které se týkají problematiky státního občanství České republiky nebo voleb do zastupitelstev územních samosprávných celků, Poslanecké sněmovny, Senátu a Evropského parlamentu, náleží do péče Národního archivu nebo příslušného státního oblastního archivu.

§ 84
Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a pokuty se uloží podle dosavadních právních předpisů.

§ 85 Závěrečná ustanovení
(1) Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se název Státní ústřední archiv mění na název Národní archiv.
(2) Poradním orgánem ministra vnitra pro odborné a vědecké otázky archivnictví a výkonu spisové služby je Vědecká archivní rada. Další podrobnosti o organizaci a činnosti Vědecké archivní rady stanoví její statut a jednací řád, které vydá ministr vnitra.

§ 86  Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 2, § 15 odst. 1, § 19, § 22a, § 24 odst. 3, § 31 odst. 2, § 36, § 40 odst. 7, § 56 odst. 4, § 61 odst. 9, § 64 odst. 2, § 66 odst. 6, § 69a odst. 4 a § 70 odst. 1.

§ 87 Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví.
2. Vyhláška č. 101/1974 Sb., o uznávání archiválií za kulturní památky a o zvýšené ochraně archiválií jako kulturních a národních kulturních památek.
3. Vyhláška č. 102/1974 Sb., kterou se stanoví podrobnosti převodu vlastnictví k archiváliím.
4. Vyhláška č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení.
5. Vyhláška č. 118/1974 Sb., o podnikových archivech.
6. Vyhláška č. 225/1988 Sb., o státních archivech a archivech národních výborů.
.....
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů
§ 102
V zákoně č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, a některé další zákony, se část druhá zrušuje.

ČÁST PATNÁCTÁ  ÚČINNOST
§ 103  Tento zákon (499/2005) nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 190/2009 Sb. Čl. II
1. Bezpečnostní archivy, které vykonávají činnost podle dosavadních právních předpisů, se považují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona za akreditované. Jejich zřizovatelé prokáží do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Ministerstvu vnitra, že bezpečnostní archivy splňují podmínky stanovené v § 61, pokud tak dosud neučinily.
2. Určení původci uvedou své spisové služby, elektronické systémy spisové služby vykonávané v elektronické podobě a spisové řády do souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokumenty v digitální podobě určené ke skartačnímu řízení převádějí po uzavření spisu do analogové podoby.

Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 167/2012 Sb. Čl. II
Přechodné ustanovení
Kategorizace archiválií a úkony související s jejím prováděním učiněné do dne nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají jejím zrušením nedotčeny.
Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 56/2014 Sb. Čl. II
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Zaorálek v. r. Klaus v. r. Špidla v. r.

Příloha č. 1 k zákonu č. 499/2004 Sb.
Dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností, družstev s výjimkou družstev bytových a notářů, které jsou tito za podmínek stanovených tímto zákonem povinni uchovávat a umožnit z nich výběr archiválií
I. Dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností a družstev s výjimkou družstev bytových
1. Dokumenty o vzniku, přeměně a zániku původce
a) zakladatelské dokumenty,
b) statuty, stanovy, jednací řády, organizační řády a schémata,
c) dokumenty o přeměnách právnických osob,
d) dokumentace o zrušení a zániku.
2. Dokumenty o řízení původce
a) protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami,
b) výroční zprávy,
c) zprávy o auditu.
3. Dokumenty o majetku původce
a) mimořádné inventarizace majetku při vzniku, dělení nebo likvidaci obchodních společností a družstev s výjimkou družstev bytových,
b) smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem a listiny osvědčující přechod vlastnického práva k nemovitostem,
c) dokumentace zápisu a certifikace ochranných známek.
4. Finanční dokumenty
účetní závěrky.
5. Dokumenty vztahující se k předmětu podnikání původce
a) podnikatelské záměry, vývojové studie,
b) dokumentace výrobků (finální výkresy sestavení či sestav, prospekty, katalogy, vzorkovnice).
II. Dokumenty vzniklé z činnosti notářů
1. Vlastní dokumenty
   notářské zápisy.
2. Knihy, rejstříky a ostatní evidenční pomůcky podle kancelářského řádu Notářské komory České republiky
  a) seznam závětí,
  b) seznam listin o správě dědictví,
  c) rejstřík vedený zejména pro zápis žádostí o
 1. úkony v notářské činnosti podle § 2 notářského řádu (s výjimkou legalizace a vidimace podle § 73 a 74 notářského řádu),
 2. právní pomoc poskytovanou notářem v rámci další činnosti podle § 3 odst. 1 notářského řádu,
 3. úkony další činnosti notáře podle § 3 odst. 2 a 3 notářského řádu, pokud nejsou zapisovány do jiného rejstříku vedeného notářem,
  d) rejstřík evidence dědických spisů, které příslušný soud předložil notáři jako soudnímu komisaři k vyřízení a provedení úkonů v dědickém řízení,
  e) kniha notářských úschov,
  f) kniha protestů.

Příloha č. 2 k zákonu č. 499/2004 Sb.
Dokumenty, které budou podle obsahu vždy předloženy k výběru za archiválie
1. Zápisy ze zasedání orgánů zákonodárné, vládní a výkonné moci a orgánů územní samosprávy na všech stupních
2. Zakládací listiny, statuty, organizační řády a další dokumenty o organizační struktuře, vedení, správě, řízení, kontrole, činnosti a jejich výsledcích
a) orgánů zákonodárné, vládní a výkonné moci a orgánů územní samosprávy na všech stupních,
b) justičních složek všech stupňů i druhů, notářství, státních zastupitelství a jejich předchůdců,
c) státních příspěvkových organizací a příspěvkových organizací obcí a krajů, hospodářských, rozpočtových a ostatních státních organizací řízených, popřípadě spravovaných státními orgány nebo národními výbory, a předchůdců těchto organizací,
d) obchodních organizací založených anebo ovládaných ústředními a jim podřízenými orgány státní správy, orgány územní samosprávy a jejich předchůdců,
e) družstevních organizací, jejich zařízení a předchůdců,
f) všech součástí a zařízení ozbrojených sil a bezpečnostních složek,
g) politických stran, politických hnutí, spolků, ústavů, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů,
3. Mezinárodní smluvní dokumenty prezidentské, vládní a resortní úrovně
4. Dokumenty geodetické a kartografické, katastry nemovitostí
5. Dokumentace významných staveb
6. Kroniky
7. Matriky narozených, oddaných, registrovaných partnerů, zemřelých, vojenské, studentů, členů komor a spolků, sbírky matričních listin, dokumenty o nabývání a pozbývání státního občanství
8. Roční rozpočty, závěrečné účty, roční účetní závěrky
9. Historické sčítací archy obyvatelstva
10. Soudní rozsudky pro politické delikty, pro zločiny proti lidskosti, pro omezování lidských práv a svobod, pro závažné trestné činy proti životu, zdraví a majetku občanů
11. Osobní spisy významných osobností politického, hospodářského, vědeckého, technického, kulturního, náboženského, církevního a sportovního života
12. Rukopisy významných literárních děl
13. Podací deníky, rejstříky k nim, elenchy, kmenové listy, globální archy a další typy základních evidenčních pomůcek spisové služby
14. Privatizační projekty
15. Rehabilitační spisy
16. Třídní výkazy, katalogy, katalogové listy, protokoly o závěrečných zkouškách, protokoly o maturitních zkouškách vydané základními a středními školami a protokoly o státních závěrečných zkouškách na vysokých školách
17. Dokumenty vzniklé z činnosti bezpečnostních složek v období komunistického totalitního režimu
18. Originální negativy, duplikační kopie a duplikační negativy hraných, dokumentárních a animovaných filmů
19. Dokumenty, které obsahují zásadní informace o
a) životních poměrech obyvatelstva v dobových státoprávních a ekonomických podmínkách,
b) strategiích, koncepcích a plánování rozvoje hospodářství včetně důležitých účetních a statistických výkazů a přehledů,
c) měnové politice,
d) majetkoprávních poměrech a jejich změnách, o konfiskacích a restitucích majetku,
e) právní úpravě mezinárodních vztahů,
f) tvorbě právních předpisů včetně jejich nerealizovaných návrhů
g) státních hranicích, územním členění státu, hranicích správních obvodů, symbolech státu a územních samosprávných celků, místních názvech a jejich změnách, o slučování a dělení obcí,
h) vývoji a stavu zdravotnictví, sociální péče a pomoci v hmotné nouzi a úrovně bydlení,
i) vývoji a stavu vědy a techniky,
j) vývoji a stavu školství, kultury a umění, tělesné výchovy a sportu,
k) vývoji a stavu dopravy a spojů,
l) územním plánování,
m) zásadních změnách a opatřeních v ochraně životního prostředí,
n) geologických a půdních průzkumech,
o) technickém rozvoji včetně patentů na významné vynálezy,
p) kulturních památkách a jejich údržbě, rekonstrukci a ochraně,
q) životě a díle významných osobností,
r) volebních výsledcích a výsledcích referend,
s) členství v mezinárodních organizacích.

Příloha č. 3 k zákonu č. 499/2004 Sb.
Vnitřní organizační jednotky státních oblastních archivů tvoří u
a) Státního oblastního archivu v Praze
1. Státní okresní archiv Benešov,
2. Státní okresní archiv Beroun,
3. Státní okresní archiv Kladno,
4. Státní okresní archiv Kolín,
5. Státní okresní archiv Kutná Hora,
6. Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem,
7. Státní okresní archiv Mělník,
8. Státní okresní archiv Mladá Boleslav,
9. Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení,
10. Státní okresní archiv Praha-západ se sídlem v Dobřichovicích,
11. Státní okresní archiv Příbram,
12. Státní okresní archiv Rakovník,
b) Státního oblastního archivu v Třeboni
1. Státní okresní archiv České Budějovice,
2. Státní okresní archiv Český Krumlov,
3. Státní okresní archiv Jindřichův Hradec,
4. Státní okresní archiv Písek,
5. Státní okresní archiv Prachatice,
6. Státní okresní archiv Strakonice,
7. Státní okresní archiv Tábor,
c) Státního oblastního archivu v Plzni
1. Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně,
2. Státní okresní archiv Cheb,
3. Státní okresní archiv Karlovy Vary,
4. Státní okresní archiv Klatovy,
5. Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích,
6. Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích,
7. Státní okresní archiv Rokycany,
8. Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích,
9. Státní okresní archiv Tachov,
d) Státního oblastního archivu v Litoměřicích
1. Státní okresní archiv Česká Lípa,
2. Státní okresní archiv Děčín,
3. Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani,
4. Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou,
5. Státní okresní archiv Liberec,
6. Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích,
7. Státní okresní archiv Louny,
8. Státní okresní archiv Most,
9. Státní okresní archiv Semily,
10. Státní okresní archiv Teplice,
e) Státního oblastního archivu v Zámrsku
1. Státní okresní archiv Hradec Králové,
2. Státní okresní archiv Chrudim,
3. Státní okresní archiv Jičín,
4. Státní okresní archiv Náchod,
5. Státní okresní archiv Pardubice,
6. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou,
7. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli,
8. Státní okresní archiv Trutnov,
9. Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí,
f) Moravského zemského archivu v Brně
1. Státní okresní archiv Blansko,
2. Státní okresní archiv Brno-venkov se sídlem v Rajhradě,
3. Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově,
4. Státní okresní archiv Havlíčkův Brod,
5. Státní okresní archiv Hodonín,
6. Státní okresní archiv Jihlava,
7. Státní okresní archiv Kroměříž,
8. Státní okresní archiv Pelhřimov,
9. Státní okresní archiv Třebíč,
10. Státní okresní archiv Uherské Hradiště,
11. Státní okresní archiv Vsetín,
12. Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna,
13. Státní okresní archiv Zlín,
14. Státní okresní archiv Znojmo,
15. Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou,
g) Zemského archivu v Opavě
1. Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově,
2. Státní okresní archiv Frýdek-Místek,
3. Státní okresní archiv Jeseník,
4. Státní okresní archiv Karviná,
5. Státní okresní archiv Nový Jičín,
6. Státní okresní archiv Olomouc,
7. Státní okresní archiv Opava,
8. Státní okresní archiv Prostějov,
9. Státní okresní archiv Přerov,
10. Státní okresní archiv Šumperk.
1) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
3) § 17 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
4) § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
5) § 5 odst. 2 a § 9 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6) Například zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
11) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
12) Například zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů.
13) § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů.
15) Například zákon č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, § 95 odst. 2 a § 101 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 43 a § 58 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 65, § 70 odst. 3, § 87 odst. 2 a § 94 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
16) Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
17) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
18) § 19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
19) § 70 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
20) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
21) Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
22a) § 7 zákona č. 3/2002 Sb.
23) Například § 24 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 4 a § 12 zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
24) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
25) Například obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 61 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 72 odst. 2 a § 97 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
26) Například zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správní řád, zákon č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
27) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
28) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
29) § 27 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
 § 659 a následující občanského zákoníku.
30) § 6 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
31) § 3a písm. f) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
32) Například zákon č. 140/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
33) Například § 46b zákona č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 7/2009 Sb.
34) § 34 zákona č. 412/2005 Sb.
 Vyhláška č. 523/2005 Sb., o bezpečnosti informačních a komunikačních systémů a dalších elektronických zařízení nakládajících s utajovanými informacemi a o certifikaci stínicích komor, ve znění pozdějších předpisů.
35) § 46 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb.
36) Například § 90 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

259/2012 Vyhláška o podrobnostech výkonu spisové služby pd 1.8.2012

259 VYHLÁŠKA  ze dne 20. července 2012 o podrobnostech výkonu spisové služby
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 86 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 9 odst. 2, § 15 odst. 1, § 19 písm. g), § 64 odst. 2, § 66 odst. 6, § 69a odst. 4 a § 70 odst. 1 zákona:

§ 1 Předmět úpravy
Tato vyhláška stanoví podrobnosti výkonu spisové služby veřejnoprávními původci.

Příjem dokumentů
§ 2
(1) Veřejnoprávní původce přijímá doručené dokumenty v podatelně. V případě dokumentu předaného veřejnoprávnímu původci mimo podatelnu a dokumentu vytvořeného z podání nebo podnětu učiněného ústně, který se považuje za dokument doručený, veřejnoprávní původce zajistí jeho bezodkladné předání podatelně nebo jeho bezodkladné zaevidování příslušnou organizační součástí veřejnoprávního původce.
(2) Veřejnoprávní původce vybaví podatelnu zařízením umožňujícím příjem datových zpráv1) doručovaných na elektronické adresy podatelny zveřejněné podle odstavce 3 písm. c), doručovaných na přenosných technických nosičích dat, doručovaných prostřednictvím datové schránky podle odstavce 3 písm. d), má-li ji veřejnoprávní původce zřízenu a zpřístupněnu, a doručovaných jinými prostředky elektronické komunikace2), pokud je veřejnoprávní původce připouští. Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, je příjem datových zpráv součástí elektronického systému spisové služby nebo na něj má automatizovanou vazbu; to neplatí pro veřejnoprávního původce, u něhož to neumožňuje zvláštní povaha jeho působnosti.
(3) Veřejnoprávní původce s výjimkou veřejnoprávního původce, u něhož to neumožňuje zvláštní povaha jeho působnosti, zveřejní na své úřední desce, a nezřizuje-li ji, na svých internetových stránkách, informace o provozu podatelny a o podmínkách přijímání dokumentů s tím, že alespoň uvede
a) adresu pro doručování dokumentů v analogové podobě, která je současně adresou pro doručování dokumentů v digitální podobě doručovaných na přenosných technických nosičích dat,
b) úřední hodiny podatelny,
c) elektronickou adresu podatelny, kterou je adresa elektronické pošty,
d) identifikátor datové schránky, má-li ji veřejnoprávní původce zřízenu a zpřístupněnu, popřípadě identifikátory dalších datových schránek, má-li je veřejnoprávní původce zřízeny a zpřístupněny, spolu s informací o vnitřní organizační jednotce, agendě nebo činnosti původce, pro které jsou další datové schránky určeny,
e) další možnosti elektronické komunikace, pokud je veřejnoprávní původce připouští,
f) přehled dalších datových formátů dokumentů obsažených v datové zprávě, ve kterých veřejnoprávní původce přijímá dokumenty v digitální podobě, včetně jejich technických, popřípadě jiných parametrů,
g) přehled přenosných technických nosičů dat, na kterých veřejnoprávní původce přijímá dokumenty v digitální podobě, včetně jejich technických parametrů,
h) způsob nakládání s datovými zprávami, u kterých byl zjištěn výskyt chybného datového formátu nebo počítačového programu, který je způsobilý přivodit škodu na informačním systému nebo na informacích zpracovávaných veřejnoprávním původcem (dále jen „škodlivý kód“),
i) důsledky doručení neúplného anebo poškozeného dokumentu v analogové podobě nebo dokumentu v digitální podobě, které nejsou podáním nebo podnětem a nelze je vyřídit podle jiného právního předpisu.

§ 3
(1) Dokument v digitální podobě se považuje za dodaný veřejnoprávnímu původci, je-li dostupný podatelně. Dokument v digitální podobě je dostupný podatelně, pokud je ve formátu, ve kterém veřejnoprávní původce přijímá dokumenty v digitální podobě, lze-li jej zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem, neobsahuje-li škodlivý kód a v případě, že je k dodání užito přenosného technického nosiče dat, na kterém veřejnoprávní původce přijímá dokumenty v digitální podobě.
(2) Pokud je veřejnoprávnímu původci dodán dokument v analogové podobě, který je neúplný nebo poškozený tak, že jej nelze zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem, nebo dokument v digitální podobě, který není dostupný podatelně, a lze-li z nich určit odesílatele a jeho kontaktní údaje nebo elektronickou adresu odesílatele, vyrozumí veřejnoprávní původce odesílatele o zjištěné vadě dokumentu a stanoví další postup pro její odstranění. Nepodaří-li se veřejnoprávnímu původci ve spolupráci s odesílatelem vadu dokumentu odstranit, veřejnoprávní původce dokument nezpracovává.
(3) Dokument v analogové podobě, který je neúplný nebo poškozený tak, že jej nelze zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem a současně z něj nelze určit, kdo jej odeslal, veřejnoprávní původce nezpracovává.
(4) Veřejnoprávní původce zaznamená datum doručení dokumentu. V případě dokumentu v digitální podobě veřejnoprávní původce zaznamená rovněž čas doručení dokumentu s přesností na sekundy; v případě dokumentu v analogové podobě veřejnoprávní původce zaznamená čas doručení dokumentu, stanoví-li tak jiný právní předpis.
(5) Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, ukládá doručenou datovou zprávu v elektronickém systému spisové služby ve tvaru, ve kterém mu byla doručena.

§ 4
(1) Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v listinné podobě, převede doručený dokument v digitální podobě autorizovanou konverzí dokumentů3) nebo jiným způsobem převedení podle § 69a zákona do dokumentu v analogové podobě. Veřejnoprávní původce uloží doručenou datovou zprávu ve tvaru, ve kterém mu byla doručena, a uchová ji po dobu nejméně tří let ode dne doručení, pokud obsah dokumentu v ní obsaženého není spojen s výkonem práv a povinností, pro jejichž uplatnění stanoví jiný právní předpis dobu delší4); v takovém případě původce uchová datovou zprávu po dobu stanovenou jiným právním předpisem pro uplatnění práv a povinností ke skutečnostem obsaženým v tomto dokumentu.
(2) Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, zpravidla převede doručený dokument v analogové podobě autorizovanou konverzí dokumentů nebo jiným způsobem převedení podle § 69a zákona do dokumentu v digitální podobě. Veřejnoprávní původce uchová doručený dokument v analogové podobě po dobu uchování dokumentu v digitální podobě vzniklého převedením doručeného dokumentu v analogové podobě jiným způsobem převedení podle § 69a zákona; pokud je převedení dokumentu provedeno autorizovanou konverzí dokumentů, původce uchová doručený dokument v analogové podobě po dobu nejméně tří let, s výjimkou případu, kdy je jeho obsah spojen s výkonem práv a povinností, pro jejichž uplatnění stanoví jiný právní předpis dobu delší4); v takovém případě původce uchová dokument po dobu stanovenou jiným právním předpisem pro uplatnění práv a povinností ke skutečnostem obsaženým v dokumentu.

§ 5
(1) Pokud je v adrese na obálce doručené veřejnoprávnímu původci uvedeno nad názvem veřejnoprávního původce jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, předá veřejnoprávní původce obálku adresátovi, popřípadě jím určené fyzické osobě, neotevřenou. Zjistí-li adresát po otevření obálky, která mu byla předána, že obsahuje dokument úředního charakteru, zabezpečí bezodkladně jeho dodatečné označení a zaevidování. Pokud je v adrese na obálce doručené veřejnoprávnímu původci uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby pod názvem veřejnoprávního původce nebo vedle něj, veřejnoprávní původce postupuje podle § 7 až 10. Pokud byl dokument v digitální podobě úředního charakteru zaslán na adresu elektronické pošty zřízenou veřejnoprávním původcem, která nebyla veřejnoprávním původcem zveřejněna podle § 2 odst. 3 písm. c) jako elektronická adresa podatelny, postupuje adresát obdobně podle věty druhé.
(2) Veřejnoprávní původce ponechá obálku dokumentu v analogové podobě u dokumentu, pokud
a) je dokument v souladu s jiným právním předpisem5) doručován původci do vlastních rukou,
b) je to nezbytné pro určení, kdy byl dokument podán k poštovní přepravě nebo kdy byl veřejnoprávnímu původci doručen jiným způsobem,
c) údaje na ní uvedené jsou rozhodné pro stanovení adresy odesílatele,
d) je opatřena otiskem podacího razítka, popřípadě technologickým prostředkem obdobného určení jako podací razítko, nebo jiným jednoznačným identifikátorem veřejnoprávního původce.

§ 6
(1) U doručené datové zprávy podatelna zjišťuje, zda
a) datová zpráva a dokument v ní obsažený odpovídají požadavkům na doručení dokumentů zveřejněným veřejnoprávním původcem podle § 2 odst. 3 písm. f) a g),
b) je datová zpráva a dokument v ní obsažený podepsán uznávaným elektronickým podpisem6) nebo označen uznávanou elektronickou značkou7), popřípadě zda je opatřen kvalifikovaným časovým razítkem8).
(2) Veřejnoprávní původce ověří platnost uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, a platnost kvalifikovaného časového razítka9). Pokud veřejnoprávní původce využívá pro své potřeby elektronický podpis, elektronickou značku a kvalifikované časové razítko, které nebyly založeny na kvalifikovaných certifikátech, popřípadě kvalifikovaných systémových certifikátech vydávaných akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb, stanoví postup ověřování jejich platnosti ve spisovém řádu.
(3) Pokud je veřejnoprávní původce schopen z přijaté datové zprávy zjistit elektronickou adresu odesílatele, podatelna na základě výsledků zjištění podle odstavců 1 a 2 odesílateli potvrdí doručení datové zprávy veřejnoprávnímu původci. Součástí zprávy o potvrzení doručení je
a) datum a čas doručení datové zprávy s uvedením hodiny a minuty, popřípadě sekundy,
b) charakteristika doručené datové zprávy umožňující její identifikaci,
c) další náležitosti, které veřejnoprávní původce stanoví ve spisovém řádu.
(4) Veřejnoprávní původce uloží údaje o výsledcích zjištění podle odstavců 1 a 2 v elektronickém systému spisové služby. Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v listinné podobě, opatří těmito údaji způsobem stanoveným ve spisovém řádu dokument v analogové podobě, který vznikl převedením doručeného dokumentu v digitální podobě, jehož se provedená zjištění týkají.
(5) Záznam o výsledku ověření podle odstavce 2 obsahuje alespoň
a) název nebo obchodní firmu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb,
b) údaj o době, na kterou byl certifikát vydán, popřípadě, pokud jsou známy, datum a čas jeho zneplatnění,
c) jméno, popřípadě jména, a příjmení, název nebo obchodní firmu držitele certifikátu,
d) výsledek, datum a čas ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen, uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, a kvalifikovaného časového razítka, náležitosti kvalifikovaného časového razítka a číslo seznamu zneplatněných certifikátů, vůči kterému byla platnost certifikátů ověřována.

§ 7 Označování dokumentů
(1) Jednoznačný identifikátor obsahuje zejména označení veřejnoprávního původce, popřípadě zkratku označení veřejnoprávního původce, a alfanumerický kód. Jednoznačný identifikátor musí být neoddělitelně spojen s dokumentem, který označuje.
(2) Veřejnoprávní původce neoznačuje jednoznačným identifikátorem doručený dokument v digitální podobě, který byl převeden podle § 4 odst. 1.
(3) Veřejnoprávní původce opatří doručený dokument v digitální podobě a dokument v digitální podobě vyhotovený veřejnoprávním původcem jednoznačným identifikátorem, který je s dokumentem spojen prostředky elektronického systému spisové služby.
(4) Veřejnoprávní původce opatří doručený dokument v analogové podobě, popřípadě jeho obálku, nebo dokument, který vznikl převedením podle § 4 odst. 1, bezodkladně po doručení nebo převedení otiskem podacího razítka, popřípadě technologickým prostředkem obdobného určení jako podací razítko. Pokud je veřejnoprávnímu původci předán dokument v analogové podobě mimo podatelnu nebo pokud je dokument vytvořen z podání nebo podnětu učiněného ústně, opatří ho veřejnoprávní původce zpravidla v den doručení nebo vytvoření otiskem podacího razítka, popřípadě jiným technologickým prostředkem obdobného určení jako podací razítko.
(5) Vyplněný otisk podacího razítka nebo technologický prostředek obdobného určení jako podací razítko obsahuje
a) název veřejnoprávního původce,
b) datum doručení dokumentu, a stanoví-li tak jiný právní předpis, rovněž čas jeho doručení,
c) číslo jednací nebo evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů,
d) počet listů dokumentu,
e) počet listinných příloh dokumentu a počet listů těchto příloh, popřípadě počet svazků listinných příloh dokumentu,
f) počet a druh příloh dokumentu, pokud jsou v nelistinné podobě.
(6) Veřejnoprávní původce zachová při převedení dokumentu v analogové podobě do dokumentu v digitální podobě podle § 4 odst. 2, při změně datového formátu dokumentu v digitální podobě nebo při převedení dokumentu v digitální podobě do dokumentu v analogové podobě s výjimkou převedení podle § 4 odst. 1 označení převáděného dokumentu i pro dokument vzniklý převedením.
(7) Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v listinné podobě, označování a evidence dokumentů se provádí současně.

Evidence dokumentů
§ 8
(1) Základní evidenční pomůckou spisové služby vykonávané v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby je elektronický systém spisové služby. Základní evidenční pomůckou pro vedení spisové služby v listinné podobě je podací deník. Evidence dokumentů vedená v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby musí být v souladu s požadavky stanovenými národním standardem. Veřejnoprávní původce uvede ve spisovém řádu výčet všech užívaných evidencí dokumentů, a to v členění podle jejich formy na evidence dokumentů v listinné podobě a evidence dokumentů v elektronické podobě.
(2) Pokud se při zapisování do evidence dokumentů používají zkratky, veřejnoprávní původce v evidenci dokumentů uvede jejich seznam s vysvětlivkami.
(3) Podací deník je kniha vytvořená ze svázaných a očíslovaných listů tiskopisů, označená názvem veřejnoprávního původce, pro něhož je vedena, časovým obdobím, v němž je užívána, a počtem všech listů; veřejnoprávní původce ho zabezpečí proti odcizení, ztrátě, pozměňování, neoprávněnému nebo nahodilému přístupu, zničení nebo neoprávněnému zpracování údajů, jakož i proti jinému zneužití. Veřejnoprávní původce provádí zápisy v podacím deníku srozumitelně, přehledně, čitelně a způsobem zaručujícím jejich trvanlivost; chybný zápis veřejnoprávní původce škrtne způsobem zaručujícím čitelnost zápisu i po provedení škrtu. V případě potřeby veřejnoprávní původce doplní chybný zápis správným zápisem. U provedené opravy veřejnoprávní původce zabezpečí uvedení data opravy, jména, popřípadě jmen, příjmení a podpisu fyzické osoby, která opravu provedla.
(4) Veřejnoprávní původce vede o dokumentu v podacím deníku tyto údaje
a) pořadové číslo dokumentu, pod nímž je evidován v evidenci dokumentů (dále jen „pořadové číslo“),
b) datum doručení dokumentu veřejnoprávnímu původci, a stanoví-li tak jiný právní předpis, rovněž čas jeho doručení nebo datum vytvoření dokumentu veřejnoprávním původcem; datem vytvoření dokumentu veřejnoprávním původcem se rozumí datum jeho zaevidování v evidenci dokumentů,
c) údaje o odesílateli v rozsahu údajů stanoveném pro vedení údajů o odesílateli dokumentu ve jmenném rejstříku; jde-li o dokument vytvořený veřejnoprávním původcem, uvede se slovo „Vlastní“,
d) identifikace dokumentu z evidence dokumentů odesílatele, je-li jí dokument označen,
e) počet listů dokumentu v analogové podobě, počet listů nebo počet svazků jeho příloh v listinné podobě; u příloh v nelistinné podobě, s výjimkou příloh v digitální podobě, jejich počet a druh; u dokumentu v digitální podobě počet příloh,
f) stručný obsah dokumentu (předmět, věc),
g) označení organizační součásti veřejnoprávního původce, které byl dokument přidělen k vyřízení; pokud je veřejnoprávním původcem určena k vyřízení dokumentu fyzická osoba, uvede veřejnoprávní původce současně její jméno, popřípadě jména, a příjmení,
h) způsob vyřízení, údaje o adresátovi v rozsahu údajů stanoveném pro vedení údajů o adresátovi dokumentu ve jmenném rejstříku, datum odeslání, počet listů dokumentu v analogové podobě, počet listů nebo počet svazků jeho příloh v listinné podobě; u příloh v nelistinné podobě s výjimkou příloh v digitální podobě jejich počet a druh; u dokumentu v digitální podobě počet příloh,
i) spisový znak a skartační režim, který vyplývá z přiděleného skartačního znaku, skartační lhůty, popřípadě z roku zařazení dokumentu do skartačního řízení a jiné skutečnosti, kterou veřejnoprávní původce stanoví jako spouštěcí událost.
(5) Veřejnoprávní původce vede o dokumentu v elektronickém systému spisové služby údaje stanovené v odstavci 4 a dále
a) jednoznačný identifikátor dokumentu,
b) informaci o tom, zda jde o dokument v digitální podobě nebo dokument v analogové podobě,
c) záznam o provedení výběru archiválií,
d) identifikátor dokumentu uloženého v digitálním archivu.
(6) Pořadová čísla tvoří číselnou řadu, která začíná číslem 1 a je složena z celých kladných čísel nepřetržitě po sobě jdoucích. Číselná řada je vedena od prvního kalendářního dne časového období, které veřejnoprávní původce stanoví pro vedení číselné řady v evidenci dokumentů (dále jen „určené časové období“), a to před zahájením určeného časového období. Evidence dokumentů vedená v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby neumožní, aby na konci určeného časového období byl proveden zápis dalšího dokumentu s pořadovým číslem, které již bylo přiděleno v rámci tohoto určeného časového období, nebo aby byl proveden zápis dokumentu, jehož evidence náleží do následujícího určeného časového období. V podacím deníku veřejnoprávní původce prázdné řádky pod posledním zápisem na konci stránky proškrtne a doplní záznam o datu provedení posledního zápisu a posledním použitém pořadovém čísle; záznam se uvede ve tvaru „Ukončeno dne ..... pořadovým číslem ..... “. Veřejnoprávní původce dále zabezpečí připojení jména, popřípadě jmen, příjmení a podpisu fyzické osoby pověřené vedením evidence dokumentů v listinné podobě k záznamu.

§ 9
(1) Pokud je dokument zaevidován veřejnoprávním původcem v jedné evidenci dokumentů a poté evidenčně převeden do jiné evidence dokumentů, veřejnoprávní původce původní evidenční záznam ukončí poznámkou o přeevidování dokumentu včetně uvedení nového evidenčního čísla dokumentu.
(2) Dojde-li ke ztrátě nebo zničení dokumentu v analogové podobě, k nevratnému poškození nebo ke zničení dokumentu v digitální podobě anebo nelze-li dokument v digitální podobě zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem, poznamená veřejnoprávní původce tuto skutečnost do evidence dokumentů včetně čísla jednacího dokumentu nebo evidenčního čísla dokumentu ze samostatné evidence dokumentů, kterým byla ztráta, poškození nebo zničení řešena.
(3) Dokumenty, které nemají úřední charakter, nepodléhají evidenci dokumentů.

§ 10
(1) Vyžaduje-li to jiný právní předpis10) nebo pokud tak stanoví veřejnoprávní původce ve spisovém řádu, veřejnoprávní původce eviduje dokumenty v samostatných evidencích dokumentů.
(2) Veřejnoprávní původce zpracovává v samostatné evidenci dokumentů vedené v listinné podobě alespoň údaje stanovené v § 8 odst. 4 písm. b), c), f) a i). Veřejnoprávní původce zpracovává v samostatné evidenci dokumentů vedené v elektronické podobě alespoň údaje stanovené v § 8 odst. 4 písm. b), c), f) a i) a v § 8 odst. 5 písm. a), c) a d). Samostatná evidence dokumentů vedená v elektronické podobě musí být v souladu s požadavky stanovenými národním standardem.

§ 11 Číslo jednací a evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů
(1) Dokument zaevidovaný v elektronickém systému spisové služby nebo v podacím deníku označuje veřejnoprávní původce číslem jednacím. Číslo jednací obsahuje označení nebo zkratku označení veřejnoprávního původce, pořadové číslo a označení určeného časového období, kterým je zpravidla kalendářní rok, popřípadě označení nebo zkratku označení organizační součásti veřejnoprávního původce nebo jiné znaky charakterizující skutečnosti související s dokumentem. Eviduje-li veřejnoprávní původce dokument ve sběrném archu podle § 12 odst. 3, obsahuje číslo jednací rovněž pořadové číslo zápisu dokumentu ve sběrném archu.

(2) Veřejnoprávní původce přidělí dokumentu evidovanému v samostatné evidenci dokumentů evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů; strukturu evidenčního čísla stanoví veřejnoprávní původce ve spisovém řádu. Evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů musí splňovat minimálně podmínky stanovené pro jednoznačný identifikátor.

(3) Pokud veřejnoprávní původce k jednomu doručenému dokumentu vyhotovuje jeden vyřizující dokument, může ho připojit k doručenému dokumentu a označit ho stejným číslem jednacím nebo stejným evidenčním číslem ze samostatné evidence dokumentů jako doručený dokument.

§ 12
Tvorba spisu

(1) Veřejnoprávní původce vytváří spis spojováním dokumentů nebo pomocí sběrného archu.

(2) Pokud veřejnoprávní původce vytváří spis spojováním dokumentů, nový dokument zaeviduje v evidenci dokumentů nebo samostatné evidenci dokumentů a přidělí mu číslo jednací nebo evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů. Veřejnoprávní původce poznamená v evidenci dokumentů nebo samostatné evidenci dokumentů u předcházejícího i nového dokumentu vzájemné odkazy. Součástí spisu je soupis vložených dokumentů s jejich čísly jednacími nebo evidenčními čísly ze samostatné evidence dokumentů.

(3) Pokud veřejnoprávní původce vytváří spis pomocí sběrného archu, zaznamená v evidenci dokumentů nebo samostatné evidenci dokumentů evidenční údaje o spisu a iniciační dokument zaeviduje ve sběrném archu. Veřejnoprávní původce doplní v iniciačním dokumentu za číslo jednací pomlčku nebo lomítko a číslo 1, v následujících dokumentech spisu za původní číslo jednací doplní pomlčku nebo lomítko a následující celé kladné číslo podle pořadí zápisu dokumentu ve sběrném archu, ve kterém je dokument zaevidován. Veřejnoprávní původce vede ve sběrném archu údaje stanovené v § 8 odst. 4 a 5 nebo v § 10 odst. 2, a to podle druhu evidence, ve které je dokument evidován, a další údaje, které jsou vyplněné v podacím razítku, popřípadě v technologickém prostředku obdobného určení jako podací razítko.

(4) Vyžaduje-li to jiný právní předpis11) nebo to z jiných důvodů považuje veřejnoprávní původce za účelné, označí spis spisovou značkou, pod níž je také evidován. Spisovou značkou je

a) číslo jednací sběrného archu, iniciačního nebo jiného, veřejnoprávním původcem určeného dokumentu vloženého ve spisu, nebo

b) jiné označení.

(5) Součástí vyřízeného spisu je dokument, kterým byl spis vyřízen, nebo záznam o jeho vyřízení.

(6) Veřejnoprávní původce uspořádá dokumenty v analogové podobě ve spisu chronologicky, a to vzestupně nebo sestupně. V odůvodněných případech může veřejnoprávní původce dokumenty uspořádat jiným způsobem; pravidla pro takové uspořádání stanoví veřejnoprávní původce ve spisovém řádu.

(7) Veřejnoprávní původce uvede způsob tvorby spisu ve spisovém řádu.

§ 13  Rozdělování a oběh dokumentů
(1) Podatelna provede rozdělení dokumentů mezi organizační součásti veřejnoprávního původce, popřípadě fyzické osoby určené k jejich vyřízení bezodkladně po jejich zaevidování. Veřejnoprávní původce stanoví způsob rozdělování doručených dokumentů ve spisovém řádu.
(2) Veřejnoprávní původce zajistí oběh dokumentů a spisů způsobem umožňujícím sledovat veškeré úkony s dokumenty a spisy, identifikovat fyzické osoby, které úkon provedly, a určit datum, kdy byly úkony provedeny.

§ 14 Vyřizování dokumentů a spisů
(1) Veřejnoprávní původce zajistí vyřízení dokumentu, popřípadě spisu jím pověřenou fyzickou osobou.
(2) Veřejnoprávní původce vyřídí dokument, popřípadě spis
a) dokumentem,
b) postoupením,
c) vzetím na vědomí,
d) záznamem na dokumentu,
e) dalšími způsoby, které stanoví veřejnoprávní původce ve spisovém řádu.
(3) Veřejnoprávní původce zaznamená v příslušné evidenci dokumentů způsob vyřízení dokumentu, popřípadě spisu a údaje identifikující adresáta vyřízení dokumentu, popřípadě spisu. Byl-li dokument vyřízen spolu s jiným dokumentem, veřejnoprávní původce uvede tuto skutečnost v evidenci dokumentů.
(4) Veřejnoprávní původce přidělí dokumentu nejpozději při jeho vyřízení spisový znak a skartační režim podle spisového a skartačního plánu účinného v době vyřízení dokumentu. U dokumentů stejného druhu zařazených ve spisu může veřejnoprávní původce převzít spisový znak a skartační režim ze spisu. Veřejnoprávní původce přidělí spisu nejpozději při jeho vyřízení spisový znak a skartační režim podle spisového a skartačního plánu účinného v době vyřízení spisu.

§ 15
Podrobnosti zpracování a struktura spisového a skartačního plánu
(1) Veřejnoprávní původce uvede přehled spisových znaků ve spisovém a skartačním plánu.
(2) Strukturu spisového a skartačního plánu tvoří hierarchicky uspořádané věcné skupiny. Věcné skupiny na nejnižší úrovni obsahují dokumenty a spisy uspořádané podle věcných charakteristik. Věcné skupiny spisového a skartačního plánu jsou označeny spisovým znakem. Věcné skupiny spisového a skartačního plánu uvedené na nejnižší úrovni hierarchie obsahují skartační režim. Dokumenty nebo spisy se řadí do věcných skupin, které mají uveden skartační režim.
(3) Skartační znak vyjadřuje hodnotu dokumentu podle jeho obsahu a označuje způsob posouzení dokumentu ve skartačním řízení. Skartačním znakem „A“ (archiv) veřejnoprávní původce označí dokument trvalé hodnoty, který se do skartačního řízení zařazuje s návrhem k vybrání za archiválii. Skartačním znakem „S“ (stoupa) veřejnoprávní původce označí dokument bez trvalé hodnoty, který se do skartačního řízení zařazuje s návrhem na zničení. Skartačním znakem „V“ (výběr) veřejnoprávní původce označí dokument, který ve skartačním řízení posoudí a navrhne k vybrání za archiválii nebo ke zničení.
(4) Skartační lhůta se vyjadřuje číslem doplněným za skartačním znakem. Veřejnoprávní původce stanoví ve spisovém a skartačním plánu spouštěcí událost, kterou je okamžik rozhodný pro počátek plynutí skartační lhůty. Skartační lhůta se určuje počtem celých roků počítaných od 1. ledna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž nastala spouštěcí událost.
(5) Pokud spis obsahuje dokument se skartačním znakem „A“, veřejnoprávní původce označí spis skartačním znakem „A“. Pokud spis obsahuje dokumenty se skartačním znakem „V“ a „S“, veřejnoprávní původce označí spis skartačním znakem „V“. Veřejnoprávní původce stanoví skartační lhůtu spisu podle dokumentu v tomto spisu, kterému byla přidělena nejdelší skartační lhůta.

§ 16
Vyhotovování dokumentů
(1) Dokument vyhotovený veřejnoprávním původcem a určený k odeslání obsahuje záhlaví, v němž jsou uvedeny název nebo obchodní firma, adresa sídla nebo jiná adresa veřejnoprávního původce a číslo jednací dokumentu nebo evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů. V odpovědi na doručený dokument veřejnoprávní původce uvede také číslo jednací odesílatele dokumentu, který byl veřejnoprávnímu původci doručen k vyřízení, popřípadě evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů doručeného dokumentu, pokud je obsahuje.
(2) Veřejnoprávní původce na jím vyhotoveném dokumentu určeném k odeslání dále vyznačí
a) datum podpisu dokumentu,
b) počet listů, jde-li o dokument v analogové podobě,
c) počet příloh; u dokumentu v digitální podobě se počet příloh vyznačuje pouze v případě, že ho povaha dokumentu umožňuje určit,
d) počet listů příloh nebo počet svazků příloh v listinné podobě a počet a druh příloh v digitální nebo jiné nelistinné podobě, jsou-li přílohou dokumentu v analogové podobě,
e) jméno, popřípadě jména, příjmení a funkce fyzické osoby pověřené jeho podpisem; stanoví-li to jiný právní předpis12), lze údaj o funkci fyzické osoby pověřené podpisem dokumentu nahradit jejím služebním číslem.
(3) Veřejnoprávní původce si zpravidla ponechá pro výkon spisové služby prvopis vyhotoveného dokumentu, popřípadě jeden ze stejnopisů prvopisu vyhotoveného dokumentu. Prvopisem je originální dokument zaznamenávající projev vůle osoby, který je osvědčen jejím vlastnoručním podpisem nebo obdobným autentizačním prvkem stanoveným jiným právním předpisem13). Stejnopisem je jedno ze shodných násobných vyhotovení dokumentu nesoucí s tímto dokumentem shodné autentizační prvky; za shodné násobné vyhotovení dokumentu v analogové podobě se považuje rovněž doslovně shodné vyhotovení dokumentu v digitální podobě a naopak, pokud autentizační prostředky k nim připojila tatáž osoba; za stejnopis se považuje rovněž druhopis, pokud tak stanoví jiný právní předpis14). Druhopisem je dokument odvozený od prvopisu, se kterým je obsahově shodný, avšak projev vůle osoby obsažený v druhopisu není osvědčen podpisem této osoby, ale vlastnoručním podpisem nebo obdobným autentizačním prvkem osoby stanovené jiným právním předpisem15), popřípadě zvláštním autentizačním prostředkem stanoveným jiným právním předpisem16).
(4) Veřejnoprávní původce odesílá adresátu vyhotoveného dokumentu zpravidla prvopis nebo druhopis tohoto dokumentu, popřípadě jejich stejnopisy.

§ 17  Podepisování dokumentů a užívání úředních razítek
(1) Veřejnoprávní původce určí fyzické osoby oprávněné k podepisování jím vyhotovovaných dokumentů a fyzické osoby oprávněné k užívání úředních razítek17). Veřejnoprávní původce stanoví podmínky podepisování jím odesílaných dokumentů v analogové podobě, podmínky používání uznávaného elektronického podpisu, uznávané elektronické značky, kvalifikovaného časového razítka a úředních razítek ve spisovém řádu.
(2) Veřejnoprávní původce vede evidenci úředních razítek obsahující otisk razítka s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a funkce fyzické osoby, která úřední razítko převzala a užívá, datum převzetí, podpis přebírající fyzické osoby, datum vrácení úředního razítka, datum vyřazení úředního razítka z evidence; v případě ztráty úředního razítka veřejnoprávní původce vede v evidenci rovněž záznam o ztrátě obsahující datum ztráty, popřípadě předpokládané datum ztráty úředního razítka.
(3) Veřejnoprávní původce bezodkladně oznámí ztrátu úředního razítka Ministerstvu vnitra. V oznámení uvede datum, od kdy je razítko postrádáno, rozměr a popis razítka. Ministerstvo vnitra uveřejní oznámení o ztrátě razítka ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí a ve Věstníku Ministerstva vnitra.
(4) Veřejnoprávní původce vede evidenci kvalifikovaných certifikátů vydaných akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb18), jichž je držitelem a na nichž jsou založeny jím užívané uznávané elektronické podpisy, a kvalifikovaných systémových certifikátů vydaných akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb, jichž je držitelem a na nichž jsou založeny jím užívané uznávané elektronické značky, do které zaznamená
a) číslo kvalifikovaného certifikátu nebo kvalifikovaného systémového certifikátu,
b) údaj o tom, zda se jedná o kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát,
c) počátek a konec platnosti kvalifikovaného certifikátu nebo kvalifikovaného systémového certifikátu,
d) datum, čas a důvod zneplatnění kvalifikovaného certifikátu nebo kvalifikovaného systémového certifikátu,
e) obchodní firmu nebo název anebo jméno, popřípadě jména a příjmení, popřípadě dodatek akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb a stát, ve kterém je akreditovaný poskytovatel usazen,
f) údaje identifikující oprávněného uživatele uznávaného elektronického podpisu.

§ 18  Odesílání dokumentů
(1) Veřejnoprávní původce odesílá dokumenty prostřednictvím výpravny, která opatří odesílaný dokument náležitostmi potřebnými k jeho odeslání.
(2) Veřejnoprávní původce vybaví výpravnu zařízením umožňujícím odesílání datových zpráv z elektronických adres podatelny zveřejněných podle § 2 odst. 3 písm. c), odesílání datových zpráv prostřednictvím datové schránky podle § 2 odst. 3 písm. d), má-li ji veřejnoprávní původce zřízenu a zpřístupněnu, a odesílání datových zpráv jinými prostředky elektronické komunikace, pokud je veřejnoprávní původce připouští.
(3) Vykonává-li veřejnoprávní původce spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, je odesílání datových zpráv součástí elektronického systému spisové služby, pokud není zprostředkováno automatizovanou vazbou na tento systém; to neplatí pro veřejnoprávního původce, u něhož to neumožňuje zvláštní povaha jeho působnosti.
(4) Veřejnoprávní původce zajistí před odesláním datové zprávy kontrolu případného výskytu škodlivého kódu.

§ 19  Ukládání dokumentů
(1) Veřejnoprávní původce ukládá uzavřené spisy a vyřízené dokumenty podle věcných skupin a spisových znaků způsobem stanoveným ve spisovém a skartačním plánu ve spisovně. Veřejnoprávní původce stanoví ve spisovém řádu podrobnosti postupu ukládání dokumentů.
(2) Veřejnoprávní původce před uložením kontroluje uzavřený spis a vyřízený dokument, jsou-li úplné, zda jsou v evidenci dokumentů správně zpracovány všechny povinné údaje a zda jsou dodrženy podmínky uzavření spisu. Předmětem kontroly je zejména
a) označení doručeného dokumentu v analogové podobě podacím razítkem a úplnost jeho vyplnění,
b) označení dokumentu v analogové podobě jednoznačným identifikátorem zajišťujícím identifikaci a nezaměnitelnost tohoto dokumentu v elektronickém systému spisové služby původce, je-li dokument v analogové podobě v tomto systému evidován nebo zpracováván,
c) kompletnost spisu v analogové podobě v rozsahu dokumentů uvedených v soupisu dokumentů podle § 12 odst. 2 nebo ve sběrném archu podle § 12 odst. 3,
d) počet listů dokumentu v analogové podobě, počet jeho listinných příloh a počet listů těchto příloh, popřípadě počet svazků listinných příloh dokumentu,
e) celkový počet listů, popřípadě počet svazků listinných příloh podle písmene d) spisu u dokumentů v analogové podobě,
f) převedení dokumentu v digitální podobě do výstupního datového formátu,
g) uvedení spisového znaku a skartačního režimu u všech dokumentů a spisů,
h) zápis v evidenci dokumentů a jeho úplnost, a to podle druhu evidence, ve které je dokument evidován,
i) uložení dokumentů a spisů v obalech, které zaručují jejich neporušitelnost a zachování jejich čitelnosti,
j) uložení dokumentů v digitální podobě zpracovávaných před vyřízením na přenosných technických nosičích dat v elektronickém systému spisové služby nebo jejich převedení podle § 4 odst. 1 a opatření doložkou podle § 24.
(3) Veřejnoprávní původce vede ve spisovně evidenci uložených dokumentů a spisů obsahující zejména jejich stručný obsah (předmět, věc), označení příslušného spisového a skartačního plánu, spisové znaky a skartační režim. Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, je evidence uložených dokumentů a spisů jeho součástí.
(4) Spisovna vede evidenci o zapůjčování a nahlížení do dokumentů a spisů. Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, vede evidenci v tomto systému. Veřejnoprávní původce stanoví postup při zapůjčování a nahlížení do dokumentů a spisů a podrobnosti vedení evidence ve spisovém řádu.

Postup při vyřazování dokumentů a podrobnosti skartačního řízení
§ 20
(1) Veřejnoprávní původce zařadí do skartačního řízení dokumenty a spisy, kterým uplynula skartační lhůta, nejde-li o převáděné dokumenty podle § 4 odst. 1 a dokumenty převáděné autorizovanou konverzí dokumentů podle § 4 odst. 2. Veřejnoprávní původce do skartačního řízení zařadí také úřední razítka vyřazená z evidence.
(2) Veřejnoprávní původce zařadí do skartačního řízení dokumenty obsahující utajované informace19), které byly označeny skartačním znakem „S“, bez zrušení stupně utajení; pokud je pro účely posouzení dokumentů v rámci skartačního řízení nutné seznámit se s jejich obsahem a k jejich výběru není oprávněn příslušný bezpečnostní archiv, veřejnoprávní původce tyto dokumenty ze skartačního řízení vyřadí, změní u nich skartační lhůtu a zařadí je do skartačního řízení po zrušení stupně utajení a pominutí důvodu pro utajení informace. Veřejnoprávní původce nezařadí do skartačního řízení dokumenty obsahující utajované informace, které byly označeny skartačním znakem „A“, u nichž nelze zrušit stupeň utajení, po dobu trvání důvodů utajení, pokud není k jejich výběru oprávněn příslušný bezpečnostní archiv.
(3) Veřejnoprávní původce stanoví způsob přípravy a průběh skartačního řízení ve spisovém řádu. Přípravy skartačního řízení se vždy účastní fyzická osoba odpovědná veřejnoprávnímu původci za provedení skartačního řízení, popřípadě fyzická osoba pověřená vedením spisovny nebo správního archivu. Pokud veřejnoprávní původce zařadí do skartačního řízení dokumenty obsahující utajované informace, u nichž nelze zrušit stupeň utajení, jeho přípravy a průběhu se účastní pouze fyzické osoby, které splňují podmínky přístupu k utajované informaci pro stupeň utajení, který mají dokumenty s nejvyšším stupněm utajení zařazené do skartačního řízení.
(4) Veřejnoprávní původce sestaví z evidence dokumentů vedené v listinné podobě seznam dokumentů určených k posouzení ve skartačním řízení. V seznamu dokumentů, které uspořádá podle spisových znaků, veřejnoprávní původce uvede odděleně dokumenty se skartačním znakem „A“ a dokumenty se skartačním znakem „S“. Dokumenty se skartačním znakem „V“ veřejnoprávní původce posoudí a zařadí k dokumentům se skartačním znakem „A“ nebo k dokumentům se skartačním znakem „S“. V seznamu veřejnoprávní původce dále uvede zejména charakteristiku obsahu dokumentů a spisů, období, z něhož pocházejí (rozsah let), skartační lhůtu a odkaz na označení jejich uložení při skartačním řízení.
(5) Veřejnoprávní původce sestaví z evidence dokumentů vedené v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby nebo ze samostatné evidence dokumentů vedené v elektronické podobě seznam dokumentů určených k posouzení ve skartačním řízení. Tento seznam je tvořen výstupem metadat podle schématu XML pro výměnu dokumentů a jejich metadat mezi elektronickým systémem spisové služby stanoveného národním standardem.

§ 21
(1) Veřejnoprávní původce předloží skartační návrh na vyřazení dokumentů, spisů a úředních razítek, včetně seznamů sestavených podle § 20 odst. 4 nebo § 20 odst. 5 příslušnému archivu.
(2) Příslušný archiv provede na základě předloženého skartačního návrhu odbornou archivní prohlídku dokumentů, spisů a úředních razítek navrhovaných k vyřazení. Při odborné archivní prohlídce
a) posoudí, zda dokumenty a spisy se skartačním znakem „A“ odpovídají požadavkům stanoveným zákonem k výběru za archiválie; pokud zjistí, že trvalou hodnotu nemají, přeřadí je k dokumentům a spisům navrženým ke zničení,
b) posoudí, zda dokumenty a spisy se skartačním znakem „S“ nemají trvalou hodnotu; pokud zjistí, že trvalou hodnotu mají, přeřadí je mezi dokumenty a spisy navržené k výběru za archiválie,
c) posoudí zařazení dokumentů a spisů se skartačním znakem „V“ mezi dokumenty a spisy navržené k výběru za archiválie nebo navržené ke zničení,
d) posoudí, zda úřední razítka zařazená do skartačního řízení mají trvalou hodnotu,
e) stanoví v součinnosti s veřejnoprávním původcem dobu a způsob předání archiválií k uložení do příslušného archivu.
(3) Příslušný archiv po provedené archivní prohlídce vyhotoví protokol o provedeném skartačním řízení.
(4) Veřejnoprávní původce předá příslušnému archivu do péče dokumenty a spisy v analogové podobě a úřední razítka vybrané jako archiválie. V případě, že jsou jako archiválie vybrány dokumenty nebo spisy v digitální podobě, veřejnoprávní původce předá příslušnému archivu jejich repliky a k nim náležející metadata. Tyto repliky a k nim náležející metadata veřejnoprávní původce předá příslušnému archivu zpracované podle požadavků schématu XML pro výměnu dokumentů a jejich metadat mezi elektronickým systémem spisové služby stanoveného národním standardem.
(5) Příslušný archiv vyhotoví o předání úřední záznam, který obsahuje alespoň
a) název nebo obchodní firmu, adresu sídla a identifikační číslo osoby veřejnoprávního původce, bylo-li přiděleno, a další údaje upřesňující identifikaci veřejnoprávního původce, popřípadě jeho organizační součásti, u které byla odborná archivní prohlídka provedena,
b) název archivu, kterému budou dokumenty, spisy a úřední razítka vybrané jako archiválie svěřeny do péče, adresu sídla archivu a kontaktní údaje fyzické osoby pověřené archivem provedením odborné archivní prohlídky,
c) množství a popis stavu předávaných dokumentů a spisů v analogové podobě a úředních razítek vybraných jako archiválie a replik předávaných dokumentů a spisů v digitální podobě vybraných jako archiválie,
d) datum předání,
e) jméno, popřípadě jména, příjmení a funkci fyzické osoby pověřené veřejnoprávním původcem a příslušným archivem k podpisu úředního záznamu a její podpis.
(6) Pokud příslušný archiv při zpracování úředního záznamu zjistí, že stav předávaných replik dokumentů nebo spisů v digitální podobě vybraných jako archiválie neodpovídá požadavkům na jejich předání stanoveným v národním standardu nebo že tyto repliky obsahují škodlivý kód, vyzve veřejnoprávního původce k odstranění zjištěných nedostatků.
(7) Součástí úředního záznamu je soupis předávaných dokumentů, spisů a úředních razítek vybraných jako archiválie zpracovaný veřejnoprávním původcem v rozsahu údajů stanovených v § 20 odst. 4 s výjimkou uvedení skartačního znaku a skartační lhůty. Jestliže jsou dokumenty evidované v evidenci dokumentů vedené v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby nebo v samostatné evidenci dokumentů vedené v elektronické podobě, veřejnoprávní původce předá dokumenty, spisy a úřední razítka vybrané jako archiválie na základě seznamu vytvořeného archivem ve struktuře podle § 20 odst. 5 obdobně. Příslušný archiv sepíše úřední záznam po předání dokumentů a spisů v analogové podobě a úředních razítek vybraných jako archiválie do příslušného archivu a po potvrzení úspěšného přenosu dokumentů a spisů v digitální podobě vybraných jako archiválie do digitálního archivu.
(8) Veřejnoprávní původce na základě souhlasu obsaženého v protokolu o provedení skartačního řízení bezodkladně zničí dokumenty a úřední razítka, které nebyly vybrány za archiválie. Zničením dokumentu v analogové podobě nebo úředního razítka se rozumí jejich znehodnocení tak, aby byla znemožněna jejich rekonstrukce a identifikace obsahu. Zničením dokumentu v digitální podobě se rozumí jeho smazání z elektronického systému spisové služby a dalších úložišť.

§ 22  Spisová rozluka
(1) Předávací seznam v případě předávaných vyřízených dokumentů a uzavřených spisů obsahuje pořadové číslo, spisový znak, druh dokumentů, popřípadě spisu, dobu jejich vzniku a množství (například slova „2 svazky“), jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby odpovědné za provedení spisové rozluky a její podpis. Předávací seznam v případě předávaných nevyřízených dokumentů a neuzavřených spisů obsahuje dobu jejich vzniku, rozsah (počet listů a příloh), jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby odpovědné za provedení spisové rozluky a její podpis.
(2) Ten, na koho přešla působnost k vyřízení předávaných nevyřízených dokumentů a neuzavřených spisů, zaeviduje tyto dokumenty a spisy do své evidence dokumentů jako doručené.
(3) Pokud ti, kteří mezi sebou provádějí spisovou rozluku, vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, provedou spisovou rozluku a předání dokumentů v digitální podobě prostředky elektronického systému spisové služby.

§ 23  Výstupní datové formáty dokumentů v digitální podobě
(1) Výstupním datovým formátem dokumentů v digitální podobě se rozumí
a) datový formát výstupu z elektronického systému spisové služby,
b) datový formát dokumentu ukládaného ve spisovně, která je součástí elektronického systému spisové služby,
c) datový formát pro předávání do digitálního archivu.
(2) Výstupním datovým formátem statických textových dokumentů a statických kombinovaných textových a obrazových dokumentů je datový formát Portable Document Format for the Long-term Archiving (PDF/A, ISO 19005).
(3) Výstupním datovým formátem statických obrazových dokumentů je
a) datový formát Portable Network Graphics (PNG, ISO/IEC 15948),
b) datový formát Tagged Image File Format (TIF/TIFF, revize 6 – nekomprimovaný),
c) datový formát Joint Photographic Experts Group File Interchange Format (JPEG/JFIF, ISO/IEC 10918).
(4) Výstupním datovým formátem dynamických obrazových dokumentů je
a) datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 2 (MPEG-2, ISO/IEC 13818),
b) datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 1 (MPEG-1, ISO/IEC 11172),
c) datový formát Graphics Interchange Format (GIF).
(5) Výstupním datovým formátem zvukových dokumentů je
a) datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu MPEG-1 Audio Layer II nebo MPEG-2 Audio Layer II (MP2),
b) datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu MPEG-1 Audio Layer III nebo MPEG-2 Audio Layer III (MP3),
c) datový formát Waveform audio format (WAV), modulace Pulse-code modulation (PCM).
(6) Výstupním datovým formátem pro databáze je datový formát Extensible Markup Language Document (XML), kde součástí předávaného dokumentu v datovém formátu XML je popis jeho struktury pomocí schématu XML nebo Document Type Definition (DTD), o kterém veřejnoprávní původce vede dokumentaci.
(7) Výstupním datovým formátem metadat, jimiž jsou opatřovány dokumenty v digitální podobě, je datový formát Extensible Markup Language Document (XML) podle schématu XML stanoveného národním standardem pro výměnu dokumentů a jejich metadat mezi elektronickým systémem spisové služby.
(8) Veřejnoprávní původce může pro výstup z elektronického systému spisové služby podle odstavce 1 písm. a) současně použít také jiný datový formát.

§ 24
Údaje týkající se převedení nebo změny datového formátu dokumentu
(1) Údaje týkající se převedení dokumentu v analogové podobě do dokumentu v digitální podobě jsou
a) název nebo obchodní firma veřejnoprávního původce, který převedení provedl,
b) prohlášení, že obsah převáděného dokumentu odpovídá obsahu dokumentu, který převedením vznikl,
c) počet listů, z nichž se skládá převáděný dokument,
d) informace o existence vodoznaku, reliéfního tisku nebo embossingu, suché pečetě nebo reliéfní ražby, optického variabilního prvku, jiného zajišťovacího prvku, plastického písma nebo otisku plastického razítka,
e) datum vyhotovení ověřovací doložky,
f) jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která převedení provedla.
(2) Údaje týkající se převedení dokumentu v digitální podobě do dokumentu v analogové podobě jsou
a) název nebo obchodní firma veřejnoprávního původce, který převedení provedl,
b) prohlášení, že obsah převáděného dokumentu odpovídá obsahu dokumentu, který převedením vznikl,
c) informace o existenci zajišťovacího prvku,
d) datum vyhotovení ověřovací doložky,
e) jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která převedení provedla.
(3) Údaje týkající se změny datového formátu dokumentu v digitální podobě jsou
a) název nebo obchodní firma veřejnoprávního původce, který změnu datového formátu provedl,
b) prohlášení, že obsah dokumentu v digitální podobě v původním datovém formátu odpovídá obsahu dokumentu v digitální podobě vzniklého změnou datového formátu,
c) původní datový formát,
d) datum vyhotovení ověřovací doložky,
e) jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která změnu datového formátu provedla.

§ 25
Jmenný rejstřík
(1) V případě, že jsou o odesílateli dokumentu doručeného veřejnoprávnímu původci vedeny údaje ve jmenném rejstříku, veřejnoprávní původce při příjmu dalšího dokumentu doručeného týmž odesílatelem ověří správnost vedených údajů, popřípadě doplní neúplné údaje podle rozsahu údajů stanoveného pro vedení jmenného rejstříku; obdobně se postupuje při odesílání dokumentů.
(2) Veřejnoprávní původce ověřuje přesnost údajů vedených ve jmenném rejstříku o odesílatelích a adresátech dokumentů evidovaných v evidencích dokumentů, popřípadě tyto údaje doplňuje ze zdrojů souvisejících s plněním úkolů v jeho působnosti.
(3) Veřejnoprávní původce určí fyzické osoby oprávněné k přístupu do jmenného rejstříku.
(4) Veřejnoprávní původce stanoví specifické podmínky ochrany osobních údajů vedených ve jmenném rejstříku a prostředky zpracovávání údajů vedených ve jmenném rejstříku ve spisovém řádu.

§ 26
Vedení spisové služby v mimořádných situacích
(1) Veřejnoprávní původce v případě živelní pohromy, ekologické, průmyslové nebo jiné havárie anebo jiné mimořádné situace, v jejichž důsledku je veřejnoprávnímu původci znemožněno po omezené časové období vykonávat spisovou službu způsobem podle § 2 až 25, vede spisovou službu náhradním způsobem v listinné podobě v podacím deníku. Veřejnoprávní původce stanoví podrobnosti výkonu spisové služby v mimořádné situaci, zejména označování a evidenci dokumentů, způsob jejich vyřizování, odesílání a ukládání ve spisovém řádu.
(2) Veřejnoprávní původce uzavře náhradní evidenci bezodkladně po ukončení mimořádné situace.
(3) Pokud jsou dokumenty evidovány v náhradní evidenci
a) méně než 48 hodin, veřejnoprávní původce eviduje dokumenty evidované v náhradní evidenci v evidenci dokumentů nebo samostatné evidenci dokumentů,
b) déle než 48 hodin, veřejnoprávní původce je ponechá zaevidované v náhradní evidenci a ty dokumenty, které nelze vyřídit v náhradní evidenci, eviduje v evidenci dokumentů nebo samostatné evidenci dokumentů.
(4) Veřejnoprávní původce uloží dokumenty evidované a vyřízené v náhradní evidenci ve spisovně společně s ostatními dokumenty veřejnoprávního původce.

§ 27  Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 191/2009 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, se zrušuje.

§ 28  Účinnost   Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2012.
Ministr:  Kubice v. r.

1) § 2 písm. d) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění zákona č. 440/2004 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb.
2) § 2 písm. i) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).
3) § 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb.
4) Například § 100 a následující zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 34 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, § 100 a následující zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, § 31 a 32 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
5) Například § 40 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 334 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 113 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 19 až 21 zákona č. 500/2004 Sb.
6) § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., ve znění zákona č. 167/2012 Sb.
7) § 11 odst. 4 zákona č. 227/2000 Sb., ve znění zákona č. 167/2012 Sb.
8) § 2 písm. r) zákona č. 227/2000 Sb., ve znění zákona č. 440/2004 Sb.
9) Vyhláška č. 212/2012 Sb., o struktuře údajů, na základě kterých je možné jednoznačně identifikovat podepisující osobu, a postupech pro ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu, elektronické značky, kvalifikovaného certifikátu, kvalifikovaného systémového certifikátu a kvalifikovaného časového razítka (vyhláška o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu).
10) Například § 69 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 179/2010 Sb. a zákona č. 55/2012 Sb., § 16 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění zákona č. 301/2008 Sb.
11) Například § 17 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění zákona č. 413/2005 Sb., § 64 zákona č. 280/2009 Sb., § 23 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění zákona č. 559/2004 Sb. a zákona č. 136/2006 Sb.
12) § 69 odst. 1 věta první zákona č. 500/2004 Sb.
13) Například zákon č. 227/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.
14) Zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
15) § 69 odst. 1 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb.
16) Například § 8 zákona č. 21/2006 Sb., ve znění zákona č. 301/2008 Sb., § 25 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění zákona č. 190/2009 Sb.
17) Například § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.
18) § 2 písm. h) zákona č. 227/2000 Sb., ve znění zákona č. 440/2004 Sb.
19) § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

125/2011 NV o informační povinnosti příjemců živočišných produktů v místě

ve znění účinném od 4.října 2014     
125 NAŘÍZENÍ VLÁDY  ze dne 27. dubna 2011  o stanovení informačních povinností příjemcům živočišných produktů v místě určení
Vláda nařizuje k provedení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 154/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 131/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 298/2009 Sb.:

§ 1  Předmět úpravy
(1) Toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie 1) informační povinnost příjemce některých živočišných produktů 2) v místě určení 3) (dále jen „příjemce“).
(2) Toto nařízení se nevztahuje na příjemce zvířat, příjemce živočišných produktů určených k výživě zvířat a příjemce rohů, parohů, paznehtů, kopyt, vlny, 
    srsti a peří.

§ 2  Informační povinnost
(1) Příjemce informuje krajskou veterinární správu o
  a) druhu živočišných produktů přicházejících na místo určení,
  b) množství živočišných produktů přicházejících na místo určení,
  c) členském státě a zařízení, z něhož jsou živočišné produkty odesílány na místo určení, včetně čísla schválení nebo registrace zařízení,
  d) adrese místa určení a čísle schválení nebo registrace osoby provozující místo určení,
  e) fyzikálním stavu nebo způsobu úpravy živočišných produktů přicházejících na místo určení,
  f) předpokládané prodejní jednotkové ceně v místě dodání nebo prodeje bez daně z přidané hodnoty 4).
(2) Informace podle odstavce 1 příjemce oznámí krajské veterinární správě způsobem umožňujícím dálkový přenos dat prostřednictvím informačního systému 
    Státní veterinární správy tak, aby je obdržela nejpozději 48 hodin před příchodem živočišných produktů na místo určení.

§ 3  Účinnost
 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 15. května 2011.
 Přechodná ustanovení zavedena nařízením vlády č. 212/2014 Sb. Čl. II
 1. Pokud by lhůta pro informování krajské veterinární správy podle § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 125/2011 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti 
    tohoto nařízení, uplynula přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, postupuje se podle dosavadní právní úpravy.
 2. Ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) a odst. 2 nařízení vlády č. 125/2011 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, 
    se nepoužije, pokud přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení příjemce některých živočišných produktů v místě určení učinil oznámení podle § 2 
    nařízení vlády č. 125/2011 Sb.

Předseda vlády:RNDr. Nečas v. r.                  Ministr zemědělství:  Ing. Fuksa v. r.

1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, v platném znění.
2) § 3 odst. 1 písm. n) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb.
3) § 28 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

25/2014 Nař.Vl. mění 339/2002 o postupech při poskytování informací

25/2014 Sb.   NAŘÍZENÍ VLÁDY   ze dne 22. ledna 2014,  (zveřejněno 25.1.2014)
   kterým  se  mění  nařízení  vlády  č.  339/2002  Sb.,  o  postupech při   poskytování  informací  v  oblasti  technických  předpisů,  technických
   dokumentů a technických norem, ve znění nařízení vlády č. 178/2004 Sb.
   Vláda  nařizuje  podle  §  22  zákona  č.  22/1997  Sb.,  o technických   požadavcích  na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
   zákona  č.  205/2002  Sb. a zákona č. 34/2011 Sb., (dále jen „zákon“) k   provedení § 7 zákona:

   Čl. I
   Nařízení vlády č. 339/2002 Sb., o postupech při poskytování informací v   oblasti  technických  předpisů,  technických  dokumentů  a  technických
   norem, ve znění nařízení vlády č. 178/2004 Sb., se mění takto:

   1. Nadpis části první zní:
   „POSKYTOVÁNÍ  INFORMACÍ  VE  VZTAHU  K  ČLENSKÝM STÁTŮM EVROPSKÉ UNIE A   ORGÁNŮM EVROPSKÉ UNIE“.

   2. V § 1 odstavec 1 včetně poznámek pod čarou č. 1 a 10 zní:
   „(1)  Toto  nařízení  zapracovává  příslušné předpisy Evropské unie^1),   zároveň  navazuje  na přímo použitelný předpis Evropské unie upravující
   oblast evropské normalizace^10) a upravuje postup, rozsah a náležitosti   poskytování  informací  o  návrzích  technických  předpisů, technických
   dokumentů a technických norem.

   1)  Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  č.  98/34/ES  o  postupu   poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel
   pro   služby  informační  společnosti,  ve  znění  nařízení  Evropského   parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012.

   10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci,  změně  směrnic  Rady  89/686/EHS  a  93/15/EHS  a směrnic
   Evropského  parlamentu  a  Rady  94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES,   98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se
   ruší  rozhodnutí  Rady  87/95/EHS  a rozhodnutí Evropského parlamentu a   Rady č. 1673/2006/ES.“.

   3.  V  §  1 odst. 4 písm. a) bodech 1 a 5, v § 2 odst. 2, v § 4 odst. 2   písm.  b), e) a f), v § 4 odst. 3 písm. b) a v § 5 se slova „Evropských
   společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.

   4.  V  §  1  odst.  4  písm.  a)  bodě  6  se  slova „Komise Evropských   společenství“ nahrazují slovy „Evropské komise“.

   5.  V  §  1  odst.  4 písm. a) bodě 2 se slova „Evropském společenství“   nahrazují slovy „Evropské unii“.

   6. V § 2 se doplňuje odstavec 4, který zní:

   „(4) Právnická osoba pověřená zabezpečováním tvorby a vydáváním českých   technických norem oznámí Úřadu veškeré žádosti, týkající se vypracování
   technických specifikací nebo technických norem pro konkrétní výrobky za   účelem  zpracování  návrhu  technického  předpisu  pro  tyto  konkrétní
   výrobky.  Právnická  osoba  pověřená  zabezpečováním tvorby a vydáváním   českých  technických  norem  uvede  dále  též  důvody  pro  vypracování
   technické specifikace nebo technické normy.“.

   7. V § 3 odst. 1 se slova „1 a 3“ nahrazují slovy „1, 3 a 4“.

   8. § 6 se včetně nadpisu zrušuje.

   9. V příloze bod 2 včetně poznámky pod čarou č. 6 zní:

   „2.  v  oblasti  elektronických  komunikací  podle  zvláštního právního   předpisu^6),

   6)  Zákon  č.  127/2005  Sb.,  o  elektronických komunikacích a o změně   některých  souvisejících  zákonů (zákon o elektronických komunikacích),
   ve znění pozdějších předpisů.“.

   Čl. II   Účinnost
   Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

   Předseda vlády:   Mgr. Sobotka v. r.
   Ministr průmyslu a obchodu:
Ing. Mládek, CSc., v. r.
   
   

Soudní pře Samsung versus Apple

Zatím největší patentový spor mezi Samsungem (korea) a Applem v USA má definitivně potvrzen svého vítěze. 
První výsledek patentové rozepře byl vyřčen již v srpnu roku 2012, Samsung měl svému úhlavnímu konkurentovi zaplatit 1,05 miliardy dolarů (v přepočtu 20,91 miliardy korun) 
za porušení patentů. Korejci se proti verdiktu odvolali, nejnovější závěrečné zhodnocení soudu zmírnilo pokutu Samsungu 
„jen“ na 930 milionů dolarů (v přepočtu 18,52 miliardy korun). 
Současně však americký soud negoval požadavek Applu na zákaz prodejů chytrých telefonů Samsungu na území USA. 
Více na: http://www.zive.cz/bleskovky/bitva-skoncila-samsung-zaplati-applu-temer-miliardu-dolaru/sc-4-a-172764/default.aspx#utm_medium=selfpromo&utm_source=zive&utm_campaign=copylink

339/2002 o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů

339   NAŘÍZENÍ VLÁDY   ze dne 3. července 2002
o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem
Vláda nařizuje podle § 22 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 7 zákona:

ČÁST PRVNÍ
POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ VE VZTAHU K ČLENSKÝM STÁTŮM EVROPSKÉ UNIE A ORGÁNŮM EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ

§ 1  Předmět úpravy
(1) Toto nařízení upravuje v souladu s právem Evropských společenství1) postup, rozsah a náležitosti poskytování informací o návrzích technických předpisů (§ 3 zákona), technických dokumentů a technických norem.
(2) Předmětem poskytování informací podle tohoto nařízení jsou technické požadavky na výrobky nebo pravidla pro služby informační společnosti (dále jen "služba"), včetně příslušných rozhodnutí či opatření správních úřadů nebo orgánů samosprávy, která se vztahují k požadavkům na výrobky nebo k pravidlům pro služby. Povinnost k dodržování těchto požadavků nebo pravidel pro služby při uvedení výrobku na trh, při poskytování služby, při podnikání poskytovatele služeb nebo při používání v České republice může být stanovena přímo nebo nepřímo. Předmětem poskytování informací jsou i právní předpisy a rozhodnutí či opatření správních úřadů nebo orgánů samosprávy zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo podnikání poskytovatele služeb.
(3) Nepřímým stanovením povinnosti se pro účely tohoto nařízení rozumí stanovení povinnosti
a) v právních předpisech nebo rozhodnutích či opatřeních správních úřadů nebo orgánů samosprávy, které odkazují na technické požadavky nebo pravidla pro služby, anebo na profesní pravidla či pravidla správné praxe odkazující na technické požadavky nebo na pravidla pro služby, přičemž soulad s nimi je předpokladem shody s povinnostmi uloženými uvedenými právními předpisy nebo rozhodnutími či opatřeními správních úřadů nebo orgánů samosprávy,
b) ve smlouvách, v nichž je orgán veřejné správy smluvní stranou a které ve veřejném zájmu stanovují shodu s technickými požadavky nebo s pravidly pro služby, s výjimkou smluv uzavřených podle výsledků zadávání veřejných zakázek podle zvláštního právního předpisu,1a)
c) v právních předpisech nebo rozhodnutích či opatřeních správních úřadů nebo orgánů samosprávy obsahujících technické požadavky nebo pravidla pro služby související s daňovými nebo finančními opatřeními ovlivňujícími spotřebu výrobků nebo služeb tím, že podporují shodu s těmito technickými požadavky, s výjimkou předpisů v oblasti sociálního zabezpečení.
(4) Toto nařízení se nevztahuje na
a) technické předpisy a technické dokumenty, které
1. přejímají právní předpisy Evropských společenství,
2. přejímají závazky vyplývající z mezinárodních smluv, které vedou k přijetí společných technických specifikací nebo pravidel pro služby v Evropském společenství,
3. jsou ochranným opatřením podle zvláštního právního předpisu,2)
4. jsou opatřením při výskytu nebezpečného výrobku na trhu podle zvláštního právního předpisu,3)
5. jsou vydány na základě rozsudku Soudního dvora Evropských společenství,
6. jsou změnou technického předpisu nebo technického dokumentu provedenou na žádost Komise Evropských společenství (dále jen "Komise"),
7. obsahují pravidla pro služby uvedené v příloze k tomuto nařízení,
b) právní předpisy nezbytné pro ochranu osob, zejména zaměstnanců, kteří výrobky používají, za předpokladu, že se tyto právní předpisy netýkají technických požadavků na výrobky.
(5) Službou informační společnosti se pro účely tohoto nařízení rozumí jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je zpráva odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat.
(6) Pravidlem pro služby se rozumí požadavek obecné povahy týkající se přístupu ke službám a jejich provozování, zejména požadavky týkající se poskytovatele služeb, služeb samotných a příjemce služeb, jestliže je z povahy tohoto pravidla zřejmý záměr služby regulovat.
Podrobnosti při poskytování informací v oblasti technických předpisů a technických dokumentů

§ 2
(1) Ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka při zpracovávání návrhů technických předpisů a technických dokumentů (dále jen "návrh") v rámci své působnosti Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad")
a) předají návrh ve stadiu, kdy v něm mohou být ještě provedeny podstatné změny, nejméně ve lhůtě 100 dnů před plánovaným datem předložení návrhu ke schválení, spolu s
1. oznámením důvodů, pro které je nezbytné takový návrh předložit,
2. informacemi o technické normě, pokud návrh přejímá plné znění mezinárodní nebo evropské normy; v takovém případě není nutné poskytnout text návrhu,
3. údaji o právních předpisech, popřípadě jiných dokumentech, jestliže je jejich znalost nezbytná pro posouzení důsledků návrhu,
b) oznámí vyhodnocení a způsob vypořádání připomínek nebo podrobných stanovisek Komise nebo členských států Evropské unie (dále jen "členské státy"),
c) předají návrh znovu, jsou-li v něm provedeny podstatné změny; podstatnými změnami se pro tyto účely rozumí změny, které zásadně změní oblast nebo dobu působnosti návrhu, doplní specifikace či požadavky nebo požadavky zpřísní,
d) poskytnou bez zbytečného odkladu schválený technický předpis nebo technický dokument.
(2) Pokud se na návrh vztahuje také informační povinnost podle zvláštního právního předpisu, přejímajícího právní předpis Evropských společenství, která zahrnuje informace uvedené v odstavci 1, postačí oznámení podle tohoto zvláštního právního předpisu, pokud je v takovém oznámení výslovně uvedeno, že je zároveň oznámením podle právního předpisu Evropských společenství.1)
(3) U návrhů, které mohou omezit uvedení na trh nebo používání chemické látky, přípravku nebo výrobku z důvodu ochrany veřejného zdraví nebo ochrany spotřebitelů či životního prostředí, příslušný správní úřad předá Úřadu rovněž buď přehled všech příslušných údajů o dotyčné látce, přípravku či výrobku a o známých a dostupných náhražkách, nebo odkazy na ně, pokud jsou takové údaje dostupné, a dále sdělí předpokládané účinky na veřejné zdraví a ochranu spotřebitele a životní prostředí spolu s posouzením rizika chemické látky provedeným vhodným způsobem v souladu s obecnými zásadami hodnocení rizika chemických látek uvedenými ve zvláštním právním předpisu.4) Tímto ustanovením není dotčeno poskytování informací podle zvláštních právních předpisů.

§ 3
(1) Informace a dokumenty poskytované podle § 2 odst. 1 a 3 předává Úřad bez zbytečného odkladu Komisi.
(2) Informace a dokumenty poskytnuté Komisí předá Úřad bez zbytečného odkladu příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance.

§ 4
(1) Ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka nepředloží ke schválení nebo návrh neschválí ve lhůtě 3 měsíce od data, kdy Komise obdrží oznámení o návrhu; o této skutečnosti informuje Úřad příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku.
(2) Lhůta podle odstavce 1 se prodlužuje na
a) 4 měsíce v případě návrhu technického dokumentu, který má formu dohody, doručí-li Komise nebo členský stát k návrhu podrobné stanovisko, z něhož vyplývá, že návrh může vytvořit technické překážky obchodu,
b) 4 měsíce v případě návrhu obsahujícího pravidla pro služby, doručí-li Komise nebo členský stát k návrhu podrobné stanovisko, z něhož vyplývá, že návrh může vytvořit překážky volného pohybu služeb nebo svobody podnikání poskytovatelů služeb v rámci vnitřního trhu Evropských společenství,
c) 6 měsíců v případě návrhu, doručí-li Komise nebo členský stát k návrhu podrobné stanovisko, z něhož vyplývá, že návrh může vytvořit technické překážky obchodu,
d) 12 měsíců v případě návrhu s výjimkou pravidel pro služby, oznámí-li Komise svůj záměr navrhnout nebo přijmout právní předpis v této věci,
e) 12 měsíců v případě návrhu, včetně pravidel pro služby, oznámí-li Komise, že se návrh týká věci, která je v působnosti návrhu právního předpisu předloženého Radě Evropských společenství,
f) 18 měsíců, přijme-li Rada Evropských společenství společné stanovisko k případům uvedeným v písmenech d) a e).
(3) Lhůta podle odstavce 2 písm. d), e) a f) může být ukončena dříve, a to dnem, kdy
a) Komise informuje členské státy, že již nemá v úmyslu navrhnout nebo přijmout právní předpis nebo že svůj návrh či záměr vzala zpět, nebo
b) Komise nebo Rada Evropských společenství přijme právní předpis v této věci.
(4) Odstavce 1 až 3 se nevztahují na případy, kdy ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka mají prokazatelné důvody pro závěr, že
a) Česká republika je z naléhavých důvodů způsobených vážnými a nepředvídatelnými okolnostmi souvisejícími s ochranou veřejného zdraví nebo s bezpečností, ochranou živočichů či rostlin a v případě pravidel pro služby též z důvodů mravnosti, zejména při ochraně nezletilců, nucena ve velmi krátké lhůtě připravit technické předpisy nebo technické dokumenty, nebo
b) Česká republika je z naléhavých důvodů způsobených vážnými okolnostmi souvisejícími s ochranou bezpečnosti finančního systému, zejména s ochranou vkladatelů, investorů a pojištěnců nucena okamžitě vydat a zavést pravidla pro investiční služby.
(5) Odstavce 1 až 4 se nepoužijí pro technické předpisy a technické dokumenty, které zakazují výrobu, pokud nebrání volnému pohybu zboží, a dále na technické předpisy a technické dokumenty uvedené v § 1 odst. 3 písm. c).

§ 5
V každém technickém předpisu nebo technickém dokumentu, který byl oznámen v souladu s právním předpisem Evropských společenství,1) musí být tato skutečnost uvedena.

§ 6
Podrobnosti při poskytování informací v oblasti technických norem
(1) Právnická osoba pověřená zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení podle § 5 zákona (dále jen "pověřená právnická osoba") při plnění informačních povinností
a) informuje Komisi a příslušné orgány pověřené tvorbou evropských nebo národních technických norem v členských státech Evropské unie, zveřejněné ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, o návrhu české technické normy, pokud se nejedná o identické nebo ekvivalentní převzetí mezinárodní nebo evropské normy,
b) uvede v informaci podle písmene a), zda česká technická norma
1. přejímá mezinárodní technickou normu, aniž by s ní byla identická nebo ekvivalentní,
2. bude novou českou technickou normou,
3. bude změnou české technické normy,
c) zašle na vyžádání příslušnému orgánu uvedenému v písmenu a) návrhy českých technických norem a podle požadavků je informuje o opatřeních, která byla na základě jejich připomínek k návrhům přijata,
d) zašle Komisi na vyžádání seznam předmětů normalizačních prací (dále jen "normalizační program").
(2) Pověřená právnická osoba dále
a) zveřejní návrhy českých technických norem tak, aby připomínky bylo možno rovněž získat od subjektů se sídlem v členských státech Evropské unie,
b) umožní orgánům pověřeným tvorbou národních technických norem v členských státech Evropské unie zapojit se do plánovaných činností při tvorbě českých technických norem, například vysláním pozorovatele,
c) umožní projednání normalizačního programu na evropské úrovni v souladu s pravidly stanovenými evropskými normalizačními orgány,
d) nepřijme během přípravy evropské technické normy, jejíž vypracování si vyžádala Komise, nebo po jejím schválení žádná opatření, která by mohla být na újmu zamýšlené harmonizaci, a zejména, že v dotyčné oblasti nezveřejní žádnou novou nebo revidovanou českou technickou normu, která by nebyla v plném souladu s existující evropskou technickou normou.

§ 7  Zastoupení ve stálém výboru
Zástupcem České republiky ve stálém výboru1) složeném ze zástupců jmenovaných členskými státy je fyzická osoba určená Úřadem z řad jeho zaměstnanců; zástupce může při výkonu své funkce využívat dalších odborníků nebo poradců.

ČÁST DRUHÁ
INFORMACE POSKYTOVANÉ NA ZÁKLADĚ MEZINÁRODNÍCH SMLUV
§ 8  Ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) uvozujícího ustanovení a bodu 1 se použije přiměřeně i na postup ministerstev, jiných ústředních správních úřadů, České národní banky a Úřadu při poskytování informací o technických předpisech, technických dokumentech a technických normách ve vztahu k zemím, s nimiž je sjednána mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.5)

ČÁST TŘETÍ  ÚČINNOST

§ 9
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Předseda vlády: Ing. Zeman v. r.
 Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu: doc. Ing. Grégr v. r.

Příloha k nařízení vlády č. 339/2002 Sb.
Pravidla pro služby, na která se toto nařízení nevztahuje
Toto nařízení se nevztahuje na pravidla pro služby
1. která nejsou speciálně zaměřená na služby informační společnosti,
2. v oblasti telekomunikačních služeb, které jsou upraveny zvláštním právním předpisem,6)
3. v oblasti cenných papírů podle zvláštních právních předpisů,7)
4. související s činnostmi podléhajícími vzájemnému uznávání podle zvláštního právního předpisu,8)
5. související s pojišťovacími a zajišťovacími činnostmi podle zvláštního právního předpisu,9)
6. vydaná
a) regulovanými trhy nebo pro regulované trhy podle zvláštních právních předpisů,7)
b) jinými trhy nebo orgány anebo pro jiné trhy nebo orgány, které pro regulované trhy provádějí clearingové nebo zúčtovací operace,
s tím, že pro případy podle tohoto bodu zůstává povinnost zaslat konečné znění návrhu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f).

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34/ES o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/48/ES.
1a) Zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách.
2) § 7a zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona č. 22/1997 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb.
3) § 6 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.
4) Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5) Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), vyhlášená pod č. 191/1995 Sb.
6) Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
 Zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.