Případ s jednatelem soukromé firmy, který byl současně jediným vlastníkem té firmy, jediným zaměstnancem, přičemž byl obžalován ze "zpronevěry" této firmě. Nechápu, jak může poškozená firma uplatňovat svá práva poškozené, když jediným jednatelem firmy v době zpáchání skutku je tatáž osoba, která současně byla obžalována, když tehdy neměla firma žádné jiné zaměstnance, než tohoto jednatele, když vlastník firmy byl sám sobě podnikatelem a vykonatelem prací. Chápala bych obžalobu třeba z poškozování věřitele- §222 tr.zákoníku, když si jednatel sobě na soukromý účet vyplatil v součtu více jak milion, a pak neměl na splácení dluhu, který se zavázal jménem firmy později splatit. Také bych chápala obžalobu dle §254 trest. zákoníku, nevedení účetnictví- kde poškozeným by byli věřitelé, kerým dlužil a stát, a obžalobu z neplnění povinností daní (kde poškozeným by byl stát), (když obžalovaný neměl doloženy účetní doklady za odměny, dividendy sobě a ze zaplacení daní, anebo doklady o investicích, dopravě a pronájmech, které by si pak zpětně proplatil od firmy). Podle paní znalkyně- účetní měl sám se sebou také uzavřít smlouvu
Velkým problémem je, když se žalovaná Česká republika v pracovně právních sporech nechává zastupovat soukromým advokátem. To v důsledku znamená byznys pro právníky, kterým je pak jedno, jestli jim náklady a drahé úhrady stanovené dle vyhlášky o advokacii zaplatí stát, anebo chudák žalující ČR. Tím pak také může být zpochybněn v pracovně právních sporech výsledek sporu, jako vada porušení práva na spravedlivý proces(na kterou už upozorňoval Ústavní soud ČR ve svých rozhodnutích), když toto předseda senátu připustí, i kdyby žalovaná republika byla v právu.