Konkrétní politický soudní ležák -nevyšetřený zločin ze 6.března 1948, neodškodněný politický vykonstruovaný proces z roku 1954, neptrestaná vražda z roku 1954, a podvody vedení Pozemkového fondu ČR v roce 1994 a 2005- bržděný a podporovaný pod vedením JUDr.Sváčka a ministra Spravedlnosti JUDr.Pospíšila.

Paní Anna Šedivá (nar. 1894- zemřelá 1975) byla dcerou prvního prvorepublikového starosty, vdovce a pan Šedivý (nar. 1897 zemřelý 1970) byl od roku 1921 učitelem, později řídícím učitelem v Nové Vsi pod Pleší. 6.března 1948 byla rodina Šedivých (Anna a Rudolf a jejich dcery Jarmila a Věra) vyhnány z domova – z rodinného domku komunistickými funkcionáři Součkem a Klementem z popudu prolhaného komunisty Jana Chlupáčka (kterýžto se do těchto řad vloudil zřejmě z řad fašistické Vlajky vzdor dekretům- nejlepší úkryt je pod okapem). Téhož dne byl také Rudolfovi Šedivému znemožněn výkon práce učitele i řídícího. (Paní Anna byla bez práce.) Jan Chlupáček lhal, že pan Rudolf Šedivý byl odsouzen podle malého retribučního dekretu 138/1945) a zpochybňoval jeho pověst tvrzením, že byl nespolehlivý za okupace i po okupaci, aniž by uvedl, v čem měla tato nespolehlivost spočívat. (I tehdy byla podle Ústavní listiny a trestního zákona pomluva, zejména týkající se zaměstnání, závažným trestným činem.) Skutečností bylo, že sice Chlupáček již od června 1947 usiloval o to, aby pan Rudolf Šedivý byl odsouzen a posílal na něj v roce 1948 udání k STB, avšak vzdor tomu Trestní Odvolací komise- Zemský soud v Praze zrušil v listopadu 1948 nespravedlivé, nepravomocné nařčení z nespolehlivosti. Tak pak Úřad Příbram-expositura Dobříš začal v roce 1949 šetřit, co to mělo znamenat to zavedení „národní správy nad manželským ložem rodiny Šedivých. Chlupáček tehdy však již byl na Ministerstvu zemědělství. Úředníci nikdy případ nedošetřili. Protokolárního výslechu a potrestání Chlupáčka se nedovolali. Naopak byl pan Rudolf Šedivý zařazen v roce 1953 na seznam ve vykonstruovaném politickém procesu Kooperativa spolu s JUDr Záděrou (invalida-bývalý tajemník Parlamentu-zatčen 1953), Josefem Vackem zatčen 1953, Janem Krejcarem-zatčen 1953), Josefem Froňkem, Říhou. Provinění mělo spočívat v tom, že se pan Rudolf Šedivý sešel v kavárně s Krejcarem a s Froňkem, bavili se o svobodných volbách, a převzal od nich “plán na nastolení kapitalistického řízení zemědělství“ (na jednom listu A5) s vazbou na západní mocnosti, čímž měl přistoupit k organizaci řízené JUDr.Záděrou (kterého neznal). Týrání pana Josefa Vacka při výsleších ve vazbě – otloukání hlavy o zeď shazování ze schodů se zavázanýma očima apod., skončilo jeho smrtí 29.března 1954 bez soudu. Na základě výpovědi vytlučené z něj takovýmto způsobem pod vedením zlověstného prokurátora Kudrny pak byli odsouzeni ostatní z dotčené skupiny zlověstným senátem s předsedajícím Soudcem Jiřím Hubnerem. Prokurátor navrhoval JUDr.Záděrovi doživotí. Vzdor prokurotárovi měli tito vězni dobrou pověst. Vzdor tomu, podle soudce důkazem o tom, že měli nepřátelský poměr k lidovému zřízení, byla skutečnost, že se bavili o svobodných volbách. Citováno: „Kdyby totiž byly svobodné volby, jak si je odsouzenci představovali, tak by nemohla zůstat KSČ u moci.“ Hubner udělil milosrdně za to Záděrovi „jen 8 let“ a dalším po třech letech, Říhovi jen půl roku. Udělil však současně trest propadnutí všeho jmění, a to vzdor Ústavě z května 1948, čl. 158 odst 2 podle které rodinný domek byl osobním jměním, jehož dědění se zaručovalo. Současně byl vydán rozsudek ztráty občanských práv. (1T22/1954 KS v Praze ve znění potvrzujícího rozsudku Nejvyššího soudu – senát Dr.Michal) Tak se konečně komunistickou justicí 15.dubna 1954 zakryl zločin- vyhnání nevinné rodiny Šedivých z domova již 6.3.1948, za nějž komunistům hrozilo až 20 let odnětí svobody. Paní Anna Šedivá sice byla vlastnicí ideální poloviny domku a nebyl odsouzena, ale s tím si na Dobříši nelámali hlavu a prostě domek přepsali do vlastnictví státu postupně celý. V roce 1969 byl vydán rehabilitační rozsudek k předmětné kauze Kooperativa č.j. 16Tr115/1968 ZV KS v Praze, jímž se rušily všechny udělené tresty z roku 1954 (vězení však již bylo odsouzenci odpykáno, pan Záděra byl před koncem propuštěn-zemřel vzápětí doma) a soudci vyhlásili za neplatná všechna rozhodnutí na rozsudek z roku 1954 navazující. Ve vztahu k panu Rudolfovi Šedivému nabyl právní moci 22.5.1969. Ten však zemřel. Normalizační Ministerstvo spravedlnosti spolu s tajemníkem z Nové Vsi pod Pleší však bojkotovalo zákonnou povinnost v 70.letech, kterou mělo v důsledku pravomocného rehabilitačního rozsudku. Ostatním žijícím byl rehabilitační rozsudek neprávem zrušen Nejvyšším soudem ČR v roce 1971. Nové rehabilitační rozhodnutí bylo vydáno v roce 1991. Tehdy bylo vydáno více jak 80 tisíc rehabilitačních rozhodnutí politickým vězňům, seznamy byly zveřejněny postupně v Mladé frontě.
Umučení pana Josefa Vacka na smrt nebylo šetřeno, prokurátor a soudce nebyli stíháni, bylo to dále tajeno i po roce 1991. Panu Vackovi nebyl také vydán žádný rehabilitační rozsudek, když nebyl nikdy odsouzen. V roce 1954 pouze vrátili jeho družce hodinky (všechno jmění, které kromě oblečení vlastnil).
Žijící dcery Jarmila a Věra postupovali po roce 1990 podle platných rehabilitačních zákonů. Na ministerstvu financí však od nich chtěli potvrzení, zda lze domek vrátit a datum, kdy skutečně o domek přišli, na základě jakého titulu.
Starosta v Nové Vsi pod Pleší uzavřel s oběma paními smlouvu o vrácení domku ve smyslu zákona 87/1991 Sb., když domek vrátit šlo. V roce 1994 však na katastrálním úřadu bývalí komunisté bojkotovali zápis vlastnického práva podle této smlouvy. Tajně v roce 1997 přepsali v evidenci mimozákonně domek do Správy Pozemkového fondu ČR. V roce 1998 pod patronací JUDr.Sváčka, vydala paní soudkyně Pechová rozhodnutí, že domek nelze vrátit, přičemž tento domek vedla jako pozemek- podle zákona o půdě, že měli požádat pozemkový úřad, ne obec. Fakta jí nezajímala.
Obě paní byly zastupovány advokátem K.Dvořákem, který promeškala lhůtu k podání Ústavní stížnosti, posléze starým paním toto tajil a pak vyrobil v roce 2001 sám rozsudek, který prohlašoval za rozsudek Nejvyššího soudu ČR, v němž vyslovil ortel, co bylo ukradeno, má být vráceno. V roce 2005, když tento jeho podvod prasknul, byla podána nová žaloba u Krajského soudu v Praze, kde byla celá peripetie popsána. Krajský soud v Praze žalobu rozdělil na osobnostní otázky (36C33/2005 KS Pha) a na majetkové věci a vlastnická práva, kteréžto postoupil přes Vrchní soud v Praze Obvodnímu soudu pro Prahu 3, kde byla žaloba zaevidována jako 6C539/2005 OS Pha 3 (tehdy bývalá komunistka Mgr Spejchalová, nyní JUDr.Marsová). Žaloba týkající se ochrany osobnosti a zásahu do soukromí byla sice soudcem JUDr.Ceplem mladším uznána jako oprávněnou co do částky 80 tisíc Kč pro žijící Věru Marsovou (když její sestra Jarmila Kotěšovcová zemřela v průběhu řízení), avšak Vrchní soud v Praze- senát paní JUDr.Říhové 1Co62/2006 (bývalé členky KSČ) usoudil, že všechno, co se tehdy dělo, bylo podle tehdy platných zákonů (tedy i vražda pana Josefa Vacka), a že tedy neexistuje právo na finanční odškodné za porušování nemajetkových lidských práv, pouze morální právo podle zákona o protiprávnosti komunismu.

Po mém protestu (když jsem zastupovala paní Věru Marsovou od května 2005 u občanskoprávních soudů) napsaném v červenci 2006 JUDr.Stiboříkovi (bývalému členovi KSČ- funkcionářovi národní fronty) a sdělení, že rozhodně vraždy nebyly v souladu s tehdy platnými zákony, sice následoval akt předhození JUDr.Polednové Městskému soudu v Praze, avšak proti mně začal pod patronací Ireneje Kratochvíla vyvíjet protiprávní aktivity útvar Policie ČR - Úřad vyšetřování zločinů komunismu, začali o října 2006 (policistka Mária Veselá s Irenejem Kratochvílem a tehdejším policejním náměstek Oldřichem Martinů) důkazy za účelem zpochybňování mého duševního zdraví a ya4ali se snahami přivodti mi nějaké trestní stíhání, a začali produkovat lži o mrtvém panu Rudolfovi Šedivém, jakých nebyla schopna ani tehdejší totalitní justice v roce 154 a před tím Chlupáček v roce 1948 spolu s STB, zejména lhal v roce 2007 Oldřich Martinů (tehdy policejní náměstek, pak Policejní prezident
Mgr. Ivan Langer(tehdy ministr vnitra) a Topolánek (tehdy předseda vlády) a JUDr.Pospíšil (tehdy ministr spravedlnosti) na stížnost nereagovali. Bylo tedy nutné podat novou žalobu na ochranu osobnosti mrtvého pana Rudolfa Šedivého jeho dcerou- paní Věrou Marsovou, která byla podána u Krajského soudu v Praze a také u Městského soudu v Praze. U městského soudu v Praze se žaloby zbavil soud známým způsobem, že JUDr.Stamidisová konstatovala, že žalobě nerozumí, že jí odmítá. U krajského soudu v Praze je žaloba vedena jako 37C22/2008 (v současnosti se spis zřejmě nachází u Vrchního soudu v Praze, aniž by bylo učiněno první jednání.
Opakovaně jsme učinili stížnost na pomlouvačného lháře Mgr.Oldřicha Martinů, vedoucí policisty z Příbrami a proti vedení Policie ČR - Úřadu vyšetřování zločinů komunismu, když se funkce Ministra vnitra ujal Radek John. Ten pak odvolal z funkce Policejního prezidenta. Státní zástupce JUDr.Kroulík neplnil funkci veřejného činitele- dozoru, jak by měl, podporoval nečinností policisty ve lžích. Pan Radek John byl pak sám odvolán z ministerské funkce. Nicméně u soudu se stále nachází žaloby, aniž by soudci byli činní, a omluva žádná za nehorázné lži o panu Rudolfovi Šedivém nedošla. Opět nastoupil do funkce ministr Pospíšil a pod jeho vedením dál pokračují soudci (v rámci 6C539/2005 OS Pha 3, ve znění částečného rozhodnutí Městského soudu v Praze) a samosoudkyně 37C- Krajského soudu v Praze s Vrchním soudem v Praze (senát s předsedou-bývalým členem KSČ-JUDr.Bureš - v nečinnosti a v dalším poškozování v důsledku průtahů dosud žijící paní Věry Marsové a v důsledku pomluv jejího mrtvého otce. Tak zločin, který byl od 6.března 1948 vyhnáním z domku spáchán i vůči této paní, do dnešního dne nebyl pojmenován pravým jménem a dodnes nebyl napraven. Ač žaloba je z roku 2005, nekonalo se ještě ani první jednání ve věci samé
V roce 2011 jsme tedy učinili stížnost k Evropskému soudu ve Strasbourgu.
Naposledy na podzim z roku 2011 mi napsal pan soudce JUDr. Slavíček (bývalý člen KSČ) z Městského soudu v Praze (který si zapůjčil spis 6C539/2005 OS Pha 3 ke studiu) výzvu, abych mu dodala úmrtní list paní Věry Marsové. Ujistila jsem ho, že bude nepochybně srozuměn, až taková skutečnost nastane, ale, že ještě naštěstí nenastala, a že ale paní Věra Marsová má dceru Věru a vnuka, takže se kauzy soudy nezbaví, i kdyby snad zemřela (Je ročník narození 1929).
Mezi tím také od roku 2005 v reakci na trestní oznámení směřující do řad vedení Pozemkového fondu ČR a do řad vedení Katastrálního úřadu za podvod v souvislosti s přepisováním údajů o vlastnických právech si začali právní zástupci vymýšlet, že domek byl v roce 1958 zásadně přestavěn na zemědělský účel- kravín. Shodou okolností v roce 1969 si vymýšlel tehdejší starosta Kříž, že domek nelze vrátit, protože byl zásadně přestavěn na mateřskou školku.
Zřejmě v Nové Vsi pod Pleší v domku č.p.106 chovali batolata s kravičkami pohromadě- přírodní výchova dětí k hospodářskému zvířectvu. Soudcům z Městského soudu v Praze (S plným vědomím pana předsedy Městského soudu JUDr.Sváčka) je takovéto lhaní naprosto lhostejné, nemají zájem, aby to trestní orgány šetřily. Námitky podjatosti soudců- bývalých členů KSČ šmahem vesměs odmítly.
Pomluvy o mrtvém panu Rudolfovi Šedivém byly za současné politické garnitury JUDr.Pospíšila a JUDr.Sváčka produkovány výše uvedenými policisty pod patronací soudců za situace, kdy naopak existují svědectví učitelů Pikarta a Brouma, zapsaná ve Sborníku ke 100.výročí školy v Nové Vsi pod Pleší, kteří prožívali léta války na škole s panem Rudolfem Šedivým, o osobní statečnosti pana Rudolfa a o jeho lásce k dětem.

Paradoxně také paní Věra Marsová musí platit soudní poplatky a advokáty u Nejvyššího soudu ČR, či Ústavního soudu ČR.

Pachtová Ludmila -3.února 2012